Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 13

ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ

můžeš / číslo 7–8 - 2012

Většině z nás obvykle nečiní velký problém vybavit si

mnohé premiérové události v životě. Často dokonce

s velmi konkrétními detaily a okolnostmi. Snadno si

vzpomeneme na řazení prvňáčků před školou, první

velké rande, první polibek, rvačku, usednutí za volant,

první protrpěnou kocovinu a poctivě vydělanou korunu.

JAK JSEM

NAKUPOVAL

Text: ZBYNĚK ŠVEHLA

Foto: JAN ŠILPOCH

U

mnohých zážitků bychom se

jistě shodli natom, že to, jak

jsme je prožívali ajak je nyní

interpretujeme, je si nápadně

blízké. Vzpomínky většiny znás

vykazují mnoho společných

rysů. Vše se událo vkaždém

jednom životě dost podobně. Vedle těchto

řekněme unifikovaných zážitků avzpomínek

si každý znás nese životem nějakou osobní

jedinečnou událost, kterou není tak snadné

sdílet, apokud ano, tak vkomornější komuni-

tě, vadekvátním duchovním přítmí analadění

pro vzájemné porozumění.

Takovým silným zážitkem je pro mne

kromě úrazu páteře, který mě katapultoval

navozík, inákup první vlastní „káry“. Byl to

vskutku zvláštní asmutný obchod. Vsychra-

vém podzimu jsme vyrazili vevelké dodávce

zVinohradské nemocnice doZdechovic –

malé vesničky mezi Kutnou Horou aPříbramí

– zavýrobcem českých invalidních vozíků

Kury. Nemohl jsem tehdy ještě ani pořádně

sedět acelou cestu jsem proležel nazadních

sedačkách dodávky. Byla mi velká zima. Za

okny zmírala krajina amíhající se prodlou-

žené stíny stromů se namě sápaly atáhly

mě zabezvládné nohy vstříc kmé sudbě.

Zproměřování končetin, výšky ahloubky

sedu záblo pocelém těle. Pod úrovní mého

pasu se rozprostírala temná zóna zapírání

atabu. Naměření prvního vozíku, cifry za-

znamenávané doobjednávkového formuláře

jako by oficiálně pečetily už dávno tušený,

apřesto ještě ne zcela uvědomělý osud.

Nebylo to vůbec snadné nutit se – vdobě, kdy

si člověk odpíral ikoupi nových kalhot nebo

bot – douvažování otom, jaký úhel, sklon

stupačky avýška zad by byly pro další bytí

nejvhodnější. Vždyť nejlepší by samozřejmě

bylo takovou akci vůbec nepodstupovat.

Nebylo však zbytí.

Někdy vúnoru mi rodiče přivezli doKlad-

rub můj první fialový vozík značky Kury. To

už jsem byl vlastně docela rád, že ho mám.

Nastříkal jsem si disky kol červeným sprejem,

nalepil naně první samolepku odpiva

auháněl podlouhých ústavních chodbách

nebo – ještě raději – pelášil pozpevněných

cestičkách vkladrubském lesoparku. Tak

začalo mé první jaro navozíku.

Uplynulo dlouhých šestnáct let. Pár duší

jsem prošoupal, několik obručí utrhl amnoho

futer odřel. Slovo dalo slovo astal jsem se

jedním zčlenů čtyřčlenného týmu testujícího

vybrané vozíky. Stál přede mnou další nelehký

úkol: nakoupit tři vozíky odtří dodavatelů,

kteří se dělí opodstatnou část českého trhu

ajejichž vozíky jsou nejpočetněji zastoupeny

vžádostech napříspěvek adresovaných Kontu

BARIÉRY. Součástí zadání bylo nakoupit

vozíky vco možná nejzákladnějším prove-

dení avýbavě, apředevším neprozradit účel

nákupu. Atak jsem zvedl vpolovině listopadu

telefon avytočil první číslo ze seznamu.

První byl Küschall Champion

Začal jsem svozíkem Küschall Champion

odfirmy Sivak. Nákup jsem měl usnadně-

ný, neboť nachampionu jezdím ashodou

okolností jsem si ho před rokem pořizoval.

Sohledem nato, že mám prodejnu blízko

přicestě dopráce, volil jsem potelefonickém

objednání osobní návštěvu přímo vprodejně.

Stermínem nebyl žádný prostoj (polovina

listopadu). Vobjednávkovém listě jsem byl

nucen, abych vyhověl požadavkům testu,

slevit proti svému „osobnímu vozíku“ okva-

litní řemínková záda akarbonové bočnice,

protože utohoto typu vozíku jsou již zapří-

platkovou cenu. Dohodli jsme se natermínu

dodání dokonce roku. Faktura byla vysta-

vena obratem přímo nasponzora (Konto

BARIÉRY) astejně tak uhrazena. Vozík byl

připraven kpřevzetí vposledním týdnu roku.

Vše proběhlo velmi hladce aprofesionálně.

Champion je podle mého názoru velmi

kvalitní vozík. Je výjimečně skladný ajedno-

duchý. Má dobré jízdní vlastnosti. Kjeho

záporům bych zařadil přední stupačku,

sjejímž uchycením vrámu mám dlouhodo-

bě při delším používání opakovaně špatnou

zkušenost. Dalším záporem jsou zcela nevy-

hovující bočnice vzákladním vybavení. Proti

jiným vozíkům vtestu však Küschall nabízí

velmi kvalitní bezpříplatková přední koleč-

ka. Shrnuto – jezdí se mi naněm dobře.

Pokračoval jsem

u firmy Otto Bock

Jako druhý vozík vpořadí jsem nakupoval

model Avantgard CS odfirmy Otto Bock.

Při prvním telefonátu jsem se trefil dodo-

volené obchodního zástupce pro Prahu, atak

jsem zvlastní vůle počkal dodalšího týdne.

Tentokrát jsem zvolil variantu naměření

umě doma. Byly mi předvedeny oba vozíky

Silným zážitkem je pro mne kromě úrazu

páteře, který mě katapultoval navozík,

inákup první vlastní „káry“.

Byl to vskutku zvláštní asmutný obchod.

�