Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 60



můžeš / číslo 7–8 - 2012

NADACE OLGY HAVLOVÉ

Josef Kočí, sociální pracovník Masarykovy nemocnice

v Ústí nad Labem, je od roku 2006 na vozíku. Stalo se

tak po těžkém onemocnění, které katapultovalo

další osudové kroky, a ty nakonec vedly k handicapu,

z něhož by se ne každý uměl vzpamatovat.

JE TO MALÁ NOBELOVA CENA

Text: NAĎA KOCÁBKOVÁ

Foto: ARCHIV

J

osef Kočí je bývalý voják zpovolání,

atak to dokázal. Vrátil se dospolečnos-

ti lidí zdravých aposléze izdravotně

postižených. Svým založením sám sebe

přesvědčil, že je potřeba žít dál, že

život neskončil. Rozhodl se pomáhat

druhým, byť to půjde jen vomezené

míře. Dnes jeho jméno vústecké Masary-

kově nemocnici důvěrně znají nejen lékaři

azdravotnický personál, ale především

pacienti zprotetiky, oddělení ošetřovatel-

ských lůžek, rehabilitace. Má velký podíl

napomoci lidem, kteří se mnohdy náhle

ocitli vtěžkých zdravotních aživotních pro-

blémech plynoucích zjejich postižení.

Dokáže povzbuzovat

Umí je povzbudit, aby se nevzdávali, dokáže

poradit, jak shandicapem žít, jak překo-

návat překážky, které naně ponávratu

znemocnice domů čekají. Josef Kočí dává

svým osobním příkladem druhým najevo, že

to jde – nevzdávat se! Aktivně povzbuzuje

kchuti asíle žít – navzdory tomu, že jeho

fyzické omezení je těžce limitující.

Josef Kočí přišel vroce 2006 pokolap-

su životně důležitých orgánů oobě dolní

končetiny, potříměsíčním kómatu mu byla

amputována dlaň najedné ruce aprsty

naruce druhé. Těžké motorické postižení

mu ale nezabránilo usilovně rehabilitovat

tak, že již vroce 2007 dokázal externě

pracovat jako lektor najedné zústeckých

středních škol. Odroku 2008 pracuje

naplný úvazek vKrajské zdravotní, a. s.,

konkrétně Masarykově nemocnici vÚstí nad

Labem, jako referent pro sociální pomoc

apéči oosoby se zdravotním postižením.

Jeho vůle být prospěšný apomáhat je téměř

bezbřehá. Sdůvěrou se naněho jako svůj

vzor obracejí také dobrovolníci zústeckého

dobrovolnického centra, jemuž Josef Kočí

třetím rokem aktivně pomáhá při koordinaci

dobrovolnického programu apři školeních

dobrovolníků. Je stále vjednom kole.

Nejhorší byly první dny doma

Při vzpomínce nadobu před šesti lety nehne

brvou. „Nejhorší byly první tři měsíce, když

mě propustili znemocnice. Člověk se těší

domů, čeká, že tam bude vše lepší –, ale

není. Vnemocnici donesou jídlo, nakrmí,

umyjí, ovšechno kolem vás se postarají, je

to takové skleníkové prostředí. Pak přijde

návrat doreality. Třeba se podíváte zokna,

vidíte své auto – auvědomíte si, že vy už

ho nikdy řídit nebudete. Atak je to se vším.

Padne navás těžká chandra,“ líčí začátky

svého zotavování Josef Kočí.

Prvotní lítost ale zakrátko vystřídalo od-

hodlání dokázat žít dál. Ač mu byl přiznán

plný invalidní důchod, rozhodl se vrátit se

naškolu, kde předtím učil, opůl roku poz-

ději přišla nabídka odnemocnice pomáhat

pacientům vyrovnávat se sjejich handica-

pem. Měl nato nejen vzdělání, ale paradox-

ně ikvalifikaci vpodobě svých zkušeností.

Poroce se tedy ztěžce nemocného pacienta

stal zaměstnanec nemocnice. Je rád, že se

istakovým postižením uměl uplatnit. Říká,

že největším nepřítelem člověka je jeho

vlastní pohodlnost. Když ji překoná, zvládne

ito, co se zdálo nemožné. „Práce mě baví

anaplňuje. Ajsem ihrdý, že odspolečnosti

nejen beru, ale iněco vracím,“ dodal šesta-

padesátiletý muž, letos nominovaný napres-

tižní Cenu Olgy Havlové. Tu Výbor dobré

vůle – Nadace Olgy Havlové uděluje každý

rok osobnosti, která navzdory těžkému

zdravotnímu handicapu pomáhá druhým.

„Je to taková malá Nobelova cena,

obrovsky si té pocty vážím,“ vyznal se Josef

Kočí, její první nositel ze severu Čech, jenž

se nakonci května stal už osmnáctým vy-

znamenaným touto prestižní cenou vČeské

republice. „Je osobností výjimečných kvalit,

nezlomnosti apodpůrné síly. Nominací

jsem mu chtěla poděkovat zajeho ochotu

pomáhat lidem vtěžkých situacích,“ řekla

ředitelka Dobrovolnického centra vÚstí nad

Labem Lenka Černá, jedna ztěch, kteří ho

nacenu přihlásili. 

DVA DŮLEŽITÉ OKAMŽIKY

Josefa Kočího zposledních dní – doústecké

nemocnice získal další pomocníky

khandicapovaným. Docházejí sem

vrámci canisterapie. Druhý, kdy odVýboru

dobré vůle vpražském letohrádku Hvězda

obdržel Cenu Olgy Havlové.