Strana 54
můžeš / číslo 7–8 - 2011
NÁZORY
SOCIÁLNÍ REFORMY
STÁLE ZATAŽENO
Text: ZDENĚK JIRKŮ
Ilustrační foto: JAKUB JELÍNEK
R
ozkymácené politické elity stále
trvají nasvém cíli – zprůhled-
nit sociální systém aprosadit
vněm spravedlivější postupy,
ale jednak jen marně zakrývají,
že veskutečnosti chtějí prostě
ušetřit veřejné finance, jednak
oplývají smrtelnou neschopností vysvětlit
veřejnosti, včem má být sociální reforma
pro všechny přínosem. Ministr Drábek, jinak
docela obratný azasvěcený politik, jako by
vždy ztuhl, když má objasnit praktické sou-
vislosti svých návrhů. Místo srozumitelných
příkladů amodelových situací, vekterých by
se postupně našla většina příjemců dávek,
nabízí jakési mantry.
Systém bude spravedlivější. Zamezíme
zneužívání. Odstraníme zbytečnou byrokra-
cii. Potřebným nic nehrozí.
Problém je vtom, že každý jednotlivec
zmilionu občanů (právě tolik lidí dávky
pobírá) bude pokládat systém zaspravedli-
vý, když právě jemu bude přidáno, vkrajním
případě onic nepřijde. Proti zneužívání jsou
všichni, týká se totiž vždycky těch druhých.
Zbytečná byrokracie je často jen jiné ozna-
čení pro pořádek vžádostech aposudcích.
Potřebným hrozí velké problémy, protože
stát nemá mnoho peněz, jak denně drama-
ticky sděluje ministr financí.
Máme raději čekat nadalší vládu? Nejsil-
nější opoziční strana říká, že všechny refor-
my musejí být sociálně citlivé. Česky řečeno:
my pro vás peníze najdeme. Jenomže iběž-
ný čtenář novin ví, že existuje jediná téměř
bezedná kapsa, mezinárodní finanční trhy.
Tedy další zadlužení státu. Akaždodenně
slibované odstranění korupce, vyčíslené
Skoro nekonečná diskuse
a vratká pozice vlády
nepřinášejí statisícům
občanů závislých
na sociální politice
žádnou jistotu.
tu nadvacet, tu nadvě stě miliard okamži-
tých výnosů? To těžko politici myslí vážně,
protože by se kromě jiného museli smutně
dívat naprázdná dna pokladen svých stran.
Apak: přemýšlivější lidé už iunás vědí, že
vkapitalismu – anikde jinde nežijeme – je
korupce docela přirozená aneodstranitelná
součást života. Tím neříkám, že by neměla
být postihována, ani nevolám ponávratu
starých časů. Dobře si pamatujeme, že
tehdejší sociální politika znamenala přede-
vším sociální ústav, pokud možno pečlivě
uzamčený.
Obrovská tradice sociálního státu, která
nám všem připadá už jako odvěká azrozená
samotnou přírodou, však brání celé společ-
nosti postavit problém zhlavy nanohy. Vlá-
da, stát – je jedno, jak si ty, kteří rozhodují,
pojmenujeme, se tváří, že starostí oobčany
ani nespí. Mimo mikrofony však slyšíme
– musíme těm darmožroutům ukázat, že
sladké časy skončily.
Příjemci sociálních dávek, nejednou
podporovaní různými „nezávislými orga-
nizacemi zdravotně postižených“, mají
jasno: dejte nám, co chceme, vaše starosti
se státními rozpočty, zahraničními dluhy
afinancováním veřejných služeb (bezpeč-
nost, obrana, doprava, zdravotnictví atd.)
si řešte jinak.
Nikdo nemá odvahu říci: Česká republika
není úplně bohatý stát. Naše produktivita
zdaleka nedosahuje evropského průměru.
Naše hospodářství má daleko kešpičkovým
výkonům. Naše infrastruktura, zejména
silnice, mosty, železnice, vodovody aka-
nalizace, jsou vesměs vešpatném stavu.
Naše krajina je zatížena stovkami míst bez
života, obrovskými lagunami jedů. Naše
zemědělství drcené zahraniční konkurencí
produkuje stejně jako vroce 1970. Přes to
všechno se prodlužuje lidský věk, rakovina,
infarkt nebo mozková příhoda už zdaleka
nejsou jen smrtelná diagnóza, nové byty se
staví astaví.
Co tedy bude spříjemci sociálních
dávek? Přes všechny reformy se asi nestane
nic zvláštního. Ministr Drábek ustupuje
austoupí, nějaká omezení ale přijdou.
Vjednotlivých případech nebude těžké najít
vítěze (různé invalidy zdravé jako rybička)
iporažené (zejména některé maminky
postižených dětí).
Aspolečnost, miliony občanů? Pojedou
letos zase namořské pláže abudou říkat: Je
to všechno lumpárna!