Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 15

Čas vánoční
Mám velmi ráda Vánoce. Od prv-
ní adventní neděle přeji známým,
které potkávám, krásný adventní čas.
A zkuste popřát hezký advent uhoněné
prodavačce nebo pokladní v obchodě.
Opakovaně se mi stalo, že se ve svém
nuceném spěchu, protože všichni
zákazníci spěchají a řada z nich je ne-
vrlá, po mém přání zarazila, zastavila
a vzájemně jsme se na sebe usmály.
Myslím, že se jí potom pracovalo tro-
chu lépe. Kdyby nás to dělalo více…
Všem nám udělá dobře, když se
zastavíme. Po práci nakupujeme,
pečeme, uklízíme, balíme dárky,
chystáme… A pak psychicky padne-
me. Slyšela jsem i názor: Už aby bylo
po Vánocích, aby byl klid. Nebo také:
Ujedu před tím shonem někam do ci-
ziny. Ale tak to není, Vánoce nemohou
za to, že je shon, že nemáme klid – za
to můžeme my. Protože my se neumí-
me zastavit. Je třeba uklízet a grunto-
vat svoji duši, zastavit se, zklidnit se
a vstoupit do sebe, těšit se a radovat
se z Vánoc, kdy se někdy dějí zázraky.
V klidu své duše se zaposlouchat do
tónů písně Tichá noc.
Vánoce nejsou o velikých darech, jsou
o lidské blízkosti, vnímání druhého,
někdy i o odpuštění, zavolání někomu,
koho jsme dlouho neslyšeli, rados-
ti z dávání – dávání úsměvu, času,
slova, přítomnosti… a také nějaké-
ho dárku. Do dávání patří i pomoc
ostatním cestou neziskových organi-
zací – příspěvkem na štědrovečerní
večeři, nákupem výrobků, příspěvkem
do Tříkrálové sbírky, pomoci lidem,
kteří pomoc potřebují. Vánoce jsou
o radosti, pokoji v duši a srdci, o sdílení
a snaze rozdávat radost a pokoj okolo
sebe.
Přeji vám všem, aby světlo narozené
v Betlémě pro vás zářilo nejen o Vá-
nocích, ale provázelo vás po celý nový
rok. Světlo tma nepohltí a nezhasí,
světlo nám dává za všech okolností
naději.
Autorka je lékařka,
členka Rady Konta Bariéry.
SLOUPEK Lii VAŠÍČKOVÉ
15
ho prostranství každému bez ome-
zení, a vyhláška č. 398/2009 Sb.
udává základní požadavky pro stav-
by a veřejná prostranství v oblasti je-
jich rovné přístupnosti. Nic z toho se
ale neobejde bez dalších logických
a komplexních návazností. Napří-
klad v podobě bezbariérové veřejné
dopravy. K čemu by nám byla bez-
bariérová prostranství, kdybychom
se na ně neměli jak dopravit? Jde
o multidisciplinární problematiku.
„Bohužel se u některých spolužá-
ků setkávám s tím, že teprve moje
otázky je přinutí hlouběji přemýšlet
nad bezbariérovostí jejich návrhů,
posteskne si Michaela Woldřichová
a dodává, jak je z druhé strany únav-
né neustále někomu vysvětlovat
a obhajovat, proč je to potřeba.
NEBÁT SE KROKU STRANOU
České variace na téma „dodrželi jsme
normy“ by vydaly na samostatnou
knihu plnou tragikomických osob-
ních zkušeností lidí s handicapem.
Ačkoliv tomu tak není vždy a klad-
ných příkladů dobré praxe přibývá!
Víte, Češi mají rádi svoje zaběh-
nuté postupy: Paninko, celý život to
dělám takhle, vždycky to stačilo, tak
nevymýšlejte… Poněkud přehnaný
výrok, ale v principu velmi zažitý ne-
jen mezi řemeslníky. Spousty věcí se
dělají tak nějak automaticky a ze se-
trvačnosti, bez základní otázky, proč
zrovna tohle řešení,“ vysvětluje Tere-
za Švárová a Michaela Woldřicho
ji s úsměvem doplňuje: „Tohle úplně
přesně vyjadřuje věta Do koupelny
to stačí, která se vám vždy dostane
jako odpověď na otázku, proč jsou
do koupelny a na WC nejužší dveře
v celém objektu? Stává se, že vozíč-
kář všude bez problémů projede, ale
skoro jako kdyby někdo chtěl, aby
se speciálně do koupelny nedostal,
i když by tam klidně mohly být stejně
široké dveře jako všude kolem. Pak
máte hotely, kde se s vozíkem uby-
tujete v jediném pokoji se speciálně
normovaným příslušenstvím, ale
zbytek pokojů je kvůli jedněm dve-
řím nepoužitelný. Přestože části li
s postižením by mohly stačit a po-
sloužit taky dobře, kdyby se oproti
zvyklostem udělalo něco jinak.
Tereza Švárová
se podílela
na publikaci,
v níž nechybí
ani téma bez-
bariérovosti.
Samozřejmě, že existují normy,
ale i když se to zlepšuje, stále
si myslím, že celospolečensky
nepřevládlo uvědomění, že
bezbariérovost veřejného prostoru
je užitečná všem. Nejde totiž jen
o vozíčkáře, ale také o seniory,
rodiče s kočárky, lidi s velkými kufry,
dočasně hůř pohyblivé kvůli úrazu
a další.
Můžeš