Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 36

ŽIVOT / JAK SE ŽIJE … V ÚŠTĚKU

ný v domě balkon, nedostane se na

něj kvůli dvěma schodům.

SAMOSTATNÝ ŽIVOT

„Kromě zdejší paní pečovatelky Evič-

ky si také platím asistenci na koupání,

úklid i další věci, co jsou potřeba. Ně-

kdy si nechám přivézt jídlo z jídelny

místního JZD, i s donáškou to vyjde

na sto padesát pět korun. Jindy si va-

řím sám. Občas mi také pomůže ka-

marádka, která mě například odveze

autem k lékaři do Litoměřic,“ popisuje

Jakub svoje samostatné fungování,

které se zkomplikovalo po zhoršení

zdravotního stavu. Doma se pohybu-

je na mechanickém vozíku, ale ven

vyráží na vozíku elektrickém. Díky

němu zvládá i prudký chodník před

hlavním vchodem do domu, jinak by

musel jezdit zadním. Motorový pohon

je ale nepostradatelný i pro další po-

hyb po městě, jehož reliéf je kopco-

vitý, navíc v kombinaci s historickou

dlažbou v centru a celkově nepříliš

kvalitními chodníky.

V Úštěku se mu bohužel dosud

nepodařilo najít práci, což ho trá-

pí, a doufá, že se mu to už konečně

podaří prolomit. Momentálně jen

nárazově s něčím vypomůže ka-

marádům nebo sousedům. „Kromě

střední školy jsem si udělal i kurz

fotografické počítačové grafiky. Pak

mi ale museli udělat močový vývod.

Mám tak komplikovanější život, mu-

sím dodržovat určitý režim, navíc

potřebuji pravidelná ošetření a cizí

pomoc. S prací to tu není jednodu-

ché pro nikoho, prakticky všichni

dojíždějí do Litoměřic nebo do Čes-

ké Lípy. Také já bych se tu nerad za-

hrabal. Býval jsem zvyklý cestovat

i sám vlakem, hrál jsem bocciu a cel-

kově byl o dost aktivnější. Chci se

k tomu vrátit. Uvažuji také o pořízení

3D tiskárny. Tady je krásně, město

má poklidné kouzlo, ale dohroma-

dy nic tu není a nic se neděje, tak se

musím snažit sám,“ konstatuje Jakub,

který mě s nadšením přijal a provedl

městem.

ZNÁMÁ POSTAVA

Naše první zastávka je v nedalekém

velkém obchodě, který provozuje

společně s přilehlým hotelem pan

Honza, alespoň tak Jakub říká ob-

chodníkovi z Vietnamu, s nímž ka-

marádsky prohodí pár slov. Nájezd

je vzorně bezbariérový, na čemž si

prý provozovatel při rekonstrukci

dal záležet. Škoda, že stejné péče se

nedostává veškerému povrchu měs-

ta. Kvalitní části jsou střídány hor-

S prací to tu není jednoduché

pro nikoho, prakticky všichni dojíždějí

do Litoměřic nebo do České Lípy.

Také já bych se tu nerad zahrabal.

Býval jsem zvyklý cestovat i sám

vlakem, hrál jsem bocciu a celkově

byl o dost aktivnější.

Bez elektrického

vozíku by se Jakub

neobešel.