07-08/2011

• Strana 1

  Někteří lidé smějí mít

  svatbu jenom jako strana 38

  Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í

  

  /

  

  J edn ot li vý v ýt is k  K č / Př e d p l a t i t e l é  K č

  Koupí

  tohoto

  časopisu

  podpoříte

  Konto

  Bariéry

  www.muzes.cz

• Strana 2

  p ř í m á c e s t a k m o b i l i t ě

  Volejte zdarma: 800 100 659

  vecom@vecom.cz

  www.vecom.cz

  Ovenecká 32, 170 00 Praha 7

  Lipůvka 397, 679 22 Lipůvka

  Příčná 2, 736 01 Havířov

  Kompletní v˘roba a dodávka v‰ech typÛ

  plo‰in pro tûlesnû postiÏené: ‰ikmé

  schodi‰Èové plo‰iny, vertikální zdviÏné

  plo‰iny, schodi‰Èové sedaãky a schodolezy.

  Inz_Vecom_A4 17.5.2007 13:12 Stránka 1

  zrcadlo_1_21str.indd 2 12.10.2009 13:03:43

• Strana 3

  Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í

  můžeš / číslo 7–8 - 2011

  EDITORIAL OBSAH

  Vydává: Sdružení přátel Konta Bariéry vespolupráci sNadací Charty 77

  Šéfredaktor: Jindřich Štěpánek (e-mail: jindrich.stepanek@muzes.cz, mobil: 722966233)

  Redakce: Zdeněk Jirků (e-mail: zdenek.jirku@muzes.cz),

  Andrej Halada (e-mail: andrej.halada@muzes.cz),

  Radek Musílek (e-mail: radek.musilek@muzes.cz), Jan Šilpoch (e-mail: jan.silpoch@muzes.cz)

  Manažerka redakce: Martina Bedrnová (e-mail: martina.bedrna@muzes.cz, mobil: 722966510).

  Korektorka: Martina Čechová

  Adresa redakce: Melantrichova 5, 11000 Praha 1

  Mobil: 722966510. Telefon: 224242973

  Web: www.muzes.cz. E-mail: info@muzes.cz

  Nevyžádané příspěvky se nevracejí.

  Cena jednoho výtisku je 29 Kč, pro předplatitele 20 Kč.

  Celoroční předplatné 240 Kč. ISSN 1213-8908. Toto číslo vychází včervenci 2011.

  Vychází zafinanční podpory Ministerstva zdravotnictví ČR aMinisterstvo pro místní rozvoj ČR.

  Art director: Jiří Bušek. Grafická úprava asazba: Jan Bělovský.

  Tisk: Grafotechna Print, s. r. o., Lýskova 1594/33, Praha-Stodůlky

  Rozesílá Postservis Praha, Poděbradská 39, Praha 9

  Volný prodej: Česká pošta, s. p.

  Foto natitulní straně: Jan Šilpoch

  DOBRÉ ZPRÁVY

  Komiks o dětech spostižením

  Letní Adrenalin bez bariér

  SRamusem do jižních Čech

  Ne ruka, to duše maluje 4 – 5

  TÉMA: KINEMATOGRAFIE

  Rain Man, Otík a ti další 6 – 9

  Martin Štoll: Kvas i hodokvas už minul 10 – 13

  KINO BEZ BARIÉR

  Jana Gabrielová: Festival je pro všechny 14 – 15

  LETNÍ FESTIVALY

  Nejen Mezi ploty 16 – 18

  SPORT BEZ BARIÉR

  Na golfu vyhráli všichni 20 – 21

  TRESTANCI S HANDICAPEM

  Ve vězení na vozíku 22 – 25

  DIVADLO POMÁHÁ

  Ještě není ta chvíle 26 – 29

  NA CESTÁCH

  Svozíkem pod Eiffelovkou 30 – 33

  ČERNÍ KONĚ

  Handbiky mezi stromy 34 – 36

  SVATBA JENOM JAKO

  Právo na radost 38 – 39

  TIPY NA VÝLET

  Do přírody na vozíčku 40 – 42

  PORADNA

  Pro život lidí spostižením 43

  VÝTVARNÍCI KONTA BARIÉRY

  Kousek odsud vroce 935 44 – 47

  NOVÉ ZAHRANIČNÍ TECHNOLOGIE

  Levné ovládání tabletu

  a náhrada ztráty hlasu 48 – 49

  REFORMY V NĚMECKU

  Jaroslav Šonka:

  Sociální stát vede kúspěchu 50 – 51

  NÁZORY

  Jiří Soukup: Poznejme souvislosti 52 – 53

  Zdeněk Jirků:

  Sociální reformy – stále zataženo 54

  Tomáš Cikrt: Ani do krabice, ani do ústavu 55

  AUTOMOTO

  Tajemný Seat a jeho prostorná auta 56 – 57

  KONTO BARIÉRY, MELANTRICHOVA , PRAHA 

  Psali jsme historii golfu 59

  VAŠE FOTOGRAFIE

  Aby bylo vidět 60 – 61

  KŘÍŽOVKA

  Supervlak 62

  Léto k zamyšlení

  Byli jsme utoho, když se vmalé středočeské ves-

  ničce Slapy odehrála velká svatba. Dva mentálně

  postižení lidé, kteří si podle českého práva nesmějí

  navléknout snubní prstýnky naradnici, tak učini-

  li v domě patřícím občanskému sdružení Portus

  Praha. Oddala je herečka Simona Stašová, zče-

  hož vyplývá, že svatba byla vpodstatě jenom jako.

  Nad důvody, proč si nevěsta sice směla změnit příjmení podle

  svého partnera, ale přesto nešlo ooficiální obřad, je dobré se za-

  myslet. Týkají se totiž 25 tisíc lidí zbavených svéprávnosti.

  Česká republika podepsala 28. září 2009 Úmluvu OSN

  oprávech osob se zdravotním postižením. Ta patří mezi osm zá-

  kladních úmluv olidských právech amá zaručit lidem spostiže-

  ním plné uplatnění všech lidských práv ajejich aktivní zapojení

  doživota společnosti. Stali jsme se tedy jednou zjedenasedmde-

  sáti signatářských zemí, které se zavázaly úmluvu naplňovat.

  Zdálo se, že jsme zase okousek víc Evropany, protože doté doby

  se řešila práva osob se zdravotním postižením jen právně nezá-

  vaznými dokumenty.

  Realita je ještě podvou letech poněkud jiná. Už řadu měsíců

  například píšeme o problémech Hany Deákové a jejího mírně

  retardovaného syna s autistickými rysy, kterému je odpírána

  možnost integrace vnašem systému školství. Snažíme se ukazo-

  vat jednak nasložitost její situace, ale zároveň hledat obecné ře-

  šení pro integraci dětí spostižením. Snadhledem zralého muže

  umocněným letitou lékařskou praxí se k tomu na názorové

  stránce vyjadřuje Jiří Soukup. Nakonkrétních příkladech uka-

  zuje, jak těžké jsou osudy postižených dětí ajak se snimi mnozí

  umějí vypořádat. Dojedné věty pak dokázal zkoncentrovat to

  nejpodstatnější: Integrace je mluvení akomunikace.

  Nazáří připravujeme ktomuto tématu kulatý stůl, kekteré-

  mu zasednou odborníci včetně zástupců ministerstva školství.

  Ojeho průběhu azávěrech vás samozřejmě budeme informovat

  jak nanašem webu www.muzes.cz, tak včasopisu.

  Ze čtení na léto vám doporučuji nezvykle ucelený pohled

  Andreje Halady naosudy lidí spostižením. Důsledně zmapoval

  historii hraných adokumentárních filmů, které onich ledacos

  vypovídají. Není to nezajímavé čtení. Filmy dokáží lidské názo-

  ry měnit možná účinněji než podpisy deklarací aúmluv.

  Přeji vám inspirativní čtení ahezké léto.

  JINDŘICH ŠTĚPÁNEK

  Partneři

  redakce:

  RAIN MAN,

  OTÍK A TI DALŠÍ

  STR. 

  NEJEN MEZI PLOTY

  STR. 

  HANDBIKY MEZI

  STROMY

  STR. 

  NA GOLFU

  VYHRÁLI VŠICHNI

  STR. 

• Strana 4

  

  DOBRÉ ZPRÁVY

  Komiks o dětech s postižením

  můžeš / číslo 7–8 - 2011

  Stejně jako ty, tak se jmenuje vzdělávací ko-

  miks pro žáky šestých tříd základních škol.

  Jeho druhý díl se právě dokončuje aběhem

  léta bude připraven pro nový školní rok.

  Materiál vznikl zpopudu Jedličkova ústavu

  aškol vPraze. Ten už před časem zahájil

  projekt 100 jedlí pro Jedli. Vjeho rámci stu-

  denti apracovníci Jedle naběžných školách

  besedují sdětmi oživotě jejich vrstevníků

  stělesným postižením. Součástí celé akce je

  právě ikomiks Stejně jako ty.

  Pojednává opříběhu vozíčkáře Zdeňka

  ajeho kamaráda Ondry, který chodí ober-

  lích. Společně přicházejí donové školy mezi

  zdravé spolužáky. Vprvním díle se všichni

  vzájemně poznávají, vedruhém už společně

  vyrazí imimo školu. Děj odlehčenou formou

  představuje běžné situace ze života lidí

  spostižením azároveň ukazuje, že jsme přes

  různé odlišnosti všichni stejní.

  Oba díly komiksu nakreslila podle textu

  Andrey Hutkové výtvarnice Vendula Šaf-

  ránková. Součástí publikace je imetodická

  příručka pro učitele. Téma se nejvíc blíží

  občanské výchově, ale využití může najít

  ivdalších předmětech nebo třeba vdruži-

  nách. Ohlasy naprvní díl jsou poroce povy-

  dání velmi pozitivní. Věřme, že se stejně

  dobře povede idílu druhému.

  Občanské sdružení Adrenalin bez bariér

  vzniklo před pěti lety ziniciativy několika

  nadšenců navozíku, kterým tak trochu chy-

  bí pud sebezáchovy. Naletošní léto připra-

  vují hned několik akcí, dokterých se můžete

  zapojit ivy. 8.–10. července se vČeském

  Krumlově spustí navodu srafty akajaky.

  Oměsíc později, 6.–7. srpna, zažijí Třebou-

  tice uLitoměřic vodní lyže, skútr, blokarting

  akiting.

  Blokarting je zjednodušeně řečeno

  vozítko natřech kolech, kekterému je při-

  montována plachta zwindsurfingu. Kiting

  představuje podobné vozítko, surf nebo

  vodní lyže, ovšem pohonem je létající drak

  připomínající paraglide.

  Třetí akcí budou čtyřkolky, rafty, kajaky,

  kánoe, koně ahandbiky 12.–14. srpna

  vrámci berounského Country Weekendu.

  Zájem oceloroční aktivity Adrenali-

  nu bez bariér stále roste. Pro mnohé lidi

  shandicapem jsou akce sdružení nejen

  netradiční zábavou, ale imožností potkat

  přátele vpodobné životní situaci. Kromě

  sportovní náplně funguje iProjekt osvěty.

  Vjeho rámci se konají přednášky narůz-

  ných školách. Studenti se dozvědí nejen

  osportování lidí spostižením, ale iojejich

  životě adůležitosti bezbariérovosti ve-

  řejného prostoru. Více informací najdete

  nawww.adrenalinbb.cz.

  S Ramusem

  do jižních Čech

  Řada neziskových organizací připravila

  nejrůznější tábory, výlety apobyty vpřírodě

  pro děti amládež spostižením. Zavšechny

  jmenujme například občanské sdružení

  Ramus, které navázalo nadvacetiletou práci

  lidí zo. s. Rozrazil aProutek. Jejich „puťá-

  ky“ majícími kořeny vpočátku 90. let ještě

  pod hlavičkou Jedličkova ústavu vPraze už

  prošly desítky lidí spostižením.

  Vkrásné přírodě Novohradských hor,

  nedaleko Malont, opět vyroste tábořiště

  pro mladé lidi stělesným, ale imentálním

  či kombinovaným handicapem. Poměrně

  daleko odcivilizace, bez jejích výdobytků,

  prožijí nezapomenutelné chvíle. Od7. do

  14. srpna přijedou nejprve zkušenější astar-

  ší účastníci, druhý tábor pro mladší anováč-

  ky se uskuteční od16. do28. srpna. Kromě

  bydlení vindiánských teepee je přichystána

  táborová hra, apředevším několikadenní

  putování přírodou. Pokud máte zájem se

  připojit, zkuste ještě rychle kontaktovat

  o. s. Ramus. Nainternetové adrese

  www.ramus-os.cz najdete bližší informace

  nebo můžete volat předsedu sdružení

  Matouše Glance natel.: 777086826.

  BLOKARTING je takový

  windsurfing nasouši. Foto: Jakub Koucký

  KRESLENÍ HRDINOVÉ naobálce druhého

  dílu vzdělávacího komiksu. Foto: archiv

  KDO SE BOJÍ, nesmí dolesa. Pro vozíčká-

  ře to platí dvojnásobně. Foto: o. s. Ramus

  Letní Adrenalin bez bariér

• Strana 5

  Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í

  můžeš / číslo 7–8 - 2011

  TŘI BEZBARIÉROVÉ zóny pro imobil-

  ní spoluobčany vytvořilo město Hradec

  Králové. Zpřístupnění čtvrté se dočkají letos

  napodzim.

  AGENTURA APZ zřízená Ligou vozíčkářů

  připravila pro lidi se zdravotním postižením

  naZnojemsku program pomoci. Více informa-

  cí nawww.ligavozic.cz.

  PROJEKT sociálního podnikání – péči odlou-

  hodobě psychicky nemocné klienty – připra-

  vilo vRožnově pod Radhoštěm občanské

  sdružení Iskérka. Kontakt: www.iskerka.info,

  tel. č. 774064753.

  SPECIÁLNÍ TAXISLUŽBA pro seniory

  aosoby se zdravotním postižením vČeské

  Lípě slouží ivroce 2011.

  PRVNÍ sociálně-terapeutická dílna naJablo-

  necku vznikla před 15 lety vMaxově. Vregio-

  nu vsoučasné době pracuje večtyřech dílnách

  více než 40 lidí se zdravotním postižením.

  TAKÉ VKARLOVARSKÉM kraji mo-

  hou lidé se zdravotním postižením, kteří se

  zajímají osituaci natrhu práce, hledat pomoc

  uobčanského sdružení Rytmus. Více na:

  bruselska@rytmus.org.

  MUZEUM VESVITAVÁCH je vybaveno

  výtahem pro vozíčkáře inávštěvníky se sní-

  ženou pohyblivostí. Výstavními prostorami je

  provede zaměstnanec muzea.

  KATAMARÁNOVÝ ČLUN skapacitou až

  sedm míst připravuje půjčovna Lipno Rent

  nalipenském jezeře. Umožní jízdy ituristům

  se zdravotním postižením agrilování aroman-

  tickou večeři přímo navodě.

  ČTYŘI NOVÉ VÝTAHY jsou vprovozu

  vestanici metra Národní třída. Dopravní pod-

  nik slibuje, že zpřístupňování dříve dokonče-

  ných stanic bude pokračovat.

  ODKVĚTNA dokonce října budou otevřená

  bezbariérová informační střediska správy

  Národního parku Šumava – svýjimkou stře-

  diska veSvinné Ladě, které se porekonstrukci

  představí až 1. července.

  UPLATNIT NÁROK navrácení zaplacené

  DPH až dotří let umožňuje osobám se zdra-

  votním postižením při zakoupení osobního

  automobilu novela zákona oDPH platná

  od1. 4. 2011. (nouz)

  V

  ážená redakce,

  odebírám časopis

  Můžeš zatím krátkou

  dobu asobsahem jsem

  spokojena. Dozvídám se

  oaktuálních problémech

  handicapovaných lidí.

  Naposledy mě zaujal člá-

  nek opoužití automobilu

  Citroen Berlingo, který také vlastníme asi

  dva roky. Jsem vozíčkářka, používám doma

  mechanický vozík anacesty (nákupy),

  kam se bezbariérově dostanu sama, vozík

  elektrický. Rádi smanželem cestujeme, sice

  jen najednodenní výlety pocyklostezkách

  nebo nefrekventovaných silnicích, atak

  jsme museli vyřešit, jak vúložných prosto-

  rách přepravit mechanický vozík, elektrický

  vozík, manželovo kolo anájezdovou ram-

  pu. Nájezd manžel vyrobil sám (cca

  800 Kč). Zatím jezdíme často doOrlických

  hor aokolí. Přivítám, když mi někdo předá

  své zkušenosti nebo tip nadobrou trasu.

  Spozdravem

  Hana Komárková, Jeseník

  VáženápaníKomárková, nejlepším

  místem, kde hledat informace, je pocho-

  pitelně internet. Nabízíme dvě adresy,

  nakterých můžete najít zajímavé tipy.

  Jedná se owww.svozikemnacestach.cz

  astránky Královéhradeckého kraje www.

  kr-kralovehradecky.cz, nanichž najdete

  pod sekcí Turistika avolný čas odkaz pro

  lidi shandicapem.

  Vaše redakce Můžeš

  M

  ilý pane Kováři.

  Vaše vtipnépostře-

  hy měhodněbaví. Glosa

  ktankování (4/2011) mi

  připomněla vlastní zážit-

  ky. Myslím gestikulování

  kpřivolání obsluhy. Ta

  mi přes obvyklou opa-

  trnost nakonec stejně

  jednou místo nafty načerpala benzin. Na-

  štěstí firma uznala chybu. Nemenší drama

  jsem zažil sLPG, když ze špatně nasazené

  hadice začal tryskat tekutý plyn. Já vautě

  vyděšeně čekal, až si obsluha všimne, že

  mizím voblaku propanu.

  Pokud jde odiskutované zneužívání

  kartiček vozíčkáře, napadá mě jediné

  řešení – Policie ČR. Prostě každý poli-

  cista musí nekompromisně kontrolovat

  atrestat neoprávněné použití tohoto

  symbolu.

  Přeji vám vše dobré.

  Jaroslav Musil, Praha

  Váženýpane Musile, zážitky motoristů

  spostižením vystačí naknihu. Naštěstí by

  byla iolidské ochotě. Máte nadhled, bez

  kterého se člověk vurčitých situacích neobe-

  jde. Žel česká společnost má nadhled inad

  přestupky. Doufejme, že jednou vyspějeme

  naúroveň sebereflexe nevhodného chování.

  Vaše redakce Můžeš

  V

  ážená redakce, těším se nadalší články

  ocestování. Kdysi

  jsem hodně jezdil, ale

  teď už cestuji jen prstem

  pomapě. Mozková mrt-

  vice avyšší věk mi činí

  dobrodružství izvýletu

  dokrajského města. Proto

  si rád počtu aprohlédnu

  fotografie zkončin ne-

  známých iznámých. Jako třeba zHel-

  sinek, kam jsem mnohokrát pracovně

  zavítal. Bylo příjemné zavzpomínat. Díky!

  Spřátelským pozdravem

  Gabriel Hnilička, Loděnice

  Váženýpane Hniličko, váš zájem ocestovatel-

  ské příspěvky nás těší. Věříme, že už existují

  možnosti turistiky ise závažným postižením.

  Nevzdávejte šanci někam znovu vyrazit.

  Právě sever Evropy patří knejpřipravenějším.

  Neznáme přesně vaše možnosti, ale je škoda

  nesplnit si přání kvůli zbytečným obavám.

  Rádi poskytneme bližší informace přímo

  odcestovatelů, budete-li mít zájem.

  Vaše reakce Můžeš

  Z REDAKČNÍ POŠTY

  Zčeských ghett

  je třeba vyhnat lichváře a vyděrače,

  tvrdí Sri Kumar Vishwanathan

  strana 6

  ČA S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í

  

  2 / 20 11

  

  Jed n o t l iv ý v ý ti s k 2 9  Kč / Př e d p l at i t e l é 2 0 K č

  Koupí 

  tohoto 

  časopisu 

  podpoříte 

  Konto 

  Bariéry

  www.muzes.cz

  Dvacet tisíc dětí

  má každou noc sen

  – dostal jsem se

  zděcáku, tvrdí

  Ljuba Krbová

  strana 6

  ČA S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í

  

  4 / 20 11

  

  Jed n o t l iv ý v ý ti s k 2 9  Kč / Př e d p l at i t e l é 2 0 K č

  Koupí 

  tohoto 

  časopisu 

  podpoříte 

  Konto 

  Bariéry

  www.muzes.cz

  Těším se na to,

  že uvidím vozíčkáře

  hrát golf,

  říká Marek Eben

  strana 6

  ČA S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í

  

  5 / 20 11

  

  Jed n o t l iv ý v ý ti s k 2 9  Kč / Př e d p l at i t e l é 2 0 K č

  Koupí 

  tohoto 

  časopisu 

  podpoříte 

  Konto 

  Bariéry

  www.muzes.cz

  Ne ruka,

  to duše maluje

  Jízdárna Světce uTachova pořádá

  6. a7. srpna vrámci historických slavností

  města Tachova výstavu umělců malujících

  ústy anohama. Pooba dny se od10

  do17 hodin naskýtá příležitost vidět netra-

  diční výtvarná díla azároveň si prohlédnout

  unikátní národní kulturní památku.

  Výstavu připravuje Nakladatelství UMÚN

  (www.umun.cz), které existuje vČR už

  odroku 1993 aje vúzké vazbě nacelo-

  světové Sdružení malířů malujících ústy

  anohama. Celkem je dotéto sítě zapojeno

  43 zemí. Kvidění bude inový krátký filmový

  dokument, vekterém se čeští malíři sami

  představují. Návštěvníci tak budou mít

  možnost zhlédnout, jak vystavené obrazy

  vznikají.

  Výstavní prostor Windischgrätzovy

  jízdárny je více než zajímavým místem. Tato

  stavba vnovorománsko-gotickém slohu

  zpoloviny 18. století byla nedávno rekon-

  struována. Jde přitom odruhou největší

  jízdárnu vestřední Evropě, hned po té

  dvorní veVídni. Více se dozvíte na

  www.jizdarna-svetce.cz.

  AUTOREM MALBY snázvem Husité

  je Jakub Hříbek. Foto: Jana Fialová

• Strana 6

  

  můžeš / číslo 7–8 - 2011

  TÉMA: Kinematografie

  Na světě se ročně natočí

  několik tisíc hraných filmů.

  Většina je zábavných,

  jsou však i filmy, které

  ukazují reálný život,

  a někdy i z těch méně

  radostných stránek. Jaké

  filmy se věnovaly tématu

  života s postižením?

  A jakou cestu v tomto

  směru prošla domácí

  kinematografie?

  RAIN MAN,

  OTÍK

  a ti další

  Text: ANDREJ HALADA

  Foto: ARCHIV

  F

  ilm je umění staré 115 let avzniklo

  jako atrakce pro široké masy obe-

  censtva. Adiváci se dodnes chtějí

  vkině především bavit, zapome-

  nout nasvět okolo. Pokud vznikají

  filmy se sociální problematikou,

  anavíc zobrazující osoby sposti-

  žením, je to spíše výjimka. Nicméně mnohé

  znich si dokázaly získat popularitu uvelmi

  širokého publika.

  Cesta od války k blahobytu

  Výrazně se dotváře kinematografie pro-

  mítly světové války, především ta druhá. Už

  první světová válka přivedla poroce 1918 ze

  zákopů dozázemí stovky tisíc lidí zmrzače-

  ných, druhá světová válka jejich řady ještě

  rozšířila, ale změnila také způsob filmového

  vidění. Náhle se objevilo množství snímků

  vycházejících ze skutečných prožitků.

  Typický příkladem může být snímek ame-

  rického režiséra Williama Wylera Nejlepší

  léta našeho života (1946), který vypráví

  příběh tří vojáků ajejich návratu zválky

  doživota. Jeden znich je těžce postižený –

  chybí mu obě ruce, má místo nich železné

  háky. Snímek získal sedm Oscarů aje cenný

  vedle své věcnosti itím, že příběh postiže-

  ného námořníka Homera je zcela přirozeně

  včleněn mezi osudy ostatních.

  Poněkud kuriózním filmem se může

  jevit sovětský Příběh opravdového člověka

  (1948), který vznikl nazákladě stejno-

  jmenné knihy B. Polevoje. Příběh podle

  skutečné události vypráví oletci, který přišel

  oobě nohy, apřesto dokázal opět used-

  nout dokokpitu letadla. Příběh iskutečný

  letec Maresjev (vknize Meresjev) však byli

  dojisté míry využiti propagandou. Nešlo jen

  ozobrazení kritické situace anávrat postiže-

  ného doživota, ale také oukázání toho, co

  „komunistický člověk“ dokáže.

  Existenciální filmy 60. let zobrazují nalo-

  menou duši moderního člověka, psychická

  postižení jedince se stávají tématem častěji.

  Západní společnost se také výrazněji začíná

  zajímat ootázky menšin, knimž patří iskupi-

  na obyvatel snejrůznějším postižením. Jeden

  příklad zavšechny: působivým snímkem

  ofotbalistovi, kterého potkal kolaps aje

  odsouzen kživotu nainvalidním vozíku, je

  anglické drama Běsnící měsíc (1971). Hlavní

  hrdina (vpodání Malcolma McDowella)

  se vléčebně zamiluje dorovněž invalidní

  dívky. Ale příběh není sladkobolný – je prostě

  smutný. Problematika se stává ipředmětem

  lehčího žánru: vroce 1967 je natočen brilant-

  ní thriller Čekej dotmy, vekterém slepá žena

  (Audrey Hepburnová) čelí skupině gangste-

  rů, kteří vjejím bytě hledají ukryté drogy.

  Trauma Vietnamu

  Tělesné postižení se objevuje vamerické ki-

  nematografii vezvýšené míře podalší váleč-

  né epizodě, vietnamské válce. Vroce 1978

  se naplátna dostal snímek Lovec jelenů,

  vekterém tři kamarádi odcházejí doviet-

  MÁLOKDO SI UVĚDOMUJE,

  že populární film Vesničko má středisková

  do jisté míry řeší i problematiku

  mentálního postižení.

• Strana 7

  

  můžeš / číslo 7–8 - 2011

  Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í

  DUSTIN HOFMAN A TOM CRUISE

  jako hlavní představitelé

  v oscarovém filmu Rain Man,

  který se věnoval autismu.

  namského pekla, ajeden znich se vrací bez

  nohou. Postiženým válečným veteránem je

  iprotagonista snímku Olivera Stonea Naro-

  zen 4. července (1989), kde je začleňování

  invalidního hrdiny dospolečnosti ukázáno

  ještě výrazněji. Adalším veteránem bez no-

  hou je ivedlejší postava ze známého snímku

  Forrest Gump (1994). Poručík Dan Taylor se

  dokáže spomocí dobráckého Gumpa vrátit

  doživota

  Snímkem, který uvedl tematiku posti-

  žených docentra pozornosti aviděly ho

  stovky milionů diváků, byl vroce 1988 film

  Rain Man. Doté doby znal pojem autismus

  jen úzký okruh zainteresovaných, dnes je

  díky Levinsonovu filmu běžně známý. Rain

  Man sice nese prvky melodramatičnosti, vše

  ale povyšuje výkon Dustina Hofmana vroli

  autisty. Působivý výkon předvedl i Al Pacino

  vesnímku Vůně ženy (1992), kde hraje slep-

  ce, který chce skoncovat se životem.

  Filmy opostižených se poúspěchu

  snímku Rain Man staly součástí střed-

  ního filmového proudu, stejně jako se

  vcelé západní společnosti tyto osoby více

  včleňovaly doběžného života. Příkladem

  zamnohé může být anglický snímek Teorie

  létání (1998), kde hlavní hrdina pečuje

  vrámci prospěšných prací onepohyblivou

  pětadvacetiletou dívku, která má zvláštní

  smysl pro humor. Drsnější ačernohumorný

  pohled nabídl norský snímek Kurz negativ-

  ního myšlení (2006), kde hlavními hrdiny

  je několik osob spostižením. Skandináv-

  skou otevřenost vuchopení problematiky

  předvedl ifilm švédského režiséra Lasse

  Hallströma – natočený ovšem vamerické

  produkci – Co žere Gilberta Grapea (1993)

  sJohny Deppem aLeonardem DiCapriem

  vhlavních rolích. Depp se tu stará osvého

  mladšího duševně postiženého bratra,

  přičemž osmnáctiletý DiCaprio předvedl

  výkon, který ho tehdy katapultoval ho

  první herecké ligy.

  Český kýč i pravda

  Víte, že jeden znejpopulárnějších českých

  filmů všech dob je filmem opostiženém

  člověku? Vesničko má středisková (1985)

  režiséra Jiřího Menzela má vesvém středu

  mentálně zaostalého Otíka Rákosníka. Otík

  nemluví, směje se jako kůň, baví ho dětské

  filmy, ale je to člověk, který má velkou obě-

  tavou duši. Vesnička je nejen komedie, ale

  ifilm shumanistickým poselstvím. Základní

  myšlenka je univerzální: lidé si mají pomá-

  hat. „Když jsi jedinej, tak musíš,“ říká doktor

  Skružný (R. Hrušínský) závozníkovi Pávkovi

  (M. Labuda), atím ho přiměje, že sOtíkem

  nakonec zůstane.

  Českých hraných snímků, které by se vě-

  novaly tématu postižení, nicméně najdeme

  odpočátku zvukového filmu vroce 1930

  doroku 1989 relativně málo. Ještě zpředvá-

  lečné doby pochází zajímavý snímek podle

  románu Josefa Kopty Hlídač č. 47 (1937),

  vekterém ústřední postava, železniční

  �

• Strana 8

  

  můžeš / číslo 7–8 - 2011

  TÉMA: Kinematografie

  zřízenec, ohluchne. Přitažlivost námětu

  doložil idalší přepis románu, vroce 2008

  ho realizoval Filip Renč sKarlem Rodenem

  vhlavní roli.

  Téma slepoty sestalo prvoplánově atrak-

  tivní pro sladkobolný film Světlo jeho očí

  (1936), vekterém továrníkův syn oslepne

  azamiluje se dosvé ošetřovatelky. Poněkud

  úspěšněji se spodobným tématem vypořádali

  tvůrci snímku Modrý závoj (1941), vněmž se

  doslepé hudebnice, která má sestru-dvojče,

  zamiluje mladý herec (K. Höger).

  Ani vprvních deseti letech poválečného

  období nenajdeme prakticky žádný snímek,

  vněmž by lidské postižení nebylo jen vedlej-

  ší součástí celého příběhu. Zapříklad může

  sloužit ifilm Zmého života (1955), který

  popisuje osud skladatele Bedřicha Smetany

  včetně jeho hluchoty vposledních letech

  života.

  Šedesátá léta ale už přinášejí změnu.

  Napočátku stojí vizuálně vytříbený snímek

  Františka Vláčila Holubice (1960), vekte-

  rém je dětský hrdina upoután nainvalidní

  vozík. Nemožnost pohybu je zde symbolic-

  kým prvkem apomíjí vechvíli, kdy vsobě

  chlapec nachází cit adobro. Téma váleč-

  ného postižení (zprvní světové války) se

  objevuje vesnímku Pět hříšníků (1964), ale

  nejsilněji zaznívá vepizodické linii vefil-

  mu Nebeští jezdci (1968). Jeden zvojáků

  je zraněn vobličeji tak, že prakticky ztrácí

  svou tvář. Když ji zahlédne vzrcadle, spáchá

  sebevraždu. Je to silný moment vevýjimeč-

  ně zdařilém snímku. Že se trauma války

  podepisuje inalidské psychice, je přesvěd-

  čivě vidět vefilmu podle předlohy Arnošta

  Lustiga Dita Saxová (1967), vněmž mladá

  dívka sice přežije hrůzy koncentračního

  tábora, ale zůstane zcela sama ajejí vnitřní

  rány se nemohou zahojit.

  Normalizační mlčení

  Zatímco demokratické režimy se dokázaly

  vedruhé půlce 20. století postavit kotázce

  postižených čelem, ty totalitní problema-

  tiku odsouvaly doústraní. Iproto najdeme

  vdobě normalizace jen minimum filmů,

  které by se tomuto tématu věnovaly. Pře-

  kvapivě však vzniklo nemálo filmů sobecně

  sociálními tématy, které život v„socialis-

  tickém ráji“ neukazovaly růžově. Častým

  tématem byl život vrozpadající se rodině,

  alkoholismus jednotlivců, najdeme ifilmy

  odehrávající se vdětských domovech.

  Právě dětští hrdinové jsou těmi často tr-

  pícími ipostiženými. Karel Kachyňa zasadil

  vroce 1970 příběh románu Alana Marshal-

  la Už zase skáču přes kaluže dočeského

  prostředí, hlavní hrdina se podětské obrně

  snaží znovu chodit. Vroce 1975 vznikl

  film Zrcadlo pro Kristýnu, vněmž je hlavní

  hrdinka, mladá sportovkyně, dlouhodobě

  upoutána nalůžko. Oba filmy řešily základ-

  ní otázku psychických traumat spojených

  svydělením zvětšinové společnosti asna-

  hou onávrat. Stejné téma řešil isnímek

  Jaromila Jireše Neúplné zatmění (1982),

  vekterém čtrnáctiletá dívka ztratí zrak

  avústavu pro děti se zbytky zraku se snaží

  nalézt cestu knovému životu.

  Neobvyklý příběh mezi českými reži-

  séry prožil tvůrce filmů pro děti amládež

  Ota Koval (1931–1991). Vpolovině

  70. let při autonehodě ochrnul apohyboval

  se nainvalidním vozíku. Iponehodě však

  stále natáčel avroce 1978 vytvořil autorský

  snímek ojedenáctiletém chlapci, který při

  nehodě přijde orodiče aprožívá těžký šok,

  Nechci nic slyšet.

  Idiot, který okouzlil

  Poroce 1989 se česká kinematografie ocitla

  napůdě komerčního podnikání. Tento náraz

  však přežila, adokonce si začala všímat ité-

  Nešlo jen ozobrazení kritické situace anávrat

  postiženého doživota, ale také oukázání toho,

  co „komunistický člověk“ dokáže.

  �

  KAREL RODEN

  hrál titulní roli

  ve filmu

  Hlídač č. 47,

  byla to

  už druhá

  adaptace

  Koptova

  románu.

• Strana 9

  Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í 

  můžeš / číslo 7–8 - 2011

  mat zcela nekomerčních, mezi která právě

  patří tematika postižení.

  Hned zkraje devadesátých let vznikl

  snímek Filipa Renče Requiem pro panenku

  (1991), který se odehrává vústavu pro

  mentálně postižené. Ústav ajeho chovanky

  však sloužily spíše jako atraktivní kuli-

  sa pro téměř thrillerový příběh. Naopak

  režisérský veterán Karel Kachyňa postavil

  postiženého hrdinu přímo docentra dění.

  Vcitlivém, byť stále „jen“melodramatic-

  kém příběhu Fany (1995), byly hlavními

  hrdinkami dvě sestry, energická primářka

  (J. Jirásková) ajejí mentálně postižená

  sestra (J. Bohdalová).

  Potíže se zařazením dospolečnosti mají

  neobvyklí protagonisté dvou tragikomic-

  kých snímků, které shodou okolností patří

  vůbec ktomu nejlepšímu, co se poroce

  1989 unás natočilo. Ústřední postava

  zfilmu Návrat idiota (1999) je mladík sne-

  příliš příjemnou minulostí, protagonisté

  Nudy vBrně (2003) jsou zase pod tlakem

  svého studu iokolí. Nikde není řečeno,

  že jde oosoby smentálním postižením,

  je však možné je tak vnímat. Oba filmy

  přinesly zcela nový úhel pohledu nadanou

  problematiku, byly originální iformálně.

  Poněkud konvečněji zpracoval podobnou

  tematiku isnímek Václav (2007), kde

  ústředního hrdinu, poněkud „otíkovsky“

  pojatého prosťáčka, ztvárnil Ivan Trojan.

  Postava psychicky nemocného člověka

  stojí ivcentru filmu Žralok vhlavě (2005)

  sOldřichem Kaiserem vhlavní roli.

  Vroce 1998 vznikl snímek zabývající se

  výhradně otázkou handicapu. Film Minulost

  režiséra Ivo Trajkova je očlověku, které ne-

  slyší. Film má zvukovou ihudební stránku,

  ale postavy nemluví. Režisér tím dokonale

  evokoval situaci hluchého. Podobně speci-

  fický byl isnímek Archa pro Vojtu (2002),

  který popisoval život sdítětem, které trpí

  Downovým syndromem.

  Sami mentálně postižení si zahráli

  dokonce hlavní role vedvou netradičních

  snímcích Malý princ aNikola tenkrát naKo-

  ločavě, které vznikly vroce 2009 a2010.

  Akcí přímo určenou pro promítání těchto

  filmů je Mental Power Prague Film Festi-

  val neboli Mezinárodní festival (ne)herců

  smentálním akombinovaným postižením.

  Letos proběhl už jeho pátý ročník.

  Postižení tedy dnes pronikli naplátna

  českých kin stejně, jako se to oněco dříve

  podařilo naZápadě.

  Společnost se stává otevřenější, atím se

  také staví vstřícněji kmenšinám jakého-

  koli druhu. Některé snímky navíc ukazují,

  že příběhy handicapovaných jedinců lze

  zpracovat navysoké umělecké úrovni

  aobčas isvébytně českým způsobem,

  shumorem.

  IVAN TROJAN JAKO VÁCLAV – bizarní hrdina stejnojmenného snímku o muži,

  který je nezařaditelný.

  PAVEL LIŠKA se díky filmu

  Saši Gedeona Návrat idiota z roku 1999

  dostal do první herecké ligy.

• Strana 10

  

  můžeš / číslo 7–8 - 2011

  TÉMA: Kinematografie

  Text afoto: ANDREJ HALADA

  Kdy se vlastně včeském dokumen-

  tu začal projevovat zájem osociální

  azdravotní problematiku?

  Cíleně to bylo odpadesátých let, pokud

  zasociální dokumenty nepovažujeme už filmy

  oobnově válkou zničené republiky. Je ale

  nutno vnímat poúnorový kontext – při budo-

  vání lepších zítřků se sociální problémy prostě

  nepřipouštěly, akdyž, tak pouze formou di-

  daktickou apropagační. Mám namysli snímky

  jako Rozhovor vevlaku, který zcela jalově

  nabázi rozhovoru při jízdě líčil nebezpečí po-

  KVAS

  I HODOKVAS

  UŽ MINUL

  Na rozdíl od hraného filmu se problematika postižení

  v českém dokumentárním filmu objevila už před

  rokem 1989. Český sociální dokument se přitom

  stal v 80. a 90. letech pojmem. Martin Štoll je jedním

  z největších znalců historie českého dokumentu,

  takže pro rozhovor asi nešlo vybrat vhodnější osobnost.

  hlavních chorob. Lahůdka. Celá padesátá léta

  byla včeském dokumentu dost strojená, neži-

  votná astrnulá. Pramen živé vody ale spustila

  léta šedesátá, kdy se iosociálních tématech

  začalo mluvit trochu jinak. Povolily politické

  otěže, lehčí apohotovější filmová technika

  umožnila být lidem blíže, avůbec celou tu

  dekádu charakterizuje touha mladé autorské

  generace dobrat se nějaké pravdy. Proto je

  tu tak široký vějíř žánrů itémat, doté doby

  itabuizovaných. Nejdůležitější období pro

  sociální filmy ale přišlo až v80. a90. letech.

  Které byly první zásadní filmy stouto

  tematikou?

  Znejvýraznějších je to určitě Schormův

  aŠpátův film Zrcadlení reagující naklesající

  porodnost afilozoficky se zamýšlející nad

  interrupcemi aprávem člověka sáhnout

  jinému – isobě – naživot. Stal se ikono-

  grafickým snímkem té doby. Byla odvaha

  se vůbec vrhnout natak „nedivácké“ téma,

  aještě stakovým esejistickým ponorem, jak

  to autoři udělali.

  Pak musím zmínit hravé filmy Radúze

  Činčery To je můj kyblíček aNárodnost

  dětská. Nejsou sociální vtom zdravotnickém

  smyslu slova, ale jsou hodně sociologické.

  Činčera, známý vynálezce Kinoautomatu, se

  nazačátku 60. let věnoval světu dětí askrze

  jejich autentické reakce se stal mistrným

  kritikem režimu.

  Zavůbec nejdůležitější sociální film

  ale považuji film Děti bez lásky odKurta

  Goldbergera, který poroce 1968 odešel

  doNěmecka. Natočil zamyšlení nad tzv.

  deprivačním syndromem. Bylo to skrze

  rozhovory sdětmi ajejich kresby arozho-

  vory tehdy vedl mladý dr.Zdeněk Matěj-

  ček.

  Vedle toho paralelně ukázal, co jsou

  to tzv. týdenní jesle, kde se děti vpondělí

  odevzdají avpátek si je rodiče zase vezmou

  ksobě. Ten film je jeden zmála citovaných

  ivzahraničních encyklopediích.

  Bylo by vhodné zmínit ifilmy ostáří, kde

  se zavrchol obvykle považuje skvělé dílo

  Martin Štoll:

• Strana 11

  Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í 

  můžeš / číslo 7–8 - 2011

  Jana Špáty oženách dožívajících nasamo-

  tách Orlických hor Respice finem.

  Lze tu najít ifilmaře, kteří by se tema-

  tice věnovali systematičtěji? Aneexis-

  tuje dokonce nějaká česká škola sociál-

  ního dokumentu?

  Pokud mluvíme ošedesátých letech, tak

  nikoho takového nevidím. Úplně jiná situ-

  ace ale nastala poroce 1975, kdy Helena

  Třeštíková natočila svůj první časosběrný

  dokument Zázrak osvé kamarádce, kterou

  sledovala vprůběhu jejího těhotenství. Pak

  tímto principem natočila časosběr Dobrý

  den, můžeme dál?, nazačátku 80. let začala

  se svými velkými projekty Manželské etudy,

  Řekni mi něco osobě azatím to končí

  oceňovanými celovečerními dokumenty

  Marcela, Katka aRené.

  Tuhle metodu nikdo důsledně neuplatňo-

  val kromě Heleny, ale právě napřelomu

  70. a80. let se objevila pozoruhodná

  skupina žen-režisérek – Třeštíková, Olga

  Sommerová, Hana Pinkavová, později Marie

  Šandová, Alena Činčerová, Zuzana Meisne-

  rová nebo starší Drahomíra Vihanová aVěra

  Chytilová, které se nasociální témata vrhaly

  – adodnes vrhají. Jsou to doslova desítky

  filmů. Apokud jde ofilmy přímo stemati-

  kou postižení, pak se mi vybavuje například

  film Olgy Sommerové olidech navozíku Ty

  to překonáš.

  Zřídka se ksociálním tématům dostávali

  imuži. Například Vladislav Kvasnička se

  zabýval mladými lidmi, kteří se znějakého

  důvodu ocitli nakraji společnosti – filmy

  …aby si lidi všimli nebo Majčini kluci. Josef

  Císařovský se snad jako jeden zprvních po-

  díval nadoté doby tabuizované téma života

  sAIDS, řadu sociálních filmů natočil iJan

  Špáta, ikdyž všechny byly míněny pozitivně

  aterapeuticky.

  Sehrály některé zfilmů isvou význam-

  nou společenskou roli? Vyvolaly třeba

  širší debatu?

  Film odeprivačním syndromu Děti bez lásky

  vyvolal takový rozruch, že přispěl ktomu, že

  byla zavedena mateřská dovolená aome-

  zena noční práce pro ženy. To je slušný

  výsledek, ne? Jinak ale bohužel spíš ne.

  Bylo těžké tyto filmy před rokem 1989

  prosadit dodramaturgických plánů?

  Tohle se přece režimu moc nehodilo

  dovýkladní skříně.

  Vzpomeňte si, jak vypadala naše archi-

  tektura adoprava vdobě dohnívajícího

  socialismu. Žádná bezbariérová řešení,

  nikde ani náznak, že by vespolečnosti měli

  žít handicapovaní lidé navozících. Postižení

  prostě neexistovali, jakákoliv jinakost byla

  vykázána zazdi ústavů. Pokud se podařilo

  nějaký takový film prosadit, buď musel

  vpodtextu obsahovat sdělení „co všech-

  no dělá socialistická společnost pro tyto

  občany“, nebo to muselo mít nějaké obecně

  platné pozitivní poselství. Je ale pravda, že

  vdobě perestrojky, azejména pošoku zlo-

  tyšského filmu Je lehké být mladý?, což byla

  velmi ostrá autentická kritika sovětského

  Kdo je Doc.MgA.

  Martin Štoll, Ph.D.

  Narodil se vroce 1975. Vystudoval

  FAMU, pracoval jako dramaturg vČeské

  televizi, věnoval se dokumentární

  tvorbě ijako režisér. Slidmi ze sdružení

  Oáza natočil např. sociální dokument

  Balet. Dnes působí jako rektor Literární

  akademie. Pod jeho vedením vznikla

  unikátní encyklopedie Český film

  / Režiséři-dokumentaristé, je také

  autorem monografie oJanu Špátovi,

  vede vydavatelství Malá Skála.

  info

  MARTIN ŠTOLL ŘÍKÁ:

  Film odeprivačním syndromu

  Děti bez lásky z60. let vyvolal takový

  rozruch, že přispěl ktomu,

  že byla zavedena mateřská dovolená

  aomezena noční práce pro ženy.

  �

  Zřídka se ksociálním

  tématům dostávali

  imuži. Například

  Vladislav Kvasnička se

  zabýval mladými lidmi,

  kteří se znějakého

  důvodu ocitli nakraji

  společnosti

• Strana 12

  socialistického života, se hnuly ledy iunás

  auž leccos prosadit šlo.

  Jak se situace vyvíjela poroce 1989?

  Byla to radikální proměna?

  Zase je třeba vnímat kontext. První léta

  porevoluci byl dokument vevelkém útlu-

  mu. Ktomu, aby se vzpamatoval, výrazně

  přispěly televizní cykly, které začal prosazo-

  vat Fero Fenič se svým Febiem. Dostaly se

  dohlavních vysílacích časů avedle portrét-

  ního GENU to bylo zejména OKO, které tu

  atam sociální téma zpracovávalo. Pak se za-

  čala vzpamatovávat iČeská televize azačala

  plnit tzv. veřejnou službu – afilmy osociál-

  �

  SNÍMEK

  RESPICE FINEM

  patří ktomu

  nejlepšímu

  včeské

  dokumentární

  tvorbě. Vypráví

  ostarých ženách

  zOrlických hor

  ajejich údělu.

  můžeš / číslo 7–8 - 2011

  

  TÉMA: Kinematografie

  ních problémech, opostižených anebo ipro

  postižené, to snad veřejná služba opravdu

  je. Dramaturgové jako Zita Drdová, Jaroslav

  Pospíšil, Antonín Trš, Anna Becková, Vladi-

  mír Branislav adalší mají zásluhu natom,

  že vznikly pravidelné cykly jako Svět bez

  hranic, Klíč, Televizní klub neslyšících. Stej-

  ně tak byl podstatným impulzem celý seriál

  Diagnóza odtýmu Jaromíra Herskoviče.

  Porevoluci se nasociální tematiku začali

  dávat idalší filmaři ze všech generací. Vedle

  zmiňovaných to byl třeba Rudolf Adler,

  Vladimír Merta, Martin Slunéčko, Tomáš

  Škrdlant, Angelika Hanauerová, Václav Filip,

  Ljuba Václavová atd. Včetně těch znové

  generace 90. let: Dagmar Smržová, Andrea

  Majstorovičová, Kamila Vondrová, Theodora

  Remundová, Veronika Sobková, Stanislav Ze-

  man, Mira Erdevički, Tomáš Kudrna… Vzpo-

  mínám si najedinečný film Pavla Kouteckého

  sestavený pouze zfotografií Osportovci…

  aneb Nejodstrkovanější zodstrkovaných

  oBroňovi, mentálně postiženém chlapci

  ze sdružení Oáza. Také se mi jako docela

  extrémní příklad vybavuje melodramatický

  Špátův film Parta olásce dvou mladých lidí,

  znichž ona je navozíku aoba mají rádi písně

  Michaela Jacksona. Podle mě nepatří dozla-

  té kolekce, ale svým způsobem chápu, proč

  Špáta film natočil takto.

  RADÚZ ČINČERA KURT GOLDBERGER PAVEL KOUTECKÝ VLADISLAV KVASNIČKA OLGA SOMMEROVÁ

  ČEŠTÍ REŽISÉŘIDOKUMENTARISTÉ, KTEŘÍ TOČILI O SOCIÁLNÍ PROBLEMATICE

• Strana 13

  

  můžeš / číslo 7–8 - 2011

  Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í

  REŽISÉRKA

  OLGA

  SOMMEROVÁ

  shrdinkou svého

  filmu Máňa,

  který vznikl

  napočátku

  90. let.

  Kprotagonistce

  se režisérka

  vrátila ještě

  dalším filmem.

  Včem jsou ty filmy poroce 1989 jiné?

  Vodlišném přístupu, vevětší míře ote-

  vřenosti, vnové formě uchopení?

  Videotechnika anutnost dodávat televizi

  pravidelně různá témata otevřela neuvě-

  řitelné možnosti, které doté doby český

  dokument neznal. Vtom, jak dokument

  využíval nabytých možností, vidím 90. léta

  jako nejzajímavější období vhistorii tohoto

  oboru. Vezměte si, že vznikl cyklus EGO,

  kde lidé nazapůjčenou videokameru natá-

  čeli své příběhy. Je lhostejné, že to byl oko-

  pírovaný formát zAnglie, ta síla autenticity

  byla nevídaná. Byla snaha apotřeba spoustu

  věcí sdělit, vypořádat se srůznými tématy.

  Celá devadesátá léta byl opravdu kvas, až

  hodokvas vhledání témat iformy.

  Dnes, poroce 2000, je to už trochu jinak.

  Sází se nasituační dokumenty, protože si-

  tuace samy osobě mohou přinést směšnost

  adostatečné ztrapnění dotazovaných. Vté

  konvenčnější dokumentaristice apublicisti-

  ce to jsou zase sázky najistotu – naznámé

  osobnosti ajejich třinácté komnaty nebo

  navelkoplošné fresky, jaké poctivě dělá

  Helena Třeštíková. Afilm se idíky ní vrací

  dokin, což je fajn. Ale upínat se nakino-

  distribuci, když tentýž snímek při jednom

  vysílání vidí stonásobně víc diváků, je podle

  mě absurdní.

  Jaké publikum tyhle filmy oslovují?

  Akde je možné je vidět?

  Zajímají každého, komu není lhostejné, co se

  vedle něj děje. Naobrazovce České televi-

  ze jich je naštěstí stále dost. Pokud toužíte

  pozážitku vkině, běžte například nafestival

  Jeden svět. Tam uvidíte, že filmů olidech po-

  stižených autlačovaných jsou pocelém světě

  stovky. Existuje Vládní výbor pro postižené

  občany, který každoročně uděluje své ceny,

  takže problematiku také zviditelňuje. Měli

  jsme tu pravidelný poděbradský zdravotnický

  festival MEFEVA, už deset let taky existuje

  festival dokumentů se sociální tematikou NA-

  DOTEK vÚstí nad Orlicí. Vřele doporučuji.

  MARIE ŠANDOVÁ JAN ŠPÁTA HELENA TŘEŠTÍKOVÁ LJUBA VÁCLAVOVÁ

  DRAHOMÍRA VIHANOVÁ

  ČEŠTÍ REŽISÉŘIDOKUMENTARISTÉ, KTEŘÍ TOČILI O SOCIÁLNÍ PROBLEMATICE

• Strana 14

  můžeš / číslo 7–8 - 2011

  

  KINO BEZ BARIÉR

  Text: RADEK MUSÍLEK

  Foto: LADISLAV POLNICKÝ

  Kino bez bariér se letos otevírá poje-

  denácté atrvá během celého festivalu

  od1. do9. července. Nejde však jen

  ojedno kino jako takové. Co jste pro

  návštěvníky letos připravili?

  Kino bez bariér opravdu není jedno promí-

  tací místo, ale jde osoubor služeb pro ná-

  vštěvníky spostižením, kteří mají rádi film

  avyrazí zaním doKarlových Varů nafesti-

  val. Vsoučasnosti jim nabízíme především

  možnost bezbariérového vstupu dodeseti

  kinosálů, chceme, aby festival byl skutečně

  FESTIVAL

  JE PRO VŠECHNY

  Mezinárodní filmový

  festival v Karlových

  Varech se může pochlubit

  jedinečnou uvolněnou

  atmosférou. A také

  unikátním projektem

  Kino bez bariér. Vedoucí

  projektu Jana Gabrielová

  prý nezná jiný festival

  s takovou službou pro lidi

  s postižením.

  Jana Gabrielová:

  pro všechny. Nanašem informačním stánku

  dostanou návštěvníci spostižením zadarmo

  vstupenky pro sebe adoprovod nalibovolný

  film. Máme však pochopitelně jen omeze-

  ný počet míst najednotlivé projekce. Těch

  se ovšem zaden uskuteční tolik, že nikdo

  nemusí mít obavy, že se naněj nedostane.

  Naopak, někteří naši skalní hosté zvládají

  itři filmy zaden.

  Kromě těch přístupných kinosálů nabí-

  zíme pomoc čtrnácti asistentů, parkování

  ucentrálního hotelu Thermal amáme

  kdispozici idvě auta pro přepravu vozíč-

  kářů poměstě. Navíc při registraci unaší

  přepážky vpřízemí Thermalu dostane každý

  návštěvník shandicapem pár drobných dár-

  ků odnašeho sponzora RWE Transgas.

  Zajišťujete iubytování?

  Snažíme se oto, ale říkám narovinu, že je

  to problém. Bohužel bezbariérové ubytovací

  kapacity jsou velmi omezené apřekvapivě

  jich nepřibývá. Těch několik nasmlouvaných

  míst je hned pryč. Takže se bohužel nedá

  počítat stím, že si jen tak přijedete doVarů

  aubytujete se coby vozíčkář vprvním ho-

  telu, který uvidíte. Určitě je potřeba nocleh

  předem najít arezervovat.

  Hodně lidí využívá nedaleký kemp, kde

  jsou velmi vstřícní aje zde vedle chatek

  kdispozici ibezbariérová koupelna. Pocho-

  pitelně jde oubytování pro otrlejší. Ale to se

  mi nanašich návštěvnících líbí. Většinou jsou

  vstřícní avděční. Narozdíl odzhýčkaných

  hvězd, pro které jsem také kdysi pracovala.

  Tahle práce je mnohem klidnější. Musím

  říci, že ani nevím jak, ale všichni hosté Kina

  bez bariér se zatím vždycky jako zázrakem

  nějak ubytovali.

  Okolik lidí se přibližně jedná?

  Loni to bylo přibližně sto lidí spostižením,

  ale to číslo má každoročně vzrůstající ten-

  denci. Což nás velmi těší, protože slyšíme

  převážně pozitivní ohlasy alidé se knám

  pravidelně vracejí zrůzných koutů republi-

  ky. Už tu mám „staré známé“.

  Jak lidé přijíždějí?

  Většinou autem. Někoho vyzvedáváme

  navlakovém nádraží. Ale třeba autobusem

  přijíždí úplné minimum lidí, protože mezi-

  městská autobusová doprava je kvozíčká-

  řům velmi nevstřícná. Nevzpomínám si, že

  by někdo přiletěl letadlem.

  Jezdí icizinci?

  Zatím ne. Asi dvakrát jsme pomáhali vozíč-

  kářům ze zahraničí, kteří patřili koficiálním

  hostům festivalu, protože byli zfilmové

  branže.

  Zůstávají vaši návštěvníci nacelý

  festival?

  Obvykle ne. Průměrně tu pobudou tak tři až

  čtyři dny. Výjimku ovšem tvoří místní lidé

  spostižením. Ti si atmosféru vychutnávají

  odzačátku dokonce.

  Co stálo uzrodu Kina bez bariér?

  Ředitel Mezinárodního filmového festivalu

  Karlovy Vary Jiří Bartoška aumělecká ře-

  ditelka festivalu Eva Zaoralová chtěli kdysi

  pomoci svým filmovým přátelům herci Janu

  Potměšilovi aproducentovi Viktoru Schwar-

  czovi, aby si ioni mohli vychutnat festiva-

  lovou atmosféru. Shodou okolností se vté

  době objevil sponzor, který otakový projekt

  projevil zájem. Tehdy šlo ovýznamnou tabá-

  kovou společnost, ale vroce 2006 převzal

  záštitu již zmíněný RWE Transgas. Ten platí

  kompletně veškeré náklady spojené sKinem

  bez bariér.

  Vprvních letech oKině bez bariér nikdo

  moc nevěděl. Měli jsme pomalu víc asis-

  tentů než návštěvníků. Lidé si to však mezi

  sebou řekli akaždý rok jich tu bylo víc. Já

  převzala štafetu posvé předchůdkyni Lucii

• Strana 15

  Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í 

  můžeš / číslo 7–8 - 2011

  Nečasové vechvíli, kdy už se všechno pěkně

  rozeběhlo.

  Kdy začínáte spřípravami?

  Přibližně dva měsíce předem. Připravuje

  se propagace atakové ty běžné produkční

  záležitosti nezbytné prosamotný chod

  celého projektu. Vymýšlíme také náplň pre-

  zentační akce Kina bez bariér. Jeden den

  připravujeme pro veřejnost nějaké vystou-

  pení bořící bariéry. Vminulosti šlo oukáz-

  ky sportů, kulturní představení, dokonce

  jsme tu měli itaneční skupinu vozíčkářů.

  Letos chystáme módní přehlídku produkce

  E.daniely, kde se představí imodelky navo-

  zíku. Uskuteční se 6. 7. od15.00 naMlýn-

  ské kolonádě. Jen mám strach opočasí.

  Těm tanečníkům tehdy pršelo, což mě moc

  mrzelo. Každoročně také přibíráme chari-

  slečnu, která dobrou radou opřenou ovlast-

  ní zkušenost pošle všechny návštěvníky tím

  správným směrem. Ikdyž taková dobrá duše

  stráví většinu času upočítače, určitě stihne

  inějaký ten film.

  Kde se dají hledat další informace?

  Určitě navštivte naše webové stránky www.

  kinobezbarier.cz Tam se dozvíte vše potřeb-

  né. Letos už nestihnete soutěž oluxusní uby-

  tování vPuppu, protože ta končila vpolo-

  vině června, ale zapamatujte si to pro příští

  rok! Nejenže tak třeba vyřešíte problém

  snoclehem, ale návštěva Karlových Varů se

  promění vnetradiční zážitek.

  Osobně ale věřím, že idíky Kinu bez

  bariér je pobyt nafilmovém festivalu

  nevšední zážitek pro všechny naše hosty

  spostižením.

  Kdo je Jana Gabrielová

  Maminka dvou dětí. Když jí končila

  mateřská dovolená, dostala vroce 2007

  nabídku převzít vedení projektu Kino

  bez bariér.

  Ufilmu se pohybuje už odukončení

  střední školy. Začínala odpíky coby

  klapka. Jako samouk se postupně

  dostala až kprodukční práci.

  Odroku 1994 začala dělat pro guest

  servis naMezinárodním filmovém

  festivalu vKarlových Varech, takže jeho

  prostředí pro ni není ničím neznámým.

  Mimo festival se zabývá produkováním

  nejrůznějších projektů.

  info

  JANA GABRIELOVÁ

  si na Kině bez bariér pochvaluje

  vděčnost a vstřícnost návštěvníků

  s postižením.

  tativního partnera festivalu. Ten se vybírá

  už napřelomu září aříjna. Před několika

  lety padla volba inaKonto Bariéry. Letos

  se představí známé televizní Kuře ze sbírky

  Pomozte dětem.

  Jak hledáte asistenty adalší pracovní-

  ky pro chod celého servisu?

  Zata léta se nám už vytvořila skupinka

  osvědčených dobrovolníků. Všichni ktomu

  musí mít nějaký vztah, jinak by to nikdo

  zaosmdesát korun nahodinu nedělal.

  Většinou jde omladé lidi zKarlových Varů,

  ale jezdí nám třeba pomáhat ijedna slečna

  zBrna, která neváhá dorazit, ikdyž si pak

  platí ubytování sama.

  Zapřepážkou našeho informačního stán-

  ku se pak snažíme mít také někoho navozí-

  ku. Obvykle nějakou mladou sympatickou

• Strana 16

  

  LETNÍ FESTIVALY

  Vyrazit do bohnické

  psychiatrické léčebny

  v Praze na festival Mezi

  ploty je už pro řadu lidí

  tradice, která letos oslavila

  dvacet let od svého

  vzniku. Alespoň na jeden

  z víkendových dnů

  pravidelně přijedou rok

  co rok tisíce lidí. Potkáte

  mezi nimi i poměrně

  dost lidí na vozíku

  nebo s nějakým jiným

  handicapem. Patřím mezi

  ně i já. Tenhle neoficiální

  začátek festivalové sezony

  navštěvuji už třináct let.

  NEJEN

  MEZI PLOTY

  můžeš / číslo 7–8 - 2011

  BAVÍ AZAPOJUJÍ SE VŠICHNI

  bez rozdílu věku, pohlaví izdravotního

  stavu. Radost ze života spojuje.

• Strana 17

  Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í

  můžeš / číslo 7–8 - 2011

  není příjemné prorážet si cestu nekonečným

  proudem lidí. Nejrušnějším místem festivalu

  je prostor kolem hudební scény číslo jedna

  hned uhlavního vchodu. Vrohu centrálního

  prostranství před místním kostelem najdete

  ibaterii mobilních toalet včetně jedné pro

  vozíčkáře. Při svém příchodu jsem si však

  všimnul, že naní visí zámek.

  Vnedalekých informacích jsem se zeptal,

  kde dostanu klíč. Sympatická dvojice mla-

  dých informátorů odvětila, že to zjistí, ale ať

  jim nejdřív prozradím, kde ten záchod vlast-

  ně vůbec je. Vduchu jsem poněkud udiveně

  zakroutil hlavou. Můj dotaz byl naštěstí jen

  preventivní, pro případ budoucí potřeby. Ne-

  vím, jak dlouho klíč sháněli. Odjel jsem zazá-

  bavou. Odvě hodiny později však byla budka

  otevřená. Navíc další už odemčené mobilní

  toalety pro vozíčkáře se vyskytovaly inaji-

  ných místech festivalu. Jedinou připomínku

  bych měl ktomu, že jste je museli náhodou

  potkat. Nikde jsem nenarazil naznačení,

  kudy se kbezbariérové toaletě dostat. Prostě

  jdete, koukáte kolem adoufáte.

  Kdo dřív přijde…

  Během toho rozhlížení si určitě povšimnete,

  že koncentrace lidí spostižením je větší než

  obvykle. Zřejmě půjde okombinaci dvou

  faktorů. Jednak jde skutečně odobře do-

  stupný festival azadruhé svým proklamova-

  ným integračním zaměřením přitahuje větší

  pozornost lidí pohybujících se vneziskové

  Text: RADEK MUSÍLEK

  Foto: JAN ŠILPOCH

  K

  větnové Mezi ploty vnímám jako

  neklamný signál blížících se

  prázdnin. Naotevřených hudeb-

  ních adivadelních scénách se

  správně naladíte naletní festi-

  valovou atmosféru. Letos však

  mraky hrozily deštěm, takže první

  den přišlo trochu méně lidí než obvykle.

  Osobně jsem tomu byl rád.

  Zpohledu pražského vozíčkáře má tento

  festival několik předností. Nemusíte zaním

  daleko cestovat, dopravíte se městskou

  hromadnou dopravou aareál léčebny je

  opoznání schůdnější než terén navětšině

  podobných akcí včeských luzích ahájích.

  Vparku sice narazíte naponěkud kopcovitý

  reliéf, ale stále se pohybujete popěkných

  asfaltových cestách, nikoliv vrozbahně-

  ném či travnatém terénu, jak bývá jinde

  zvykem. Pokud vás tedy někdo tlačí, má

  reálnou šanci, že to zvládne. Aselektric-

  kým vozíkem máte při přesunech odpódia

  kpódiu úplně vyhráno. Když se rozhodnete

  pro vlastní ruční pohon, vypotíte alespoň

  nabyté kalorie. Všudypřítomným stánkům

  sobčerstvením totiž odolá málokdo. Nedo-

  stanete vnich však nic ostrého kpití, pouze

  nealkoholické pivo alimonády. Důvody

  jsou zřejmé. VBohnicích se léčí lidé mimo

  jiné ize závislostí. Navíc pořadatelům

  odpadnou starosti spřípadnými opilými

  návštěvníky.

  Hudební supermarket

  Zurčitého úhlu pohledu je výhodou Mezi

  ploty, že toho zajeden víkend můžete

  narelativně malém prostoru vidět opravdu

  hodně. Záleží pochopitelně napreferencích

  návštěvníka. Někomu to nevyhovuje. Jenže

  málokterý vozíčkář může být fajnšmek-

  rem, který si jeden týden zajede naOkoř

  poslechnout Sto zvířat aopět dní později

  doČeského Těšína naHradišťana. Bohnice

  jsou vtomhle ohledu takový supermarket.

  Odvšeho trochu, hodinové vystoupení

  ahurá nadalší zúplně jiného soudku.

  Ještě než jsem zpohodlněl, jezdil jsem

  doBohnic veřejnou dopravou. Asi nejsnazší

  cesta je nízkopodlažním autobusem ze sta-

  nice trasy metra C Kobylisy. Velké návaly lidí

  putujících zastejným cílem mě však přestaly

  bavit, atak vposledních letech volím příjezd

  autem. Naštěstí tuto možnost mám.

  Pořadatelé mě doareálu autem nechávají

  vjet bez problému. Stačí ukázat průkazku

  ZTP/P. Letos přijíždím sám, ale vminulých

  letech jsem dorazil ischodícím doprovo-

  dem. Ani jeden znás nemusel platit. Přes-

  tože během festivalu je doareálu vpuštěno

  poměrně dost aut se zásobováním apod., za-

  parkovat není problém. Ikdyž se to nemusí

  podařit úplně nejblíže odhlavního dění. Ale

  proč taky? Nikomu ze zúčastněných přece

  VÝHODOU

  KAŽDÉHO

  VOZÍČKÁŘE

  může být

  fakt, že má

  vždy avšude

  postaráno

  opohodlné

  sezení.

  �

• Strana 18

  asociální sféře. Přesto jsem odnávštěvníků

  zachytil ivýtky směrem kbezbariérovosti.

  Například dojedné zbudov, kde se konala

  divadelní představení, vedou schody. Upódií

  nejsou vyhrazená místa, takže platí zákon, že

  kdo dřív přijde, ten dřív mele. Nutno ale do-

  dat, že prostoru je dost alidé ochotně uhnou.

  Neprostupný kotel fanoušků jako name-

  galomanských koncertech tady nepotkáte.

  Ovšem nepřijdete-li včas, asi budete opravdu

  postávat aposlouchat stranou. Oblíbenou

  kapelu pak vsedě občas zahlédnete mezi

  těly stojících lidí. Leda byste měli chuť prosit

  desítky křepčících lidí ouvolnění cesty.

  Problém je trochu isvjezdem dohlediště.

  Pódia stojí natrávě apřechod zasfaltu není

  nijak řešen. Navětšině míst to nepředstavuje

  velkou potíž, ale někde musíte hledat sjízdné

  místo poněkud pracně. Třeba právě uhlavní

  scény bych to bez pomoci asi nezvládl, proto-

  že je třeba překonat menší travnatý kopeček

  apás kamínků. Jinde mi zase pomohla vytlu-

  čená mezera vrozpadajícím se obrubníku.

  Odroku 1998, kdy jsem Mezi ploty

  zavítal poprvé, pozoruji viditelný posun.

  Zmizel alkohol, objevily se mobilní bezba-

  riérové toalety. Výrazně přibylo návštěv-

  níků, prodejců, komerce apopkultury. Pů-

  vodní integrační poslání festivalu se nějako

  začalo ztrácet ze zřetele. Načetných pódiích

  se střídají ikony české hudební produkce

  jako naběžícím pásu. Alternativní směry se

  dostávají výrazně dopozadí.

  Nabídka je sice pestrá aobvyklý návštěvník

  nepatří kvyznavačům superstar, ale už dávno

  umě převládl pocit, že navzdory tvrzení

  propagace vůbec nejde olidi sduševním one-

  mocněním. Ty spíš jen náhodně Mezi ploty po-

  tkáváte. Jejich umělecká produkce přijala roli

  popelky nehledě naveškeré oficiální prokla-

  mace hlásající bohulibé poslání akce. Hlavní

  efekt tak asi zůstává voddémonizování místa

  samého. Ať se namě pořadatelé zlobí, jak

  chtějí. Stakovým dojmem odcházím zMezi

  ploty už několik let. Anejsem sám. Přesto se

  ale každý rok znovu vracím, protože samy

  osobě jsou jako letní festival moc povedené.

  Strážnice se musí zažít

  Navíc bych zvlastní zkušenosti pražské

  „ploty“ řadil knejvhodnějším festivalům pro

  vozíčkáře vČeské republice. Názory dalších

  lidí navozíku najdete vanketě navedlejší

  straně. Já si dovolím ještě porovnání sjinou

  akcí, která představuje zcela odlišný pro-

  gram. Mám namysli Mezinárodní folklorní

  festival veStrážnici. Svým terénem je Mezi

  ploty hodně podobný. Zámecký park, kde se

  odehrává hlavní program, je navíc mnohem

  rovinatější. Bohužel postrádá bezbariérové

  sociální zařízení.

  Kcentrální hudební scéně, kde se ode-

  hrává fascinující přehlídka zahraničních

  idomácích souborů, se však dostanete bez

  problémů. Vnedalekém skanzenu je potřeba

  pomoc při jízdě potrávě. Vbudově pokla-

  den použitelné toalety mají, musíte ovšem

  počkat, než pracovníci přinesou nájezdové

  ližiny kpřekonání několika schodů. Nejpři-

  pravenější potéto stránce je tak paradoxně

  nedaleký autokempink.

  Rozjaření bodří návštěvníci festivalu

  veStrážnici rádi vozíčkáři pomohou pře-

  konat jakoukoliv nesnáz. Třeba nakládání

  naloď kprojížďce poBaťově kanálu. Posilu

  nacházejí vevšudypřítomném víně, slivovi-

  ci, dobrém jídle alidové muzice. Atmosféra

  se nedá popsat, musí se zažít aje nahony

  vzdálená vyprázdněným kulisám pro turisty.

  Tady jsou lidové tradice opravdu doma, což

  dokazuje velké procento mladých návštěvní-

  ků, hudebníků itanečníků.

  Ať už se vlétě vypravíte kamkoliv, vší-

  mejte si, jak pořadatelé myslí navozíčkáře.

  Těšíme se navaše zajímavé tipy apostřehy.

  Snad se jednou dočkáme doby, kdy nebude-

  me muset řešit, kam se dostaneme. Podstat-

  né bude jenom to, jestli se nám nabízený

  program líbí.

  

  LETNÍ FESTIVALY

  můžeš / číslo 7–8 - 2011

  �

  ČLENOVÉ

  THE TAP TAP

  zJedličkova

  ústavu aškol.

  Zleva: Michal

  Kabát, Jana

  Augustinová

  aLáďa

  Angelovič

  Zurčitého úhlu

  pohledu je výhodou

  Mezi ploty, že toho

  zajeden víkend

  můžete narelativně

  malém prostoru

  vidět opravdu hodně.

• Strana 19

  

  Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í

  ANKETA

  Dosvých osmnácti let

  jsem aktivně sportoval

  anakulturu jsem neměl

  moc času. Vdevatenácti

  jsme měli autonehodu,

  pokteré jsem skončil

  namechanickém vozíku

  spostižením všech čtyř

  končetin. Asi se muselo

  stát tohle, abych zjistil,

  jak pěkné je zajet si

  dodivadla, dokina nebo

  nanějaký festival. Někte-

  ré jsou pro nás otevřené

  asprima výhodami.

  Jeden zmýchnejoblí-

  benějších festivalů je

  ten filmový vKarlových

  Varech, kde nám Kino

  bez bariér umožňuje

  snadno získat vstupenky

  (ipro doprovod). Mají

  deset bezbariérových

  sálů, zajišťují dopravu

  poměstě apořádají další

  aktivity.

  Soblibou také pravidelně

  navštěvuji festival Mezi

  ploty vBohnicích. Má

  pestrou atmosféru, di-

  vadlo, koncerty, atrakce

  pro děcka, vstup pro

  handicapované zdarma,

  dobře přístupný amá

  mobilní toalety.

  JIŘÍ SEMAN 

  provozovatel restaurace a fotograf

  Já osobně patřím kotr-

  lejším vozíčkářům, kteří

  zvládají určité nepohodlí

  atvrdší podmínky. Mohu

  si to dovolit idíky zdra-

  vým kamarádům, kteří se

  mnou jezdí.

  Navštívili jsme už hodně

  festivalů, třeba Trutnov,

  Rock for People nebo

  Sázavafest. Zata léta

  pozoruji určitý posun.

  Například vtom, že pořa-

  datelé už většinou objed-

  nají alespoň bezbariérové

  mobilní záchody.

  Obecně ale opravdu

  nelze mluvit onějakém

  komfortu. Třeba Rock

  for People teprve nanaši

  žádost vyčlenilo vhodné

  místo pro stanování,

  kam mohl vozíčkář zajet

  isautem. Schůdnosti

  terénu prospělo přesunu-

  tí akce naletiště vHradci

  Králové.

  Postránce bezbarié-

  rovosti bych jako nic

  moc označil Trutnov,

  naSázavafest se znovu

  nechystám. Pozkušenos-

  ti zKácova nikdy víc!

  ZDENĚK KRUPIČKA 

  reprezentant ČR ve sledge hokeji

  Mám moc ráda open air

  festivaly. Zdravý člověk

  jen včas koupí lístek,

  sbalí pár nepromokavých

  věcí, vezme batoh avy-

  razí. Když chce vyrazit

  vozíčkář, obnáší to mno-

  hem víc příprav.

  Předně si musí zajistit

  schopný aněkdy taky

  hodně obětavý doprovod,

  protože většina festivalů

  se koná navíceméně ne-

  upravené travnaté ploše.

  Když zaprší, promění

  se vbahniště, azkuste

  vtom jet navozíku…

  Další problém jsou

  toalety. Mobilní toiky

  pro vozíčkáře pořadatelé

  většinou neřeší, což je

  velký problém, pokud

  nafestivalu chcete strávit

  celý den. To je pro mne

  jedno zkritérií, podle

  čeho si festival vybírám.

  Jako dobrý vzor bych

  uvedla slovenskou Poho-

  du. VČesku jsou vstřícné

  Mezi ploty vBohnicích.

  Opustím-li hudební

  scénu, vyzdvihla bych

  filmový festival vKarlo-

  vých Varech.

  MARTINA VEJVODOVÁ 

  pracovnice informačního systému

  krajské knihovny

  Každoročně jezdím

  naslovenskou Pohodu,

  kde je to pro vozíčkáře

  super – dobrý terén,

  mobilní bezbariérové zá-

  chody, přístupné sprchy,

  speciální plošiny naopen

  air scénách, vestanech

  přístup před zábranu

  pod pódiem aparkování

  veV. I. P.sektoru, všem

  doporučuji!

  České letní festivaly

  většinou nabízejí jen

  zvýhodněné vstupné

  avstup pro doprovod

  zdarma. Ale záchody,

  terén atd. nikdo neřeší…

  Takže nafestival jedině

  se silákem!

  Byla jsem např. naLet it

  Roll, Creamfields, Sum-

  mer of Love, Hrachovka

  atd. Jedinou výjimkou

  pro mě byl Mezinárodní

  filmový festival vKarlo-

  vých Varech, kde bych

  sice bez doprovodu

  nemohla fungovat, ale

  mohla jsem si důstojně

  zajít nazáchod adíky ná-

  jezdům aKinu bez bariér

  bylo vše přístupné.

  KRISTÝNA ŠEVČÍKOVÁ 

  mzdová účetní

  JAKÉ MÁTE

  ZKUŠENOSTI

  S LETNÍMI

  FESTIVALY

  Z POHLEDU

  VOZÍČKÁŘE?

  Objednávám předplatné

  časopisu Můžeš

  roční předplatné za 240 Kč

  JMÉNO a příJMeNí:

  Název OrgaNizace:

  ulice: číslO pOpisNÉ:

  MěstO:psč:

  telefON:

  ROZŠIŘTE ŘADY PŘEDPLATITELŮ ČASOPISU

  Vyplněný objednávkový kupon zašlete na adresu:

  Redakce časopisu MŮŽEŠ, Melantrichova 5, 110 00 Praha 1

  PŘEDPLATNÉ ČASOPISU SI MŮŽETE DÁLE OBJEDNAT NA:

  www.periodik.cz, www.muzes.cz

  n

  bezplatné infolince České pošty: 800 300 302

  n

  adrese: Postservis, oddělení předplatného, Poděbradská 39, 190 00 Praha 9, e-mail: postabo.prstc@cpost.cz, fax: 284 011 847

• Strana 20

  můžeš / číslo 7–8 - 2011

  

  SPORT BEZ BARIÉR

  NA GOLFU VYHRÁLI VŠICHNI

  Na hřišti Darovanský

  Dvůr se koncem května

  konal mezinárodní turnaj

  handicapovaných hráčů,

  jehož spolupořadatelem bylo

  Konto Bariéry. A povedl se.

  Text: ANDREJ HALADA

  Foto: JAN ŠILPOCH

  V

  ůbec poprvé se vČesku konal

  golfový turnaj handicapovaných.

  Hrálo jich tu načtyři desítky

  adodvojnásobného počtu

  startujících je doplnili hráči, kteří

  veformě startovného přispěli

  nazakoupení paragolferu. To je

  speciální vozík pro hru tělesně postižených,

  kteří nemohou chodit. Vozík si všichni mohli

  vyzkoušet iběhem doprovodného programu

  aněkteří spřekvapením zjistili, že se díky

  němu zase mohou dívat nasvět ze vzpříme-

  né perspektivy, nikoli jen zté sedící.

  PETR NĚMEC patří krespektovaným českým profesionálním trenérům

  anaDarové vedl golfovou akademii pro začátečníky.

  Golf si tu vyzkoušela isenátorka Daniela Filipiová.

• Strana 21

  můžeš / číslo 7–8 - 2011

  Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í

  NA GOLFU VYHRÁLI VŠICHNI

  ATMOSFÉRA

  NATURNAJI

  byla skvělá,

  golf boural

  bariéry

  vevšech

  směrech.

  Hráli tu hráči

  zněkolika

  zemí, účastnili

  se lidé zmnoha

  oblastí isfér

  společnosti.

  Avydařilo se

  ipočasí.

  ŠPANĚLSKÝ HRÁČ Sebastian Lorente byl tváří celého turnaje,

  ale také předvedl, že golf skutečně umí. Nezastavily ho ani problémy

  – to když se dostal smíčem dobankru neboli pískové překážky.

  TAHLE GESTA jsou společná všem golfistům

  nacelém světě: radost zfaktu,

  že míček se podařilo dostat dojamky.

• Strana 22

  TRESTANCI S HANDICAPEM

  

  Minulý rok se na internetu

  objevila zpráva,

  že americká policie

  zatkla kanadského

  občana na vozíku. Už to

  samo o sobě není úplně

  obvyklá událost. V tomto

  případě však šlo navíc

  o čerstvého držitele

  zlaté paralympijské

  medaile a kapitána

  reprezentačního týmu

  v curlingu vozíčkářů Jima

  Armstronga. Pokud si

  tedy někdo myslí,

  že ho vozík uchrání před

  trestem za porušení

  zákona, mýlí se. A platí

  to i v České republice.

  můžeš / číslo 7–8 - 2011

  Text: RADEK MUSÍLEK

  Foto: JAN ŠILPOCH

  J

  im Armstrong dlouho zamřížemi

  nepobyl. Už zapár měsíců se objevil

  vPraze namistrovství světa ato se

  svým týmem opět suverénně vyhrál.

  Nepříjemný zážitek ho tedy evidentně

  moc nepoznamenal. Tenhle šedesáti-

  letý bodrý chlapík si život umí užívat.

  Otom svědčí idůvod, proč byl zatčen.

  Policie si naněj počíhala vechvíli, kdy

  přebíral zásilku většího množství padělků

  viagry zČíny. Při pobytu vČechách osvých

  zážitcích zvězení pochopitelně nehovořil.

  Byl však inspirací kevzniku tohoto článku.

  Jak vypadá vězení pro vozíčkáře unás?

  Vězeňskáspráva ČR rychle aochotně

  vyhověla mé prosbě navštívit zařízení pro

  výkon trestu osob stělesným postižením.

  Jedno takové se nachází vpardubické

  věznici. Svůj trest si zde odpykává dvacet

  mužů, což je přibližně polovina ze všech lidí

  shandicapem odsouzených kodnětí svobo-

  dy. Momentálně prý mezi nimi není žádná

  vozíčkářka.

  VPardubicích mi povolili zaparkovat

  přímo vareálu věznice. Sfotografem jsme

  uvchodu prošli bezpečností kontrolou,

  stejně tak moje auto. Naše mobilní telefony

  zůstaly uzamčeny veschránkách navrátnici.

  Tam se nás ujal major Jan Šimeček, vedoucí

  oddělení výkonu trestu. Společně jdeme

  poudržovaných dvorech, kde jsou kvidění

  istromy aokrasné keře. Mříže voknech

  okolních budov astovky metrů ostnatých

  drátů však dávají tušit, kde se nacházíme.

  Míříme dopřízemního křídla, dojehož

  vchodu je položen dřevěný nájezd. Splňuje

  normu omaximálním náklonu, takže ho

  zvládnu vyjet sám. Trochu se vduchu usmí-

  vám tomu, že všude kolem vidíte zábrany

  protiútěku, ale vozíčkáři mají předpisový

  nájezd. Pochopitelně daleko zásadnější

  překážkou jsou stráže amříže. Unašince

  však opravdu stačí jeden vyšší schod auž se

  nedostane nikam.

  

  Větrné mlýny ze špejlí

  Naše prvníkroky vedou domístnosti

  vychovatele, který má vězně během dne

  nastarosti. Všude kolem sebe vidíme ruko-

  dělné výrobky odsouzených. Převážně jde

  omodely různých budov ze špejlí. Zmně ne-

  známého důvodu převládají větrné mlýny.

  Dozvídáme se něco oběžném chodu života

  vězňů. Budíček mají všest hodin ráno.

  Práceschopní vězni přitom vstávají už vetři

  čtvrti napět. Poobědě je možnost hodinové

  vycházky namalý dvorek, ojehož zeleň se

  všichni starají.

  Kdispozici je kuřácká aspolečenská

  místnost stelevizí anástěnkou. Zájemci

  mohou docházet doarteterapeutických dí-

  len, probíhají vzdělávací kurzy, vprovozu je

  iknihovna. Občas může odsouzený sdopro-

  vodem nanákup domístní kantýny. Strava

  VE VĚZENÍ NA VOZÍKU

  BĚHEM DNE jsou cely otevřené

  avězni se mohou pooddělení volně

  pohybovat. Vzájemné návštěvy

  napokojích se však prý moc nekonají.

  Nanoc se cely vdeset večer zamykají.

• Strana 23

  Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í

  můžeš / číslo 7–8 - 2011

  se narozdíl odzbytku věznice dováží přímo

  naoddělení kvůli komplikacím spřesunem

  dojídelny. Nachodbě stojí rotoped, naněmž

  posilují obyvatelé cel schopní chůze.

  Systematická rehabilitace však neprobíhá.

  Napředpis lékaře je možné nařídit pobyt

  vespecializovaném zařízení vBrně, které je

  jakousi rehabilitační vězeňskou nemocni-

  cí. Podle vyjádření vězňů je cvičení pouze

  nanich.

  Oddělenísostrahou tvoří jedna chodba,

  jejíž pravou stranu lemuje desatero dveří

  dodvoumístných cel. Dveře nejsou kupodi-

  vu železné, ale úplně obyčejné, jako třeba

  dopanelákového bytu. Sjediným rozdílem:

  Kukátkem se dá dívat zchodby dovnitř,

  nikoliv naopak. Instalována jsou iklasická

  dveřní madla pro vozíčkáře.

  Vozíčkáři majíkdispozici nemocniční

  postele shrazdičkami usnadňujícími přesun.

  Mezi dvěma celami je pro čtyři lidi jedna

  společná koupelna sbezbariérovoutoale-

  tou, umyvadlem asprchou. Kdispozici je

  ještě samostatná umývárna svanou, kam

  ale není volný přístup bez doprovodu stráže.

  Místnosti nejsou moc prostorné, ale pohybo-

  vat se vnich dá.

  Dvěpostele, kovové skříňky astůl nechá-

  vají plochu, kterou jsme večtyřech lidech

  svozíky téměř zaplnili. Vězňům spostiže-

  ním je kruce asistent, jenž sám je vevýkonu

  trestu. Bydlí nastejném oddělení amá pro-

  fesní zkušenosti stouto prací. Podle majora

  Šimečka se věznice snaží vězňům umožnit

  VE VĚZENÍ NA VOZÍKU

  Všude kolem sebe

  vidíme rukodělné

  výrobky odsouzených.

  Převážně jde

  omodely různých

  budov ze špejlí.

  Zmně neznámého

  důvodu převládají

  větrné mlýny.

  �

• Strana 24

  TRESTANCI S HANDICAPEM

  

  můžeš / číslo 7–8 - 2011

  pokračovat vpůvodním povolání avyužít

  nadání jednotlivých lidí. Má to všestranně

  prospěšný efekt.

  Pomáhajícívězni se zapojujídobrovolně,

  aurčitě tak získávají kladné body kezkrá-

  cení trestu. Někdo to vnímá dokonce jako

  odčinění svého prohřešku. Občas prý někteří

  jedinci zaměňují práci asistenta se služ-

  bami osobního lokaje. Vtakovém případě

  pracovníci věznice zasáhnou asnaží se uvést

  situaci napravou míru.

  

  Vozíčkáři jsou uzavřená rodina

  Celé oddělenímomentálnětvoří osm-

  náct lidí, ztoho šest vozíčkářů. Podle slov

  vychovatele jsou taková uzavřená rodina.

  Atmosféra působí skutečně komorním,

  poklidným až ospalým dojmem. Dost mi to

  připomínalo polední klid vdětské léčeb-

  ně. Pohled vězňů je pochopitelně méně

  idylický, ale napodmínky trestu si nestě-

  žují. Bylo poznat, že se ale každý stará spíš

  sám osebe. Žádná velká družba se nekoná.

  Mezi jednotlivými lidmi tady totiž občas

  existují dost výrazné sociální, vzdělanostní

  iintelektové rozdíly.

  Čtyři vězni navozíku předem souhlasili,

  že nám poskytnou rozhovor anechají se

  ivyfotit. Jeden však při našem příchodu spal

  apoprobuzení se necítil dobře, tak jsme

  ho nerušili. Verze tří příběhů, které jsem

  vy slechl, nešlo nijak ověřit. Zákon mi neu-

  možňuje nahlédnout dozáznamů vězeňské

  správy, ale vesvém povídání byli pánové

  poměrně otevření anebránili se žádné otáz-

  ce, zacož jim patří dík. Dva znich dokonce

  znali náš měsíčník avšichni mě požádali

  ozaslání tohoto čísla.

  Zajímavéje, že všichni tři se navozík

  dostali až posvém trestném činu. Skoro

  se nabízí úvaha ozásahu vyšší moci. Sami

  přitom přiznávají, že vevězení je dost

  času přemýšlet nad tím, co se stalo. Jestli

  jejich předchozí život, trest aúraz mohou

  mít nějakou hlubší, řekněme až osudovou

  souvislost.

  Čtyřiatřicetiletý Zdeňko Pašínský má slo-

  venské občanství. Byl odsouzen nadva roky

  zamaření úředního výkonu. Půlku trestu

  už si odkroutil. Nedokázal přesně říci, co se

  mu stalo. Při zatýkání se prý odehrálo něco,

  počem skončil vkómatu. Nanic se nepama-

  tuje. Probral se smnohačetnými zlomenina-

  mi včetně páteře.

  Osm měsícůstrávil vpankrácké vězeňské

  nemocnici. Zhubnul 35 kilogramů. Jeho

  stav se začal zlepšovat. Stále používá vozík,

  ale postupně se mu navrací hybnost dolních

  končetin. Svépomocí vevězení intenzivně

  cvičí. Dokonce trestu nehodlá pátrat popří-

  činách svého stavu.

  Existujídvěverze. Jedna policejníadru-

  há jeho známých. Až bude propuštěn, vrátí

  se naSlovensko krodině apřítelkyni, svým

  oporám. Ojejich návštěvy ale nestojí. Před

  úrazem byl sportovec anechce blízké zatím

  trápit svým stavem ani vězeňským prostře-

  dím. Jelikož je odúrazu vČeské republice,

  nezařídil si zatím nadálku žádné záležitosti

  ohledně důchodu asociálních služeb. Ad-

  Všichni mluví otom, že se neodehrává

  žádná speciální zdravotní či rehabilitační péče.

  Nicméně pan Josef hovoří přímo oorganizačním

  nezvládání. Jako konkrétní důkaz však uvádí

  pouze své neshody slékařem.

  �

  ministrativně by bylo všechno tak složité, že

  dřív půjde domů.

  Zdeňkovým kamarádem, dá-li se to tak

  nazvat, je orok mladší Petr Dočkal zMora-

  vy. Ani on onávštěvy moc nestojí, protože

  by to jemu irodině přinášelo zbytečné

  trápení. Navíc už brzy očekává propuštění.

  Sedmiměsíční trest zaneplacení výživného

  mu bude nejspíš zkrácen. Zatím si zněj

  odpykal tři měsíce.

  Narozdíl odZdeňka má svůj vlastní

  moderní vozík. Dovězení dostává idalší

  nezbytné zdravotní pomůcky. Úraz se mu

  stal mezi odsouzením anástupem výko-

• Strana 25

  Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í 

  můžeš / číslo 7–8 - 2011

  SLOUPEK

  Jiřiny ŠIKLOVÉ

  Jsme tolerantnější

  iknedostatkům

  vlastního těla

  Léto je období významné nejen zhlediska

  astronomického, ale ipro náš život soukro-

  mý. Člověk nemůže pracovat bez přerušení,

  aproto již veStarém zákoně je přikázáno,

  že je třeba vsobotu přerušit práci. Apříkaz

  kodpočinku asvěcení alespoň jednoho dne

  je ivevšech dalších náboženstvích.

  Včeštině máme pro „sedmý den“ krásné

  slovo: neděle. Je odvozeno odnedělání.

  Pro letní období máme zase pojem prázd-

  niny, připomínající, že máme prázdno či

  volno odběžného zaměstnání. Nejedná se

  onějaké polehávání, ale jde oprožívání

  něčeho jiného, než náleží knaší každo-

  dennosti. Atak se přesouváme zmísta

  namísto, odjíždíme nadovolenou, když

  slunce svítí, ležíme nadekách urybníků

  ařek. Nebo taky stanujeme vparcích či

  naloukách uměst, vekterých se konají

  různé festivaly: hudební, filmové, divadel-

  ní… popsané naplakátech jako „kulturní

  léto“.

  Vmém mládí tohle nebylo, atak tyto fes-

  tivaly, kterými se třeba zviditelňují různá

  města, sleduji přes své vnuky avnučky

  aobčas tam zajedu spřáteli. Kuvolnění

  patří iimprovizace. Dohledišť letních festi-

  valů se chodí vtričku akrátkých kalhotách,

  vsandálech, prostě je to zcela neformální.

  Nahrudích, ramenou, zádech se občas

  objevuje tetování, tedy jakési hříchy mládí,

  zakteré se vpozdějším věku většinou stydí-

  me. Srozpaky to komentují zvláště mladé

  ženy: „To víš, byla jsem bláznivá holka,

  adát to dolů už nejde.“

  Apodobně si zvykáme přiznat se vlétě třeba

  ikprotéze nohy, kterou vzimě pečlivě ukrý-

  váme pod dlouhými kalhotami. Těch, kteří

  se toho odváží, je čím dál více, protože iti

  ostatní jsou tolerantnější, atak si to trouf-

  nou. Odstanů si to tak čím dál častěji „hasí“

  někdo navozíku přímo kimprovizovanému

  amfiteátru. Nebo s„franckama“ avkraťa-

  sech, pod kterými je vidět protéza. Zdá se, že

  to nevadí ani těm lidem shandicapem, ani

  těm, kdo jdou vedle nich.

  Samozřejmě bezbariérové přístupy vtěchto

  letních centrech většinou chybí. Většinou

  ityto bariéry všichni nějak zvládnou. Vlétě

  má být změna! Konečně my, kteří zatím

  nepotřebujeme ani berle, ani vozík, taky

  běžně nespíme vespacáku anakarimatce.

  Tak tedy znovu: Léto budiž pochváleno!

  Autorka je socioložka,

  členka rady Konta Bariéry.

  nu trestu. Nešťastnou náhodou propadl

  stropem akvůli poranění míchy se zněj stal

  paraplegik. Ponezbytné rekonvalescenci

  nastoupil dovýkonu trestu. První tři týdny

  trestu strávil vBrně, kde nebylo pro vozíč-

  káře upraveno vůbec nic, vyhovující byla

  jen šířka dveří. Všechno zvládal sdopomocí

  tamních zaměstnanců.

  

  Chybí rehabilitační péče

  Knašemu povídání se neplánovaně připo-

  jil iJosef Ilavský, Zdeňkův spolubydlící.

  Také on sedí navozíku. Narozdíl oddvou

  předchozích mužů je výrazně kritičtější

  kezdravotní péči. Všichni mluví otom, že se

  neodehrává žádná speciální zdravotní či re-

  habilitační péče. Nicméně pan Josef hovoří

  přímo oorganizačním nezvládání. Jako kon-

  krétní důkaz však uvádí pouze své neshody

  slékařem. Údajně několikrát musel opustit

  čekárnu předčasně, adostal tak nálepku

  člověka, který si své potíže jen vymýšlí.

  Nazávěr návštěvy oddělení sostrahou

  jdeme ještě navycházkový dvoreček. Jedná

  se oprostor přibližně šest krát osm metrů.

  Obvod vymezuje bílá třímetrová zeď. Část

  plochy kryje malá stříška. Výhled tvoří pře-

  devším obloha ačást budovy věznice. Letní

  počasí snadýchanými mráčky navodilo

  vcelku příjemnou atmosféru. Jenže já se zde

  rozhlížel svědomím, že zahodinu odejdu.

  Kontrast pěkného dne aodnětí svobody

  včlověku probouzí pocit úzkosti azároveň

  úlevy, že se ho to netýká. Možná podobný

  pocit, jako když zaněkým přijdete naná-

  vštěvu donemocnice.

  Loučíme se debatou ofotbale. Utelevize

  vespolečenské místnosti visí plakát FC Bar-

  celona. Její vítězství vLize mistrů pánové

  sledovali. Neříkám, že vězení je pěkné mís-

  to, ale čekal jsem to horší. Všechno vybavení

  je sice vojensky strohé anebarevné, ale

  prostředí napříchozího nepůsobí odpudivě.

  Nejhorší musí být pocit nudy anesvobody.

  Znovu se mi vrací paralela snemocnicí.

  Když musíte ležet nebo nesmíte opustit od-

  dělení, je to hodně podobné. Jen poněkud

  čistší améně traumatizující.

  Opoznání méně se mi líbilo vdalším

  bloku. Přestože šlo oméně přísnou část sdo-

  zorem. Nejprve jsme přešli přes oplocený

  dvůr, nakterém se pohybovalo několik desí-

  tek vězňů bez postižení. Přihlížející dozorce

  kvůli nám přerušil probíhající fotbalový

  zápas části osazenstva. Uvnitř budovy po-

  tkáváme další lidi, okterých se můj poslední

  respondent vyjádřil, že naněkteré je lepší

  si dávat pozor. Pokud dám jen naprvní

  vizuální dojem, souhlasím. Tím dotyčným je

  vozíčkář Jiří Kříž, rovněž zMoravy. Sněkoli-

  ka dalšími lidmi obývá propojenou dvojitou

  celu. Zkapacitních důvodů byla probourána

  zeď, aby se získal přístup kbezbariérovému

  sociálnímu zařízení.

  Jirkovi byl vyměřen trest vdélce dvaceti

  devíti měsíců. Jeho vyprávění bylo trochu

  záhadné apostupně odkrýval jednotlivé

  důvody svého odsouzení. Nejprve začal

  řízením bez řidičského oprávnění, které mu

  bylo odebráno již dříve. Pak přidal řízení

  vopilosti adopravní nehodu, při které si

  způsobil poranění míchy.

  Pokud jsem správněpochopil další sled

  událostí, tak během rekonvalescence začal

  jezdit načtyřkolkách. Stále mu však chyběl

  řidičák, nehledě napředchozí prohřešky.

  Jednou ho zadržela policie apomyslné ucho

  džbánu se utrhlo. Podle svých slov si myslel,

  že se mu jako vozíčkáři nemůže nic stát.

  Opak byl pravdou.

  Jak vidno, ruka zákona dosáhne inalidi

  spostižením aje naně připravena. Nechystá

  jim ozdravnou rekreaci, ale stím nemůže

  nikdo počítat. Rozhodně jde ozkušenost,

  jakou si každý rád odpustí.

  PROJÍŽĎKA NA MALÉM DVORKU

  patří ve vězení k jednomu z mála

  povyražení. Přes vysokou zeď

  a ostnatý drát však vidíte jen oblohu

  a kousek sousední budovy.

• Strana 26

  můžeš / číslo 7–8 - 2011

  

  DIVADLO POMÁHÁ

  JEŠTĚ NENÍ

  TA CHVÍLE

  Český režisér a básník

  Jan Borna založil, byť

  nechtěně a po velkém

  boji, novou disciplínu

  života – jak s pokročilou

  roztroušenou sklerózou

  tvořit krásu. Přikovaný

  na vozík o ničem jiném

  nakonec ani mluvit neumí.

  REŽISÉR,

  který může herce

  vést jen svým

  hlasem, má velkou

  nevýhodu.

  Ale ipřednost

  – jeho slova

  jsou vnímána

  sneobyčejnou

  pozorností.

• Strana 27

  Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í 

  můžeš / číslo 7–8 - 2011

  Foto: ARCHIV DIVADLA VDLOUHÉ

  N

  enahraditelná krása divadla je

  právě vjeho kraťoučké život-

  nosti. Vsále se zhasne, nadvě

  hodiny přijímáte smlouvu, že

  strom namalovaný nakusu

  látky je živý, aprožíváte pří-

  běh. Pak se rozsvítí avšechno,

  doslova všechno skončilo.

  Zítra budou stejný text hrát stejní lidé

  abude jiný, třeba jen trochu, nebo úplně

  jiný. Také proto, že přijde jiný divák. Tahle

  známá pravda odivadle je proti trvanlivému

  výtvarnému dílu, knize, filmu nebo hudeb-

  ní nahrávce jen zdánlivá nevýhoda. Film

  dokončíte auž naněm nic nezměníte. Šance

  divadla je každý večer nová. Apro mne stou

  potvorou nemocí, beznadějně doživotní

  anikdy neodstranitelnou, je tak šancí také.

  Ještě stále, sice obtížně, ale přece, mohu

  zkoušet, připravovat nová představení, vy-

  mýšlet nové významy dávno známých textů.

  Proč už několik set let hrajeme Shake-

  speara? Skutečné téma divadla je setkání.

  Asama hra, text?

  To jsou mantry. Umožňují nám setkání.

  Takže klasický text to umožňuje už čtyři

  sta let. Vezmeme klasiku aptáme se, jak to

  udělat, abychom se zase mohli setkat? Jaké

  nové téma setkání nabízí? Může být izan-

  tiky, ale musí zobrazovat něco znaší dnešní

  zkušenosti.

  Primář ze Šumperka

  Když jsem dodělal doktorát nafilozofic-

  ké fakultě ajel se pokusit osvou první

  profesionální režii doŠumperka, ředitel

  mě představil všem – hercům, kulisákům,

  rekvizitářům, administrativě, opravdu všem

  až povrátného.

  Vždycky obřadně – toto je náš nový kole-

  ga doktor Borna. Tentýž den jdu večerním

  městem azjakési hospůdky vyběhne zmí-

  něný vrátný ařve nacelou ulici – nazdááár,

  primáři! Abylo to.

  mi to včas řeknou, až jim začnu překážet.

  Slíbili, že to řeknou!

  Já byl vždycky ztěch, kteří hercům

  rádi předehrávali. Docela jsem si užíval ty

  situace, kdy se něco těžko vysvětluje, ale

  zaminutu zadvě to ukážete auž si skole-

  gou rozumíte. Teď už jsem najevišti nebyl

  vlastně deset let adodivadla si prostě přivá-

  žím jen tu svou hubu.

  Ahlavu, pochopitelně. Tu nesmím

  zapomenout nikdy. Když vám pak zbývají

  jen slova ajinak se nepohnete zažádnou

  cenu, mohou vám rozumět, ale musejí chtít.

  Atakové herce já mám.

  Mám vDlouhé hvězdy. Mirka Tábor-

  ského, Helenu Dvořákovou, Miroslava

  Hanuše, Jana Vondráčka. Prvotřídní herci

  aněkteří znich jsou idobří astále lepší

  režiséři. Honza Vondráček, talent dovšech

  rolí anavšechny hudební nástroje, stále

  více také režisér, Mirek Hanuš, nedoceněný

  český herec ačlověk, který umí postavit

  představení vyprodané naměsíce… Takže

  já se mám nakoho spolehnout aopravdu

  Tahle blbá nemoc mi vzala třeba mé milované

  lyžování, ale to je jen drobnůstka.

  Nevzala mi lásku mé ženy amých dětí.

  Naučila mě nemyslet nakariéru vAmerice

  nebo vLondýně, atu má vdušičce

  každý divadelník. Já už ne.

  Už tenkrát apak tisíckrát mi bylo jasné,

  že se nemám brát vážně. Mimochodem, teh-

  dy byl vŠumperku režisér František Čech,

  legenda českých oblastních scén. Bývalý

  farář, dokonce nějaký čas vězněný někde

  nauranu, nedoceněný, avlastně neuznaný

  tvůrce mimořádné divadelní krásy. Kdyby se

  ale bral smrtelně vážně? Co by vytvořil?

  Aplatí to ipro mě navozejku, platí to

  vechvílích, kdy únava člověka doslova drtí

  anemůže dělat nic. Už už si myslím, že přišla

  ta minuta, ta poslední minuta, kdy má člověk

  ještě nějakou cenu, že už je únava silnější než

  všechna předsevzetí atisíckrát zatnuté zuby…

  Ařeknu si: neber se vážně, tohle ještě

  není ta chvíle, odpočiň si trošku ajedeme

  doDlouhé kekolegům akamarádům.

  Zkoušky najevišti pak sleduji zvozíku, oči

  sotva vúrovni prken, která neznamenají

  svět, ale zásobu štiplavého prachu, brada

  zdvižená, pozor, pan režisér je tady, auši

  nastražené nejen kreplikám mezi herci, ale

  především kjedné osudové větě – Honzo,

  nezlob se, ale takhle to už nejde. Slíbili, že

  se nemusím prát oautoritu. Před nimi? Já

  nejsem jejich primář!

  Divadlo pomáhá

  Divadlo je jediné umění, kde stojí člověk tváří

  vtvář člověku. Výtvarné umění se vlastně

  odloučí odautora aputuje světem. Film také.

  Najevišti ale vždycky probíhá dobrodružství

  – povede se? Nepovede? Vdnešní smršti vje-

  mů, křiku, barev reklam, ohromujících vizu-

  álních efektů, všudypřítomné nějaké hudby,

  kde se všechno blýská, všechny modelky jsou

  krásné amají stále větší prsa adelší nohy, tu

  stojí živý herec, nedokonalý atřeba inemoc-

  ný, neretušovaný vesvé originalitě, acosi

  vám chce říci aukázat.

  Narozdíl oddesignové slečny zplakátu

  vám může pomoci, přinejmenším sodpo-

  vědí naněkteré otázky vašeho života. Má

  sice všechny nevýhody proti stvořením

  nabill boardech, ale má ijednu výhodu – je

  skutečný. To lidé potřebují tím více, čím více

  umělotin je obklopuje.

  �

• Strana 28

  MŮŽEŠ PŘISPĚT

  NA DOBROU VĚC!

  INZERUJ

  v časopisu Můžeš

  OBJEDNÁVKY:

  Martina Bedrnová

  tel.: 722 966 510

  e-mail: martina.bedrna@muzes.cz

  Zdeňka Šnajdrová

  tel.: 737 405 554

  e-mail: ateliersarka@seznam.cz

• Strana 29

  DIVADLO POMÁHÁ

  Nedávno se nám stala opravdu nepříjem-

  ná věc. Uprostřed představení vypadla

  elektřina. Svítily jen nouzové lampy. Řekli

  jsme divákům, co se stalo. Aoni si šli koupit

  dobufetu víno. Herci se mezi tím snažili cosi

  vyprávět. Nikdo neodešel!

  Pak se vše spravilo apokračovali jsme.

  Takovou atmosféru jsem nezažil. Pokračova-

  lo se, ale hlediště cítilo, že nyní už hrají jeho

  lidi, společně prožili nepříjemnost, ato je

  sblížilo. Společný zážitek. Adiváci nechtěli

  jít domů.

  Recept současného státu

  Bohužel nad touto jedinečností herce naje-

  višti dnešní politici mávnou rukou. Tohle

  podporovat, tohoto si vážit, toto kultivovat

  achránit? Hrajte přitažlivé kusy, lidi budou

  chodit amáte pokladnu plnou! Tak zní re-

  cept současného státu. Jenomže my, anejen

  my, máme hlediště plné, ale copak můžeme

  chtít oddiváka zavstupenku deset procent

  jeho platu?

  Jako by tady vyhrála primitivní představa,

  že kultura je jen nějaké představení, zábavné

  KAŽDÉ NAŠE SETKÁNÍ SDIVÁKEM, říká Jan Borna, je sice jiné,

  ale vždy musí být pravdivé.

  Kdo je Jan Borna

  Absolvent studia divadelní režie

  naDAMU ateorie kultury naFilozofické

  fakultě UK. Spoluvytvářel mnohé

  projekty (Volné spojení režisérů, divadlo

  Vizita atd.), umělecký šéf pražského

  Dejvického divadla (1993 – 1996), nyní

  režisér ačlen uměleckého vedení

  Divadla vDlouhé (dříve J. Wolkera).

  Pedagog DAMU, básník.

  info

  �

  

  Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í

  můžeš / číslo 7–8 - 2011

  SLOUPEK

  Daniely FILIPIOVÉ

  Kultura versus

  kulturnost

  Nastalo roční období, které je spojeno srůz-

  nými filmovými festivaly, open-air koncerty

  adivadelními představeními navolném

  prostranství.

  Většina hostů si prostě koupí vstupenku

  atěší se nakulturní zážitek. Ne tak osoba

  shandicapem. My se musíme ještě zabývat

  tím, zda se tam snámi počítá, abýt ztoho

  patřičně nervózní. Hlavně když vyrážíme bez

  „zdravého“ doprovodu jen skamarády, kteří

  jsou natom více či méně stejně jako my.

  Pořadatelé zejména uakcí open-air vůbec

  nepočítají stím, že natrávě nebo naštěrku

  se osoba navozíku nebo oberlích pohybovat

  může jen těžko asobavami osvé zdraví.

  Ateď si představte, že by dotoho zapršelo.

  Chápu, že udělat celé „hlediště“ nazpevněné

  ploše nejde, ale proč proboha někoho nena-

  padne udělat zpevněné alespoň přístupové

  chodníky azpevněnou plochu upódia?!

  Velmi často se setkávám istím, že známé

  TOI-TOI sice přistaveny jsou, ale těch bezba-

  riérových, pokud se tam vůbec nacházejí, je

  zoufale málo, aještě kevšemu jsou používány

  neoprávněně takzvaně zdravými (ikdyž

  ozdravém rozumu těchto lidí by se dalo

  opravdu pochybovat). Návštěva těchto zaříze-

  ní je proto daleka tomu nazývat se kulturní.

  Zkušenosti zfilmových festivalů mám

  většinou pozitivní. Svozíčkáři či špatně cho-

  dícími počítají. Ale jedna negativní drobnost

  itady je. Sice vyčlení plochu nebo místa pro

  vozíky, ale už nepočítají stím, že vozíčkář

  může přijít schodícím partnerem, arádi

  by, stejně jako „normální“ lidé, seděli vedle

  sebe. Atak doprovod sedí třeba nazemi

  nebo stojí někde uzdi. Takovýhle kulturní

  zážitek má přece dokulturnosti dost daleko.

  Během celého roku můžeme navštívit

  představení různého druhu ivobjektech

  tomu účelu více či méně určených. Trendem

  je vyčlenit pro vozíčkáře vyhrazené plochy.

  Prima. Díky zato. Můžeme bez obav přijít

  třeba nakoncert Phila Collinse nebo jiného

  hudebního velikána. Ale opět ta již výše

  zmíněná bolest. Schodícím doprovodem se

  jaksi nepočítá.

  Ale já se ptám: proč nejsou místa vyhrazená

  pro vozík ivrámci standardního hlediště?

  Proč by nemohlo být vyčleněno nakraji

  několika řad pár míst, kam se pohodlně

  umístí vozíčkář avedle něj nasedadle bude

  místo pro jeho partnera? Věřte mi, není to

  problém. Říká vám to projektant!

  Ale přes všechny tyto nepříjemnosti vám

  přeji krásné kulturní zážitky!

  Autorka je senátorka.

  číslo, napínavý film. Ale kultura je lidský svět!

  Vzdělání, každodenní vztahy azvyky, znovu

  aznovu nalezená analézaná krása, ataké, čte-

  nář promine, kultura je iláska. Jen tu jedinou,

  přiznávám, bychom měli brát vážně.

  Ale tuhle výjimečnost určitě nepřiznám

  své nemoci. Co mi vzala? Ještě stále mohu

  dělat svou profesi. Samozřejmě díky lidem

  kolem. Co kdybych byl chirurgem? Tahle

  blbá nemoc mi vzala třeba mé milované

  lyžování, ale to je jen drobnůstka. Nevzala

  mi lásku mé ženy amých dětí.

  Naučila mě nemyslet nakariéru vAmerice

  nebo vLondýně, atu má vdušičce každý

  divadelník. Já už ne. Adokud to půjde, budu

  dělat divadlo. Až to nepůjde… pak… Přesto-

  že cítím, jak strašná únava přibývá, nemůžu

  si odpustit jednu důležitou připomínku:

  Buďte svéprávnými diváky. Když vidíte, že

  se vám předvádí špatná věc, odbyté nebo jen

  efektní, ale prázdné představení, jděte pryč.

  Já jsem ipro hlasité projevy diváků – pískejte,

  bučte, dávejte silně najevo, že se právě naváš

  úkor někdo chce brát vážně, třeba jen proto,

  aby zvás vytáhl vstupné! Nezapomeňte, že

  divadlo musí být dobré právě teď. Knížka si

  napochopení může počkat sto let, obraz ipůl

  tisíciletí. Ale divadlo, které hlediště nechápe?

  Naco anakoho má čekat? Právě proto jsou

  krásná představení pro děti. Když jsou špat-

  ná, okamžitě začnou zlobit ažádná učitelka

  je nezvládne. Buďte klidně takovými dětmi.

  Je to všechno jednoduché: Přišla knám

  dodivadla paní znějaké organizace postiže-

  ných, potkala J. Vondráčka aříká: Hledám

  pana režiséra Bornu. Honza Vondráček jen

  mávl rukou kolem sebe aodpověděl: No, on

  je tady někde roztroušenej…

  Hezké léto, neberte se vážně achoďte se

  dodivadla setkávat se životem. Vím, že to

  pomáhá, ikdyž všechny léky světa nejsou

  nic platné.

  Záznam a mezititulky: Zdeněk Jirků

• Strana 30

  

  můžeš / číslo 7–8 - 2011

  NA CESTÁCH

  Text afoto: ŠTĚPÁN BENEŠ

  P

  aříž je odPrahy vzdálená cca 1100

  kilometrů adá se tam samozřej-

  mě letět ijet vlakem (konkrétní

  přestupy ainformace obezbarié-

  rovosti jsou kdoptání nanádraží).

  Jelikož je ale 1100 km celkem

  rozumná vzdálenost ipro jízdu

  autem, při obou výpravách jsme zvolili tuto

  variantu. Už kvůli pohodlí vlastní mobility.

  Druhým dobrým důvodem může být, že celá

  Francie je opravdu krásná aje škoda vidět

  pouze její hlavní město.

  Při cestování vozem jste svými pány

  amůžete si trasu upravit podle svého – ať

  už jde oodvážný okruh Francií odseveru

  najih jako při mé první výpravě nebo čistě

  jen opoznání Paříže smalým bonusem

  vpodobě několika pěkných měst pocestě

  jako vpřípadě druhém. Cestou doPaříže je

  možné se zastavit vřadě zajímavých míst –

  počínaje opevněními nabývalé Maginotově

  linii až podech beroucí katedrálu vměs-

  S VOZÍKEM

  POD EIFFELOVKOU

  Perlu nad Seinou, Mekku

  všech umělců, krásné his-

  torické město Paříž jsem

  měl možnost navštívit

  v posledních letech hned

  dvakrát. Pokaždé za jiných

  okolností, ale vždy na me-

  chanickém vozíku a v obou

  případech doprovázen

  pouze stejně pohyblivými

  přáteli.

  tečku Remeš, která vminulosti sloužila

  kekorunovacím francouzských panovníků

  apatří mezi nejvýznamnější církevní stavby

  veFrancii vůbec. Je samozřejmě přístupná

  isinvalidním vozíkem avokolí bez problé-

  mů seženete ubytování jak vhotelech, tak

  vlevnějších motelech, unichž je přístup-

  nost surčitými výhradami možná. Pěkný

  pohled nakatedrálu je vedne asamozřejmě

  ivnoci, kdy je nádherně nasvětlená. Adru-

  hý den se můžete, vybaveni tímto úvodním

  zážitkem, směle vypravit dohlavního města.

  Ubytování hlavně v řetězcích

  Ubytování vPaříži samotné nelze rozhodně

  paušalizovat, samozřejmě jsou zde stovky

  různých hotelů aje rozhodně dobré vybrat

  si předem pointernetu. Doporučení zní

  držet se osvědčených hotelových řetězců,

  jako je Ibis, Novotel či Holiday Inn. Těm je

  totiž možné inadálku věřit, že to, co ozna-

  čují jako bezbariérový pokoj, bude opravdu

  bezbariérový pokoj – stavějí je totiž podle

  jednoho měřítka určeného centrálou, atak

  je standard dostačující. Uostatních hotelů je

  to sázka doloterie, ale samozřejmě je mož-

  né narazit inabezbariérové pokoje vtra-

  dičně vypadajících hotelích. Úplně tradiční

  francouzský hotel bych ale nedoporučil,

  ikdyž jsem sám měl možnost vněm bydlet.

  Vypadá sice romanticky, úzké chodbičky,

  klasické tapety, stísněnější prostor, mrňavý

  výtah skovovými posuvnými dveřmi. Ze

  zcela očividných důvodů je to ale pro vozíč-

  káře spíše přítěž.

  Nehledě nakomfort vlastního vozu se dá

  poPaříži samé cestovat celkem ibez něho.

  Jak uvádějí oficiální zdroje, Paříž nakupuje

  pravidelně už odroku 1998 každoročně 400

  nových nízkopodlažních autobusů. Mapu

  pařížských autobusových linek bych ale ne-

  doporučoval luštit nikomu, kdo není zvyklý

  – naprvní pohled totiž nenabízí víc než ba-

  revnou čáranici. Paříž má také několik linek

  metra, avšak pouze ta poslední, označená

  číslem 14, je kompletně bezbariérově vyba-

  vena výtahy. Těmi je osazeno ještě několik

  málo stanic najiných linkách, doporučení

  cestovatelů ale zní – dát si velký pozor,

  MOULIN ROUGE. Slavný kabaret funguje dodnes. Istočícím se mlýnem nastřeše.

  Najdete jej naPigalle – večtvrti neřesti abohémství.

• Strana 31

  Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í 

  můžeš / číslo 7–8 - 2011

  S VOZÍKEM

  POD EIFFELOVKOU

  neboť často nefungují anení naně obecně

  ztohoto ohledu příliš spolehnutí. Inu, je tře-

  ba počítat sfrancouzskou náturou aponě-

  kud laxním přístupem kvěci. Ani met ro, ani

  autobusy jsme já ani moji spolucestovatelé

  nevyzkoušeli osobně, aproto nemůžeme

  osobně referovat. Oficiální informace ale

  upozorňují inato, že ač je metro někde

  přístupné, týká se to pouze mechanických

  vozíků. Ty elektrické by mohly mít problém

  se širokou mezerou mezi nástupištěm asou-

  pravou. Při pohybu poměstě je také třeba

  počítat stím, že mnoho ulic je podobně jako

  vPraze dlážděno tzv. kočičími hlavami, tedy

  kameny, nakterých to drncá anejede se

  ponich dvakrát pohodlně. To je však malá

  daň zato, jaké pohledy Paříž nabízí.

  Troubit a rozhazovat rukama?

  Standard

  Víte, že většina Francouzů jezdí starými otřís-

  kanými peugeoty anejeví nejmenší snahu

  jejich ťukance opravit? Hned vám to vysvět-

  lím. Ač se doprava vlastním vozem poPaříži

  jeví jako příhodná apohodlná alternativa, je

  třeba upozornit najedno: obrňte se ostrými

  lokty. Řídit vpařížském provozu není nic pro

  ustrašené řidiče aje třeba rychle zapomenout

  nazvyky, jako je třeba pravidelná kontrola

  zadního zrcátka. Jste totiž tolik zaměst-

  náni děním před autem, kontrolou pruhů,

  snahou nesrazit všudypřítomné piloty skútrů

  amotorek, kteří se před vámi proplétají,

  avneposlední řadě také snahou nenabourat

  anezranit sebe, že nato ostatní prostě není

  čas aje třeba se těchto návyků selektivně

  zbavit podle jejich důležitosti zpohledu

  osobního přežití. Pokud jste ovšem řidiči sta-

  teční azkušení, pak se pro vás řízení vtomhle

  rušném městě může stát dokonce zajímavým

  dobrodružstvím. Atak si můžete stáhnout

  okýnka, pustit si dorádia nějaký ten šanson

  (vtomto ohledu se nejvíce osvědčil sound-

  track zfilmu Amélie zMontmartru) avklidu

  si ten dopravní chaos, který koneckonců

  kPaříži patří, užívat – jezdit stejně drze jako

  Francouzi (například vyjíždět zkruhového

  objezdu přes čtyři pruhy bez blinkru) anebát

  se použít klakson arozhazovat rukama,

  kdykoliv se to může zdát vhodné, aniž byste

  někoho urazili.

  �

  EIFFELOVKA je dominantou

  hlavního města apravou fotomodelkou

  pro každý fotoaparát. Vidět je

  zrůzných míst, nádherné panorama

  Paříže doplňuje při pohledu

  zTour de Montparnasse.

• Strana 32

  

  NA CESTÁCH

  můžeš / číslo 7–8 - 2011

  Krušnému provozu samozřejmě patří ipře-

  plněná parkoviště. Paříž má ale rozumný

  počet míst vyhrazených pro vozíčkáře, něja-

  ké je knalezení vkaždé druhé ulici, atak je

  možné bez problému zaparkovat. Zejména

  vcentru je pak většina památek vdojezdové

  vzdálenosti průměrného vozíčkáře, takže

  stačí docentra dojet, zaparkovat aužívat si

  odpolední procházku.

  Aže je vskutku kam se vypravit. Začít se

  asi sluší pařížskou dominantou – Eifellovou

  věží. Ta je pro vozíčkáře přístupná prostřed-

  nictvím výtahu umístěného vjedné zjejích

  čtyř nohou. Výtah vás vyveze dodvou

  nižších pater, až navrchol pak vedou jen

  schody. Izdruhého podlaží ale uvidíte celé

  město, překvapivě světlé až bílé, prakticky

  zjednoho konce nadruhý. Je to úžasný po-

  hled vedne – afascinující vnoci. Pravé žně

  pro každého fotografa apravá romantika

  pro každou ženu. Aaž vás přestane vyhlídka

  bavit, můžete se posadit pod věž asledovat

  místní kolorit. Třeba jak zde četníci nahánějí

  ilegální prodejce suvenýrů. Když pak budete

  svědky toho, jak se mladý nadějný četník

  pustí zabedlivého dozoru svých starších

  aobtloustlejších kolegů doběhu zajedním

  zprodejců, který však mrštně přeskočí dva

  nízké plůtky anacvičeným manévrem zmizí

  vpřilehlé uličce, zatímco četník ojeden

  znich zakopne azabouřlivého pískotu

  apotlesku asi stovky turistů (isvých starších

  kolegů) se snaží zachovat důstojnost, nelze

  si nevzpomenout naLuise Funése ajeho

  slavné filmové četnické eskapády.

  Výhled nabízí nejen Eifellova věž. Pár blo-

  ků odní stojí Tour de Montparnase, moderní

  věžák, vjehož posledním patře je kavárna do-

  stupná rychlovýtahem azní je zase nádherná

  vyhlídka naPaříž. Vidět naměsto je iodbazi-

  liky Sacre Coeur, stojí totiž nakopečku. Dojet

  kní izaparkovat poblíž se dá snadno. Přes

  den nabízí klidné místo napokoukání, večer

  nabídne své kouzlo milovníkům různých sub-

  kultur mládeže, kteří si zní ajejích schodů

  udělali poutní místo.

  Zavidění určitě stojí iLouvre sorigi-

  nálem obrazu Mony Lisy. Louvre je pro

  vozíčkáře přístupný bez problému, vstupuje

  se doněj prosklenou pyramidou nanádvoří

  adolů dofoyer vás sveze speciální výtah.

  Muzeum samo je přístupné kompletně, jeho

  �

  POHLED

  ZVYHLÍDKOVÝCH

  PLATFOREM

  Eiffelovky

  je dech beroucí

  najakoukoli

  stranu. Nabízí

  nádherná

  panoramata

  avidět jde

  ivšechny památky.

  Návštěva se vyplatí

  ivnoci – otevřeno

  je asvětelný tep

  velkoměsta je

  nezapomenutelný.

  Eledrova 718, 181 00 Praha 8

  tel.: 233 552 309, 602 162 556

  e-mail: iroa@volny.cz, www.iroa.cz

  RUČNÍ OVLÁDÁNÍ AUT IROA - HDC s.r.o.

   Úpravy aut na ruční ovládání,

  mechanická i elektronická.

   Produkty české výroby

  i zahraničních dodavatelů.

   Plošiny, rampy, otočné sedačky,

  invalidní vozíky s přesuvnou sedač-

  kou do auta, zvedací mechanizmy.

   Osvědčení od MD ČR.

   Montážní střediska

  v České a Slovenské republice.

   Zprostředkování nákupu nových

  i zánovních vozů Škoda se slevou

  (případně i jiných značek),

  včetně financování a pojištění.

  návštěva ale není díky jeho monumentální

  rozlehlosti záležitost najedno odpoledne.

  Vybrat si tedy můžete expozici podle své

  chuti avkusu nebo se vrátit druhý den. Do-

  poručit můžeme rozhodně expozici starých

  civilizací – Mezopotámie, Egypt, Perská

  říše atd., kterou lze doplnit odskočením si

  naslavnou Monu Lisu. Ta je odrána doza-

  vírací hodiny obklopena turisty, musíte být

  draví aprostrkat se dopředu.

  Milovníci historie budou velmi spokojeni

  snávštěvou královského paláce veVersailles.

  Přístupný je nejen palác vevší své monu-

  mentální nádheře včetně například politicky

  významného zrcadlového sálu, ale irozsáhlé

  zahrady zaním. Projet jdou navozíku dobře,

  je třeba jen počítat spískovým terénem.

  Kdo může trochu hýbat nohama, může si za

  20 eur vypůjčit elektrický golfový vozík,

  snímž lze rozsáhlé zahrady projet svižněji.

  Mix svérázné tradice

  a ekonomické moderny

  Pokud ale toužíte pojiném než klidném

  zážitku, vyjeďte si dočtvrti Pigalle naslav-

• Strana 33

  Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í 

  můžeš / číslo 7–8 - 2011

  ERA PORADNA

  ?

  Chtěl bych si založit kreditní kartu.

  Podle čeho bych si měl vybrat tu

  správnou? Naco vše se dá tento typ

  platební karty využít?

  Při výběru kreditní karty rozhoduje ně-

  kolik základních hledisek. Tím prvním

  je délka bezúročného období. Jedná se

  očasové období, během kterého může

  držitel kreditní karty splatit čerpané fi-

  nanční prostředky, aniž by zaně zaplatil

  jakýkoliv úrok. Vevětšině případů se

  však týká pouze bezhotovostních plateb,

  ale například vpřípadě Era kreditky

  odPoštovní spořitelny platí bezúročné

  období ipro výběry zbankomatů, což

  načeském trhu není zcela obvyklé. Vne-

  dávné době došlo navíc uEra kreditky

  kprodloužení bezúročného období ze

  45 dnů až na55 dnů. Zákazníci tak mají

  ocelých 10 dní déle nasplacení vyčer-

  pané částky.

  Při výběru kreditní karty byste měl

  dále zohledňovat účely, pro které bude

  karta využívána. Zohledněte také množ-

  ství finančních prostředků, které hodláte

  přibližně čerpat.

  ?

  Potřebuji si rychle půjčit peníze.

  Nerad bych ale vespěchu udělal ně-

  jakou hloupost. Poradíte mi prosím,

  naco si mám dát pozor?

  Při výběru se snažte najít nejvýhodněj-

  ší nabídku. Nejvýhodnější však vždy

  neznamená nejlevnější. Zvažte také, jestli

  se jedná otyp půjčky, který vám opravdu

  pomůže řešit financování potřebné věci,

  ataké buďte pozorný při volbě, odkoho

  si půjčíte. Rozhodně se nenechte zlákat

  první nabídkou, oníž uslyšíte. Zkuste se

  zeptat namožnost půjčky uvíce bank či

  společností.

  Před podpisem smlouvy se rozhodně

  ujistěte, že rozumíte všem smluvním

  aobchodním podmínkám. Pozorně si

  také přečtěte tzv. předsmluvní informa-

  ce, které byste před sjednáním smlouvy

  měl vždy dostat. Zjistíte tak nejen výši

  úrokové sazby, ale ivýši všech poplatků

  spojených súvěrem, anapř. také to,

  kolik celkem zaplatíte zapůjčku. Dobré

  je ptát se navšechno, co vám není jasné.

  Itak poznáte, zda se jedná ověrohodnou

  instituci.

  Na vaše dotazy odpovídá

  Milan Jursík,

  výkonný manažer

  marketingu

  Poštovní spořitelny.

  Pokud máte jakýkoliv

  dotaz na Milana Jursíka

  z Poštovní spořitelny,

  napište jej na adresu info@ muzes.cz

  nebo Redakce časopisu Můžeš,

  Vinohradská 325/8, 120 00 Praha 2.

  ný bulvár, kde sídlí vrchol francouzské

  kabaretní neřesti – Moulin Rouge. Mlýn

  najeho střeše se stále točí, doplnily ho

  jen moderní neony. Svérázným zážitkem

  není jen toto slavné místo, ale vlastně

  icelý bulvár naPigalle. Obchody sero-

  tickým zbožím avykřičené domy střídají

  restaurace análevny, apokud půjdete bez

  dámského doprovodu, budou se vám přímo

  naulici nabízet lepé děvy aprodejci hašiše.

  Inu, přece jen itato nabídka patří kbohaté

  pařížské minulosti města básníků, umělců

  abohémů. Přístupnost místních podniků

  jsme ale netestovali.

  Krásná abezbariérová procházka je

  ipobulváru Champs-Élysées, který končí

  kruhovým objezdem aVelkým vítězným

  obloukem. Podobných oblouků je poPaříži

  více, další zajímavý stojí vmoderní čtvrti

  byznysmenů zvané La Defénse, kde se hrdě

  tyčí mezi mrakodrapy nadnárodních firem,

  Úplně tradiční francouzský hotel bych

  nedoporučil. Vypadá sice romanticky, úzké

  chodbičky, klasické tapety, stísněnější prostor,

  mrňavý výtah skovovými posuvnými dveřmi.

  Ze zcela očividných důvodů je to

  ale pro vozíčkáře spíše přítěž.

  KRÁLOVSKÝ PALÁC veVersailles neztratil nic

  ze své okázalosti amonumentálnosti.

  postavených zbetonu askla. Je vněm

  možné navštívit výtahem přístupnou re-

  stauraci. Čtvrť La Defénse je ale díky svému

  systému nadjezdů, podjezdů aobjezdů pro

  řidiče dokonalé orientační peklo, připravte

  se namalé bloudění jak vautě, tak pěšky.

  Odradit se ale nenechte, je to moderní, atím

  pádem bezbariérová čtvrť arozhodně stojí

  zavidění jako jiná tvář Paříže. Mezi mo-

  dernější památky patří iCentre Pompidou,

  dům, který má naschvál veškerou vzducho-

  techniku ivodní aelektrické rozvody vede-

  né zvenčí. Budovu tak kompletně obalují

  různobarevné trubky.

  Apokud už jste procházkami popamát-

  kách unaveni, nezbývá než se usadit doně-

  jaké té kavárny narohu, kterých je poměstě

  bezpočet. Okouzlí vás svým interiérem

  avevětšině dostanete inajíst – aokvalitě

  francouzské kuchyně asi není třeba se dlou-

  ze rozepisovat. C’est magnifique!

• Strana 34

  

  můžeš / číslo 7–8 - 2011

  ČERNÍ KONĚ

  Cyklistické kolo je dokonalý vynález. Svou dnešní

  podobu získalo už v 19. století a dodnes zůstává jeho

  podstata stejná: kola, řetěz a síla lidských svalů. Kolo

  je univerzální, jednoduché, ekologické, a navíc: mohou

  na něm jezdit i lidé s různými handicapy.

  Text: ANDREJ HALADA

  Foto: JAN ŠILPOCH

  L

  idé mají rádi černé koně. Tím

  nejsou míněni černí plnokrevníci,

  ale všichni ti, kteří dokáží překva-

  pit. Skrývají se vpozadí, nejsou

  naočích anepatří kfavoritům. Ale

  dokáží vsobě najít nikým netuše-

  nou sílu – atím si získají respekt.

  Právě tahle filozofie stála uzrodu neobvyk-

  lého sdružení cyklistických nadšenců, kteří

  si říkají Černí koně.

  HANDBIKY

  MEZI

  STROMY

• Strana 35

  Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í 

  můžeš / číslo 7–8 - 2011

  Překážet si nemusíme

  Černí koně vznikli vroce 2008 ajejich

  duší je Tomáš Pouch (38). Cyklista, který

  večtrnácti jel namotorce asrazil se strak-

  torem. Nemá jednu nohu, ale nakole jezdí.

  Izávody, ale nikdy nebylo jeho cílem vítězit.

  Spíš chtěl sobě idruhým dokázat, že to jde

  isprotézou.

  „Nazačátku byla snaha propojit různé

  podoby cyklistiky se světem handicapova-

  ných. Achtěl jsem přivést handicapované

  víc dopřírody. Silniční cyklistika postiže-

  ných funguje dobře, ale vterénu se moc ne-

  jezdí. Tak jsme si řekli, že budeme průkopní-

  ky,“ říká Tomáš Pouch.

  Když Černí koně začínali, šlo onevelkou

  partu lidí vesměs bez handicapu. Postupně

  se rozrůstali, dneska tvoří jádro klubu asi

  třicet jezdců. Dalších padesát vyrazí občas.

  Handicapovaných je vklubu asi tak mezi

  deseti až patnácti. „Jsme volné sdružení,

  takže evidenci si nevedeme,“ dodává Tomáš

  súsměvem.

  Klub se zaměřuje především navozíč-

  káře, kteří by chtěli jezdit, abuď to ještě

  nezkusili, anebo nemají potřebné prostřed-

  ky nazakoupení handbiku (nešlape se noha-

  ma, ale rukama). „Cyklista bez nohy, ten si

  většinou pomůže sám,“ říká Tomáš avychá-

  zí izvlastní zkušenosti. „Koupí si normální

  kolo zapatnáct tisíc azkusí to. Když ho to

  nebaví, kolo odloží, prodá. Jenže základní

  handbike stojí 150000 korun. To si jen tak

  nekoupíte. Postižený horko těžko shání

  peníze napotřebnější dopravní prostředek,

  naauto.“

  Zpočátku mířila aktivita klubu kesháně-

  ní sponzorů, kteří by věnovali prostředky

  nazakoupení handbiku. Byl by erární avo-

  zíčkáři by si ho mohli vyzkoušet apůjčovat.

  Třeba inadovolenou, když si budou chtít

  zajet natýden někam naTřeboňsko. Klub

  si nechal vyrobit idresy slogem, které pro-

  dává zanákupní cenu (720 Kč) adevízou je

  zviditelnění. Domluvili se ishercem Pavlem

  Novým, který se stal tváří klubu. Aktivní

  sportovec všeho druhu Nový prodělal vážné

  onemocnění adobře ví, jak těžko se člověk

  vrací zpátky doživota.

  Snahou je ipropagovat klub vrámci nej-

  různějších závodů horských kol. Aukázat,

  že lze pořádat společné závody pro handica-

  pované iběžné cyklisty. „Překážet si nemu-

  síme, je to jen otázka správného propojení,“

  vysvětluje Tomáš. „Postiženým to zvedne

  sebevědomí, když jedou závod sostatními

  cyklisty. Lidé jim zatleskají, ocení výkon.

  Ti druzí zase vidí, že jejich takzvaně velké

  problémy nejsou až tak velké. Poznají ipo-

  třeby handicapovaných abudou vědět, jak

  se knim chovat.“

  Nejlepší je Polabí

  Aktuálním úkolem Černých koní je organi-

  zování Českého poháru handicapovaných

  vhorské cyklistice. Zatímco silniční závody

  jsou už relativně zavedené, závody vpří-

  rodě představují novum. „Chceme ukázat,

  že ishandbikem se dá vjet někam dolesa,

  napolní cesty. Postiženým to obrovským

  způsobem rozšíří obzory. Sběžným vozíkem

  se dopřírody dostanete komplikovaně, malá

  přední kolečka se pořád zasekávají. Ale

  mírně upravený handbike zvládne každou

  slušnější polňačku nebo zpevněnou lesní

  cestu.“

  Rozdíl mezi „silničním“ a„terénním“

  handbikem je jen vtom, že řazení by mělo

  být vnáboji předního kola (to je poháněné),

  jako bývá ucity-biku. Běžné přehazování

  ČERNÍ KONĚ jsou volným sdružením jezdců shandicapem ibez něj.

  Jejich společným znakem je ižlutočerný dres, který si může koupit kdokoli.

  Výtěžek zprodeje jde nazakoupení handbiku, který si pak mohou postižení půjčovat.

  �

• Strana 36

  můžeš / číslo 7–8 - 2011

  

  může dělat problémy vechvíli, kdy se jezdec

  vkopci zasekne kvůli příliš těžkému pře-

  vodu. Terénní handbike je také trochu výš

  posazený amívá hrubší plášť napředním

  kole.

  Pro jízdu vterénu je samozřejmě nutné

  vybírat vhodná místa. Nejlepší jsou rovin-

  né oblasti, protože dokopců se handbike-

  rům jede těžko inasilnici, natož vterénu.

  Pokud se konají závody, tak se volí terény

  jako například Klánovický les uPrahy,

  který nabízí jen nevelká převýšení. Stejně

  tak lesy uHradce Králové jsou ideální,

  případně celé Polabí. „Vzásadě platí: kam

  můžete vjet sdětským kočárkem, tam

  může jet ihandbike,“ říká Tomáš. „Ale jet

  se dá iextrém: naMalevilu vseverních

  Čechách jela jedna dívka závod nahandbi-

  ku spřevýšením 1000 metrů ryze terénní

  cestou. Jel sní doprovod, itak se třikrát

  převrátila. Ale dojela.“

  Český pohár handicapovaných je určen

  nejen vozíčkářům, ale iamputářům, nevido-

  mým atd. „Je to hezké, když máte vesvém

  klubu mistra paralympionika,“ říká Tomáš,

  „ale hezčí je, když vidíte člověka, který je za-

  vřený doma, anajednou ho vezmete někam

  dopřírody. Září mu oči víc než těm, co právě

  dostali zlatou medaili. Nato se chceme

  zaměřit.“

  Chvíle na potlesk

  Integrace neboli handicapovaný cyklista

  jedoucí společně sčlověkem bez postižení

  je podle Tomáše Poucha to nejlepší řeše-

  ní. Praktické je to ipři jízdě posilnici, kde

  handbike coby „lehokolo“ nabízí nechtěný

  adrenalin. Když handbikera předjíždí ka-

  mion aon vidí jeho obrovská kola zespodu,

  tak to není nic příjemného. Pokud handica-

  povaného zezadu jistí běžný cyklista, auta se

  musí víc vyhýbat ajezdec nahandbiku není

  tolik vohrožení.

  Statistika se nevede, ale odhadem je

  vČesku asi sto handbiků. Závodní hanbikeři

  jsou schopni jet narovině prakticky stejně

  rychle jako běžní cyklisté, rychlost třicet

  kilometrů vhodině není problém. Ujet

  mohou sto avíce kilometrů. Nahandbiku

  se jezdí většinou sezonně, zhruba oddubna

  doříjna; iČerní jezdci směřují své aktivity

  hlavně dotohoto období. „Víkend co víkend

  jsme nanějaké akci, kde prezentujeme naši

  myšlenku. Jsou snámi ihandicapovaní,

  jezdíme společně, asistujeme jim aděláme

  zázemí,“ vypočítává Tomáš. Aže je zapojení

  docyklistického života pro handicapované

  zpočátku nelehké, ví velmi dobře.

  „Osobně mi kolo pomohlo vyrovnat se

  shandicapem, protože jsem se přestal stydět

  zato, že nemám nohu,“ vzpomíná. „Nevadi-

  lo mi otom mluvit, ale vadilo mi ji ukazovat.

  To bych radši šel nahatej. Až nakole to

  přešlo, získal jsem sebevědomí, když jsem

  se účastnil závodů sezdravými aneskončil

  poslední.“

  Své místo si ale musel vybojovat: „Až

  nanějakém pátém závodě jsem sklidil

  potlesk, když diváci viděli, jak jedu docíle

  sprotézou. Handicapovaní předtím

  nazávodech horských kol nebyli, idiváci si

  namě museli zvyknout. Teprve když viděli,

  že to nebalím, tak jim to došlo aocenili

  snahu.“

  Podle Tomáše Poucha je nacelém handi-

  capu vždycky nejtěžší boj člověka se sebou

  samým, svlastní psychikou. „Není vždycky

  lehké najít ten správný přístup. Chcete

  handicapovanému pomoci, ale musíte si dát

  pozor, abyste ho tou pomocí nezahltili. Ale

  taky ho musíte vtu pravou chvíli podržet. Je

  to stálé hledání cesty. Ale když něco děláte

  sdobrým úmyslem, tak nakonec většinou

  cíle dosáhnete. Chce to jen vydržet.“

  JÍZDA VTERÉNU vyžaduje trochu více zkušeností ataké trochu odvážnější srdce.

  Nejlepší je, když spolu jedou handiCApovaní iti bez handicapu.

  �

  Je dobré motivovat

  lidi příkladem.

  Iproto se snažíme

  dávat naše videa

  třeba naYouTube,

  aby to iostatní lidi

  nakoplo. Uvidí jiné

  aukáže jim to cestu.

• Strana 37

  Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í

  můžeš / číslo 7–8 - 2011

  Text afoto: ANDREJ HALADA

  T

  éměř tři stovky stran praktických

  rad nabízí knížka, jejímiž autory

  jsou zaměstnanci Národního

  památkového ústavu Milan

  Jančo (textová část)aOndřej

  Šefců, který knížku doprovodil

  stylovými perokresbami. Je zde

  popsáno nasto dvacet objektů ihisto-

  rických cílů, apředevším tu je detailně

  zachyceno, jak jsou přístupné azdolatelné

  pro osoby pohybující se navozíku či sji-

  ným omezením.

  Milan Jančo objekty sám prošel, nejde

  tedy oinformace získané odněkoho jiného

  abez záruky. „Trvalo mi to zhruba dva roky,

  než jsem všechny objekty zmapoval,“ říká

  Milan Jančo.

  Častolovice se snaží

  Zatím poslední, třetí aktualizované adopl-

  něné vydání knihy vyšlo vroce 2009. Odté

  doby se zase něco změnilo. Co konkrétně?

  Jedno velké vylepšení najdeme naob-

  jektu mimo rámec Národního památkové-

  ho ústavu. Soukromý zámek Častolovice

  vevýchodních Čechách, kde je vezdejším

  parku imalá zoo, podstatně vylepšil svůj

  bezbariérový přístup.

  „Vzámku byl schodolez, ale kvůli menší

  spolehlivosti byl nahrazen šikmou zdvihací

  plošinou dopravující návštěvníky navozíku

  doprvního patra,“ popisuje změnu Milan

  Jančo. „Kdispozici je imechanický vozík.

  Zámek disponuje také bezbariérovou toale-

  tou upravenou pro vozíčkáře.“

  Tyto změny jsou iniciovány aktivním pří-

  stupem majitelky zámku paní Diany Phipps

  Sternbergové. Akdyž už jsme vezdejším

  regionu: nedaleký zámek Doudleby má

  nové bezbariérové toalety upravené pro

  vozíčkáře.

  PRŮVODCE PO PAMÁTKÁCH

  BEZ BARIÉR

  ZA BÍLOU PANÍ

  Jak dobýt hrad – památky takřka bez bariér je název

  knihy, která pomáhá tělesně postiženým při návštěvách

  kulturních a historických památek České republiky.

  Co nového se na domácích hradech událo

  od posledního vydání z roku 2009?

  Pokud jde opamátky vrámci Národ-

  ního památkového ústavu, tak změnami

  procházejí populární jihomoravské zámky

  Valtice aLednice. Vrámci rekonstrukce jsou

  tu budovány nové toalety, jejich součástí

  budou ibezbariérové toalety upravené pro

  vozíčkáře.

  Vlednu 2011 bylo také otevřeno vČes-

  kém Krumlově-Hrádku tzv. Hradní mu-

  zeum. Pro návštěvníky navozíku byl pořízen

  schodolez.

  Hrádek je nejstarší část zámeckého

  areálu avHradním muzeu zpřístupněném

  pocelý rok jsou vystaveny předměty ze

  schwarzenberského rodového muzea.

  Je tu také představen byt správce,

  schwarzenberská garda akapela, součástí

  prohlídky je ikino sfilmy zrodinné filmo-

  téky. Nazámku je několik bezbariérových

  toalet afunkční informační systém tabulí,

  plánků asměrovek.

  Vrámci Integrovaného operačního

  fondu se vmoravské Kroměříži, vKvětné

  zahradě neboli Libosadu, zpřístupní bez-

  bariérově tzv. studený skleník. Vzahradě

  se také zdokonaluje systém provádění pro

  nevidomé. Zahrada paří kunikátním dílům

  zahradní architektury nejen unás, ale

  vcelé střední Evropě. Budou tu vybudo-

  vány ibezbariérové toalety upravené pro

  vozíčkáře.

  Zajímavý projekt chystá NPÚ ÚOP Olo-

  mouc: připravuje modely svých památek

  pro zrakově postižené. Očástech zámku

  Velké Losiny nepřístupných pro vozíčkáře

  byl zase natočen film promítaný vpří-

  stupné části zámku (vlázeňských Velkých

  Losinách je vysoký počet návštěvníků

  navozíku).

  Aještě poslední aktualita zMoravy:

  naDole Michal vOstravě bylo porekon-

  strukci zpřístupněno nové vstupní návštěv-

  nické centrum. Při té příležitosti byla vybu-

  dována bezbariérová toaleta pro vozíčkáře

  vkavárně, dokteré je přístup znádvoří Dolu

  Michal.

  Hudbu všem

  VLitomyšli napomezí Čech aMoravy budou

  zbudovány kapacitně vyhovující toalety pro

  návštěvníky zámku ifestivalu Smetanova

  Litomyšl včetně bezbariérových toalet pro

  vozíčkáře. Hledá se také řešení zpřístupnění

  prvního adruhého patra zdejšího zám-

  ku, který patří knejcennějším příkladům

  renesanční architektury unás. Bohužel

  byl zamítnut výtah, takže prozatím zůstá-

  vají vehře schodolez nebo šikmá zdvihací

  plošina umístěná vbočním schodišti pro

  služebnictvo.

  Najihočeském zámečku Kratochvíle

  uNetolic snově zrestaurovanými sály

  apokoji představujícími život vdobě Viléma

  zRožmberka, znichž místnosti vpřízemí

  jsou bezbariérově přístupné, byly vybudová-

  ny nové toalety včetně bezbariérové toalety

  upravené pro vozíčkáře. Nový moderní

  výtah je také instalován vzápadočeském

  klášteře Plasy. Jsou tam ibezbariérové

  toalety.

  Průvodce Jak dobýt hrad – památky

  takřka bez bariér lze stále bezplatně

  získat naadrese: Milan Jančo, NPÚ ÚP,

  Valdštejnské nám. 3, 11801 Praha 1;

  případně si oněj napsat přes adresu

  janco@up.npu.cz.

  info

  TUTO PLOŠINU najdete nazámku

  vevýchodočeských Častolovicích,

  díky ní se dostanete doprvního patra.

• Strana 38

  

  můžeš / číslo 7–8 - 2011

  SVATBA JENOM JAKO

  Každý z nás zažil ve svém životě svatbu. Ať už

  vzpomínáme na ty chvíle s něžnou radostí nebo

  hořce, protože se vysněný vztah nakonec nepovedl,

  víme dobře cosi všeobecně platného – svatba má být

  posvěcením nového a lidsky potřebného vztahu.

  PRÁVO NA RADOST

  Text: ZDENĚK JIRKŮ

  Foto: JAN ŠILPOCH

  D

  íváte se nafotografie pořízené

  4. června 2011. Nejsou jen

  svědectvím oštěstí dvou lidí,

  ale také připomínkou doby,

  vekteré se lámou letité zvyklos-

  ti astrnulost našeho chápání.

  Berou se dva lidé (skoro bych

  chtěl napsat Lidé), kterým osud přichystal

  tvrdou zkoušku. Dva mentálně postižení,

  tedy neléčitelní lidé zdomova chráněného

  bydlení Portus veSlapech, si slíbili trvalou

  lásku atrvalý společný život.

  Celá tisíciletí jsme byli zvyklí dívat se

  nalidi stakovým postižením jako najedince

  snenapravitelným handicapem, kteří sice

  potřebují pomoc, ale zároveň nemají právo

  nanic jiného než přežívat vnaší lepší či

  horší péči. Civilizace se knim chovala jako

  kmalým dětem, ale bez naděje, že se dožijí

  běžných avlastně úplně obyčejných práv

  nalásku, naposilující vztah, naspolečné

  štěstí, naintimní okamžik vzájemného

  splynutí.

  Tak jsme byli vychováváni, tak fungovaly

  společenské mechanismy lidské kultury

  vnašich zeměpisných šířkách. Vhorším

  případě dokonce nařizovaly naprostou izolaci

  postižených jedinců, vještě horším (nacis-

  tické Německo) jejich fyzickou likvidaci, aby

  nekazili „zdravý rozvoj“ národa. Prostá, ale

  působivá deska vchodníku namístě centrály,

  která zaHitlera likvidační program řídila,

  dodnes připomíná vberlínské ulici Tiergarten

  č. p.4, že zlo může vítězit ivkulturně vy-

  spělém národě plném věhlasných univerzit,

  vědeckých ústavů, kin, divadel aknihoven.

  Svatba byla jen jako

  Herečka Simona Stašová tu vroli oddávající

  naplnila naSlapech možná nejdůležitější

  úlohu svého života. Svými výstižnými slovy

  spojila dva těžké, ale krásné životy. Azatím-

  co se svatebčané docela normálně bavili,

  tančili ahodovali, pozorovatel vkoutku

  příjemné zahrady nemohl odehnat otázky:

  Jak je možné, že naše země má mezi svými

  občany 25000 lidí zbavených svéprávnos-

  ti? Jak je možné, že přes naše přistoupení

  kpříslušné evropské konvenci tu žije tolik

  spoluobčanů bez práva najmout si byt,

  koupit si svobodně třeba jen rohlík, pořídit

  si lístek naautobus (ito je smlouva, kterou

  TENTO TANEC není jen obvyklým

  kolečkem novomanželů,

  ale i připomínkou dlouhé cesty kradosti.

• Strana 39

  Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í 

  můžeš / číslo 7–8 - 2011

  PRÁVO NA RADOST

  může uzavřít jen svéprávný), přihlásit se

  dokurzu počítačové gramotnosti nebo,

  pokud opravdu chce, vzít si svou lásku?

  Tato svatba totiž musela být přes veškeré

  veselí jen jako. Ikdyž se podařilo zařídit pro

  nevěstu změnu příjmení, aby se mohla před-

  stavovat jménem svého partnera (to navrhl

  opatrovnický soud Praha-západ, takže se na-

  jdou irozumní lidé), ikdyž občanské sdružení

  Portus zajistilo dvojici pěkné společné chráně-

  né bydlení, ikdyž byli isvědci aprstýnky.

  Jak dlouho ještě?

  Jak dlouho bude ještě stát umožňovat dych-

  tivým příbuzným, zlenivělým opatrovníkům

  aformálním soudům, aby šmahem odebírali

  občanské průkazy každému, kdo trpí třeba

  jen lehkým mentálním postižením nebo

  psychickou poruchou? Jak dlouho nebude

  posuzován konkrétní stav člověka, ale jeho

  zařazení donějakých tabulek?

  Kousek odbřehů Slapské přehrady tak

  nelze odehnat smutné konstatování: Česká

  republika porušuje lidské právo nadůstojný

  život, naobyčejnou radost. Právo, které sem

  přinesla legendární Vltava dřív, než onějaké

  Poslanecké sněmovně nebo Senátu vůbec

  někdo slyšel.

  MÁŠLI LÁSKU, prstýnky asvědky,

  můžeš se vdávat nebo ženit.

  Máš ale občanský průkaz?

  Jak je možné, že přes

  naše přistoupení

  kpříslušné evropské

  konvenci tu žije tolik

  spoluobčanů bez práva

  najmout si byt či koupit

  si svobodně třeba

  jen rohlík?

• Strana 40

  můžeš / číslo 7–8 - 2011

  

  TIPY NA VÝLET

  Také letos přibylo

  v Česku turistických stezek

  a tratí, které jsou vhodné

  pro lidi na vozíčku

  nebo pro handbikery.

  Některé z nich jsou

  přímo označeny značkou

  vozíčkáře, jinde lze využít

  asfaltových tras,

  které si oblíbili

  in-linisté a cyklisté.

  Kam se vypravit?

  DO PŘÍRODY NA VOZÍČKU

  Text: PETR BUČEK

  Foto: CZECHTOURISM.COM

  Okolo Boleveckých rybníků

  na vozíku

  Třetí oficiální trasu vČesku určenou pro

  vozíčkáře otevřeli nedaleko Plzně vokolí

  Boleveckých rybníků. Jde odva přírodní

  turistické okruhy. První je dlouhý čtyři

  kilometry avede přímo kolem rybníka,

  druhý, pětikilometrový vás provede okolím

  rybníků Košninář, Seneckého rybníka aSo-

  fronky. UBoleveckého rybníka vozíčkáři

  také naleznou unikátní bezbariérové vstu-

  py dovody. Pozornost natrase si zaslouží

  například čtvrt kilometru dlouhá historická

  mohutná zemní hráz Boleváku se čtyřset-

  letými duby či gotická vypouštěcí štola pod

  hrází.

  www.kudyznudy.cz

  Chlum u Třeboně

  Další znovinek, která byla speciálně připra-

  vená pro vozíčkáře, najdete naTřeboňsku,

  ato vblízkosti Lutové uChlumu. Loni vsrp-

  JEDEN Z NEJKRÁSNĚJŠÍCH přírodních útvarů na řece Ohři

  jsou Svatošské skály nedaleko Karlových Varů.

• Strana 41

  Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í 

  můžeš / číslo 7–8 - 2011

  DO PŘÍRODY NA VOZÍČKU

  nu tady otevřeli nové trasy pro vozíčkáře.

  Putuje se poznačkách se symbolem vozíku.

  Modrá barva vozíku označuje nejlehčí trasu,

  červená barva náročnější trasu pro zdatnější

  nebo sdoprovodem anastezku označe-

  nou černou barvou by se měl vydávat jen

  vozíčkář sdoprovodem. Kdispozici je také

  mobilní toaleta. Kam stezky vedou? Třeba

  kpomníku Emy Destinnové nedaleko Stráže

  nad Nežárkou, tam azpět je to 13 kilomet-

  rů. Celkem lze vokolí Chlumu uTřeboně

  využít zhruba 24 kilometrů nově uprave-

  ných dostatečně širokých stezek.

  www.volny.cz/kct-jck

  Po památkách Uherského Brodu

  Bezbariérový okruh popamátkách otevřeli

  vUherském Brodu naSlovácku. Je dlouhý

  1660 metrů aseznámí turisty snejzají-

  mavějšími památkami, jako jsou domini-

  kánský kostel aklášter, chrám Mistra Jana

  Husa, Panský dům, Muzeum J. A. Komen-

  ského. Trasa, nakterou místní doporučují

  vyhradit si nejméně dvě hodiny, začíná

  vjižní části města aje doplněna odpočin-

  kovými zónami se zvukovými průvodci.

  Stačí jen zatočit klikou nebo zmáčknout

  tlačítko naklávesnici adozvíte se zajímavé

  informace nejen ohistorii města, pamě-

  tihodnostech, významných osobnostech,

  ale také osoučasnosti Uherského Brodu.

  Informace je možné získat ivanglickém

  aněmeckém jazyce.

  www.uherskybrod.cz

  Naučná stezka Kladskými

  rašeliništi u Mariánských Lázní

  UMariánských Lázní mají odloňského červ-

  na novou 1,6kilometrovou naučnou stezku

  Kladská, která turisty seznamuje prostřed-

  nictvím 14 informačních tabulí shistorií

  osady Kladská, faunou aflórou Slavkovské-

  ho lesa apřírodní rezervace Kladské rašeliny

  ičásti pojmenované Tajga. Trasa začíná

  akončí asi 250 metrů odloveckého zámeč-

  ku, je nenáročná avede většinou porovině

  avyvýšeném dřevěném chodníčku. Poob-

  vodu jsou četná odpočívadla avyhlídková

  místa. Kladské rašeliniště je souborem hor-

  ských vrchovištních rašelinišť vokolí osady

  Kladská vcentru Slavkovského lesa. Jsou

  tvořeny pěti samostatnými částmi: Tajgy, Pa-

  teráku, Lysiny, Malého rašeliniště aHusího

  lesa. Počítejte stím, že vám vycházka zabere

  asi dvě hodiny.

  www.marianskelazne.cz

  Cyklostezka v Hořicích

  Vozíčkáři mohou také vyzkoušet novou

  čtyřkilometrovou cyklostezku naJičínsku,

  která stála 14 milionů korun aspojuje

  město sareálem secesního přírodního kou-

  paliště. Lidé se poní také snadno dostanou

  dolomu usvatého Josefa, kde přes 40 let

  vznikají sochy při známých sochařských

  sympoziích.

  www.horice.org

  S vozíčkem okolo Brna

  Tohle není letošní novinka, přesto stojí zapři-

  pomenutí. Jednou zprvních tras určených

  především handicapovaným lidem navozíč-

  ku je trasa poasfaltové cestě Mariánským

  údolím naokraji Brna, která vede malebnou

  přírodou apobřehu rybníka UKadlecova

  Mlýna. Začíná ikončí naparkovišti akonečné

  autobusu MHD číslo 45 vMariánském údolí

  vLíšni. Vypravit se tu můžete natrasy tří růz-

  ných obtížností. Nejkratší měří pět kilometrů,

  nejdelší patnáct. Natento výlet je nutné si

  vyhradit nejméně dvě hodiny.

  Lipno

  Vokolí šumavského Lipna vozíčkáři ocení

  jednu znejkrásnějších in-line tras vČesku

  vedoucí pobřehu jezera. Říkají jí zde Jezerní

  stezka, její povrch tvoří dokonalý asfalt

  avede zFrymburku doLipna nad Vltavou;

  dlouhá je třináct kilometrů. Zastavit se mů-

  žete naoběd či malé občerstvení například

  namalebném frymburském náměstí.

  Ze Sokolova

  do Kynšperku nad Ohří

  Ideálním místem, kam vKarlovarském kraji

  vyrazit svozíčkem nebo handbikem natúru,

  je cyklostezka sčíslem 204 vedoucí podél

  Ohře. Celkem měří 110 kilometrů, začíná

  vKarlových Varech akončí vněmeckém

  Waldsassenu. Jede se většinou postezkách

  bez provozu vozidel, zbytek pomístních ko-

  munikacích. Ne všechny úseky jsou ovšem

  hotové.

  Letošní novinkou je tu nový asfaltový

  17kilometrový úsek podél Ohře. Ten vede

  ze Sokolova přes vesnice Citice aDasni-

  ce doKynšperku naOhří, míjí se krásná

  příroda azajímavé památky, nabízí se tu

  iobčerstvení.

  Nový je také 2,8 kilometru dlouhý úsek

  zChebu doSlapan. Jde očeský unikát –

  vede pobývalé železniční trati. Ze státní

  hranice veSlapanech pokračuje cyklostezka

  asi šest kilometrů doWaldsassenu. Jeho

  návštěva stojí zato: jedná se oklášterní

  město, kde je možné navštívit baziliku, která

  je jedním znejvelkolepějších barokních

  kostelů vBavorsku.

  Z Purkarce do Hluboké

  a Českých Budějovic

  Idalší nová trasa vhodná napohodovou

  projížďku vede podél vody, anabízí proto

  nenáročný rovinatý terén. Jedná se o nový

  jedenáctikilometrový úsek cyklostezky

  podél levého břehu Vltavy ze staré vorařské

  obce Purkarec doHluboké nad Vltavou

  pyšnící se romantickým zámkem. Stezka

  ROVINA,

  kam se oko

  podívá,

  takové je

  Třeboňsko,

  kde bylo

  otevřeno

  několik tras

  vhodných

  i pro vozíčkáře.

  �

• Strana 42

  míjí zříceninu Karlův Hrádek, který nechal

  postavit Karel IV., apokračuje pod vrchem

  Bába, kde je staré slovanské opevnění.

  VHluboké se dá navázat nadvanáct kilome-

  trů dlouhou stezku doČeských Budějovic.

  Zastavte se Bavorovicích, které byly vyhláše-

  ny vesnickou památkovou zónou, ato díky

  architektuře selského baroka.

  Po šumavských pláních

  InaŠumavě se dá ovšem vyrazit navýlet

  docela porovině. Ato třeba nacyklostez-

  ku vedoucí zGerlovy Hutě doSrní, která

  měří celkem 33 kilometrů. Vine se zónou

  I. národního parku, což je nejkrásnější

  území Šumavy. Povrch celé trasy je většinou

  živičný apřírodní. Najdete tu nádhernou

  přírodu, léčivé prameny izubry. Úsek, který

  otevřeli letos vzimě, měří 4,2 kilometru

  avede zVelkého Boru doSrní.

  Tip na výlet: Lázeňské městečko

  Bad Leonfelden

  VHorním Rakousku, voblasti Mühlviertel,

  jen pár kilometrů odčeského města Vyšší

  Brod, leží malebné lázeňské městečko Bad

  Leonfelden.

  Je to další zmíst, kde se budou handica-

  povaní cítit dobře. Deset kilometrů zahra-

  nicemi lze vyrazit domoderního wellness

  centra, kde nezapomněli ani nabezbariéro-

  vý přístup. Zdejší lázeňské hotely nabízející

  bezbariérové ubytování se navíc specializují

  naKneippovy procedury amísto je pova-

  žováno zaklimatické lázně. Doporučit lze

  například hotely Falkensteiner, Bründl,

  Kurhotel.

  Bezbariérový apohodlný přístup nabízí

  izážitkový venkovní akvapark Aqua Leone

  stobogány, bazény, vodními atrakcemi aba-

  zénem pro malé děti ineplavce.

  Doporučit lze jízdu nakoních vopra-

  veném venkovském statku, kde se dá také

  ubytovat. Nabízejí tady jízdy sasistentem,

  což je skvělý zážitek pro lidi se zrakovým,

  sluchovým nebo mentálním postižením.

  Kjídlu apití zde prodávají bioprodukty.

  Okolí města protkávají „termální stezky“

  svýhledem napanorama Alp, které jsou

  částečně zpřístupněné ipro vozíčkáře. Kam

  se vydat, vám poradí vmístním informač-

  ním centru.

  Další informace

  www.badleonfelden.at

  IDEÁLNÍM MÍSTEM, kde se vám dobře

  pojede nahandbiku nebo svozíčkem,

  je Jezerní stezka okolo Lipenské přehrady.

  �

  

  NA CESTÁCH

• Strana 43

  Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í 

  můžeš / číslo 7–8 - 2011

  PRO ŽIVOT LIDÍ S POSTIŽENÍM

  Vybrané dotazy se tentokrát týkají občanského

  soužití (dotaz položený čtenářkou časopisu Můžeš)

  a dále znaku 01 vydávaného na základě průkazu

  mimořádných výhod ZTP či ZTP/P.

  PORADNA

  Pokud není vněkterém zvýše uvede-

  ných písemných dokumentů uvedena

  povinnost rozpočítávat tyto náklady

  napočet osob zdržujících se vbytě anení

  zde uvedeno, jaká musí být četnost návštěv

  osoby tak, aby byla považována zaosobu

  zdržující se vbytě, nemají ostatní nájem-

  níci podle mého názoru právo požadovat

  podceři navýšení poplatku zaslužby, ikdyž

  ji navštěvujete často.

  Vpřípadě, že byste potřebovala případ

  blíže konzultovat, případně upřesnit některé

  informace uvedené vdotazu, kontaktujte

  mě prosím e-mailem lucie.markova@ligavo-

  zic.cz nebo natel. 800100250 (bezplatná

  linka je kdispozici každý všední den

  od9 do16 hod.).

  ?

  Dobrý den, chtěl bych se Vás dotá-

  zat, jestli dokážete poradit nějaký

  oficiální nebo ipraktický způsob, jak

  získat dvě kartičky ZTP/P. Máme při-

  znán průkaz nasyna, já jej každý den ráno

  vozím dospeciální školky amanželka zpět.

  Kartičku kautu máme jednu, auta dvě.

  Lze nějak požádat ovydání druhé kartič-

  ky? Myslím, že barevná kopie dokladu není

  legální. P.S.: Nejde mi oslevu nadálnici,

  kterou sice využíváme, ale olegální vjezd

  aparkování navyhrazených místech pro

  invalidy. Děkuji zaradu.

  Odpověď: Dobrý den, předpokládám, že

  máte namysli spíše vydání druhého ozna-

  čení 01 (znak vozíčkáře). Toto označení

  se vydává držitelům průkazů ZTP aZTP/P.

  Lze jej však používat pouze vdobě, kdy je

  voznačeném vozidle přepravován držitel

  příslušného průkazu ZTP či ZTP/P.

  Znak 01 je ztohoto důvodu přenosný,

  aby bylo možné jej používat vrůzných vo-

  zidlech. Proto se standardně používá pouze

  jeden akopie tohoto dokladu je skutečně

  nelegální. Můžete zkusit požádat sociální

  odbor ovydání další karty se stejným kódem

  sodůvodněním, kčemu dvě vyhotovení

  potřebujete.

  Není ovšem standardní postup poskyt-

  nout dvě vyhotovení – právě zdůvodu, aby

  se zabránilo zneužívání tohoto označení.

  Nicméně zákon ovydání dvou provedení

  označení 01 jedné osobě nehovoří, tedy je

  ani nezakazuje.

  Napadá mě, zda by nebylo možné situaci

  řešit tak, že byste kartičku nechávali veškolce,

  kam syna vozíte aodkud jej vyzvedává man-

  želka, abyste mohli využívat jednu kartičku

  oba. Neznám však přesně vaši situaci, ata by

  toto řešení možná zpochybnila. Vkaždém

  případě doporučuji vyjednávat se sociálním

  odborem obce srozšířenou působností omož-

  nosti vydání druhého znaku 01.

  Navaše dotazy odpovídají pracovníci

  Poradny pro život spostižením

  www.ligavozic.cz.

  ?

  Dobrý den, patřím mezi čtenáře ča-

  sopisu Můžeš amám neslyšící dceru,

  která potřebuje moji častou pomoc.

  Proto ji často navštěvuji třeba iněko-

  likrát vtýdnu. Ostatní nájemníci poukazují

  nato, že mě vdomě pořád vidí adcera

  zamě musí platit výtah, společnou elektři-

  nu, příplatek nasprávu domu atd. Kostat-

  ním lidem také chodí návštěvy, atřeba

  mnohem častěji. Přitom je nemusejí mít

  započtené jako členy domácnosti. Prosím

  oradu, jak vtakovém případě postupovat.

  Dodávám, že vbytě jsou vodoměry imě-

  řiče tepla, takže náklady nabyt se nemusí

  rozúčtovávat podle počtu osob. Děkuji!

  Odpověď: Dobrý den, poplatky zaslužby

  vdomě (výtah, elektřina vespolečných

  prostorech, správa domu) ajejich podmínky

  rozúčtování musí být upraveny vnájemní

  smlouvě, případně vnějakém typu kolektivní

  smlouvy nájemníků/majitelů bytů (vesvém

  dotazu neuvádíte, zda se jedná onájemní

  dům, dům patřící družstvu či dům sbytovými

  jednotkami vosobním vlastnictví).

  Obvyklé je, že náklady naslužby se

  rozpočítávají spíše nabytové jednotky než

  napočet osob nahlášených vbytě.

• Strana 44

  

  můžeš / číslo 7–8 - 2011

  VÝTVARNÍCI KONTA BARIÉRY

  KOUSEK ODSUD

  V ROCE ….

  Středočeská krajina má stovky tváří.

  Na sever od Prahy je to ale jen rovina zřídka

  přerušená menším terénním zlomem

  nebo nevelkým údolím. Když nejedete po dálnicích,

  nabízejí se pohledy dost neutěšené. Vtrhl sem

  stavební byznys, pokřivil měřítka i tradiční tvary

  a barvy, kromě mamutích skladů usadil do země

  i bizarní hmoty nadměrných domů.

  Text: ZDENĚK JIRKŮ

  Foto: ARCHIV MILANA CHABERY

  V

  eStaré Boleslavi, dnes části

  Brandýsa, se ukrývá paladium

  země České, unikátní památka

  vynášená nadenní světlo jen při

  největších svátcích. Tedy také

  vpamátný den vraždy sv. Václava

  jeho bratrem Boleslavem. Dnes

  víme, že to byla politická vražda. Ataké

  víme, že tu proti sobě stály dvě síly – středo-

  věká polopohanská hrubost anekulturnost

  proti nastupující křesťanské kultuře, primi-

  tivní chápání života jako pouhého boje proti

  úctě kčlověku, kmíru, khodnotám, které

  nelze koupit ani ukrást.

  Akademický malíř Milan Chabera to

  vesvém ateliéru, skrytém právě vjed-

  nom znemnohých údolíček, připomíná

  ijinak: „Co jiného než barbarství je dnešní

  výstavba obydlí bez citu pro hmotu, pro

  okolní terén, pro sám účel bydlení? Co

  jiného než barbarství je zdobení bytů

  adomů lacinými abezduchými cingrlátky,

  balastem anesmysly, které se jen tváří

  jaksi zdobně?“

  Ajeho žena Zdena, sama také výtvarni-

  ce, dodává senergií, která jako by vyva-

  žovala manželova ještě poněkud opatrná

  slova: „Tihle lidé si neničí jen každodenní

  užívání nejintimnějšího prostoru, ale dost

  často isvé děti. Když se léta díváte nakýč

  apitomosti zasijských trhů, dočeho vyros-

  tete? Kde se pak vezme vmladém člověku

  touha pokráse, pomyšlence, pozastavení

  nad klasickým nebo moderním obrazem,

  který usiluje onalézání základních otázek

  života ajeho smyslu? Ale abych nefilozo-

  fovala – vnucování nevkusu dětem by měl

  být trestný čin. Začíná to už uobyčejného

  každodenního jídla.

  Opravdu si někdo myslí, že se plastová

  vidlička aplastový talíř nestanou všeobecně

  přijatou normou? Já se bojím, že stanou.

  Apozor, nejde mi onějaký luxusní porcelán.

  Krásné věci, obyčejné věci…“

  Manželé Chaberovi již poléta věnují

  svá díla veprospěch Konta Bariéry, aprávě

  otom nechtějí moc mluvit. Samozřejmost,

  sjakou tím přispěli statisícovými částkami

  postiženým studentům, je neopouští ani

  vrozzářeném odpoledni nadcházejícího

  léta. Raději se zamýšlejí nad souvislostmi

  sice méně viditelnými než příšerné podni-

  JASNÁ BAREVNOST,

  vždy originální námět

  a propracovaná kompozice dovedly

  autora do světových galerií.

• Strana 45

  Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í 

  můžeš / číslo 7–8 - 2011

  katelské baroko, ale oto vážnějšími. Hloupé

  domy se nakonec dají jednou zbourat. Ale

  kdo vymete zlidských duší usazeninu vjemů

  zkřiklavých barev nakaždém kroku, zvšu-

  dypřítomného hluku, zpitomých reklam

  amediální zábavy?

  Proč obrazy nevymřely

  Milana Chaberu řadí teoretici mezi před-

  stavitele tzv. expresivní figurace. Česky

  řečeno: přes všechny „nové“ tendence,

  „nezadržitelné proměny publika“ apodob-

  ná dramatická vyhlášení různých teoretiků,

  ale hlavně obchodníků suměním i„umě-

  ním“, se už odsvých studií naAkademii

  uprof.Smetany věnuje lidské postavě,

  lépe řečeno člověku ajeho světu. Našel si

  osobitý styl, dost dramatický anáročný pro

  diváka, ale tak ohromující amagnetizují-

  cí, že mám najednou problém poslouchat

  hostitele.

  Bezděky totiž sleduji obrazy kolem aza-

  čínám si uvědomovat nejen jejich originální

  pojetí, ale itajemství aotázky, které každé

  zpláten přináší. Anajednou vím, že už by

  bylo hloupé se ptát, proč právě tomuto čes-

  kému malíři tak dobře rozumí svět. Anejen

  umělecký. Jeho obrazy totiž oceňují jak

  kurátoři proslulých sbírek amoderních ga-

  lerií, tak idobře informovaní akvalifikovaní

  sběratelé vcelé Evropě izamořem. Astále

  jsou to jen barvy naplátně, žádné technické

  atechnologické experimenty. Dobrá malba

  zase přichází domódy, pane malíři?

  „Pro mě ne, já nikdy nic jiného nedělal.

  Každé ráno mám motivaci malovat, vím

  ostovkách možností, jak zobrazit člověka

  ajeho jistoty, nejistoty, dramata, itřeba,

  chcete-li, jeho potřebu ticha. Já už tolikrát

  slyšel ačetl, že malba, atím spíš malba fi-

  gurální, je mrtvá, je veslepé uličce, budouc-

  nost patří jen instalacím, konceptuálnímu

  umění, naprostým experimentům veformě

  Kdo je Milan Chabera

  Absolvent (1979) Akademie výtvarných

  umění vPraze. Zastoupen vgaleriích

  asoukromých sbírkách vČeské

  republice, Francii, USA, Austrálii,

  Německu, Kanadě, Brazílii atd. Zúčastnil

  se více než 130 výstav pocelém světě.

  Kdo je Zdena

  Chaberová (Matty)

  Malířka ailustrátorka, odr. 1989 vede

  Art Studio spolu svýukou angličtiny

  avydává ilustrované učebnice. Její práce

  jsou zastoupeny vsoukromých sbírkách

  doma ivesvětě.

  info

  V MALÉ

  středočeské

  usedlosti

  vznikají

  velké věci.

  Malířovi

  na nějakém

  luxusu

  opravdu

  nezáleží.

  Ale pořádek

  má rád.

  �

• Strana 46

  Č

  asto jsou tak spři-

  bývajícím věkem

  stále více odsouzeni

  ktrávení dlouhých

  dní sami doma,

  nalavičce uprostřed anonymního

  sídliště nebo jen sněkolika sousedy

  vobci, daleko oddětí, které už dávno

  vylétly zrodného hnízda. Startuje za-

  čarovaný kruh, který seniory postupně

  odřezává odkontaktů sokolím, uzavírá

  je doma, krade jim záliby, chuť

  žít aodvahu pouštět se

  donových činností. „Se-

  nioři patří mezi skupiny

  nejvíce ohrožené sociál-

  ním vyloučením,“ varuje

  sociální patolog asoučas-

  ně předseda Oblastního

  spolku Českého červeného

  kříže Hradec Králové Lukáš Pochylý.

  Právě Český červený kříž se stěmito

  riziky rozhodl bojovat. Vesvém projek-

  tu Zdravé stárnutí nabízí lidem tzv. Re-

  kondiční pobyty. „Strochou nadsázky

  je nazýváme dovolenou pro seniory,“

  říká Karel Žabka, ředitel Úřadu Oblast-

  ního spolku ČČK Hradec Králové.

  Rekondiční pobyty Oblastního

  spolku ČČK Hradec Králové mají zacíl

  mimo jiné umožnit seniorům vytvářet

  nové sociální vazby anové kontakty,

  dodat jim motivaci avrámci individu-

  álních možností je podpořit vaktiv-

  ním trávení volného času. Program

  rekondičních pobytů, se kterými mají

  vHradci Králové již letité zkušenosti,

  proto připravili čeští lékaři arehabili-

  tační pracovníci tak, aby pomohl zmír-

  nit chronické pohybové obtíže azlepšil

  celkový zdravotní iduševní stav účast-

  níků. Náplní jsou masáže, termozábaly,

  cvičení vbazénu, rehabilitace, ale

  ibesedy se zdravotní tematikou, spole-

  čenské večery nebo fakultativní výlety.

  Samozřejmostí jsou kvalitní ubytování,

  pestrá strava, služby delegáta astálý

  zdravotní dohled, okterý se starají

  zdravotníci Českého červeného kříže.

  Pro mimohradecké skupiny zajistíme

  autobusovou dopravu zblízkosti jejich

  bydliště, která je již zahrnuta

  vceně pobytu.

  Rekondiční pobyty

  pořádáme vHotelu MAS

  vSezimově Ústí vjižních

  Čechách.

  Nabídka je každoroč-

  ně velmi široká, lze vybírat

  ztermínů sezonních imimo-

  sezonních, kdy jsou nabízeny speciální

  WELLNESS pobyty splnou penzí

  vceně pobytu.

  „Hotel MAS jsme vybírali velmi

  pečlivě. Musel splnit velmi náročné

  požadavky, ato nejen voblasti bezpeč-

  nosti, ale především vstřícnosti kpo-

  žadavkům našich klientů tak, aby mohl

  být zaručen potřebný rekondiční efekt.

  Iproto hotel MAS prošel certikací

  standardu služeb astal se tzv. přátel-

  ským místem. Díky podpoře řady part-

  nerů se nám navíc daří dlouhodobě

  držet ceny pobytů navelmi přijatelné

  úrovni,“ dodává Lukáš Pochylý.

  Okvalitě rekondičních pobytů hra-

  deckého Oblastního spolku ČČK svědčí

  ivýznamné ocenění, které mu zapéči

  oseniory udělil prezident národní spo-

  lečnosti ČČK RNDr.Marek Jukl, Ph.D.

  Když dovolená léčí

  Cestování, dovolená, odpočinek. Kouzelná slova, která lákají

  snad každého. Dokud to zdraví avěk dovolí, cestuje

  asi každý znás. Někdo raději poČesku, jiný dozahraničí.

  Ale co když začnou bolet klouby nebo svěkem rostou

  obavy zcestování? Co když už pouhá rekreace nestačí

  nebo my nestačíme tempu organizovaných zájezdů?

  Jedná se oproblém, který tíží především seniory.

  Kde najít informace:

  Poštou: Oblastní spolek

  Českého červeného kříže HK

  Mostecká 290

  50003 Hradec Králové

  Telefon: +420 494940458

  Internet: www.rekondicnipobyty.cz

  E-mail: info@rekondicnipobyty.cz

    

     ?

  Ozvěte se nám – jednotlivci iskupiny –

  ostatní už zařídíme my. Rekondiční

  pobyty Oblastního spolku Českého

  červeného kříže Hradec Králové se

  snažíme vždy přizpůsobit vašim potřebám.

     .

• Strana 47

  Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í 

  můžeš / číslo 7–8 - 2011

  VÝTVARNÍCI KONTA BARIÉRY

  aobsahu. Ti samí, kteří malbu ironizovali,

  dnes vážně pokyvují hlavou aohlašují no-

  vou epochu malby. Prostě domódy nemůže

  přijít nic, co zní nikdy nevypadlo. Malba je

  moderní už tisíce let abude dál, dokud tu

  bude člověk se svou potřebou zkoumat také

  sám sebe.“

  Budu si dlouho pamatovat, co vtéto chví-

  li řekla paní Zdena, ale musím její brilantní

  rozklad shrnout dotří vět: Umění musí re-

  flektovat svou dobu. Aje snad dnes všechno

  vyřešeno, jsou lidé bez svých dramat, je svět

  vpořádku, můžeme si jen výtvarně hrát ne-

  závisle narealitě kolem? Souhlasili by stím

  právě vaši čtenáři?

  Jak nalézt krásu

  Takovou otázku jsem nepoložil, asi bych musel

  to obyčejné venkovské stavení rychle opustit.

  Ale přesto – najednou si povídáme oobyčejné

  lidské potřebě jisté vnitřní vyrovnanosti, vnitř-

  ní jistotě, tím důležitější, když osud člověku

  nepřeje. Arychle se dostáváme kaktuálnímu

  úkolu umění vůbec – nic nezakrývat, nepři-

  krášlovat, ale přece jenom pomáhat divákovi,

  čtenáři nebo posluchači obrušovat hrany reali-

  ty, alespoň trochu ho chránit před agresivním

  světem, stát najeho straně.

  „Právě malba znovu dokazuje, že toto

  umí. Dobrá malba určitě. Ale konceptuálním

  projektům, různým seskupením předmě-

  tů doprostoru bez zřejmé souvislosti lidi

  zkrátka nerozumějí, aproto je nepřijímají.

  To není vina diváka…“ říká Z. Chaberová.

  „Smyslem tvorby je koneckonců udělat

  člověku radost. Tím nemyslím, že by se před

  obrazem měl rozřehtat, ale radost přece

  uděláte ipomocí, vzpruhou, nabídnutou ru-

  kou. Radost přece pramení iznaděje, atou

  přece dnešní společnost moc neoplývá…“

  Tak jsme se nenápadně dostali zateliéru

  ven, dokaždodenního života, kterého je

  ivmalé vísce docela dost. Věčným tématem

  Chaberových – přestože tím nic nikomu

  nevnucují, nato jsou oba nejen velkomyslní,

  ale také tolerantní – je vztah společnosti

  kumění. Stále horší výchova naškolách,

  stále masivnější diktát médií, stále běžnější

  rezignace veřejného mínění knejbrutálněj-

  ším porušením těch nejjednodušších zásad

  dobrého vkusu.

  Malíř se přesto nečekaně zamýšlí: „Malá

  záchrana tu je. Paradoxně právě kvůli byz-

  nysu, kvůli obchodu ainvestování. Výtvarné

  umění se dostane naprvní stránky novin

  nebo dotelevize neomylně vždy, když se

  chystá nebo proběhne zajímavá aukce spo-

  zoruhodnými obrazy, sochami nebo jinými

  díly. Najednou, sice vsouvislostech, které se

  nám nemusejí líbit, iveřejnost vidí – obra-

  zy jsou cenné, krásné, dokonce výnosné!

  Ajá vím, že takové aukce inspirují ilidi bez

  milionů naúčtech, aby si koupili třeba vy-

  hlášenou avesvětě ceněnou českou grafiku.

  Skoro nikdo nemá tolik, aby si mohl pořídit

  Fillu nebo Špálu, ale výborný grafický list

  zadva tisíce? Takže malá semínka naděje

  klíčí amohou klíčit…“

  Apaní Zdena dodává ještě souvislost sko-

  ro zdravotní: „Lidé jsou zahlceni barvami.

  Čím křiklavější, tím jakoby zajímavější. Jen

  málokdo ví, že ibarevná agrese může člově-

  ku pěkně rozhodit jeho vnitřní svět avlastně

  mu ublížit. Takže by bylo dobré, kdyby se za-

  jímali ahledali, jestli právě určité výtvarné

  dílo nemůže pomoci jejich vnitřní harmo-

  nizaci, jestli není jakýmsi hojivým prostřed-

  kem knalezení lepší pohody, energie nebo

  nové schopnosti poprat se seživotem.“

  Obrazy avýtvarné umění vůbec umějí

  přinášet radost. Uměly to vždy. Už tím, že

  jeden originální výtvarník se pokouší nejen

  skládat barvy vedle apřes sebe, ale itím,

  že dobrý malíř, keramik, sochař, grafik

  nemůže zapomenout napublikum. Musí ho

  znát arozumět mu. Akolik profesí je dnes

  založeno nadocela obyčejném porozumění

  lidem?

  To mě napadlo, když jsem vyšel zmalé-

  ho údolí acelkem blízko uviděl panorama

  současného Brandýsa. Je to pohled sympa-

  tický realitním agentům, výrobcům betonu

  avelmi pestrých fasádních barev. Čert vezmi

  nějaké paladium nebo historický význam té

  události zroku 935!

  Úspěch Chaberových (azejména Milanův

  je bezesporu mezinárodní) vyrostl zpráce.

  Každý den se kní sami adobrovolně znovu

  aznovu vracejí anepůsobí dojmem, že

  by někdy mohli mít hotovo. Ale aby tohle

  vyprávění nevyznělo jako vážný čítankový

  příběh, okterý by právě oni určitě nestáli,

  musím se podělit opointu zobrazu, bohužel

  už nedostupného, takže vidím jen reproduk-

  ci. Uvědomuji si, že závist je hrozná, ale jak

  se chcete ubránit, když Milan Chabera už

  někomu prodal plátno snázvem Vestoje se

  zpívá líp.

  Každé ráno mám

  motivaci malovat,

  vím ostovkách

  možností, jak zobrazit

  člověka ajeho jistoty,

  nejistoty, dramata,

  itřeba, chcete-li,

  jeho potřebu ticha.

  NEROZLUČNÁ DVOJICE? Ano, ale také

  tým, kde každodenní diskuze vedou

  ke kritickým zamyšlením nad životem

  i tvorbou. Paní Zdena je možná tou

  radikálnější polovinou.

  �

• Strana 48

  

  můžeš / číslo 7–8 - 2011

  NOVÉ ZAHRANIČNÍ TECHNOLOGIE

  LEVNÉ OVLÁDÁNÍ TABLETU

  A NÁHRADA ZTRÁTY HLASU

  Často se říká, že oči jsou okno do duše.

  V případě lidí s handicapem s velmi omezenou

  možností pracovat na počítači se ale jedná

  doslova o bránu k širokým a dnes už v podstatě

  nepostradatelným možnostem výpočetní techniky.

  Inženýři na univerzitách po celém světě dokáží

  s takovými myšlenkami pracovat – a nahrazovat

  nejen končetiny, ale třeba i ztrátu či poškození řeči.

  Text: ŠTĚPÁN BENEŠ

  Foto: ARCHIV

  O

  vládání PC očima je voblasti IT

  technologií již dlouho známý

  koncept avpraxi se již využí-

  vá. Problémem, který existující

  systémy provázel, byla přede-

  vším cena. Ta se může vyšplhat

  až dořádu statisíců českých

  korun. Díky skupince mladých inženýrů

  zamerické Brigham Young University to už

  ale není pravda.

  Oči nahrazují ruce

  Jedediah Nieveen, Nathan Christensen,

  Clint Collins, Bryan Johnson, Vicky Lee

  aScott Rice společně vyvinuli systém ovlá-

  dání PC očima, unějž náklady navýrobu

  nepřesahují 25 tisíc korun (1500 dolarů).

  Dosáhli toho využitím běžně dostupných

  levnějších konstrukčních dílů, které však

  vevýsledku neubírají nic nafunkčnosti.

  Projekt byl vytvořen vrámci tréninkového

  programu studentů naobjednávku spo-

  lečnosti EyeTech Digital Systems, která se

  snaží přinést ovládání očima naběžný trh

  zarozumné peníze, ato nejen pro tělesně

  postižené, ale ipro zdravou populaci.

  Ta může podobné systémy využívat

  vinterakci stelevizí například při prohlížení

  fotografií zdovolených, což se sice může

  tvářit jako absolutní zbytečnost pro příliš

  lenivé apohodlné, ale není třeba se tomu

  bránit. Pokud totiž budou takové systémy

  cenově dostupné pro všechny, stlačí to beze-

  sporu dolů cenu iumedicínského využití.

  Nízká cena je převratná itím, že se jedná

  onáklady zakomplet – nejen tedy zasystém

  sledování polohy očí, ale izaobrazovku

  acelý počítač včetně softwaru. Omnoho víc

  leckdy totiž stojí ijen sám senzor nasledo-

  vání polohy očí. Komplet připomíná malý

  počítačový tablet skládající se vpodstatě

  pouze zobrazovky atrochy počítačového

  hardwaru, nakterém běží operační systém

  Windows 7. Přímo vmalé obrazovce jsou

  zabudovány senzory zajištující sledování

  polohy zorniček. Vespojení se speciálním

  dodatkovým softwarem apokrátké kalibra-

  ci je již možné zcela přirozeně pohybovat

  kurzorem poobrazovce tam, kam míří vaše

  oči. Kliknutí myší je nahrazeno mrknutím.

  Ovládat takový počítač lze zcela plno-

  hodnotně – odhraní karetní hry Solitarie

  až popsaní knih či kreslení obrázků, jak to

  již dělají mnozí klienti společnosti Eyetech

  Digital Systems. Produkt sám zatím není

  uveden natrh, atak nezbývá než doufat, že

  jeho cena komercializací nevzroste příliš vy-

  soko nad zmiňovaných 1500 dolarů.

  Nedokážete mluvit? Nevadí

  Aušikovných inženýrů zuniverzit dnes ještě

  zůstaneme. Jiný tým, tentokrát zbritské uni-

  verzity vSheffieldu, pracuje nasystému exter-

  ního zvukového emulátoru, který by dokázal

  vracet hlas těm, kteří jej nenávratně ztratili.

  Ztráta hlasu porakovině hrtanu nebo

  pojiných zdravotních problémech může být

  velmi frustrující. Sami si zkuste představit,

  že otevřete pusu achcete něco říci, ovšem

  žádný zvuk nevychází. Podobné obtíže jsou

  pak řešeny implantací válce, který pře-

  směrovává vzduch zplic dojícnu avytváří

  tak určitou formu náhrady řeči. Častým

  problémem těchto válců je časté ucpávání

  asním související zvýšená potřeba údržby,

  případně nákladné výměny.

  Problém by ale podle sheffieldského

  týmu šel řešit ijinak. Pracuje se tam nasys-

  tému, který pomocí malých magnetů im-

  plantovaných dopacientova jazyka adutiny

  ústní dokáže „odečíst“, co chcete zrovna říci,

  ato poté „říci“ strojovým hlasem prakticky

  vreálném čase. Odečítání probíhá nazákla-

  dě změn vmagnetickém poli, které magnety

  vústech vytvářejí. Lze tak strojově rozumět

  tomu, co chce pacient říci, jen tím, jak po-

  hybuje rty, jazykem adalšími svaly. Senzor,

  který snímá změny vmagnetickém poli, je

• Strana 49

  Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í 

  můžeš / číslo 7–8 - 2011

  LEVNÉ OVLÁDÁNÍ TABLETU

  A NÁHRADA ZTRÁTY HLASU

  trpí nemožností mluvit čistě asrozumitelně.

  Jedná se především opacienty poinfarktu,

  lidi sParkinsonovou chorobou či sdětskou

  mozkovou obrnou. Problémy srozpoznává-

  ním řeči pak nemají pouze ostatní lidé, ale

  také počítačové systémy. Jiný tým nastejné

  univerzitě ale vespolupráci sjiž zmiňova-

  ným pracuje naprototypu zařízení, které

  bude možné naučit vzorce „nesrozumitelné

  řeči“ aty pak zařízení následně interpretu-

  je čistě asrozumitelně. Izde je ale řešení

  vefázi prototypu aje samo velkou výzvou.

  Naodhad ceny adostupnosti je prozatím

  velmi brzy; pokud se ale bude vývoj dařit,

  nebudou snad pacienti porakovině hrtanu

  či sjinak poškozenou možností vyjadřování

  čekat dlouho. První verze bude zřejmě umět

  pouze anglicky, teoreticky by ale neměl být

  problém systém lokalizovat. Bude se zřejmě

  jednat „jen“ opřiřazení českých slov kčeské

  artikulaci rozeznané systémem samým.

  Slovo jen je ale vuvozovkách zcela záměrně.

  Prozatím se totiž lokalizace dojiných řečí

  díky malé poptávce nedaří tak rychle, jak by

  měla, ani nasystémech počítačově generova-

  né řeči – například vsystémech čtení textu.

  umístěn nanáhlavní soupravě podobné těm,

  které používáte například jako sluchátka

  amikrofon ktelefonování nasvém počítači.

  Vynález je prozatím vefázi prototypu

  anevypadá nijak zvlášť vábně. Připomíná

  změť drátů napojených napevno kpočítači

  asnímač změn magnetického pole je obrov-

  ská nevzhledná kostka před ústy. Naformě

  ale nezáleží apodle slov autorů projektu je

  cílem systém zmenšit navelikost malého

  bezdrátového náhlavního setu, který nebude

  nijak zvlášť překážet ani působit rušivě.

  Výzvou nicméně podle slov autorů zůstá-

  vá nadále systém rozmístění magnetů vús-

  tech ataké systém, jakým se budou doúst

  ajazyka vkládat, aby to byl pro pacienta co

  nejméně nepříjemný postup. Prozatím se

  nenabízí jiné řešení než implantace; bude

  ale záležet nanutném počtu avelikosti

  těchto magnetů nezbytných pro dostatečně

  čisté ajasné rozeznávání řeči senzorem.

  Vsoučasné chvíli již ale testovací exemplář

  umí na50 slov.

  Podobný systém by mohl být využit

  ivjiném případě. Úplná ztráta řeči je

  naštěstí zatím ještě vzácná, tisíce lidí ale

  KDO NEMŮŽE

  HÝBAT ničím

  kromě očí,

  není rozhodně

  vyloučen zužívání

  výpočetní

  techniky.

  Levný systém

  amerických

  inženýrů je dalším

  krokem vpřed.

  NEHLEĎTE NA FORMU. Jednou by tento dnes nevzhledný systém mohl znovu umožnit

  mluvit těm, kteří takovou možnost ztratili, a to pomocí změn v magnetickém poli.

  Ztráta hlasu

  porakovině hrtanu

  nebo pojiných

  zdravotních

  problémech

  může být velmi

  frustrující.

• Strana 50

  

  můžeš / číslo 7–8 - 2011

  REFORMY V NĚMECKU

  Jaroslav Šonka:

  Publicista, který neustále cestuje mezi Berlínem

  a Prahou a sleduje dění, a tudíž i sociální podmínky

  v obou zemích. Takový je Jaroslav Šonka, muž

  s přehledem a zkušenostmi.

  Text: ZDENĚK JIRKŮ

  Foto: JAN ŠILPOCH

  Osociálním státu se říká, že je to ně-

  mecký vynález. Jak se mu vmateřském

  státě daří?

  Sociální stát vNěmecku vždy řešil citlivá ob-

  dobí. Nejdříve industrializaci, tedy proměnu

  agrární společnosti, poté dobu krize v30. le-

  tech 20. století, apak poválečné období. Tady

  je ovšem tvrdá zkušenost specificky německá.

  Velká krize vyústila vnástup nacismu aten

  veválku se strašnou porážkou. Nejvyspělejší

  stát Evropy je naprosto sociálně rozvrácen,

  nejenže nic nefunguje, ale chybí deset milionů

  obyvatel vproduktivním věku, většinou mužů,

  veřejné instituce neexistují, města jsou plná

  rozvalin. Ktomu si připočtěte miliony přesíd-

  lenců zvýchodní Evropy amáte obraz, který

  se blíží apokalypse. Ajsou to právě Spojenci,

  kteří vracejí německou společnost ksociální-

  mu státu, kpocitu odpovědnosti asolidarity,

  kživotu apráci pro druhé. Miliony lidí měly

  mozky vymyté nacismem abylo nutné nahra-

  dit tento jed novou životní filozofií.

  Dnes víme, že tato změna přinesla Ně-

  mecku nejen tzv. hospodářský zázrak

  včetně světového prvenství vexportu,

  ale inebývalé sociální jistoty. Stal se

  tedy sociální stát samozřejmou sou-

  částí německého života?

  SOCIÁLNÍ STÁT

  VEDE K ÚSPĚCHU

  Ano. Společnost pochopila, že solidarita

  aodmítnutí jakékoli nenávisti mezi spole-

  čenskými skupinami jsou jedinou cestou

  kpřežití adalšímu rozvoji. Někdo se musel

  postarat ostatisíce sirotků, někdo musel

  pomoci přistěhovalcům zvýchodu, někdo

  zraněným ainvalidům, kterých bylo pocho-

  pitelně nepočítaně.

  Cizí pomoc byla vyloučena, evropské

  státy měly svých problémů dost aoprávněné

  protiněmecké nenávisti bylo mnoho. Abylo

  tu samozřejmě poučení, že bída, sociální vy-

  loučení nebo křiklavé rozdíly vespolečnosti

  vedou kpolitickému extremismu avzniku

  režimu, který nakonec zničí nejen sám sebe,

  ale iostatní. „Už nikdy nacismus“ znamena-

  lo také, apředevším, „už nikdy podmínky

  pro vznik nacismu“.

  VNěmecku (anejen tam) je dosud

  samozřejmé, že nejdražší je člověk naokraji

  společnosti. Nic nepřináší, astejně se oněj

  musíte nějak postarat.

  Ale jak Německo bohatlo, muselo při-

  bývat ilidí, kteří se nechtěli moc dělit.

  Kpřirozenosti člověka už přece patří,

  že často nechápe neúspěch jiných.

  Amá sklon přisoudit jim třeba lenost…

  Jistě, právě volební úspěch liberálů před

  deseti lety tuto tendenci jasně naznačil.

  Jenomže uběhl nějaký čas apotvrdilo

  se, že bez státních intervencí, bez velké

  sociální politiky by mohlo být hůř. Vez-

  měme klíčový problém – nezaměstnanost.

  VNěmecku jsou statisíce lidí, kteří mají

  práci jen načástečný úvazek. Jejich příjmy

  tak nedosáhnou nasociální minimum. Stát

  jim tedy doplácí.

  Dotuje vlastně soukromé firmy afunguje

  to sice – ovšem trh to není. Lepší metodou

  je zaručená minimální mzda. Jiné je to

  stakzvanou zkrácenou prací – Kurzarbeit.

  Stát připlácí vkrizových dobách kplatům

  zaměstnanců se sníženou pracovní dobou,

  aby udržel firmy nanohou. Americké „hire

  and fire“ se nasofistikované produkty

  nemůže vztahovat arozjezd pokrizi je pak

  těžší. Ovšem sociální politika nemůže být

  mechanická, čistě byrokratická. Vezměme

  jako příklad tradiční veřejnou službu – poš-

  tu. Mimo jiné má povinnost doručit zásilku

  kamkoli.

  To je samozřejmá civilizační vymože-

  nost, mimochodem významná izhlediska

  lidských práv. Ale čistě ekonomicky se

  to nemůže vyplatit. Vznikla konkurence,

  soukromá firma svelkým podílem právě do-

  tovaných pracovních sil. Samozřejmě chce

  podnikat čistě ziskově, nějaké poloopuštěné

  periferie ji nezajímají. Takže stát financuje

  konkurenci, která přispívá kprohloubení

  regionálních rozdílů. Akevšemu je tato do-

  tovaná firma skoro před bankrotem. Takže

  Kdo je Jaroslav Šonka

  Vystudovaný biolog afilozof. Poroce

  1989 novinář. Od1995 vEuropean

  Academy Berlin, publicista aaktivista

  voboru lidských práv. Oddubna 2011

  ředitel Evropského institutu odkazu

  šoa vPraze. Podílí se inanejrůznějších

  česko-německých iniciativách.

  info

• Strana 51

  Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í 

  můžeš / číslo 7–8 - 2011

  Už se zdá, že jsme povelké finanční

  ahospodářské krizi. Zavládl vněmecké

  společnosti optimismus? Nová vlna

  naděje?

  Žádný jiný evropský stát se nedostal zkrize

  tak rychle aúspěšně. To dokazují čísla.

  Ataké dokazují, že právě sociální stát to umí

  lépe než úplně liberalizované ekonomiky.

  Už jsem mluvil ozkrácených pracovních

  úvazcích. Německé firmy byly ajsou moti-

  vovány udržet co nejdéle své kvalifikované

  zaměstnance izacenu kratší pracovní doby.

  Stát jim doplácí. Atím získávají obrovskou

  výhodu – vefázi oživení nemusejí kvalifiko-

  vané pracovníky hledat.

  Shánění azacvičení nových lidí předsta-

  vuje totiž vmoderní ekonomice obrovské

  náklady.

  VNěmecku vidíme obrovskou autoritu

  odborného vzdělání akvalifikace vůbec.

  Oddělníka nebo řemeslníka až poinženýra

  avědce.

  Je to jen německá zkušenost, že sociál-

  ní stát se vyplácí?

  Hlavní zkušenost současné Evropy isvěta je,

  že nesociální stát se nevyplácí. Nato nepo-

  třebujete vědecké konference. Německo má

  zasebou desetiletí hospodářského rozvoje

  aúspěchů vesvětě. Bylo schopno integrovat

  imiliony lidí zjiných kultur. Německo ví,

  kam lidi vedou beznaděj abída. Aví to tím

  silněji, čím je bohatší.

  tato německá zkušenost varuje ipřed jed-

  noduchými, zdánlivě univerzálními recepty

  typu: trh to vyřeší.

  Jaké má současné Německo zkušenosti

  snarůstajícím počtem seniorů?

  Fondový systém, tedy spoření napenzi, se

  rozjíždí, ikdyž zatím není procentuálně

  významný. Změnami však přibývá lidí, kteří

  prostě napotřebnou výši penze nedosáhnou

  astávají se znich žadatelé osociální pří-

  spěvky. Obecně roste počet obyvatel, kteří

  žijí pod hranicí sociálního minima.

  Opuštěné matky sdětmi, dlouhodobě

  nemocní nebo právě někteří senioři. Atady

  jsme udalší bariéry – německá moderní,

  navyspělých technologiích založená eko-

  nomika potřebuje kvalifikované lidi všech

  kategorií – oddělníků poinženýry avědce.

  Nemá-li být závislá naimigraci, nesmí spo-

  lečnost rezignovat anechat zejména rodiny

  sdětmi živořit bez vzdělání amotivace

  něčeho dosáhnout.

  Tím spíše, že bude narůstat počet starších

  lidí, kterým průběžný, jen částečně fondy

  podporovaný systém vyplácí penzi, nakte-

  rou si ovšem oni sami pocelý svůj život

  platili, čili je to nárok, ne nějaká státní

  laskavost – kdaním příspěvky napenzi

  prostě nepatří, ikdyž to je zúst některých

  českých politiků občas slyšet. Tento systém

  však stejně jako onen fondový trpí demogra-

  fickými změnami aje nutné ho vyrovnávat

  ze státního rozpočtu. Ale to jde jen zprospe-

  rujícího hospodářství.

  Takže jste usouvislosti naprvní pohled

  nezřetelné. Budoucí senioři si nezajistí své

  stáří jen spořením donějakých fondů, ale už

  dnes stojí před výzvou – jak dnes zabránit

  sociálnímu vyloučení velkých skupin, atím

  ijejich neužitečnosti vbudoucnu? Jistě to

  znamená ipozdější odchod dodůchodu,

  ale my přece víme, že řada oněch penzistů

  – vNěmecku ti nad 65 let – může podávat

  kvalifikované pracovní výkony, ikdyž třeba

  pokrývač vtomto věku už asi nastřechu

  nepoleze. Které politické strany si to uvě-

  domují? Odpověď natuto otázku Německo

  hledá. Ostatně měli bychom ji vEvropě

  hledat všichni.

  Obecně roste

  počet obyvatel,

  kteří žijí pod hranicí

  sociálního minima.

  JEN PRO

  NAŠEHO

  fotoreportéra

  se Jaroslav

  Šonka

  na chvíli vrátil

  do dávných let

  v Praze.

• Strana 52

  

  můžeš / číslo 7–8 - 2011

  NÁZORY

  Text: JIŘÍ SOUKUP

  Ilustrační foto: ERIK ČIPERA

  D

  neska je ta tehdejší holčička

  dospělá, pořád naelektrickém

  vozíku, hýbe jen spastickýma

  rukama ajen trošku, ale celý

  život měla maximální možnou

  péči. Odmaturovala, naučila se

  jazyky, vládne zručně počíta-

  čem, přispívá dointernetových časopisů, má

  spoustu přátel. Smámou procestovaly půlku

  světa, podívala se namísta, která většina

  jejích zdravých vrstevníků vživotě neuvidí.

  Aje schopná být samostatná avést úplně

  normální smysluplný život.

  Obě, máma sdcerou, měly snad štěstí

  nachápavé okolí, ataky nasponzory, ale

  většinu věcí, kterých dosáhly, si musely

  zařídit avytrucovat samy. Historek, které to

  dokazují, je spousta anevejdou se dotoho-

  hle povídání. Tak jen jednu zavšechny:

  Kdysi obě odjely narok doAmeriky. Jen

  spár věcmi, svozíkem anadivoko. Žily tam

  zúspor, máma snad našla inějaké příle-

  žitostné brigády, zatímco dcera zkoušela

  chodit doškoly anaučit se anglicky. Povedlo

  se to, ale protloukaly se obtížně apoznávaly

  Ameriku mnohdy spíš zté horší stránky.

  Tahle cesta byla, jak se později ukázalo,

  velmi důležitá: Jako start kdalšímu učení

  akvalifikaci. Apředevším jako zkušenost,

  POZNEJME

  SOUVISLOSTI

  Odmala mám ve své péči dnes již velkou

  a dospělou slečnu na vozíku, kterou její máma

  kdysi předčasně odvážela z lázeňských pobytů,

  protože cvičení, které tam s ní prováděli, bylo směšně

  nedokonalé proti tomu, co každodenně cvičili doma.

  Ukázalo se, že jim lázně v jejich situaci nemají

  až tak moc co nabídnout. Máma byla lepší.

  že navozíku se dá dokázat skoro všechno.

  Že se to nesmí vzdávat. Když tehdy holky

  odjížděly, považoval jsem jejich plánovanou

  cestu zabláznivý nápad hyperaktivní matky.

  Až později mi došlo, jak strašně to pro tu

  holku bylo zrovna vtéhle době důležité. Pro

  její sebevědomí, srovnání se se světem, mo-

  tivaci, aco já vím co ještě, pro start dovelké-

  ho dospělého života.

  No adoma jim mezitím odebrali sociální

  dávky. Marné bylo odvolávání avysvětlová-

  ní. Vždyť je to přece jasné: Když mohou ces-

  tovat poSpojených státech, tak co by ještě

  chtěly, že? Já samozřejmě vím, že instituce

  mají svá pravidla aže zákony avyhlášky se

  musí dodržovat. Ale ne všichni ane všechny

  situace se vejdou dostejných škatulek.

  Amezi lidmi shandicapem je takových si-

  tuací výrazně víc než vevětšinové populaci.

  Apokud zákony avyhlášky omezují, místo

  aby pomáhaly, pak jsou nedokonalé amusí

  se upravovat akultivovat. Aaby se mohly

  kultivovat, musí být zákonodárce přesvěd-

  čený, že je to důležité. Aproto se to musí

  vědět, je potřeba mluvit slidmi avysvětlo-

  vat, předvádět, přesvědčovat.

  Integrace je mluvení akomunikace. Lidé,

  atedy iti zákonodárci, se musí dozvědět, že

  žijí vespolečnosti jiných lidí, kteří dosta-

  li údělem jiné životní podmínky. Akteří

  nepotřebují kvůli svému osudu soucit, ale

  naopak zcela normální zacházení. Anor-

  mální je přece pomáhat. Akteří potřebují

  upravit okolní svět tak, aby vněm mohli

  normálně žít jako kdokoli jiný. Nic víc fakt

  nepotřebují.

  Zkušenost přímo bezprostřední

  Také jsem měl před několika lety vestředisku

  skvělou zdravotní sestru. Podlouhé době

  středisko fungovalo, jak má. Najednou se

  zvládala práce, která dříve vevíce lidech byla

  skoro nemyslitelná. Pacienti se zdáli být spo-

  kojení při vlídném zacházení ausměvavě mi-

  lém chování. Sestřička ktomu stačila sman-

  Pokud zákony

  avyhlášky omezují,

  místo aby pomáhaly,

  pak jsou nedokonalé

  amusí se upravovat

  akultivovat.

• Strana 53

  Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í 

  můžeš / číslo 7–8 - 2011

  želem postavit nový dům. Nebylo to nejspíš

  až tak její toužebné přání, ale poodpoledních

  avečerech míchala maltu anatírala okna. Byl

  to nani už tehdy docela velký nápor.

  Poroce se jí podařilo vymodlené těhoten-

  ství. Velká spokojenost aradostné očeká-

  vání. Vdruhé půli gravidity si manžel při

  fotbálku zlomil nohu, nic komplikovaného,

  ale nějak špatně naložená sádra, odu mření

  okolní tkáně, poškození nervů, apro kdysi

  úspěšného sportovce veliký problém. Ne-

  hojilo se to, přidaly se infekční komplikace

  vráně. Mé sestřičce přibylo kevší práci ještě

  ošetřování manžela, převazování, cesty

  nakontroly, zařizování.

  Zté patálie ho dostala spíš ona než dok-

  toři, ale při tom ohromném náporu předčas-

  ně porodila. Dvojčata. Holčička to přestála

  bez úhony, ale její bráška má hydrocefalus,

  těžkou psychomotorickou retardaci ařadu

  jiných postižení. Máma to nevzdala – ostat-

  ně jako nic jiného vživotě, doma cvičí, reha-

  bilitují, shánějí, jezdí povyšetřeních. Asvel-

  kým úspěchem. Klouček začíná říkat první

  slova, vetřech letech začíná chodit zaruku,

  ale co je nejdůležitější, stále se rozvíjí, pořád

  se zlepšuje. Všechno to cvičení, rehabilitace,

  starání má smysl. Při návštěvách vestředis-

  ku je to rozesmáté veselé stvoření selánem,

  který nejspíš zdědilo pomámě.

  Cena je ale hodně, hodně vysoká. Sestřič-

  ce přibyla starost oten velký nově postavený

  dům, protože chlap, kvůli němuž vdůsled-

  ku ošetřování jeho zpočátku banálního,

  ale komplikovaně se hojícího poranění

  předčasně porodila, to neustál, odrodiny

  odešel asnovou partnerkou se nastěhoval

  dopoloviny toho nového krásného domu.

  Velká zrada azklamání. Najednou zůstala

  navšechno úplně sama. Starosti sdětmi –

  starší syn všechno těžce nese atěžko se mu

  to vysvětluje, holčička-dvojče žárlí nabrá-

  chu, který spotřebuje větší díl máminy péče.

  Namámu je toho moc, osud je příliš nespra-

  vedlivý, apokud by měl rozdělovat podle

  předchozích zásluh, tak ty katastrofy nadělil

  nahodně nesprávné místo. Ona pořád ještě

  drží pohromadě, ale jen snejvětším úsilím,

  apomalu se ztrácí před očima. Někdy se

  zdá, jako by to nebyl její klouček, kdo je nej-

  víc postižený. Jeho svět funguje, jeho mámě

  ale padá nahlavu.

  Kdo potřebuje pomoci?

  Mámy vtěchto případech mnohdy zůstávají

  samy (chlapi nemívají tak velkou výdrž),

  zůstávají opuštěné aperou se sživotem, jak

  umějí. Mají to těžké; když se nesesypou, tak

  se posílí jejich urputnost, chrání svá mláďa-

  ta ajsou vtomhle nejlepší nasvětě. Ale bývá

  potíž sjejich okolím, které často tuhle jejich

  roli nedokáže přijmout. Někdy to vypadá,

  jako by integrovat potřebovaly spíš ony.

  Potřebují pomoc: odrodiny, odinstitucí,

  odokolí. Mám pocit, jako by se zaslovem

  integrace schovávalo jen jakési alibi. Zaří-

  díme malému pacientovi integraci doškoly

  amáme splněno avystaráno. Vždyť co víc

  bychom ještě mohli dělat? Splnili jsme přece

  svoji povinnost, dostáli dikci zákona, udělali

  všechno podle svých pracovních povinností.

  To nestačí! Integraci bychom měli chápat

  jako zapojení doživota. Jako pomoc ze

  všech stran. Také ovšem, pokud je to třeba,

  aby bylo možné překonat překážky apak

  se samostatně postavit navlastní nohy. Tak

  bychom měli integrovat mámy handicapo-

  vaných dětí. Ony to moc potřebují. Málokdy

  si připomeneme, že nanich leží největší tíha

  anejvětší část práce, která jejich dětem snad

  jednou umožní žít jako ostatní.

  Je to jako stou demokracií: myslíme si,

  že vní žijeme, ale máme zatím jen vnější ná-

  těr, snad nějaká pravidla, ale dokud ji nebu-

  deme cítit, dokud ji nebudeme sami vnímat,

  aktivně prožívat, bránit akultivovat, doté

  doby tu žádná demokracie nebude. Stejně

  tak dokud nebudeme zvlastní potřeby cítit

  nutnost pomáhat tam, kde je to třeba, doté

  doby bude integrace jen jakýsi vnější nátěr

  mnohdy zakrývající naši neochotu, oko-

  ralost aneschopnost pochopit trápení lidí

  kolem sebe. Ato platí pro lidi ipro úřady.

  Autor je praktický lékař zHarrachova,

  dlouholetý člen Rady Konta Bariéry.

  Jeho úvahou pokračujeme vdiskusi

  ointegraci dětí smentálním postižením.

  Mám pocit,

  jako by se zaslovem

  integrace schovávalo

  jen jakési alibi.

  Zařídíme malému

  pacientovi integraci

  doškoly amáme

  splněno avystaráno.

• Strana 54

  

  můžeš / číslo 7–8 - 2011

  NÁZORY

  SOCIÁLNÍ REFORMY

   STÁLE ZATAŽENO

  Text: ZDENĚK JIRKŮ

  Ilustrační foto: JAKUB JELÍNEK

  R

  ozkymácené politické elity stále

  trvají nasvém cíli – zprůhled-

  nit sociální systém aprosadit

  vněm spravedlivější postupy,

  ale jednak jen marně zakrývají,

  že veskutečnosti chtějí prostě

  ušetřit veřejné finance, jednak

  oplývají smrtelnou neschopností vysvětlit

  veřejnosti, včem má být sociální reforma

  pro všechny přínosem. Ministr Drábek, jinak

  docela obratný azasvěcený politik, jako by

  vždy ztuhl, když má objasnit praktické sou-

  vislosti svých návrhů. Místo srozumitelných

  příkladů amodelových situací, vekterých by

  se postupně našla většina příjemců dávek,

  nabízí jakési mantry.

  Systém bude spravedlivější. Zamezíme

  zneužívání. Odstraníme zbytečnou byrokra-

  cii. Potřebným nic nehrozí.

  Problém je vtom, že každý jednotlivec

  zmilionu občanů (právě tolik lidí dávky

  pobírá) bude pokládat systém zaspravedli-

  vý, když právě jemu bude přidáno, vkrajním

  případě onic nepřijde. Proti zneužívání jsou

  všichni, týká se totiž vždycky těch druhých.

  Zbytečná byrokracie je často jen jiné ozna-

  čení pro pořádek vžádostech aposudcích.

  Potřebným hrozí velké problémy, protože

  stát nemá mnoho peněz, jak denně drama-

  ticky sděluje ministr financí.

  Máme raději čekat nadalší vládu? Nejsil-

  nější opoziční strana říká, že všechny refor-

  my musejí být sociálně citlivé. Česky řečeno:

  my pro vás peníze najdeme. Jenomže iběž-

  ný čtenář novin ví, že existuje jediná téměř

  bezedná kapsa, mezinárodní finanční trhy.

  Tedy další zadlužení státu. Akaždodenně

  slibované odstranění korupce, vyčíslené

  Skoro nekonečná diskuse

  a vratká pozice vlády

  nepřinášejí statisícům

  občanů závislých

  na sociální politice

  žádnou jistotu.

  tu nadvacet, tu nadvě stě miliard okamži-

  tých výnosů? To těžko politici myslí vážně,

  protože by se kromě jiného museli smutně

  dívat naprázdná dna pokladen svých stran.

  Apak: přemýšlivější lidé už iunás vědí, že

  vkapitalismu – anikde jinde nežijeme – je

  korupce docela přirozená aneodstranitelná

  součást života. Tím neříkám, že by neměla

  být postihována, ani nevolám ponávratu

  starých časů. Dobře si pamatujeme, že

  tehdejší sociální politika znamenala přede-

  vším sociální ústav, pokud možno pečlivě

  uzamčený.

  Obrovská tradice sociálního státu, která

  nám všem připadá už jako odvěká azrozená

  samotnou přírodou, však brání celé společ-

  nosti postavit problém zhlavy nanohy. Vlá-

  da, stát – je jedno, jak si ty, kteří rozhodují,

  pojmenujeme, se tváří, že starostí oobčany

  ani nespí. Mimo mikrofony však slyšíme

  – musíme těm darmožroutům ukázat, že

  sladké časy skončily.

  Příjemci sociálních dávek, nejednou

  podporovaní různými „nezávislými orga-

  nizacemi zdravotně postižených“, mají

  jasno: dejte nám, co chceme, vaše starosti

  se státními rozpočty, zahraničními dluhy

  afinancováním veřejných služeb (bezpeč-

  nost, obrana, doprava, zdravotnictví atd.)

  si řešte jinak.

  Nikdo nemá odvahu říci: Česká republika

  není úplně bohatý stát. Naše produktivita

  zdaleka nedosahuje evropského průměru.

  Naše hospodářství má daleko kešpičkovým

  výkonům. Naše infrastruktura, zejména

  silnice, mosty, železnice, vodovody aka-

  nalizace, jsou vesměs vešpatném stavu.

  Naše krajina je zatížena stovkami míst bez

  života, obrovskými lagunami jedů. Naše

  zemědělství drcené zahraniční konkurencí

  produkuje stejně jako vroce 1970. Přes to

  všechno se prodlužuje lidský věk, rakovina,

  infarkt nebo mozková příhoda už zdaleka

  nejsou jen smrtelná diagnóza, nové byty se

  staví astaví.

  Co tedy bude spříjemci sociálních

  dávek? Přes všechny reformy se asi nestane

  nic zvláštního. Ministr Drábek ustupuje

  austoupí, nějaká omezení ale přijdou.

  Vjednotlivých případech nebude těžké najít

  vítěze (různé invalidy zdravé jako rybička)

  iporažené (zejména některé maminky

  postižených dětí).

  Aspolečnost, miliony občanů? Pojedou

  letos zase namořské pláže abudou říkat: Je

  to všechno lumpárna!

• Strana 55

  Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í 

  můžeš / číslo 7–8 - 2011

  Text: TOMÁŠ CIKRT

  Ilustrační foto: JAKUB JELÍNEK

  A

  no, některé děti zůstávají pona-

  rození opuštěny. Nezřídka jsou

  však už druhými opuštěnými

  azraněnými bytostmi vpořadí.

  Hned zasvými maminkami. Pro

  ty obvykle nemá veřejné mínění

  žádné pochopení. Nerozlišuje

  mezi nimi, všechno jsou to prý krkavčí

  matky. Já přitom vidím jenom nešťastné

  ženy. Některé znich jsou nemocné, dokon-

  ce natolik, že svému čerstvě narozenému

  dítěti jsou schopny ublížit. Vpomatenosti ho

  zabijí nebo pohodí nasmetiště. Stím nic ne-

  naděláme, to je mimo běžné lidské chování

  achápání.

  Obrana nehodných maminek

  Většina mladých maminek, které opouštějí

  své děti, jsou však normální ženy, které se

  ocitly narozcestí. Někdy jsou možná sobec-

  ké, spíše však zoufalé, chybí jim síly, chybí

  jim moudrá rada, ahlavně zcela konkrétní

  pomoc. Tou pomocí ovšem nejsou babyboxy.

  Skřínky pro snímání hříchů. Jejich instalace

  zbavuje společnost odpovědnosti zaodtr-

  žení dítěte odmatky amatky odpovědnosti

  zahledání jiného východiska. Pán, který

  babyboxy počeských nemocnicích rozsévá,

  aspolu sním imnozí novináři, nás dojímají

  tím, že prý jde přece doslova oživot. Děti,

  které jsou nalezeny zdravotnickým perso-

  nálem voné skříňce za300 tisíc korun, se

  ovšem vynacházejí vdobrém stavu, někdy

  dokonce spřipojeným dopisem arodným

  listem. Opravdu si někdo myslí, že by

  skončily mezi odpadky, nebo byly přímo

  zavražděny? Hluboký omyl!

  Děti by měly dostat šanci žít se svými,

  ikdyž možná „nehodnými“, maminkami.

  Ovšem musel by někdo pomoci. Ale kdo,

  když rodinné vazby jsou zničeny? Pomoc

  maminkám, které chtějí rodit vutajení nebo

  jsou drogově závislé, nabízejí právě kojenec-

  ké ústavy. Třeba ten vpražské Krči. Téměř

  ANI DO KRABICE,

  ANI DO ÚSTAVU

  polovina dětí se zněj nakonec vrací dobio-

  logických, část donových rodin. Maminky

  tady svou šanci dostaly. Mohou se vklidu

  rozhodnout, zda pečovat odítě skutečně

  chtějí amohou. Nikoliv pod tlakem svého

  přítele, kterému se to „nehodí“, nebo náhlé-

  ho rozhodnutí vložit dítě nevratně doba-

  byboxu. Mohou třeba najít cestu ikesvému

  dítěti se zdravotním postižením.

  Děti, které nechce vůbec nikdo

  Česká republika je prý strašná země, protože

  zavírá nechtěné děti dokojeneckých ústavů,

  místo aby jim umožnila žít vrodině. Taková

  je mediální zkratka, kterou přiživují ti, kteří

  si naboji sústavy založili živnost. Společ-

  nost tuto zkratku přijímá zasvou, neboť je

  snazší mít jednoho viditelně označeného vi-

  níka než si sám sáhnout dosvědomí. Přitom

  náš problém není vexistenci „ústavů“, ale

  vhrozivě nízké odpovědnosti nás občanů

  nejen zasebe sama, ale izarodinu, dokteré

  jsme se narodili nebo kterou jsme si sami

  vytvořili.

  Kojenecké ústavy už dnes nejsou takové

  jako kdysi. Přeměňují se najakási centra,

  kde se personál snaží dětem vytvořit co

  možná nejlepší prostředí pro zvládnutí jejich

  těžké situace. Vtom se dnes kojenecké ústa-

  vy vzásadě neliší například odKlokánku,

  protože ani vněm nejde orodinný život, ani

  tam by nemělo docházet kcitovým vazbám

  mezi dětmi atetami, které by imitovaly rodi-

  nu. Samozřejmě že snahou obou institucí –

  kojeňáků adoufám, že iKlokánku, je dostat

  co nejvíce dětí doopravdových rodin.

  Vjednom ohledu jsou ale kojenecké

  ústavy dokonce nenahraditelné. Pečují

  oděti se zdravotním postižením. Ze zhruba

  1600 dětí vkojeneckých ústavech jich vroce

  2007 bylo cca 300 velmi vážně postižených,

  přijímajících stravu sondou nebo závislých

  nadýchacím přístroji. Podíl těchto dětí

  vústavech roste. Opuštěné děti se zdravot-

  ním postižením vČeské republice (narozdíl

  odzápadních zemí) často nechce vůbec

  nikdo. Nejen jejich biologická, ale také

  žádná náhradní rodina, anenajdete je ani

  vKlokánku.

  Proto prosím – přispívejte inakojenecké

  ústavy.

  Několikrát jsem narazil na názor: Lidi, nedávejte peníze

  na kojenecké ústavy, dejte je raději na babyboxy!

  Můj pohled je přesně opačný, vysvětlím proč.

  Pomoc maminkám,

  které chtějí rodit

  vutajení nebo jsou

  drogově závislé,

  nabízejí právě

  kojenecké ústavy.

• Strana 56

  můžeš / číslo 7–8 - 2011

  

  AUTOMOTO

  Seat patří stejně jako

  Škodovka do koncernu

  Volkswagen. Na rozdíl

  od mladoboleslavské

  značky se mu nevede

  tak dobře. Přesto má co

  nabídnout, handicapované

  láká svými prostornými

  modely. Jenže se moc

  nahledají, než najdou

  tu nejlepší nabídku

  od prodejců španělských

  vozů.

  nout zákazníkovi sprůkazem

  ZTP další zvýhodnění vurčitých

  procentech podle modelu avýba-

  vy,“ opakuje Zorka Mašková, tisková

  mluvčí Seatu.

  Atak nezbývá než vzít doruky telefon

  azačít showroomy obvolávat nebo je obeslat

  e-mailem. Seat má vkaždém kraji několik

  dealerství, vPraze například nabízí španěl-

  ská auta pět firem, vBrně čtyři.

  Slevy nejsou velké

  Redakce Můžeš kontaktovala pražskou pro-

  dejnu Auto Jarov. Ukázalo se, že handicapo-

  vaným nabízí slevu vevýši odpěti doosmi

  procent. Umodelu Seat Altea XL sleva činí

  šest až sedm procent, udražší alhambry

  mohou zákazníci pražské prodejny očekávat

  osmiprocentní zvýhodnění.

  Mnohem menší slevy slibuje handicapo-

  vaným motoristům ostravská prodejna Auto

  Heller. Její sleva pro lidi spostižením je jen

  dvou- až tří procentní. „Ale stavte se unás,

  uvidíte, že budeme nakonec levnější než

  konkurence,“ slibuje tajemně potelefonu

  pracovnice společnosti Auto Heller.

  Kdo chce blíže zjistit konečnou cenu

  pro držitele průkazu ZTP, musí vyrazit

  kdealerům španělských aut osobně. To

  není vpřípadě lidí spostižením vždy úplně

  jednoduché.

  Text: PETR BUČEK

  Foto: SEAT

  A

  utomobilka Seat se ze španěl-

  ských dálek dívá nato, jak ostatní

  značky koncernu Volkswagen

  prodávají stále více avíce aut.

  Jako by její šéfové nevěděli, co

  zákazníkům nabídnout.

  Nějakou dobu se snaží

  vypadat jako sportovní značka azasvého

  konkurenta vyhlašuje Alfu Romeo. Poté zase

  natrh vrhá spíše prakticky zaměřená auta,

  která mají kesportovnímu pojetí daleko.

  Ztoho však mohou profitovat lidé spo-

  stižením. Pro ty je praktická karoserie auta

  nutná.

  Ale ani ty nevítá Seat súplně otevřenou

  náručí. Zatímco jiné značky lákají han-

  dicapované motoristy nebo jejich rodiny

  naslevy ivřádech několika desítek procent,

  zastoupení španělské značky vČesku je

  tajemné.

  „Všichni držitelé průkazů ZTP nebo

  ZTP/P si mohou pořídit kterýkoli vůz Seat

  zazvýhodněnou cenu, která se liší podle

  modelu astupně výbavy,“ uvádí ve-mailové

  odpovědi pro magazín Můžeš Michal Čížek,

  šéf tuzemského dovozce seatů.

  Konkrétnější informace však nechce

  uvést. „Každý prodejce ví, že může nabíd-

  TAJEMNÝ

  SEAT

  A JEHO

  PROSTORNÁ AUTA

• Strana 57

  můžeš / číslo 7–8 - 2011

  Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í

  SLOUPEK

  Martina KOVÁŘE

  Zjedné zcest

  zasluncem

  Když jsem seděl navozíku sotva pár měsíců

  aŠkoda Favorit byla výkřikem techniky

  skomírajícího socialismu, přišel kamarád

  Richard snápadem vyrazit se dvěma holka-

  mi doBarcelony zaznámými.

  Že prý se stím ručním řízením alespoň

  naučím, povídala ta dobrá duše.

  Okrásného favorita jsem se bál. Koupili mi

  ho spolužáci arodiče ajá jsem se ani zanic

  nechtěl střídat vřízení.

  Vždyť Richard jezdil doté doby pouze tra-

  bantem. Přesto přišla cestou krize aveFran-

  cii už to dál takhle nešlo.

  Přelezl jsem namísto spolujezdce aspustil

  jsem: „Jedeš moc vpravo, jsi vpangejtu.“

  „Ne, to je zvyk zúzkého bakeliťáku,“ odvětil

  Richard. Jeli jsme ranní spící francouzskou

  vesnicí, vyhýbali jsme se místům označeným

  Peage, kde vybírali zapoužití dálnice pro

  nás tehdy neskutečné sumy.

  Tu spatřím vdálce ukraje stojící Merce-

  des-Benz 500 „es-klasse“. Nic jsem zrovna

  neříkal – jako že jedeme zase moc vpravo,

  ale stále jsem doufal, že ho netrefíme.

  Omyl! Rána azrcátko ikus sloupku zmeďá-

  ku ležely zanámi nasilnici. Nám se nic

  nestalo. Odté chvíle už jsem řídil jen já.

  Myslel jsem, že ušetříme, ajel jsem zPyre-

  nejí dolů navyhozený kvalt. Auvařili jsme

  brzdy.

  Pozbytek cesty jsme nesměli moc brzdit,

  protože brzdové čelisti se otevíraly pozabrz-

  dění až „zapůl dne“, kola hořela.

  Byli jsme však sehraná dvojka. Já vautě

  vždy řadil dolů, brzdař Richard tahal

  zaruční brzdu, atak jsme projeli celou

  riviéru.

  Až vnoci uLago di Garda jsem blbě předjíž-

  děl, brzdař spal avleknutí zatáhl zaruční

  brzdu moc. Byli jsme dlouzí, točili se – ato

  byla poslední kapka pro spolucestující

  dámy.

  Vystoupily, že prý to raději dojedou samy.

  My jsme vpodstatě byli rádi. Šetřili jsme

  poslední liry nalambrusco pro blízké tím, že

  jsme jeli pohorách, ne podálnicích.

  Ušetříme, aještě si ty Alpy vklidu prohlíd-

  neme! Ale snebrzdícím autem to bylo od-

  vážné – při jednom sjezdu spozdě podřaze-

  nou trojkou nás nekompromisní karabiniér

  zkasíroval ozbytek peněz. Prý zanebezpeč-

  nou jízdu poitalské, zřejmě rodné vesnici.

  Přijeli jsme domů bez peněz asponičenou

  škodovkou, ale zato sbolavými zády ase

  zážitky.

  Autor je bývalý automobilový závodník,

  člen rady Konta Bariéry.

  Některé seaty však určitě stojí zazvážení.

  Seat Ibiza ST neboli malý kombík podobný

  Fabii Combi, Seat Altea, větší Seat Altea XL,

  aurčitě také nejnovější přírůstek modelové

  řady, Seat Alhambra, jsou podle šéfa čes-

  kého zastoupení španělské značky pro lidi

  spostižením velmi vhodné.

  „Tato vozidla nabídnou velmi pohodlné

  nastupování, vyšší sedadla aprostorný

  zavazadlový prostor bez výrazných nakláda-

  cích hran, takže je možné uložit například

  vozík,“ tvrdí Michal Čížek.

  Seaty za 200 000 i trojnásobek

  Podle Františka Maliny ze společnosti Josef

  Hurt, která přestavuje auta nazákladě přání

  postižených, však moc seatů jejich dílnami

  neprojde.

  „Jde spíš ovýjimky, jako by se oté značce

  málo vědělo. Ale právě nyní jednu alteu

  vybavujeme ručním ovládá-

  ním. Výhodou je, že jde oauto

  podvozkově velmi příbuzné se

  Škodou Octavia. Pedály jsou totožné, takže

  jsme si mohli všechno připravit naoctavii

  dopředu apak to zákazníkovi namontovat

  dojeho seatu,“ říká František Malina.

  Seat Altea přitom není drahý, vzáklad-

  ním provedení přijde na305 tisíc korun.

  Vedle tohoto seatu zmiňuje technik spo-

  lečnosti Josef Hurt také velkoprostorovou

  alhambru, která je dvojčetem Volkswagenu

  Sharan.

  Oba tyto vozy mají zadní dveře posuvné,

  takže uněkterých zákazníků odpadá investi-

  ce dopřestavby zadních dveří. Ušetří se tak

  okolo 40 tisíc korun.

  Nevýhodou aut svyšším sezením je však

  vpřípadě vozíčkářů vysoko umístěné seda-

  dlo řidiče, naněž se složitě přesedá. Alham-

  bra je kmání nejméně za620 tisíc korun.

  Vedle těchto modelů Seat nabízí také

  levnější malou ibizu se základní cenou okolo

  220 tisíc korun, která se prodává také jako

  kombi za235 tisíc.

  Větší model jménem Exeo je klasické

  nízké auto, technicky se jedná opředchozí

  generaci Audi A4 spozměněnou karoserií se

  znaky Seatu. Prodává se vedle sedanu také

  vprovedení kombi za568 tisíc.

  Více naAutemBezpečně.cz

  TAJEMNÝ

  SEAT

  A JEHO

  PROSTORNÁ AUTA

  SEAT ALTEA je kmání vedvou délkách.

  Delší model Altea XL lze koupit

  také spohonem všech kol.

  VELKOPROSTOROVÝ

  SEAT ALHAMBRA

  má zadní dveře

  posuvné.

  Jeho dvojčetem je

  Volkswagen Sharan.

• Strana 58

• Strana 59

  Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í

  můžeš / číslo 7–8 - 2011

  PSALI JSME

  HISTORII GOLFU

  KONTO BARIÉRY

  Melantrichova 5, Praha 1

  Rozdávali jsme dary.

  Dostávali jsme šeky.

  Udělovali jsme ceny.

  Foto: JAN ŠILPOCH

  N

  astranách 20 a 21 se podívej-

  te vefotografické reportáži

  naatmosféru mezinárodní-

  ho golfového turnaje, který

  Konto Bariéry spoluorga-

  nizovalo vednech 21.

  a22. května vDarovanském

  dvoře naRokycansku. Měla jsem radost

  ztoho, že přijeli handicapovaní hráči

  zosmi zemí Evropy. Ještě větší radost mi

  ale udělali naši přátelé-vozíčkáři, kteří se

  naturnaj zajeli podívat zcelé republiky.

  Poprvé viděli golf zblízka, vyzkoušeli si, jak

  se odpalují golfové míčky, apobyli dva dny

  vprostředí, okterém si doté doby mysleli,

  že je pro ně tabu. Byli nadšeni, aproto jsem

  byla šťastná ijá. Golf acharita. Je to čím

  dál frekventovanější spojení. Jsem ráda, že

  Konto Bariéry je utoho.

  VDarovanském dvoře jsme dostali

  odFortuny šek, jaký se hned tak nepře-

  dává. Částka 500000 korun je určena

  narozvoj sportovních aktivit handicapo-

  vaných klientů Konta Bariéry. Sami jsme

  také předali neobvyklý avelkorysý dar.

  Zástupci Rehabilitačního ústavu vKlad-

  rubech dostali odKonta Bariéry speciální

  vozík, ze kterého handicapovaní sportovci

  hrají golf, tzv. paragolfer. Mladí lidé, kteří

  vKladrubech rehabilitují brzy poúrazu,

  si tak budou moci vyzkoušet, jestli by jim

  golf šel ajestli by se jim líbil. Vyškolení

  rehabilitační pracovníci jim stím budou

  pomáhat. Budeme utoho, nechtěla bych,

  aby se natak krásnou, užitečnou adrahou

  pomůcku, najejíž pořízení nám přispěli

  věrní partneři asponzoři, vKladrubech

  „prášilo“. Naopak bych si přála, aby se

  idíky naší iniciativě malá skupinka han-

  dicapovaných golfistů vČeské republice

  každoročně rozšiřovala.

  Poprvé jsem se zúčastnila icharitativního

  turnaje svelkou tradicí. Charity Golf Party

  2011. Konal se 28. května vGolf Resor-

  tu Karlovy Vary. Během dne krásný golf

  nakrásném hřišti, večer dražba scharita-

  tivním podtextem, svýtěžkem pro několik

  nadací aneziskových organizací. Hybatelem

  je Vlastimil Argmann, vgolfovém světě

  nepřehlédnutelná osobnost. Měla jsem

  možnost spolu smoderátorem Markem

  Ebenem představit hostům slavnostního

  večera Konto Bariéry. Překvapením večera

  pak bylo předání golfového vozíku paragol-

  fer jednomu zklientů Konta Bariéry. Přispěli

  naněj namístě účastníci dobročinné dražby.

  Golf Resort vKarlových Varech bude mít

  vcelé republice prvního hráče naspeciálním

  vozíku.

  Zahodně důležité považuji výsledky

  již šestého ročníku soutěže Zaměstnavatel

  bez bariér. Jsem ráda, že Konto Bariéry je

  partnerem této kategorie vrámci tradiční

  soutěže Zaměstnavatel roku. Naše „mladá“

  kategorie získává naprestiži amyslím, že

  letošní laureáti jsou toho důkazem.

  1. Škoda Auto, 2. Medicco, 3. Česká televi-

  ze. Ukázkové společnosti. Nezaměstnávají

  pracovníky shandicapem proto, aby splnily

  tabulkové požadavky pro čerpání zákon-

  ných příspěvků, ale proto, že tito lidé jsou

  schopní aúspěšní bez ohledu nazdravotní

  postižení.

  Krásné léto abuďte opatrní, každý rok

  se poraní dvě stě lidí. Hodně znich právě

  vlétě.

  Božena Jirků,

  ředitelka Konta Bariéry

  SMARKEM EBENEM se šeky přebírají nádherně. Zkusila jsem si to vprůběhu

  jednoho týdne dvakrát. Předávající je Michal Hanák zFortuny.

• Strana 60

  JIŘÍ PODHORECKÝ

  JINDŘIŠKA

  PODMANICKÁ

  VAŠE FOTOGRAFIE

  

  můžeš / číslo 7–8 - 2011

• Strana 61

  Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í 

  můžeš / číslo 7–8 - 2011

  SLOUPEK

  Ondřeje Neffa

  Aby bylo

  vidět

  Pracovní fotografie zobrazující nějaký

  postup je velmi těžká disciplína. Uvě-

  domil jsem si to nad fotkou Jindřišky

  Podmanické, uveřejněnou vefotorub-

  rice webu Můžeš.cz. Vpodstatě splňuje

  základní nárok, který odfotky čekáme,

  totiž informaci otom, co se děje. Jde

  ogrilování selete avidíme hlavní aktéry,

  grilujícího igrilovaného, asamozřejmě

  samotný gril. Přesto si myslím, že by se

  tahle fotka dala pořídit vynalézavěji.

  Především by mělo být grilujícímu vidět

  doobličeje. Fotka zobrazující odvrácenou

  figuru zřídka vypadá dobře. Tyhle záběry

  zboku, neřku-li zezadu, jsou skoro

  vždycky problematické. No adruhá rada

  je taky snadno pochopitelná – je dobré jít

  blíž. Tak blízko, aby vše potřebné nafotce

  zůstalo, ale odpadly podružnosti. Zde

  zídka vlevé části, auto vpravé části, vr-

  šek zdi zagrilem. Jinak je to ale vpořád-

  ku adobrou chuť!

  Nafotkách Jiřího Podhoreckého lidem

  dotváře vidíme. Však to jsou portréty

  ahned řeknu, že zajímavé, živé, jaksi

  proti pravidlům. Nawebu vidím sice jen

  dva, ale cítím zrukopisu, že nevznikly

  náhodou, že Jiří Podhorecký takto své

  modely vidí: jsou vpřirozeném prostředí

  apřirozeně se chovají. Komunikují sfoto-

  grafem aani členité pozadí nerozptyluje

  pozornost – spíš poutá divákův pohled.

  Itato fotka je neortodoxní, nicméně drží

  jedno dobré pravidlo – obličej je naprů-

  sečíku třetin, vsilném obrazovém místě,

  zde vpravo dole. Azfotky je nám jasné,

  že ta holčička je pěkné kvítko!

  Roman Šplíchal zařadil dvě fotky

  podobného ladění, focené prakticky ze

  stejného místa. Jde opohled naVltavu

  pod Slapskou přehradou. Navariantní

  fotce je přes podkovu řeky vidět strom.

  Volil jsem jako ukázku tu fotku, která

  mi připadá lepší, třebaže své posluchače

  učím pracovat spopředím. Jenže to po-

  předí musí uvádět pozadí nebo rámovat

  pozadí, ale nesmí ho rušit. Což strom

  posazený před hlavní partii řeky bohužel

  dělá. Ale naštěstí tu máme variantu, kde

  nic neruší afotka je velmi pěkná.

  Ondřej Neff

  Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

  děkujeme, že posíláte snímky dorubriky Vaše fotografie naadresu www.muzes.cz.

  Jsou zde každému knahlédnutí aOndřej Neff znich pravidelně vybírá ty nejlepší.

  Ty pak otiskujeme aautoři dostanou honorář.

  Uvítáme libovolná témata, nicméně je čas prázdnin, atak se zaměřte především naně.

  Snímky prosím posílejte co největší.

  Přeji vám dobré světlo. (jš)

  ROMAN ŠPLÍCHAL

• Strana 62

  

  můžeš / číslo 7–8 - 2011

  SUPERVLAK

  S

  nad nejpopulárnějším evropským

  vlakem je francouzský TGV. Co se týče

  rychlosti, nemá konkurenci – spojuje

  Paříž sjihem Francie, ale třeba isLondý-

  nem či Bruselem vrekordně krátké době.

  Francouzi jsou pyšní naspoustu věcí.

  Nahistorii, navíno, nasvou gastronomii,

  ale inajazyk, fotbal, apochopitelně nasvůj

  supervlak Train agrande Vitesse, tedy –

  TGV. Vlak TGV byl jedním zněkolika impo-

  zantních francouzských projektů sedmdesá-

  tých let stejně jako letadlo Concorde.

  Zpraktického hlediska je cestování TGV

  velmi pohodlné, apokud jde orychlost

  aspolehlivost, je tento supervlak srovnatel-

  ný sletadlem. Sláva TGV roste, vroce 1981

  otevřel bývalý prezident Mitterrand novou

  trasu mezi Paříží aLyonem ajen několik

  měsíců předtím překonal tento vlak světový

  rekord rychlostí 380 kilometrů zahodinu

  (o10 let později překonal tento rekord typ

  Atlantique, který už doslova letěl rychlostí

  515 km zahodinu).

  Je téměř neuvěřitelné, že přesto zatěch

  několik desítek let provozu došlo jen kně-

  kolika vážnějším incidentům, naštěstí bez

  ztrát nalidských životech. Někdy ovšem

  působí ta rychlost trochu absurdně, zejména

  vporovnání… (TAJENKA) nafrancouzském

  venkově.

  Vodorovně: A. Asimilace (v jazykovědě); slovenský dramatik; nemoc od krysího kousnutí. – B. Patetický člověk;

  Shakespearův král; šlapat. – C. Archaicky oslovovat; jízdní voják; značka hořčice. – D. Rodiště J. Demla; vozidla; přípravek

  do koupele; žár (knižně). – E. Tajenka. – F. Anglicky „kořist“; usazená hornina; otec (nářečně); prášek do kopírek. – G.

  Druh slitiny; malá Eva; všelico. – H. Vyvřelá hornina; jméno tenisty Nastaseho; základy věcného vyučování. – I. Acetáty;

  ohled; výbrus minerálu.

  Svisle: 1. Reklamní snímek; benátská pláž. – 2. Značka elektroniky. – 3. Tisknout v novinách. – 4. Výstřih; beduínský

  plášť. – 5. Tavením zbavit ostrých hran; film A. Kurosawy. – 6. Informační jednotka; údaje na dopisech. – 7. Cizí polní

  míra; uondat. – 8. Zlořečený; obilní sklady. – 9. Tanec; úřad (z němčiny); vlaštovčí citoslovce. – 10. Poté; pánský kabát. –

  11. Orazítkovat; zkratka amatérského plaveckého klubu. – 12. Jídlo; hlas zvonku. – 13. Olga (domácky); patřící Lotovi. – 14.

  Anglicky „přehrada“; mnoho žacích nástrojů. – 15. Vynechat. – 16. Bonbonek. – 17. Stát USA; jemenské platidlo..

  Pomůcka: dam, Krno, loot, smah, sodoku. Zdroj: Panoráma křížovek 4/2003, str. 44.

  KŘÍŽOVKA

  NA CO SE MŮŽETE

  TĚŠIT

  V ZÁŘIJOVÉM ČÍSLE?

  Reportáž ze severních

  Čech o lidech,

  kteří zneužívají

  sociální dávky.

  Rozhovor s autorem

  dokumentárního

  filmu o osobních

  asistentech Přibližování.

  Reportáž z cest vozíčkáře

  na motocyklu.

  Článek o nevidomé

  učitelce, která učí

  neslyšící studenty.

  Reportáž z chráněné

  dílny v Ústí nad Labem.

  Zajímavé čtení pro hlavu i srdce!

  Informace, servis!

  Správné řešení tajenky z předchozího čísla: FILM PANENSTVÍ A AUTOBIOGRAFIE

  Luštitelé – výherci:

  VÝHERCŮM GRATULUJEME!

  Ceny pro vylosované úspěšné luštitele poskytla Nadace Charty 77 – Konto Bariéry.

  Správně vyluštěnou tajenku zasílejte prosím vždy nejpozději

  do 15. následujícího měsíce na novou adresu redakce: Melantrichova 5, 110 00 Praha 1.

  POZOR!

  Za správně vyluštěnou křížovku

  získá jeden vylosovaný čtenář

  dárkový poukaz na týdenní rekondiční

  pobyt pro dvě osoby v hotelu

  MAS v Sezimově Ústí.

  1. Jaroslava Burianová

  Nové sady 49

  595 01 Nové Sady

  2. Klára Ryšková

  Pivovarnická 13

  180 00 Praha 8-Libeň

  3. Romana Mühlbauerová

  Kunešova 498

  344 01 Domažlice

  1

  A

  B

  C

  D

  E

  F

  G

  H

  I

  2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17

• Strana 63

• Strana 64