Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 16

REFLEKTOR / SOCIÁLNÍ PRÁCE

Sociální pracovník

nesmí být záchranář

Text: RADEK GÁLIS

Foto: MILAN JAROŠ

Letos na jaře v areálu kousek od

vlakové severní zastávky otevřeli

za přítomnosti vedení kraje moder-

ní prostory, odpovídající aktuálním

trendům v sociální péči a poskytující

zázemí nezbytné pro důstojný život

klientů i práci personálu, stejně jako

dostatek místa pro každodenní akti-

vity i pro chvíle odpočinku.

CÍTIT SE JAKO DOMA

Tak zní věta z informačního letáku.

A co se za ní skrývá? „Snažili jsme

se, aby se tady klientům líbilo a aby

se nový prostor co nejvíce přiblí-

žil jejich běžnému domácímu pro-

středí,“ vysvětluje ředitelka Centra

Empatie Lenka Hebíková Kubátová.

„V celém areálu domova se potkáte

s novým logem Empatie – postavič-

kami chlapce a dívky, které navrho-

val jeden z našich klientů. Postavičky

reflektují účel, kterému daný prostor

slouží, což je hravé a vzdělávací,“

upozornila s úsměvem ředitelka

Hebíková Kubátová s tím, že na vý-

malbě se podílel i českobudějovický

street artový umělec Jakub Štark,

který např. centrální halu vyzdobil

sportujícími postavičkami. Na stěně

centrální haly nechybí ani tradiční

výzdoba v podobě diplomu za spor-

tovní úspěchy v rámci prvoligového

turnaje v boccie, kterou klienti rádi

a úspěšně hrají.

Všechny prostory pro klienty v ob-

jektu jsou přízemní, jedno nadzemní

podlaží je určeno pouze zaměstnan-

cům. Rozsáhlá budova při pohledu

ze zahrady působí na klienty příjem-

ně jako menší domky. Ze společen-

ské haly jsou přístupné tři domác-

nosti týdenního stacionáře. Každá

domácnost je navržena pro osm lidí

a zahrnuje velký obytný prostor,

šest pokojů jednolůžkových a jeden

dvoulůžkový. Z pokojů je velkými

okny umožněn výhled do zahrady.

Obytný prostor je rozdělen na část

kuchyňskou, jídelní a společenskou,

všechny jsou prosvětleny proskle-

nou stěnou s výhledem do zahrady.

„Vše je navrženo tak, aby zde měli

klienti veškerý komfort a zároveň

možnost svou domácnost obslu-

hovat sami. Samozřejmostí nového

stacionáře jsou společenské i aktivi-

zační místnosti, které jsou pohledo-

vě i přístupově otevřeny do parkové

části zahrady se vzrostlými stromy.“

PAVÍ HODY?

U malého amfiteátru pracuje několik

klientů spolu se zaměstnanci. Shra-

bují trávu, bojí se užovky a pozorují

pávy, kteří se procházejí po zahra-

dě. „Patří sousedovi a jsou s nimi

jen problémy, ale nevíme, co s nimi,“

směje se ředitelka, jako by si vzpo-

mněla na název nejnovější knížky

českobudějovického spisovatele

Jana Štiftera Paví hody.

Prozrazuje, že v týdenním stacio-

náři je celkem 20 klientů, nejmladší-

mu je 21 a nejstaršímu 55 let. Jejich

pokoje jsou vzorně uklizené, někteří

odtud chodí do práce. Sedm klientů

začalo využívat službu již před ro-

kem 1990, nejstarší je zde od roku

1983. Řada našich klientů využívá

službu týdenního stacionáře již od

dětství, osm z nich zde začalo bydlet,

když jim bylo 10 let, nejmladšímu

šest. Denní stacionář, který zahájil

svou činnost už v roce 1964, nyní

navštěvuje 34 klientů, nejmladšímu

je 14 let a nejstaršímu 60. „Nejdé-

ŽÍT JAKO BĚŽNÍ ZDRAVÍ LIDÉ JE

PŘÁNÍM TĚCH, KTEŘÍ SI UVĚDOMUJÍ

SVŮJ ZDRAVOTNÍ NEBO DUŠEVNÍ

HENDIKEP, IJEJICH USTARANÝCH

RODIN. POMOCI JIM TENTO SEN

NAPLNIT JE UŽ TAKŘKA ŠEDESÁT

LET POSLÁNÍM ZAMĚSTNANCŮ

ČESKOBUDĚJOVICKÉHO DENNÍHO

ATÝDENNÍHO STACIONÁŘE DOMOVA

LIBNÍČ ACENTRA SOCIÁLNÍCH SLUŽEB

EMPATIE PRO OSOBY SFYZICKÝM,

MENTÁLNÍM NEBO KOMBINOVANÝM

POSTIŽENÍM. PŮLDRUHÉHO ROKU JEJ

VEDE ŘEDITELKA LENKA HEBÍKOVÁ

KUBÁTOVÁ, KTERÁ DOBŘE VÍ, ŽE

ÚSPĚCH TKVÍ VE SPOLUPRÁCI VŠECH

ČLENŮ TÝMU.