Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 52


můžeš / číslo 7–8 - 2011
NÁZORY
Text: JIŘÍ SOUKUP
Ilustrační foto: ERIK ČIPERA
D
neska je ta tehdejší holčička
dospělá, pořád naelektrickém
vozíku, hýbe jen spastickýma
rukama ajen trošku, ale celý
život měla maximální možnou
péči. Odmaturovala, naučila se
jazyky, vládne zručně počíta-
čem, přispívá dointernetových časopisů, má
spoustu přátel. Smámou procestovaly půlku
světa, podívala se namísta, která většina
jejích zdravých vrstevníků vživotě neuvidí.
Aje schopná být samostatná avést úplně
normální smysluplný život.
Obě, máma sdcerou, měly snad štěstí
nachápavé okolí, ataky nasponzory, ale
většinu věcí, kterých dosáhly, si musely
zařídit avytrucovat samy. Historek, které to
dokazují, je spousta anevejdou se dotoho-
hle povídání. Tak jen jednu zavšechny:
Kdysi obě odjely narok doAmeriky. Jen
spár věcmi, svozíkem anadivoko. Žily tam
zúspor, máma snad našla inějaké příle-
žitostné brigády, zatímco dcera zkoušela
chodit doškoly anaučit se anglicky. Povedlo
se to, ale protloukaly se obtížně apoznávaly
Ameriku mnohdy spíš zté horší stránky.
Tahle cesta byla, jak se později ukázalo,
velmi důležitá: Jako start kdalšímu učení
akvalifikaci. Apředevším jako zkušenost,
POZNEJME
SOUVISLOSTI
Odmala mám ve své péči dnes již velkou
a dospělou slečnu na vozíku, kterou její máma
kdysi předčasně odvážela z lázeňských pobytů,
protože cvičení, kte tam s ní prováděli, bylo směšně
nedokonalé proti tomu, co každodenně cvičili doma.
Ukázalo se, že jim lázně v jejich situaci nemají
až tak moc co nabídnout. Máma byla lepší.
že navozíku se dá dokázat skoro všechno.
Že se to nesmí vzdávat. Když tehdy holky
odjížděly, považoval jsem jejich plánovanou
cestu zabláznivý nápad hyperaktivní matky.
Až později mi došlo, jak strašně to pro tu
holku bylo zrovna vtéhle době důležité. Pro
její sebevědomí, srovnání se se světem, mo-
tivaci, aco já vím co ještě, pro start dovelké-
ho dospělého života.
No adoma jim mezitím odebrali sociální
dávky. Marné bylo odvolávání avysvětlová-
ní. Vždyť je to přece jasné: Když mohou ces-
tovat poSpojených státech, tak co by ještě
chtěly, že? Já samozřejmě vím, že instituce
mají svá pravidla aže zákony avyhlášky se
musí dodržovat. Ale ne všichni ane všechny
situace se vejdou dostejných škatulek.
Amezi lidmi shandicapem je takových si-
tuací výrazně víc než vevětšinové populaci.
Apokud zákony avyhlášky omezují, místo
aby pomáhaly, pak jsou nedokonalé amusí
se upravovat akultivovat. Aaby se mohly
kultivovat, musí být zákonodárce přesvěd-
čený, že je to důležité. Aproto se to musí
vědět, je potřeba mluvit slidmi avysvětlo-
vat, předvádět, přesvědčovat.
Integrace je mluvení akomunikace. Lidé,
atedy iti zákonodárci, se musí dozvědět, že
žijí vespolečnosti jiných lidí, kteří dosta-
li údělem jiné životní podmínky. Akteří
nepotřebují kvůli svému osudu soucit, ale
naopak zcela normální zacházení. Anor-
mální je přece pomáhat. Akteří potřebují
upravit okolní svět tak, aby vněm mohli
normálně žít jako kdokoli jiný. Nic víc fakt
nepotřebují.
Zkušenost přímo bezprostřední
Také jsem měl před několika lety vestředisku
skvělou zdravotní sestru. Podlouhé do
středisko fungovalo, jak má. Najednou se
zvládala práce, která dříve vevíce lidech byla
skoro nemyslitelná. Pacienti se zdáli být spo-
kojení při vlídném zacházení ausměvavě mi-
lém chování. Sestřička ktomu stačila sman-
Pokud zákony
avyhlášky omezují,
místo aby pomáhaly,
pak jsou nedokonalé
amusí se upravovat
akultivovat.
Můžeš