Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 42



NOVÉ ZAHRANIČNÍ TECHNOLOGIE

můžeš / číslo 7–8 - 2012

Plně automatizovaná vozidla byla vždy součástí

vědecko-fantastických povídek. Kdo by nechtěl auto,

které by ho na povel odvezlo samo do práce?

AUTEM

JAKO ŘIDIČ

BEZ RUKOU

ČI BEZ ZRAKU?

Text: ŠTĚPÁN BENEŠ

Foto: ARCHIV

V

ize silnic bez nehod, kde auta

řídí stroje, které se neopijí,

zavolantem neusínají ani neztrá-

cejí pozornost, anavíc dokážou

odvézt svého majitele, kam si

řekne, ale přetrvala dodnes adál

žije vhlavách mnoha vědeckých

týmů pocelém světě. Řada nových možností

by se spřípadnou realizací otevírala ipro

různě handicapované osoby, jimž by takové

vozidlo nesporně pomohlo květší mobilitě.

Speciálně třeba těm, kterým je řidičský prů-

kaz momentálně kvůli zdravotnímu stavu

zapovězen.

Nechme ale stranou vědecké fantazie

apojďme se podívat, jak je to sautomatizova-

nými vozy veskutečnosti. Jejich historie není

krátká, píše se už odtřicátých let minulého

století, kdy se myšlenka začala postupně

objevovat napapíře. Hmatatelné výsledky

ale přišly přece jen oněkolik desítek let

později. Vroce 1977 ujel japonský prototyp

automatizovaného vozu bez řidiče předem

nastavenou trasu rychlostí 30 km/h. Byl

to jeden zprvních vyvedených pokusů, jak

nechat vozidlo, aby se řídilo samo. Vroce

1980 se dodějin zapsali Němci, kteří se svou

automatizovanou dodávkou Mercedes-Benz

jeli posilnicích bez provozu rychlostí až

100 km/h. Vdevadesátých letech se vývoj

pohnul ještě dál. Byl to opět německý Merce-

des-Benz, který stál zadvěma prototypy sná-

zvy VaMP aVita-2. Ujel snimi cestu doPaříže

aorok později odjelo jedno ztěchto aut

samo cestu zBerlína doKodaně.

Auto se nikdy neřídilo samo

Všechny tyto pokusy měly jedno společné:

Auto se nikdy neřídilo úplně samo. Zavo-

lantem vždy seděl člověk abral nasebe část

řízení. Například při zmíněné cestě zBer-

lína doKodaně jelo auto vautomatickém

režimu zcela samo jen asi 150 kilometrů.

Auta uměla udržovat rychlost ajízdní pruh

nadálnici, adokonce předjíždět. Ipři lidské

účasti vřízení se bezesporu jednalo ovelký

pokrok.

Během devadesátých let se nadšení

okolo automatizovaných vozů přesunulo

odvelkých automobilek většinou kmalým

univerzitním týmům, jejichž inženýři se

všemožně snaží přimět vozy, aby jezdily

zcela samy, anavíc bezpečně. Zkoušeny jsou

různé systémy – odradarových až ponavi-

gaci automobilu povizuální čáře nazemi,

kterou sleduje kamera avůz se řídí podle

jejího směru. Své výtvory obvykle prezentují

narůzných vědeckých soutěžích, které ale

mají kreálnému provozu nasilnicích velmi

daleko.

Aby ale automatizovaný vůz skutečně

nakonec naplnil svůj potenciál, musí se

naučit fungovat především právě vreálném

provozu, se vším tím zmatkem, dopravními

předpisy, semafory, ale iostatními účastníky

silničního provozu nebo chodci. Ato navíc

vsituaci, kdy ostatní vozy nemusí být také

robotizované ajejichž řidiči se mohou cho-

vat přinejmenším nepředvídatelně.

Inovátor Google

Seznamte se spanem Stevem Mahanem. Ten

ztratil již prakticky všechen zrak aautem už

se může svézt jen jako spolujezdec. Přesto

ráno nastupuje dosvého vozu, připoutá

se aruce si položí nakolena. Vůz sním

následně naprosto plynule vyjede nasilnici.

Neloudá se, jede svižně arychle anakřižo-

vatce vzorně zpomalí. Počká, až se senzory

rozhlédnou doprava idoleva, akdyž odnich

dostane signál, že je vše vpořádku, pokra-

čuje požadovaným směrem. Veměstě sám

zaparkuje učistírny, akdyž tam Steve Mahan

vyřídí, co potřebuje, zase nasedne avůz jej

odveze domů. Cestou ho ale ještě proveze