Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 25

Léto? Léto!

Blíží se krásné letní období. Čas

dovolených, odpočinku, poby-

tu v přírodě, aktivit, které třeba

běžně neděláme. Je to dobře, pro-

tože potřebujeme prožít radost,

společenství s druhými na chatě,

při cestě, při grilování, na kávičce,

sklence vína či škopku piva, jak

říkají tady v Brně, nebo jen tak při

setkání.

Ale… Všechno má své ale. Jsme

uvolnění, méně soustředění a více

relaxovaní. Pro nás zdravotníky

je léto složité období, protože je

spojeno s mnoha úrazy, medicín-

sky i lidsky obtížnými situacemi.

Jen vysvitlo sluníčko, ambulance

jsou plné a, bohužel, i spinální

jednotka.

A stačí možná málo – nespěchat,

dodržovat pravidla, být ohleduplný

k ostatním, raději dát přednost než

závodit, na kolo vždy s helmou

(i na handbike), nepřeceňovat své

síly za každou cenu, nic si nedoka-

zovat za cenu rizika. Když zaženu

žízeň alkoholem, nemohu usednout

za volant, na motorku, na kolo.

Takto bych mohla jmenovat dále.

Děti vnímají atmosféru doma, vidí

vzory chování u svých rodičů, pra-

rodičů. Pozorují, všímají si a také

tak jednají. Jaký vzor dává mamin-

ka, která mi s kočárkem v jedné

ruce a malým chlapečkem za ruku

druhou přebíhá před autem, když

má přechod o 30 metrů dále?

Senioři na výletě na elektrokolech

a ženy, snad aby si nepocuchaly

účesy, všechny bez helmy?

Velmi si přeji a přeji nám všem,

abychom prožili pokojné a radost-

né letní měsíce bez nehod a opti-

málně bez zdravotních problémů.

Abychom načerpali energii,

D-vitamin a pohodu do duše

i srdce. Ať se vám daří a slovy kla-

sika: Léto budiž pochváleno!



Autorka je lékařka,

členka Rady Konta Bariéry.

SLOUPEK Lii VAŠÍČKOVÉ

25

Pacienti s cystickou fibrózou se

kvůli špatnému ředění hlenu velmi

obtížně brání napadení náhodnými

viry, se kterými by si sice zdravý or-

ganismus dokázal snadno poradit, ale

pro člověka s tímto závažným one-

mocněním se může stát zdraví ohro-

žující i obyčejná cesta MHD, jelikož je

to malý nevětraný prostor s vysokou

koncentrací lidí. I Magdaléna se musí

snažit takovým situacím předcházet.

„I když se tím nechci nechat omezo-

vat víc, než je nezbytně třeba, kvůli

CF si musím dávat pozor, abych ně-

kde něco zbytečně nechytila. U Konta

Bariéry jsem si z tohoto důvodu za-

žádala o sociální stipen dium, na kte-

ré mě upozornila moje vysoká škola.

Teď ho využívám přímo na cestování

do školy, abych nemusela cestovat

hromadnou dopravou,“ popisuje, jak jí

možnost jezdit autem usnadňuje kaž-

dodenní život.

HLEDEJME ZPŮSOB

Budoucí vystudovaná optometristka

věří v lepší zítřky. Za rok se chys-

tá hlásit se na magisterské studium

v oboru komunikace neslyšících, aby

byla v optometrické ordinaci schopná

pomoct opravdu každému zákazní-

kovi, a až přijde ten správný čas, plá-

nuje se znovu vrátit ke své oblíbené

akrobacii v kruhu (tzv. aerial hoop).

Co všechno dnes pětadvacetile-

tou Magdalénu v životě čeká, bude

z velké části záležet na jejím zdraví,

proto si teď dělá starosti hlavně kvůli

zprávě, která se k ní donesla. „Vel-

kým trnem v oku je teď pro mě in-

formace, že Státní ústav pro kontrolu

léčiv uvažuje o tom, že bude stano-

vena určitá hranice plicních funkcí,

do které lidé s cystickou fibrózou

nebudou moct užívat jedny konkrét-

ní a mnoha lidem velmi nápomocné

léky. Bohužel si evidentně nikdo ne-

uvědomuje, že právě užívání těchto

léků i lidmi se zatím lepší funkčností

plic tento lék pomáhá, protože po-

stupné zhoršování zdravotního sta-

vu pacientů zpomaluje,“ konstatuje

zklamaně a doufá, že jí její nemoc ani

v budoucnu neznemožní dělat akti-

vity, které ji baví, a trávit volný čas

se svými nejbližšími.

„Ani lidé s cystickou fibrózou by

se neměli jen tak vzdát, vždycky je

nějaký způsob, jak se ten život dá

zařídit. Vždyť i já, která má ne úpl-

ně dobrý zdravotní stav, jsem se ve

dvaceti pěti rozhodla začít dělat bo-

jový sport, a je i víc způsobů, jak mít

vlastní rodinu…“ zamyslí se ke kon-

ci našeho povídání. „Myslím, že lidé

s jakýmkoliv handicapem by si ne-

měli nechat společností namluvit, že

něco nejde. Hodně věcí jde, ale člo-

věk musí hledat způsob,“ vzkazuje

všem Magdaléna Zbořilová. 

Pro dítě mi přijde opravdu důležitá

socializace. Když se to dítě do

kolektivu dostane poprvé až ve škole,

je to pro něj hodně těžký a může se

snadno stát obětí šikany, protože neví,

jak to v takových kolektivech chodí,

a navíc trpí ještě nějakými dalšími

odlišnostmi spojenými s nemocí,

kterým musí čelit.