Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 9

Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í 

můžeš / číslo 7–8 - 2011

mat zcela nekomerčních, mezi která právě

patří tematika postižení.

Hned zkraje devadesátých let vznikl

snímek Filipa Renče Requiem pro panenku

(1991), který se odehrává vústavu pro

mentálně postižené. Ústav ajeho chovanky

však sloužily spíše jako atraktivní kuli-

sa pro téměř thrillerový příběh. Naopak

režisérský veterán Karel Kachyňa postavil

postiženého hrdinu přímo docentra dění.

Vcitlivém, byť stále „jen“melodramatic-

kém příběhu Fany (1995), byly hlavními

hrdinkami dvě sestry, energická primářka

(J. Jirásková) ajejí mentálně postižená

sestra (J. Bohdalová).

Potíže se zařazením dospolečnosti mají

neobvyklí protagonisté dvou tragikomic-

kých snímků, které shodou okolností patří

vůbec ktomu nejlepšímu, co se poroce

1989 unás natočilo. Ústřední postava

zfilmu Návrat idiota (1999) je mladík sne-

příliš příjemnou minulostí, protagonisté

Nudy vBrně (2003) jsou zase pod tlakem

svého studu iokolí. Nikde není řečeno,

že jde oosoby smentálním postižením,

je však možné je tak vnímat. Oba filmy

přinesly zcela nový úhel pohledu nadanou

problematiku, byly originální iformálně.

Poněkud konvečněji zpracoval podobnou

tematiku isnímek Václav (2007), kde

ústředního hrdinu, poněkud „otíkovsky“

pojatého prosťáčka, ztvárnil Ivan Trojan.

Postava psychicky nemocného člověka

stojí ivcentru filmu Žralok vhlavě (2005)

sOldřichem Kaiserem vhlavní roli.

Vroce 1998 vznikl snímek zabývající se

výhradně otázkou handicapu. Film Minulost

režiséra Ivo Trajkova je očlověku, které ne-

slyší. Film má zvukovou ihudební stránku,

ale postavy nemluví. Režisér tím dokonale

evokoval situaci hluchého. Podobně speci-

fický byl isnímek Archa pro Vojtu (2002),

který popisoval život sdítětem, které trpí

Downovým syndromem.

Sami mentálně postižení si zahráli

dokonce hlavní role vedvou netradičních

snímcích Malý princ aNikola tenkrát naKo-

ločavě, které vznikly vroce 2009 a2010.

Akcí přímo určenou pro promítání těchto

filmů je Mental Power Prague Film Festi-

val neboli Mezinárodní festival (ne)herců

smentálním akombinovaným postižením.

Letos proběhl už jeho pátý ročník.

Postižení tedy dnes pronikli naplátna

českých kin stejně, jako se to oněco dříve

podařilo naZápadě.

Společnost se stává otevřenější, atím se

také staví vstřícněji kmenšinám jakého-

koli druhu. Některé snímky navíc ukazují,

že příběhy handicapovaných jedinců lze

zpracovat navysoké umělecké úrovni

aobčas isvébytně českým způsobem,

shumorem.

IVAN TROJAN JAKO VÁCLAV – bizarní hrdina stejnojmenného snímku o muži,

který je nezařaditelný.

PAVEL LIŠKA se díky filmu

Saši Gedeona Návrat idiota z roku 1999

dostal do první herecké ligy.