Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 47

Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í 

můžeš / číslo 7–8 - 2011

VÝTVARNÍCI KONTA BARIÉRY

aobsahu. Ti samí, kteří malbu ironizovali,

dnes vážně pokyvují hlavou aohlašují no-

vou epochu malby. Prostě domódy nemůže

přijít nic, co zní nikdy nevypadlo. Malba je

moderní už tisíce let abude dál, dokud tu

bude člověk se svou potřebou zkoumat také

sám sebe.“

Budu si dlouho pamatovat, co vtéto chví-

li řekla paní Zdena, ale musím její brilantní

rozklad shrnout dotří vět: Umění musí re-

flektovat svou dobu. Aje snad dnes všechno

vyřešeno, jsou lidé bez svých dramat, je svět

vpořádku, můžeme si jen výtvarně hrát ne-

závisle narealitě kolem? Souhlasili by stím

právě vaši čtenáři?

Jak nalézt krásu

Takovou otázku jsem nepoložil, asi bych musel

to obyčejné venkovské stavení rychle opustit.

Ale přesto – najednou si povídáme oobyčejné

lidské potřebě jisté vnitřní vyrovnanosti, vnitř-

ní jistotě, tím důležitější, když osud člověku

nepřeje. Arychle se dostáváme kaktuálnímu

úkolu umění vůbec – nic nezakrývat, nepři-

krášlovat, ale přece jenom pomáhat divákovi,

čtenáři nebo posluchači obrušovat hrany reali-

ty, alespoň trochu ho chránit před agresivním

světem, stát najeho straně.

„Právě malba znovu dokazuje, že toto

umí. Dobrá malba určitě. Ale konceptuálním

projektům, různým seskupením předmě-

tů doprostoru bez zřejmé souvislosti lidi

zkrátka nerozumějí, aproto je nepřijímají.

To není vina diváka…“ říká Z. Chaberová.

„Smyslem tvorby je koneckonců udělat

člověku radost. Tím nemyslím, že by se před

obrazem měl rozřehtat, ale radost přece

uděláte ipomocí, vzpruhou, nabídnutou ru-

kou. Radost přece pramení iznaděje, atou

přece dnešní společnost moc neoplývá…“

Tak jsme se nenápadně dostali zateliéru

ven, dokaždodenního života, kterého je

ivmalé vísce docela dost. Věčným tématem

Chaberových – přestože tím nic nikomu

nevnucují, nato jsou oba nejen velkomyslní,

ale také tolerantní – je vztah společnosti

kumění. Stále horší výchova naškolách,

stále masivnější diktát médií, stále běžnější

rezignace veřejného mínění knejbrutálněj-

ším porušením těch nejjednodušších zásad

dobrého vkusu.

Malíř se přesto nečekaně zamýšlí: „Malá

záchrana tu je. Paradoxně právě kvůli byz-

nysu, kvůli obchodu ainvestování. Výtvarné

umění se dostane naprvní stránky novin

nebo dotelevize neomylně vždy, když se

chystá nebo proběhne zajímavá aukce spo-

zoruhodnými obrazy, sochami nebo jinými

díly. Najednou, sice vsouvislostech, které se

nám nemusejí líbit, iveřejnost vidí – obra-

zy jsou cenné, krásné, dokonce výnosné!

Ajá vím, že takové aukce inspirují ilidi bez

milionů naúčtech, aby si koupili třeba vy-

hlášenou avesvětě ceněnou českou grafiku.

Skoro nikdo nemá tolik, aby si mohl pořídit

Fillu nebo Špálu, ale výborný grafický list

zadva tisíce? Takže malá semínka naděje

klíčí amohou klíčit…“

Apaní Zdena dodává ještě souvislost sko-

ro zdravotní: „Lidé jsou zahlceni barvami.

Čím křiklavější, tím jakoby zajímavější. Jen

málokdo ví, že ibarevná agrese může člově-

ku pěkně rozhodit jeho vnitřní svět avlastně

mu ublížit. Takže by bylo dobré, kdyby se za-

jímali ahledali, jestli právě určité výtvarné

dílo nemůže pomoci jejich vnitřní harmo-

nizaci, jestli není jakýmsi hojivým prostřed-

kem knalezení lepší pohody, energie nebo

nové schopnosti poprat se seživotem.“

Obrazy avýtvarné umění vůbec umějí

přinášet radost. Uměly to vždy. Už tím, že

jeden originální výtvarník se pokouší nejen

skládat barvy vedle apřes sebe, ale itím,

že dobrý malíř, keramik, sochař, grafik

nemůže zapomenout napublikum. Musí ho

znát arozumět mu. Akolik profesí je dnes

založeno nadocela obyčejném porozumění

lidem?

To mě napadlo, když jsem vyšel zmalé-

ho údolí acelkem blízko uviděl panorama

současného Brandýsa. Je to pohled sympa-

tický realitním agentům, výrobcům betonu

avelmi pestrých fasádních barev. Čert vezmi

nějaké paladium nebo historický význam té

události zroku 935!

Úspěch Chaberových (azejména Milanův

je bezesporu mezinárodní) vyrostl zpráce.

Každý den se kní sami adobrovolně znovu

aznovu vracejí anepůsobí dojmem, že

by někdy mohli mít hotovo. Ale aby tohle

vyprávění nevyznělo jako vážný čítankový

příběh, okterý by právě oni určitě nestáli,

musím se podělit opointu zobrazu, bohužel

už nedostupného, takže vidím jen reproduk-

ci. Uvědomuji si, že závist je hrozná, ale jak

se chcete ubránit, když Milan Chabera už

někomu prodal plátno snázvem Vestoje se

zpívá líp.

Každé ráno mám

motivaci malovat,

vím ostovkách

možností, jak zobrazit

člověka ajeho jistoty,

nejistoty, dramata,

itřeba, chcete-li,

jeho potřebu ticha.

NEROZLUČNÁ DVOJICE? Ano, ale také

tým, kde každodenní diskuze vedou

ke kritickým zamyšlením nad životem

i tvorbou. Paní Zdena je možná tou

radikálnější polovinou.

�