Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 25

Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í 

můžeš / číslo 7–8 - 2011

SLOUPEK

Jiřiny ŠIKLOVÉ

Jsme tolerantnější

iknedostatkům

vlastního těla

Léto je období významné nejen zhlediska

astronomického, ale ipro náš život soukro-

mý. Člověk nemůže pracovat bez přerušení,

aproto již veStarém zákoně je přikázáno,

že je třeba vsobotu přerušit práci. Apříkaz

kodpočinku asvěcení alespoň jednoho dne

je ivevšech dalších náboženstvích.

Včeštině máme pro „sedmý den“ krásné

slovo: neděle. Je odvozeno odnedělání.

Pro letní období máme zase pojem prázd-

niny, připomínající, že máme prázdno či

volno odběžného zaměstnání. Nejedná se

onějaké polehávání, ale jde oprožívání

něčeho jiného, než náleží knaší každo-

dennosti. Atak se přesouváme zmísta

namísto, odjíždíme nadovolenou, když

slunce svítí, ležíme nadekách urybníků

ařek. Nebo taky stanujeme vparcích či

naloukách uměst, vekterých se konají

různé festivaly: hudební, filmové, divadel-

ní… popsané naplakátech jako „kulturní

léto“.

Vmém mládí tohle nebylo, atak tyto fes-

tivaly, kterými se třeba zviditelňují různá

města, sleduji přes své vnuky avnučky

aobčas tam zajedu spřáteli. Kuvolnění

patří iimprovizace. Dohledišť letních festi-

valů se chodí vtričku akrátkých kalhotách,

vsandálech, prostě je to zcela neformální.

Nahrudích, ramenou, zádech se občas

objevuje tetování, tedy jakési hříchy mládí,

zakteré se vpozdějším věku většinou stydí-

me. Srozpaky to komentují zvláště mladé

ženy: „To víš, byla jsem bláznivá holka,

adát to dolů už nejde.“

Apodobně si zvykáme přiznat se vlétě třeba

ikprotéze nohy, kterou vzimě pečlivě ukrý-

váme pod dlouhými kalhotami. Těch, kteří

se toho odváží, je čím dál více, protože iti

ostatní jsou tolerantnější, atak si to trouf-

nou. Odstanů si to tak čím dál častěji „hasí“

někdo navozíku přímo kimprovizovanému

amfiteátru. Nebo s„franckama“ avkraťa-

sech, pod kterými je vidět protéza. Zdá se, že

to nevadí ani těm lidem shandicapem, ani

těm, kdo jdou vedle nich.

Samozřejmě bezbariérové přístupy vtěchto

letních centrech většinou chybí. Většinou

ityto bariéry všichni nějak zvládnou. Vlétě

má být změna! Konečně my, kteří zatím

nepotřebujeme ani berle, ani vozík, taky

běžně nespíme vespacáku anakarimatce.

Tak tedy znovu: Léto budiž pochváleno!

Autorka je socioložka,

členka rady Konta Bariéry.

nu trestu. Nešťastnou náhodou propadl

stropem akvůli poranění míchy se zněj stal

paraplegik. Ponezbytné rekonvalescenci

nastoupil dovýkonu trestu. První tři týdny

trestu strávil vBrně, kde nebylo pro vozíč-

káře upraveno vůbec nic, vyhovující byla

jen šířka dveří. Všechno zvládal sdopomocí

tamních zaměstnanců.



Chybí rehabilitační péče

Knašemu povídání se neplánovaně připo-

jil iJosef Ilavský, Zdeňkův spolubydlící.

Také on sedí navozíku. Narozdíl oddvou

předchozích mužů je výrazně kritičtější

kezdravotní péči. Všichni mluví otom, že se

neodehrává žádná speciální zdravotní či re-

habilitační péče. Nicméně pan Josef hovoří

přímo oorganizačním nezvládání. Jako kon-

krétní důkaz však uvádí pouze své neshody

slékařem. Údajně několikrát musel opustit

čekárnu předčasně, adostal tak nálepku

člověka, který si své potíže jen vymýšlí.

Nazávěr návštěvy oddělení sostrahou

jdeme ještě navycházkový dvoreček. Jedná

se oprostor přibližně šest krát osm metrů.

Obvod vymezuje bílá třímetrová zeď. Část

plochy kryje malá stříška. Výhled tvoří pře-

devším obloha ačást budovy věznice. Letní

počasí snadýchanými mráčky navodilo

vcelku příjemnou atmosféru. Jenže já se zde

rozhlížel svědomím, že zahodinu odejdu.

Kontrast pěkného dne aodnětí svobody

včlověku probouzí pocit úzkosti azároveň

úlevy, že se ho to netýká. Možná podobný

pocit, jako když zaněkým přijdete naná-

vštěvu donemocnice.

Loučíme se debatou ofotbale. Utelevize

vespolečenské místnosti visí plakát FC Bar-

celona. Její vítězství vLize mistrů pánové

sledovali. Neříkám, že vězení je pěkné mís-

to, ale čekal jsem to horší. Všechno vybavení

je sice vojensky strohé anebarevné, ale

prostředí napříchozího nepůsobí odpudivě.

Nejhorší musí být pocit nudy anesvobody.

Znovu se mi vrací paralela snemocnicí.

Když musíte ležet nebo nesmíte opustit od-

dělení, je to hodně podobné. Jen poněkud

čistší améně traumatizující.

Opoznání méně se mi líbilo vdalším

bloku. Přestože šlo oméně přísnou část sdo-

zorem. Nejprve jsme přešli přes oplocený

dvůr, nakterém se pohybovalo několik desí-

tek vězňů bez postižení. Přihlížející dozorce

kvůli nám přerušil probíhající fotbalový

zápas části osazenstva. Uvnitř budovy po-

tkáváme další lidi, okterých se můj poslední

respondent vyjádřil, že naněkteré je lepší

si dávat pozor. Pokud dám jen naprvní

vizuální dojem, souhlasím. Tím dotyčným je

vozíčkář Jiří Kříž, rovněž zMoravy. Sněkoli-

ka dalšími lidmi obývá propojenou dvojitou

celu. Zkapacitních důvodů byla probourána

zeď, aby se získal přístup kbezbariérovému

sociálnímu zařízení.

Jirkovi byl vyměřen trest vdélce dvaceti

devíti měsíců. Jeho vyprávění bylo trochu

záhadné apostupně odkrýval jednotlivé

důvody svého odsouzení. Nejprve začal

řízením bez řidičského oprávnění, které mu

bylo odebráno již dříve. Pak přidal řízení

vopilosti adopravní nehodu, při které si

způsobil poranění míchy.

Pokud jsem správněpochopil další sled

událostí, tak během rekonvalescence začal

jezdit načtyřkolkách. Stále mu však chyběl

řidičák, nehledě napředchozí prohřešky.

Jednou ho zadržela policie apomyslné ucho

džbánu se utrhlo. Podle svých slov si myslel,

že se mu jako vozíčkáři nemůže nic stát.

Opak byl pravdou.

Jak vidno, ruka zákona dosáhne inalidi

spostižením aje naně připravena. Nechystá

jim ozdravnou rekreaci, ale stím nemůže

nikdo počítat. Rozhodně jde ozkušenost,

jakou si každý rád odpustí.

PROJÍŽĎKA NA MALÉM DVORKU

patří ve vězení k jednomu z mála

povyražení. Přes vysokou zeď

a ostnatý drát však vidíte jen oblohu

a kousek sousední budovy.