Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 40

ŽIVOT / JAK SE ŽIJE … V HAVLÍČKOVĚ BRODĚ
Havlíčv Brod –
fajn, ale možná
se odstěhuju
Text: RADEK MUSÍLEK
Foto: MILAN JAROŠ
V Havlíčkově Brodě vystudovala zá-
kladní školu s individuálním vzdě-
vacím plánem. Pak se na deset let
přesunula do pražského Jedličkova
ústavu a škol, kde byla do svých dva-
ceti šesti let. Pokus o maturitu jí bo-
hužel nevyšel, byť čtyřletou sociální
školu dokončila. V hlavním městě se
zkoušela i usadit, ovšem spolubyd-
lení se spolužačkami z více důvodů
nevyšlo, a tak zvolila návrat do rod-
ného hnízda.
Tady se nyní cítí spokojeně, i když
uvažuje o větší míře osamostatnění.
Možná i v jiném městě. „Bydlím v pa-
neláku u rodičů. Nejde o spe ciální
bezbariérový byt. Tka se o mě ofi-
ciálně stará jako osoba pečující. Mám
ale v plánu postavit se v uvozovkách
na vlastní nohy. Je jim oběma 56 let,
tak by to chtělo zvládnout, dokud mi
mohou v začátku pomoci. Nechtěla
bych, abychom dospěli až do bodu,
BARBORA ČELANSKÁ (33) JE RODAČKA ZHAVLÍČKOVA
BRODU. NA SVĚT PŘIŠLA SKVADRUPARETICKOU
FORMOU DĚTSKÉ MOZKOVÉ OBRNY. POHYBUJE
SE PŘEDEVŠÍM NA ELEKTRICKÉM VOZÍKU. BĚHEM
STŘEDOŠKOLSKÝCH STUDIÍ POBÝVALA VPRAZE,
ALE VRÁTILA SE DO SVÉ DOMOVINY NA VYSOČINĚ,
KDE MOMENTÁLNĚ BYDLÍ SRODIČI. JAK SE JÍ ŽIJE
VTOMTO BEZMÁLA ČTYŘIADVACETITISÍCOVÉM MĚSTĚ
SJEJÍM HANDICAPEM?
Kvůli kopcům
a dlažebním
kostkám by
byl pohyb po
Havlíčkově Brodě
bez elektrického
vozíku pro Báru
problém. Díky
němu ho ale zvládá
samostatně.
Můžeš