Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 50



můžeš / číslo 7–8 - 2011

REFORMY V NĚMECKU

Jaroslav Šonka:

Publicista, který neustále cestuje mezi Berlínem

a Prahou a sleduje dění, a tudíž i sociální podmínky

v obou zemích. Takový je Jaroslav Šonka, muž

s přehledem a zkušenostmi.

Text: ZDENĚK JIRKŮ

Foto: JAN ŠILPOCH

Osociálním státu se říká, že je to ně-

mecký vynález. Jak se mu vmateřském

státě daří?

Sociální stát vNěmecku vždy řešil citlivá ob-

dobí. Nejdříve industrializaci, tedy proměnu

agrární společnosti, poté dobu krize v30. le-

tech 20. století, apak poválečné období. Tady

je ovšem tvrdá zkušenost specificky německá.

Velká krize vyústila vnástup nacismu aten

veválku se strašnou porážkou. Nejvyspělejší

stát Evropy je naprosto sociálně rozvrácen,

nejenže nic nefunguje, ale chybí deset milionů

obyvatel vproduktivním věku, většinou mužů,

veřejné instituce neexistují, města jsou plná

rozvalin. Ktomu si připočtěte miliony přesíd-

lenců zvýchodní Evropy amáte obraz, který

se blíží apokalypse. Ajsou to právě Spojenci,

kteří vracejí německou společnost ksociální-

mu státu, kpocitu odpovědnosti asolidarity,

kživotu apráci pro druhé. Miliony lidí měly

mozky vymyté nacismem abylo nutné nahra-

dit tento jed novou životní filozofií.

Dnes víme, že tato změna přinesla Ně-

mecku nejen tzv. hospodářský zázrak

včetně světového prvenství vexportu,

ale inebývalé sociální jistoty. Stal se

tedy sociální stát samozřejmou sou-

částí německého života?

SOCIÁLNÍ STÁT

VEDE K ÚSPĚCHU

Ano. Společnost pochopila, že solidarita

aodmítnutí jakékoli nenávisti mezi spole-

čenskými skupinami jsou jedinou cestou

kpřežití adalšímu rozvoji. Někdo se musel

postarat ostatisíce sirotků, někdo musel

pomoci přistěhovalcům zvýchodu, někdo

zraněným ainvalidům, kterých bylo pocho-

pitelně nepočítaně.

Cizí pomoc byla vyloučena, evropské

státy měly svých problémů dost aoprávněné

protiněmecké nenávisti bylo mnoho. Abylo

tu samozřejmě poučení, že bída, sociální vy-

loučení nebo křiklavé rozdíly vespolečnosti

vedou kpolitickému extremismu avzniku

režimu, který nakonec zničí nejen sám sebe,

ale iostatní. „Už nikdy nacismus“ znamena-

lo také, apředevším, „už nikdy podmínky

pro vznik nacismu“.

VNěmecku (anejen tam) je dosud

samozřejmé, že nejdražší je člověk naokraji

společnosti. Nic nepřináší, astejně se oněj

musíte nějak postarat.

Ale jak Německo bohatlo, muselo při-

bývat ilidí, kteří se nechtěli moc dělit.

Kpřirozenosti člověka už přece patří,

že často nechápe neúspěch jiných.

Amá sklon přisoudit jim třeba lenost…

Jistě, právě volební úspěch liberálů před

deseti lety tuto tendenci jasně naznačil.

Jenomže uběhl nějaký čas apotvrdilo

se, že bez státních intervencí, bez velké

sociální politiky by mohlo být hůř. Vez-

měme klíčový problém – nezaměstnanost.

VNěmecku jsou statisíce lidí, kteří mají

práci jen načástečný úvazek. Jejich příjmy

tak nedosáhnou nasociální minimum. Stát

jim tedy doplácí.

Dotuje vlastně soukromé firmy afunguje

to sice – ovšem trh to není. Lepší metodou

je zaručená minimální mzda. Jiné je to

stakzvanou zkrácenou prací – Kurzarbeit.

Stát připlácí vkrizových dobách kplatům

zaměstnanců se sníženou pracovní dobou,

aby udržel firmy nanohou. Americké „hire

and fire“ se nasofistikované produkty

nemůže vztahovat arozjezd pokrizi je pak

těžší. Ovšem sociální politika nemůže být

mechanická, čistě byrokratická. Vezměme

jako příklad tradiční veřejnou službu – poš-

tu. Mimo jiné má povinnost doručit zásilku

kamkoli.

To je samozřejmá civilizační vymože-

nost, mimochodem významná izhlediska

lidských práv. Ale čistě ekonomicky se

to nemůže vyplatit. Vznikla konkurence,

soukromá firma svelkým podílem právě do-

tovaných pracovních sil. Samozřejmě chce

podnikat čistě ziskově, nějaké poloopuštěné

periferie ji nezajímají. Takže stát financuje

konkurenci, která přispívá kprohloubení

regionálních rozdílů. Akevšemu je tato do-

tovaná firma skoro před bankrotem. Takže

Kdo je Jaroslav Šonka

Vystudovaný biolog afilozof. Poroce

1989 novinář. Od1995 vEuropean

Academy Berlin, publicista aaktivista

voboru lidských práv. Oddubna 2011

ředitel Evropského institutu odkazu

šoa vPraze. Podílí se inanejrůznějších

česko-německých iniciativách.

info