Strana 24
TRESTANCI S HANDICAPEM
můžeš / číslo 7–8 - 2011
pokračovat vpůvodním povolání avyužít
nadání jednotlivých lidí. Má to všestranně
prospěšný efekt.
Pomáhajícívězni se zapojujídobrovolně,
aurčitě tak získávají kladné body kezkrá-
cení trestu. Někdo to vnímá dokonce jako
odčinění svého prohřešku. Občas prý někteří
jedinci zaměňují práci asistenta se služ-
bami osobního lokaje. Vtakovém případě
pracovníci věznice zasáhnou asnaží se uvést
situaci napravou míru.
Vozíčkáři jsou uzavřená rodina
Celé oddělenímomentálnětvoří osm-
náct lidí, ztoho šest vozíčkářů. Podle slov
vychovatele jsou taková uzavřená rodina.
Atmosféra působí skutečně komorním,
poklidným až ospalým dojmem. Dost mi to
připomínalo polední klid vdětské léčeb-
ně. Pohled vězňů je pochopitelně méně
idylický, ale napodmínky trestu si nestě-
žují. Bylo poznat, že se ale každý stará spíš
sám osebe. Žádná velká družba se nekoná.
Mezi jednotlivými lidmi tady totiž občas
existují dost výrazné sociální, vzdělanostní
iintelektové rozdíly.
Čtyři vězni navozíku předem souhlasili,
že nám poskytnou rozhovor anechají se
ivyfotit. Jeden však při našem příchodu spal
apoprobuzení se necítil dobře, tak jsme
ho nerušili. Verze tří příběhů, které jsem
vy slechl, nešlo nijak ověřit. Zákon mi neu-
možňuje nahlédnout dozáznamů vězeňské
správy, ale vesvém povídání byli pánové
poměrně otevření anebránili se žádné otáz-
ce, zacož jim patří dík. Dva znich dokonce
znali náš měsíčník avšichni mě požádali
ozaslání tohoto čísla.
Zajímavéje, že všichni tři se navozík
dostali až posvém trestném činu. Skoro
se nabízí úvaha ozásahu vyšší moci. Sami
přitom přiznávají, že vevězení je dost
času přemýšlet nad tím, co se stalo. Jestli
jejich předchozí život, trest aúraz mohou
mít nějakou hlubší, řekněme až osudovou
souvislost.
Čtyřiatřicetiletý Zdeňko Pašínský má slo-
venské občanství. Byl odsouzen nadva roky
zamaření úředního výkonu. Půlku trestu
už si odkroutil. Nedokázal přesně říci, co se
mu stalo. Při zatýkání se prý odehrálo něco,
počem skončil vkómatu. Nanic se nepama-
tuje. Probral se smnohačetnými zlomenina-
mi včetně páteře.
Osm měsícůstrávil vpankrácké vězeňské
nemocnici. Zhubnul 35 kilogramů. Jeho
stav se začal zlepšovat. Stále používá vozík,
ale postupně se mu navrací hybnost dolních
končetin. Svépomocí vevězení intenzivně
cvičí. Dokonce trestu nehodlá pátrat popří-
činách svého stavu.
Existujídvěverze. Jedna policejníadru-
há jeho známých. Až bude propuštěn, vrátí
se naSlovensko krodině apřítelkyni, svým
oporám. Ojejich návštěvy ale nestojí. Před
úrazem byl sportovec anechce blízké zatím
trápit svým stavem ani vězeňským prostře-
dím. Jelikož je odúrazu vČeské republice,
nezařídil si zatím nadálku žádné záležitosti
ohledně důchodu asociálních služeb. Ad-
Všichni mluví otom, že se neodehrává
žádná speciální zdravotní či rehabilitační péče.
Nicméně pan Josef hovoří přímo oorganizačním
nezvládání. Jako konkrétní důkaz však uvádí
pouze své neshody slékařem.
�
ministrativně by bylo všechno tak složité, že
dřív půjde domů.
Zdeňkovým kamarádem, dá-li se to tak
nazvat, je orok mladší Petr Dočkal zMora-
vy. Ani on onávštěvy moc nestojí, protože
by to jemu irodině přinášelo zbytečné
trápení. Navíc už brzy očekává propuštění.
Sedmiměsíční trest zaneplacení výživného
mu bude nejspíš zkrácen. Zatím si zněj
odpykal tři měsíce.
Narozdíl odZdeňka má svůj vlastní
moderní vozík. Dovězení dostává idalší
nezbytné zdravotní pomůcky. Úraz se mu
stal mezi odsouzením anástupem výko-