Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 22

TRESTANCI S HANDICAPEM



Minulý rok se na internetu

objevila zpráva,

že americká policie

zatkla kanadského

občana na vozíku. Už to

samo o sobě není úplně

obvyklá událost. V tomto

případě však šlo navíc

o čerstvého držitele

zlaté paralympijské

medaile a kapitána

reprezentačního týmu

v curlingu vozíčkářů Jima

Armstronga. Pokud si

tedy někdo myslí,

že ho vozík uchrání před

trestem za porušení

zákona, mýlí se. A platí

to i v České republice.

můžeš / číslo 7–8 - 2011

Text: RADEK MUSÍLEK

Foto: JAN ŠILPOCH

J

im Armstrong dlouho zamřížemi

nepobyl. Už zapár měsíců se objevil

vPraze namistrovství světa ato se

svým týmem opět suverénně vyhrál.

Nepříjemný zážitek ho tedy evidentně

moc nepoznamenal. Tenhle šedesáti-

letý bodrý chlapík si život umí užívat.

Otom svědčí idůvod, proč byl zatčen.

Policie si naněj počíhala vechvíli, kdy

přebíral zásilku většího množství padělků

viagry zČíny. Při pobytu vČechách osvých

zážitcích zvězení pochopitelně nehovořil.

Byl však inspirací kevzniku tohoto článku.

Jak vypadá vězení pro vozíčkáře unás?

Vězeňskáspráva ČR rychle aochotně

vyhověla mé prosbě navštívit zařízení pro

výkon trestu osob stělesným postižením.

Jedno takové se nachází vpardubické

věznici. Svůj trest si zde odpykává dvacet

mužů, což je přibližně polovina ze všech lidí

shandicapem odsouzených kodnětí svobo-

dy. Momentálně prý mezi nimi není žádná

vozíčkářka.

VPardubicích mi povolili zaparkovat

přímo vareálu věznice. Sfotografem jsme

uvchodu prošli bezpečností kontrolou,

stejně tak moje auto. Naše mobilní telefony

zůstaly uzamčeny veschránkách navrátnici.

Tam se nás ujal major Jan Šimeček, vedoucí

oddělení výkonu trestu. Společně jdeme

poudržovaných dvorech, kde jsou kvidění

istromy aokrasné keře. Mříže voknech

okolních budov astovky metrů ostnatých

drátů však dávají tušit, kde se nacházíme.

Míříme dopřízemního křídla, dojehož

vchodu je položen dřevěný nájezd. Splňuje

normu omaximálním náklonu, takže ho

zvládnu vyjet sám. Trochu se vduchu usmí-

vám tomu, že všude kolem vidíte zábrany

protiútěku, ale vozíčkáři mají předpisový

nájezd. Pochopitelně daleko zásadnější

překážkou jsou stráže amříže. Unašince

však opravdu stačí jeden vyšší schod auž se

nedostane nikam.



Větrné mlýny ze špejlí

Naše prvníkroky vedou domístnosti

vychovatele, který má vězně během dne

nastarosti. Všude kolem sebe vidíme ruko-

dělné výrobky odsouzených. Převážně jde

omodely různých budov ze špejlí. Zmně ne-

známého důvodu převládají větrné mlýny.

Dozvídáme se něco oběžném chodu života

vězňů. Budíček mají všest hodin ráno.

Práceschopní vězni přitom vstávají už vetři

čtvrti napět. Poobědě je možnost hodinové

vycházky namalý dvorek, ojehož zeleň se

všichni starají.

Kdispozici je kuřácká aspolečenská

místnost stelevizí anástěnkou. Zájemci

mohou docházet doarteterapeutických dí-

len, probíhají vzdělávací kurzy, vprovozu je

iknihovna. Občas může odsouzený sdopro-

vodem nanákup domístní kantýny. Strava

VE VĚZENÍ NA VOZÍKU

BĚHEM DNE jsou cely otevřené

avězni se mohou pooddělení volně

pohybovat. Vzájemné návštěvy

napokojích se však prý moc nekonají.

Nanoc se cely vdeset večer zamykají.