Strana 35
Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í
můžeš / číslo 7–8 - 2011
Překážet si nemusíme
Černí koně vznikli vroce 2008 ajejich
duší je Tomáš Pouch (38). Cyklista, který
večtrnácti jel namotorce asrazil se strak-
torem. Nemá jednu nohu, ale nakole jezdí.
Izávody, ale nikdy nebylo jeho cílem vítězit.
Spíš chtěl sobě idruhým dokázat, že to jde
isprotézou.
„Nazačátku byla snaha propojit různé
podoby cyklistiky se světem handicapova-
ných. Achtěl jsem přivést handicapované
víc dopřírody. Silniční cyklistika postiže-
ných funguje dobře, ale vterénu se moc ne-
jezdí. Tak jsme si řekli, že budeme průkopní-
ky,“ říká Tomáš Pouch.
Když Černí koně začínali, šlo onevelkou
partu lidí vesměs bez handicapu. Postupně
se rozrůstali, dneska tvoří jádro klubu asi
třicet jezdců. Dalších padesát vyrazí občas.
Handicapovaných je vklubu asi tak mezi
deseti až patnácti. „Jsme volné sdružení,
takže evidenci si nevedeme,“ dodává Tomáš
súsměvem.
Klub se zaměřuje především navozíč-
káře, kteří by chtěli jezdit, abuď to ještě
nezkusili, anebo nemají potřebné prostřed-
ky nazakoupení handbiku (nešlape se noha-
ma, ale rukama). „Cyklista bez nohy, ten si
většinou pomůže sám,“ říká Tomáš avychá-
zí izvlastní zkušenosti. „Koupí si normální
kolo zapatnáct tisíc azkusí to. Když ho to
nebaví, kolo odloží, prodá. Jenže základní
handbike stojí 150000 korun. To si jen tak
nekoupíte. Postižený horko těžko shání
peníze napotřebnější dopravní prostředek,
naauto.“
Zpočátku mířila aktivita klubu kesháně-
ní sponzorů, kteří by věnovali prostředky
nazakoupení handbiku. Byl by erární avo-
zíčkáři by si ho mohli vyzkoušet apůjčovat.
Třeba inadovolenou, když si budou chtít
zajet natýden někam naTřeboňsko. Klub
si nechal vyrobit idresy slogem, které pro-
dává zanákupní cenu (720 Kč) adevízou je
zviditelnění. Domluvili se ishercem Pavlem
Novým, který se stal tváří klubu. Aktivní
sportovec všeho druhu Nový prodělal vážné
onemocnění adobře ví, jak těžko se člověk
vrací zpátky doživota.
Snahou je ipropagovat klub vrámci nej-
různějších závodů horských kol. Aukázat,
že lze pořádat společné závody pro handica-
pované iběžné cyklisty. „Překážet si nemu-
síme, je to jen otázka správného propojení,“
vysvětluje Tomáš. „Postiženým to zvedne
sebevědomí, když jedou závod sostatními
cyklisty. Lidé jim zatleskají, ocení výkon.
Ti druzí zase vidí, že jejich takzvaně velké
problémy nejsou až tak velké. Poznají ipo-
třeby handicapovaných abudou vědět, jak
se knim chovat.“
Nejlepší je Polabí
Aktuálním úkolem Černých koní je organi-
zování Českého poháru handicapovaných
vhorské cyklistice. Zatímco silniční závody
jsou už relativně zavedené, závody vpří-
rodě představují novum. „Chceme ukázat,
že ishandbikem se dá vjet někam dolesa,
napolní cesty. Postiženým to obrovským
způsobem rozšíří obzory. Sběžným vozíkem
se dopřírody dostanete komplikovaně, malá
přední kolečka se pořád zasekávají. Ale
mírně upravený handbike zvládne každou
slušnější polňačku nebo zpevněnou lesní
cestu.“
Rozdíl mezi „silničním“ a„terénním“
handbikem je jen vtom, že řazení by mělo
být vnáboji předního kola (to je poháněné),
jako bývá ucity-biku. Běžné přehazování
ČERNÍ KONĚ jsou volným sdružením jezdců shandicapem ibez něj.
Jejich společným znakem je ižlutočerný dres, který si může koupit kdokoli.
Výtěžek zprodeje jde nazakoupení handbiku, který si pak mohou postižení půjčovat.
�