Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 13



můžeš / číslo 7–8 - 2011

Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í

REŽISÉRKA

OLGA

SOMMEROVÁ

shrdinkou svého

filmu Máňa,

který vznikl

napočátku

90. let.

Kprotagonistce

se režisérka

vrátila ještě

dalším filmem.

Včem jsou ty ﬁlmy poroce 1989 jiné?

Vodlišném přístupu, vevětší míře ote-

vřenosti, vnové formě uchopení?

Videotechnika anutnost dodávat televizi

pravidelně různá témata otevřela neuvě-

řitelné možnosti, které doté doby český

dokument neznal. Vtom, jak dokument

využíval nabytých možností, vidím 90. léta

jako nejzajímavější období vhistorii tohoto

oboru. Vezměte si, že vznikl cyklus EGO,

kde lidé nazapůjčenou videokameru natá-

čeli své příběhy. Je lhostejné, že to byl oko-

pírovaný formát zAnglie, ta síla autenticity

byla nevídaná. Byla snaha apotřeba spoustu

věcí sdělit, vypořádat se srůznými tématy.

Celá devadesátá léta byl opravdu kvas, až

hodokvas vhledání témat iformy.

Dnes, poroce 2000, je to už trochu jinak.

Sází se nasituační dokumenty, protože si-

tuace samy osobě mohou přinést směšnost

adostatečné ztrapnění dotazovaných. Vté

konvenčnější dokumentaristice apublicisti-

ce to jsou zase sázky najistotu – naznámé

osobnosti ajejich třinácté komnaty nebo

navelkoplošné fresky, jaké poctivě dělá

Helena Třeštíková. Afilm se idíky ní vrací

dokin, což je fajn. Ale upínat se nakino-

distribuci, když tentýž snímek při jednom

vysílání vidí stonásobně víc diváků, je podle

mě absurdní.

Jaké publikum tyhle ﬁlmy oslovují?

Akde je možné je vidět?

Zajímají každého, komu není lhostejné, co se

vedle něj děje. Naobrazovce České televi-

ze jich je naštěstí stále dost. Pokud toužíte

pozážitku vkině, běžte například nafestival

Jeden svět. Tam uvidíte, že filmů olidech po-

stižených autlačovaných jsou pocelém světě

stovky. Existuje Vládní výbor pro postižené

občany, který každoročně uděluje své ceny,

takže problematiku také zviditelňuje. Měli

jsme tu pravidelný poděbradský zdravotnický

festival MEFEVA, už deset let taky existuje

festival dokumentů se sociální tematikou NA-

DOTEK vÚstí nad Orlicí. Vřele doporučuji.

MARIE ŠANDOVÁ JAN ŠPÁTA HELENA TŘEŠTÍKOVÁ LJUBA VÁCLAVOVÁ

DRAHOMÍRA VIHANOVÁ

ČEŠTÍ REŽISÉŘIDOKUMENTARISTÉ, KTEŘÍ TOČILI O SOCIÁLNÍ PROBLEMATICE

Můžeš