Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 25

25

pro naše sportovce jde o obrovský

přínos, protože mají mnohem větší

motivaci něco dělat. Díky možnosti

soutěžit jsme tedy založili sportovní

klub a pravidelně trénujeme. V sou-

časné době máme 27 sportovců,

sedm z nich je ve věku od sedmi

do deseti let, takže jsou zařazeni do

tzv. přípravky. Další už jsou tzv. po-

kročilí, kteří se účastní evropských

her. Máme radost, že sportování děti

baví,“ usmívá se trenér.

Přemýšlí už i o zimní sezoně.

„Spolupracujeme s Kaňkou, která má

dlouholetou tradici zimních pobytů,

takže jsme si už zimní sporty moh-

li vyzkoušet. Na posledních zimních

hrách jsme soutěžili v kategorii mo-

nolyže. Využíváme asistenční způ-

sob, když sjíždíme společně a závod-

ník v monolyži pomáhá náklonem

těla. Jinak jsme zaměřeni na atle-

tické disciplíny, hlavně běhy, hody,

skoky a vrhy.“ A proč Mloci? „Chtěli

jsme veřejně ukázat, že pocházíme

z Kaňky, která má ve firemních bar-

vách modrou a oranžovou. Hledali

jsme nějakého živočicha, který by se

k barvám dobře hodil, a mloci jsou

dobře barevně zvýraznění,“ usmívá

se trenér.

Mezi úspěšné Mloky patří i děvča-

ta Aneta s Míšou. „Chodila jsem

jako malá do různých kroužků už

v Kaňce a ten sportovní mě od za-

čátku moc bavil,“ svěřila se dvace-

tiletá Aneta z Tábora, která má kro-

mě běhu a hodů ještě ráda skok do

písku. Také ráda chodí plavat, cítí

se jako ryba ve vodě v táborském

Jordánu. Její o dva roky mladší ka-

marádka Míša je na tom, co se týče

lásky ke sportu, podobně. „Teď jsem

na hrách běžela sto metrů a házela

jsem kriketovým míčkem,“ prozra-

zuje úspěšné disciplíny. Zimní spor-

ty ani jednu z nich ale nelákají, takže

lyže nebo sáňky nepostrádají. Kromě

sportu mají ovšem i další koníčky.

„Baví mě pracovat se zvířátky,“ svě-

řuje se Aneta. „Mě zase hodně baví

malovat obrazy,“ přidává se Míša. Co

najdou o Vánocích pod stromečkem,

ale ještě nevědí. „Ježíškovi jsme si

zatím nepsaly,“ smějí se obě.

Ve sportovním klání uspěli i spor-

tovci z Kaňky, např. čtrnáctiletý Lu-

káš, který běhá, hází, a navíc rád

jezdí na kole nebo koloběžce. „Jsem

spíš na dlouhé tratě,“ svěřuje se. Pat-

náctiletý kamarád Kuba si k atletice

přidává ještě florbal. „Baví mě i ho-

kej, na který zatím jen koukám, ale

chtěl bych ho jednou umět hrát. Jen-

že zatím neumím bruslit,“ přiznává.

Oba jsou přitom velcí fandové kolek-

tivních sportů. „Fandíme naší repre-

zentaci v hokeji i ve florbalu, a když

nehrají Češi, fandíme Slovensku,“

usmívají se v narážce na bývalou fe-

deraci, kterou zažili jejich rodiče, ale

oni už ne. 

Náměstek

jihočeského

hejtmana Pavel

Klíma přijal

v listopadu

na Krajském

úřadě v Českých

Budějovicích

úspěšné mladé

sportovce,

kterým poděkoval

za vzornou

reprezentaci

kraje. Spolu s ním

jim poblahopřál

i paralympijský

vítěz, plavec

Arnošt Petráček.

Míša s Anetou

úspěšně

reprezentovaly

Jihočeský kraj na

letních hrách.

Lukáš s Kubou

rádi sportují

i fandí českým

hokejistům.