Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 11

Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í 

můžeš / číslo 7–8 - 2011

Jana Špáty oženách dožívajících nasamo-

tách Orlických hor Respice finem.

Lze tu najít ifilmaře, kteří by se tema-

tice věnovali systematičtěji? Aneexis-

tuje dokonce nějaká česká škola sociál-

ního dokumentu?

Pokud mluvíme ošedesátých letech, tak

nikoho takového nevidím. Úplně jiná situ-

ace ale nastala poroce 1975, kdy Helena

Třeštíková natočila svůj první časosběrný

dokument Zázrak osvé kamarádce, kterou

sledovala vprůběhu jejího těhotenství. Pak

tímto principem natočila časosběr Dobrý

den, můžeme dál?, nazačátku 80. let začala

se svými velkými projekty Manželské etudy,

Řekni mi něco osobě azatím to končí

oceňovanými celovečerními dokumenty

Marcela, Katka aRené.

Tuhle metodu nikdo důsledně neuplatňo-

val kromě Heleny, ale právě napřelomu

70. a80. let se objevila pozoruhodná

skupina žen-režisérek – Třeštíková, Olga

Sommerová, Hana Pinkavová, později Marie

Šandová, Alena Činčerová, Zuzana Meisne-

rová nebo starší Drahomíra Vihanová aVěra

Chytilová, které se nasociální témata vrhaly

– adodnes vrhají. Jsou to doslova desítky

filmů. Apokud jde ofilmy přímo stemati-

kou postižení, pak se mi vybavuje například

film Olgy Sommerové olidech navozíku Ty

to překonáš.

Zřídka se ksociálním tématům dostávali

imuži. Například Vladislav Kvasnička se

zabýval mladými lidmi, kteří se znějakého

důvodu ocitli nakraji společnosti – filmy

…aby si lidi všimli nebo Majčini kluci. Josef

Císařovský se snad jako jeden zprvních po-

díval nadoté doby tabuizované téma života

sAIDS, řadu sociálních filmů natočil iJan

Špáta, ikdyž všechny byly míněny pozitivně

aterapeuticky.

Sehrály některé zfilmů isvou význam-

nou společenskou roli? Vyvolaly třeba

širší debatu?

Film odeprivačním syndromu Děti bez lásky

vyvolal takový rozruch, že přispěl ktomu, že

byla zavedena mateřská dovolená aome-

zena noční práce pro ženy. To je slušný

výsledek, ne? Jinak ale bohužel spíš ne.

Bylo těžké tyto filmy před rokem 1989

prosadit dodramaturgických plánů?

Tohle se přece režimu moc nehodilo

dovýkladní skříně.

Vzpomeňte si, jak vypadala naše archi-

tektura adoprava vdobě dohnívajícího

socialismu. Žádná bezbariérová řešení,

nikde ani náznak, že by vespolečnosti měli

žít handicapovaní lidé navozících. Postižení

prostě neexistovali, jakákoliv jinakost byla

vykázána zazdi ústavů. Pokud se podařilo

nějaký takový film prosadit, buď musel

vpodtextu obsahovat sdělení „co všech-

no dělá socialistická společnost pro tyto

občany“, nebo to muselo mít nějaké obecně

platné pozitivní poselství. Je ale pravda, že

vdobě perestrojky, azejména pošoku zlo-

tyšského filmu Je lehké být mladý?, což byla

velmi ostrá autentická kritika sovětského

Kdo je Doc.MgA.

Martin Štoll, Ph.D.

Narodil se vroce 1975. Vystudoval

FAMU, pracoval jako dramaturg vČeské

televizi, věnoval se dokumentární

tvorbě ijako režisér. Slidmi ze sdružení

Oáza natočil např. sociální dokument

Balet. Dnes působí jako rektor Literární

akademie. Pod jeho vedením vznikla

unikátní encyklopedie Český film

/ Režiséři-dokumentaristé, je také

autorem monografie oJanu Špátovi,

vede vydavatelství Malá Skála.

info

MARTIN ŠTOLL ŘÍKÁ:

Film odeprivačním syndromu

Děti bez lásky z60. let vyvolal takový

rozruch, že přispěl ktomu,

že byla zavedena mateřská dovolená

aomezena noční práce pro ženy.

�

Zřídka se ksociálním

tématům dostávali

imuži. Například

Vladislav Kvasnička se

zabýval mladými lidmi,

kteří se znějakého

důvodu ocitli nakraji

společnosti