Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 41



ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ

můžeš / číslo 7–8 - 2012

POZNÁNÍ ZE SRÍLANSKÉ DŽUNGLE

Kdo je Michal Nesázal

Narodil se vroce 1963 vBrně, žije

apracuje vPraze. Vystudoval Střední

uměleckoprůmyslovou školu vPraze

aAkademii výtvarných umění vateliéru

prof.Jiřího Sopka.

Zadvacet let tvorby uspořádal dvě de-

sítky samostatných expozic (naposledy

letos vdubnu naStaroměstské radnici

vPraze) azúčastnil se několika desítek

skupinových výstav. Je pravidelným

dárcem obrazů doaukcí veprospěch

Konta BARIÉRY.

info

Konto BARIÉRY připravuje 11. aukční

salon výtvarníků. Díla budou vystavena

vKarolinu mezi 21. listopadem

a 7. prosincem. Aukce děl, jejíž výtěžek

jde na podporu vzdělání studentů se

zdravotním postižením, se uskuteční

vneděli 9. prosince 2012 vModré

posluchárně Karolina vPraze.

výrobky nevznikají pod rukama dětí – vy

navlastní oči vidíte, že jsou to dívky, kterým

ještě zdaleka nebylo patnáct. Zboží neplatí-

te převodem zúčtu naúčet, všechno je cash,

jezdíte změsta dodžungle stisícovkami

dolarů pokapsách, akdyž jednáte smajiteli

manufaktur, uvědomíte si, že Krejčíř je proti

těmhle pirátům učiněný lidumil aberánek.“

Mladická fascinace architekturou

Obchodnická etapa dala však před nějakými

pěti lety Michalu Nesázalovi nahlédnout

naživot zcela jinak, uvědomit si, že kžití

aštěstí ikumělecké svobodě potřebuje

člověk strašně málo; jeho potřeby jsou

mnohem menší, než kčemu je denně tlačen

okolím, reklamou, porovnáváním, má-li více

či méně než druzí.

„Ale tohle všechno jsem vtěch čtrnác-

ti letech vůbec netušil. Tehdy mě nejvíc

zajímala spíš architektura, vlastně se oni

zajímám dodnes. Fascinuje mě její účelovost

iúčelnost, její poslání, schopnost sloužit

člověku kživotu. Malování jsem tehdy

ještě nebral jako činnost, která by mě měla

provázet pocelý život, neviděl jsem ji jako

něco, co by mohlo být lidem prospěšné nebo

užitečné.“

Brněnský rodák zaujal výtvarný svět

vroce 1992, kdy se stal laureátem Ceny Jin-

dřicha Chalupeckého. Bylo to vdobě, kdy se

soustředil natzv. instalace, prostorové kom-

pozice věcí, které by se zaběžných okolností

dohromady nikdy nedaly: například vlk

sledující televizi, lesní zvířata soranžovými

míčky apodobné „nesouvislosti“.

Zaniklý svět renesance léčí

Pak objevil zaniklý svět renesanční per-

spektivy azačal malovat své snové ideální

krajiny, jimž dával hloubku, třídimenzionál-

ní rozměry – dnes bychom módně řekli 3D

podobu. „Fascinovalo mě, jak renesanční

malíři pečlivě komponovali naplátnech, co

je vpopředí, co vpozadí, jejich krajiny ipor-

tréty, kde vpozadí vždy byla nějaká krajina,

měly nesmírnou hloubku, obrazy sahaly

až dodálky. Ato jsem se snažil dát isvým

krajinám, dát jim klasický zlatý řez, vše, co

má klasická malba. Vmých krajinách bylo

vše harmonické, harmonické bylo iladění

barev.“

Michal Nesázal dal svým dílům vlast-

ní ztvárnění, své barvy ipojetí. Vjeho

obrazech se podle výtvarníkových slov má

člověk procházet, jít odpočátku dopoza-

dí, vyhýbat se objektům, kráčet krajinou,

prostorem. „Člověk by měl při každém

pohledu najít něco jiného, nikdy by mu

neměl obraz hned napoprvé říci všechno.

Dokážu si představit, že obraz může mít

terapeutickou funkci; arteterapie ostatně

není nic nového.“ Podle Michala Nesázala

však může léčit nejen vlastní tvorba, jak

dokazuje praxe, ale ipouhé sledování

uměleckého díla.

Poslední veřejná prezentace obrazů

vPraze byla ukázkou jeho pravidelných

uměleckých proměn. Posledních pět let se

soustředil nakresbu, omezil akvarel, rozpité

skvrny barev dotváří dopodob postav svel-

kými hlavami, jemná perokresba naznačuje

Nesázalovu inspiraci Asií; něco ztoho, co

načerpal při studijních pobytech isvých

dávných obchodních cestách. „Není to úplný

odklon odpůvodního stylu, myslím, že dob-

rý kunsthistorik vysleduje ivmé současné

tvorbě jednotící linku. Před deseti lety, dnes

izapět roků.“

Co je pro Michala Nesázala motivací,

aby dál maloval? Kromě osobního vyjád-

ření pocitů adojmů je to podle jeho slov

ivědomí, že umění může přispívat klepší-

mu životu, kproměnám světa. „Dospívám

ktomu postupně, není to nic, sčím bych

kmalování přistupoval odpočátků, že

obrátím svět klepšímu. Možná až teď vidím,

že umění může, ikdyž pomalých krůčkách,

pomaličkých kousíčcích, život vylepšovat.

Třeba tím, že vnímáním uměleckého díla se

nachvíli přenesete ze životních nebo exis-

tenčních stresů doklidu, že se ičlověk, který

má nějaké fyzické omezení, může obrazem

projít mentálně. 

DVĚ UKÁZKY

z„krajinné“ tvorby

Michala Nesázala

inspirované mj.

irenesanční

perspektivou:

vlevo Červené

hory (2004),

akryl naplátně

55 x 35 cm, vpravo

Deset stromů

(2008), akryl

naplátně

50 x 70 cm