Strana 31
časopis pro ty, kteří se nevzdávají
můžeš / číslo 7–8 - 2012
Kdo je
Václav Augusta
Václav Augusta, ročník 1979, vystudoval
učební obor kuchař pro přípravu
jídel před hostem, maturitu udělal
nahotelové škole vPlzni. Pracoval
vrestauracích nagolfových hřištích
uPlzně aKarlových Varů, naposledy jako
provozní závodní jídelny stavební firmy.
Zuzana Augustová
Zuzana Augustová, ročník 1983,
manželka Václava Augusty. Pracuje jako
sociální pracovnice Fondu ohrožených
dětí vazylovém domě MáTa vPlzni.
Pracovala ipro plzeňské středisko
diakonie, kde vedla volnočasové aktivity
pro lidi smentálním akombinovaným
postižením.
info
lžíci apodobně. Nedokážu se sám posadit,
nezvládám žádné přesuny. Kevšem běžným
úkonům potřebuji pomoc druhého. Jako
horší než ztrátu pohybu ale vnímám ochrnu-
tí střeva amočového měchýře.“
Kdo by se však domníval, že člověk bez
možnosti pohybu toho zaden moc nestihne,
je naomylu. „Když jsem doma, přichází kaž-
dý pracovní den fyzioterapeut, který se mnou
cvičí,“ vypočítává Václav Augusta. „Každý
den se snažím šlapat namotomedu, který
mi rodiče zakoupili. Využívám vertikalizační
stůl, který mám doma. Dvakrát vtýdnu mě
táta vozí naVojtovu metodu. Jednou týdně
se chodím smanželkou akamarádkami pro-
táhnout narehabilitaci dobazénu. Dvakrát
až třikrát vtýdnu zamnou také chodí ergo-
terapeutka, sníž posilujeme ruce vTerapy
masteru atrénujeme jízdu namechanickém
vozíku. Ještě mám vplánu jednou týdně
chodit sbráchou trénovat bocciu.“
Sestavit takto nabitý plán rehabilitací
vdomácím prostředí se podařilo idíky tomu,
že Zuzana Augustová pracovala jako sociální
pracovnice aspéčí opostižené má zkušenos-
ti. „Spoustu hlavně zdravotnických věcí jsem
se učila zapochodu. Ale uměla jsem se ori-
entovat vté neuvěřitelné byrokracii, kterou
musí vozíčkář projít. To bylo velké ulehčení.“
AVáclav ještě doplňuje: „Mám pocit,
že státní zdravotnická péče je namě jako
kvadruplegika nepřipravená. Rehabilitační
ústavy jsou přeplněné. Například doKlad-
rub mě přijmou narekondiční pobyt nejdří-
ve zadva až tři roky odtermínu propuštění.
Jinak vzápadních Čechách, kde žiju, nejsou
žádné pobytové rehabilitace, které by mě
přijaly. Nejbližší rehabilitační centrum je
Centrum Paraple vPraze. Paraple vnímám
jako velmi profesionální centrum, pomáhají
nám kromě rehabilitace ise začleněním
doběžného života.“
Charitativní organizace Augustovým hod-
ně pomohly, přispěly namechanický vozík
iněkteré doplňky kněmu anaautomobil.
Díky Městské charitě Plzeň má Václav vpra-
covní dny zajištěnou pečovatelskou službu
aosobního asistenta. Manželka tak může dál
pracovat naplný úvazek. Sami Augustovi
založili občanské sdružení Lucky kolečka,
o. s. (www.luckykolecka.cz), které bude
zaměřené napomoc para- akvadruplegikům
voblasti volnočasových avzdělávacích aktivit.
Augustovi mají ivlastní web http://
dlouhan-kuchtik.blog.cz. „Přemlouval jsem
manželku skamarádkou, aby ho založily, ještě
když jsem byl vMotole. Hlavně kvůli informo-
vanosti přátel akamarádů – všichni se zajímali
omůj stav abylo obtížné každému zvlášť vy-
světlovat totéž dokola.“ Nawebu je zachycen
ivýlet naŠumavu vlétě 2011. „Dlouho jsem
se naněj těšil,“ říká Václav. „Šumavu mám
moc rád, pracoval jsem tam, projel ji nakole,
mám tu spoustu kamarádů aznámých. Jelikož
jsme ssebou měli jen mechanický vozík, došli
jsme jen zModravy naTříjezerní slať. Ale díky
manželčině abráchově obětavosti jsme to
dokázali, ikdyž se utoho dost zapotili.“
Díky pomoci odKonta BARIÉRY získali
Augustovi větší auto achtějí vyrážet inadal-
ší výlety. „Auto je dostatečně velké nato,
aby se doněj vešel elektrický imechanický
vozík anezbytné pomůcky. Smanželkou
jsme cestovali před úrazem, nehodláme to
měnit ani teď. Zatím jezdíme především
najednodenní výlety. Často nás doprová-
zí někdo ze sourozenců nebo kamarádů.
Vevíce lidech je víc legrace.“
MOMENTKA
zléta 2011,
sotcem