Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 29

DIVADLO POMÁHÁ

Nedávno se nám stala opravdu nepříjem-

ná věc. Uprostřed představení vypadla

elektřina. Svítily jen nouzové lampy. Řekli

jsme divákům, co se stalo. Aoni si šli koupit

dobufetu víno. Herci se mezi tím snažili cosi

vyprávět. Nikdo neodešel!

Pak se vše spravilo apokračovali jsme.

Takovou atmosféru jsem nezažil. Pokračova-

lo se, ale hlediště cítilo, že nyní už hrají jeho

lidi, společně prožili nepříjemnost, ato je

sblížilo. Společný zážitek. Adiváci nechtěli

jít domů.

Recept současného státu

Bohužel nad touto jedinečností herce naje-

višti dnešní politici mávnou rukou. Tohle

podporovat, tohoto si vážit, toto kultivovat

achránit? Hrajte přitažlivé kusy, lidi budou

chodit amáte pokladnu plnou! Tak zní re-

cept současného státu. Jenomže my, anejen

my, máme hlediště plné, ale copak můžeme

chtít oddiváka zavstupenku deset procent

jeho platu?

Jako by tady vyhrála primitivní představa,

že kultura je jen nějaké představení, zábavné

KAŽDÉ NAŠE SETKÁNÍ SDIVÁKEM, říká Jan Borna, je sice jiné,

ale vždy musí být pravdivé.

Kdo je Jan Borna

Absolvent studia divadelní režie

naDAMU ateorie kultury naFilozofické

fakultě UK. Spoluvytvářel mnohé

projekty (Volné spojení režisérů, divadlo

Vizita atd.), umělecký šéf pražského

Dejvického divadla (1993 – 1996), nyní

režisér ačlen uměleckého vedení

Divadla vDlouhé (dříve J. Wolkera).

Pedagog DAMU, básník.

info

�



Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í

můžeš / číslo 7–8 - 2011

SLOUPEK

Daniely FILIPIOVÉ

Kultura versus

kulturnost

Nastalo roční období, které je spojeno srůz-

nými filmovými festivaly, open-air koncerty

adivadelními představeními navolném

prostranství.

Většina hostů si prostě koupí vstupenku

atěší se nakulturní zážitek. Ne tak osoba

shandicapem. My se musíme ještě zabývat

tím, zda se tam snámi počítá, abýt ztoho

patřičně nervózní. Hlavně když vyrážíme bez

„zdravého“ doprovodu jen skamarády, kteří

jsou natom více či méně stejně jako my.

Pořadatelé zejména uakcí open-air vůbec

nepočítají stím, že natrávě nebo naštěrku

se osoba navozíku nebo oberlích pohybovat

může jen těžko asobavami osvé zdraví.

Ateď si představte, že by dotoho zapršelo.

Chápu, že udělat celé „hlediště“ nazpevněné

ploše nejde, ale proč proboha někoho nena-

padne udělat zpevněné alespoň přístupové

chodníky azpevněnou plochu upódia?!

Velmi často se setkávám istím, že známé

TOI-TOI sice přistaveny jsou, ale těch bezba-

riérových, pokud se tam vůbec nacházejí, je

zoufale málo, aještě kevšemu jsou používány

neoprávněně takzvaně zdravými (ikdyž

ozdravém rozumu těchto lidí by se dalo

opravdu pochybovat). Návštěva těchto zaříze-

ní je proto daleka tomu nazývat se kulturní.

Zkušenosti zfilmových festivalů mám

většinou pozitivní. Svozíčkáři či špatně cho-

dícími počítají. Ale jedna negativní drobnost

itady je. Sice vyčlení plochu nebo místa pro

vozíky, ale už nepočítají stím, že vozíčkář

může přijít schodícím partnerem, arádi

by, stejně jako „normální“ lidé, seděli vedle

sebe. Atak doprovod sedí třeba nazemi

nebo stojí někde uzdi. Takovýhle kulturní

zážitek má přece dokulturnosti dost daleko.

Během celého roku můžeme navštívit

představení různého druhu ivobjektech

tomu účelu více či méně určených. Trendem

je vyčlenit pro vozíčkáře vyhrazené plochy.

Prima. Díky zato. Můžeme bez obav přijít

třeba nakoncert Phila Collinse nebo jiného

hudebního velikána. Ale opět ta již výše

zmíněná bolest. Schodícím doprovodem se

jaksi nepočítá.

Ale já se ptám: proč nejsou místa vyhrazená

pro vozík ivrámci standardního hlediště?

Proč by nemohlo být vyčleněno nakraji

několika řad pár míst, kam se pohodlně

umístí vozíčkář avedle něj nasedadle bude

místo pro jeho partnera? Věřte mi, není to

problém. Říká vám to projektant!

Ale přes všechny tyto nepříjemnosti vám

přeji krásné kulturní zážitky!

Autorka je senátorka.

číslo, napínavý film. Ale kultura je lidský svět!

Vzdělání, každodenní vztahy azvyky, znovu

aznovu nalezená analézaná krása, ataké, čte-

nář promine, kultura je iláska. Jen tu jedinou,

přiznávám, bychom měli brát vážně.

Ale tuhle výjimečnost určitě nepřiznám

své nemoci. Co mi vzala? Ještě stále mohu

dělat svou profesi. Samozřejmě díky lidem

kolem. Co kdybych byl chirurgem? Tahle

blbá nemoc mi vzala třeba mé milované

lyžování, ale to je jen drobnůstka. Nevzala

mi lásku mé ženy amých dětí.

Naučila mě nemyslet nakariéru vAmerice

nebo vLondýně, atu má vdušičce každý

divadelník. Já už ne. Adokud to půjde, budu

dělat divadlo. Až to nepůjde… pak… Přesto-

že cítím, jak strašná únava přibývá, nemůžu

si odpustit jednu důležitou připomínku:

Buďte svéprávnými diváky. Když vidíte, že

se vám předvádí špatná věc, odbyté nebo jen

efektní, ale prázdné představení, jděte pryč.

Já jsem ipro hlasité projevy diváků – pískejte,

bučte, dávejte silně najevo, že se právě naváš

úkor někdo chce brát vážně, třeba jen proto,

aby zvás vytáhl vstupné! Nezapomeňte, že

divadlo musí být dobré právě teď. Knížka si

napochopení může počkat sto let, obraz ipůl

tisíciletí. Ale divadlo, které hlediště nechápe?

Naco anakoho má čekat? Právě proto jsou

krásná představení pro děti. Když jsou špat-

ná, okamžitě začnou zlobit ažádná učitelka

je nezvládne. Buďte klidně takovými dětmi.

Je to všechno jednoduché: Přišla knám

dodivadla paní znějaké organizace postiže-

ných, potkala J. Vondráčka aříká: Hledám

pana režiséra Bornu. Honza Vondráček jen

mávl rukou kolem sebe aodpověděl: No, on

je tady někde roztroušenej…

Hezké léto, neberte se vážně achoďte se

dodivadla setkávat se životem. Vím, že to

pomáhá, ikdyž všechny léky světa nejsou

nic platné.

Záznam a mezititulky: Zdeněk Jirků