Strana 40
ŽIVOT / JAK SE ŽIJE … V HAVLÍČKOVĚ BRODĚ
Havlíčkův Brod –
fajn, ale možná
se odstěhuju
Text: RADEK MUSÍLEK
Foto: MILAN JAROŠ
V Havlíčkově Brodě vystudovala zá-
kladní školu s individuálním vzdě-
lávacím plánem. Pak se na deset let
přesunula do pražského Jedličkova
ústavu a škol, kde byla do svých dva-
ceti šesti let. Pokus o maturitu jí bo-
hužel nevyšel, byť čtyřletou sociální
školu dokončila. V hlavním městě se
zkoušela i usadit, ovšem spolubyd-
lení se spolužačkami z více důvodů
nevyšlo, a tak zvolila návrat do rod-
ného hnízda.
Tady se nyní cítí spokojeně, i když
uvažuje o větší míře osamostatnění.
Možná i v jiném městě. „Bydlím v pa-
neláku u rodičů. Nejde o spe ciální
bezbariérový byt. Taťka se o mě ofi-
ciálně stará jako osoba pečující. Mám
ale v plánu postavit se v uvozovkách
na vlastní nohy. Je jim oběma 56 let,
tak by to chtělo zvládnout, dokud mi
mohou v začátku pomoci. Nechtěla
bych, abychom dospěli až do bodu,
BARBORA ČELANSKÁ (33) JE RODAČKA ZHAVLÍČKOVA
BRODU. NA SVĚT PŘIŠLA SKVADRUPARETICKOU
FORMOU DĚTSKÉ MOZKOVÉ OBRNY. POHYBUJE
SE PŘEDEVŠÍM NA ELEKTRICKÉM VOZÍKU. BĚHEM
STŘEDOŠKOLSKÝCH STUDIÍ POBÝVALA VPRAZE,
ALE VRÁTILA SE DO SVÉ DOMOVINY NA VYSOČINĚ,
KDE MOMENTÁLNĚ BYDLÍ SRODIČI. JAK SE JÍ ŽIJE
VTOMTO BEZMÁLA ČTYŘIADVACETITISÍCOVÉM MĚSTĚ
SJEJÍM HANDICAPEM?
Kvůli kopcům
a dlažebním
kostkám by
byl pohyb po
Havlíčkově Brodě
bez elektrického
vozíku pro Báru
problém. Díky
němu ho ale zvládá
samostatně.