Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 27

27
Jeden zvašich geniálních před-
chůdců, Jaroslav Ježek, vnímal
svůj svět tmavomodře.
Rád cestuju, jezdím k moři, možná
i tam někde nacházím „ježkovskou“
modř. Je pro mne nádherné poslou-
chat zvuk moře, šumění vln, křídla
letících ptáků. Různé zvuky, šramo-
ty a tóny, lidské dialogy. Kde to jde,
ohmatám si materiál stavby. Nádhera
je slyšet zdálky zvonění zvonů. V-
mám šimrání slunce, dokážu roze-
znat i podle poklesu intenzity, kd
jde spát. Rozpoznám stmívání i sych-
ravý den. Táta tvrdí, že aspoň základní
světlocit mi zůstal zachovaný.
OPRVOTŘÍDNÍM ZÁZEMÍ
Jana Jarešová:
Když jsme postřeh-
li, že má Honza talent, snažili jsme
se ho všemožně podporovat. Přáli
jsme si, aby se hudbě věnoval. Zača-
li jsme kopírovat styl života našeho
syna, „následovali“ jsme ho. Já jsem
se přizpůsobila zcela, bylo nemožné,
abych chodila do práce, manželovou
starostí bylo zabezpečit rodinu, což
vyřešil tak, že v Brně založil počí-
tačovou firmu TurboConsult. Zůstat
doma nebylo pro mne snadné, proto-
že jsem pracovala jako průvodkyně,
byla jsem zvyklá být mezi lidmi. Byl
to ale nejlepší způsob, jak být Hon-
zovi po ruce, měl stále blízko z naší
strany individuální pomoc. A když
později začal na konzervatoři dostá-
vat nabídky, aby někde zahrál, začala
jsem samozřejmě organizovat celý
pořad dne. Zjistila jsem, že všechno,
v čem by mu pomáhala agentura,
umím sama – ten turistický ruch,
bývalé průvodcovství, ta organizace
byla ve mně…
Napřed jsem cítila před komplet-
ním pořádáním akcí respekt, ale pak
jsem pochopila, že jsou tam shodné
paralely. Dnes už máme své role roz-
dělené: Honza se domlouvá s kolegy
muzikanty, já s organizátory. Takhle
fungujeme a klape to. Včetně „kostý-
mu“, někam je třeba bílá košile, pro
venkovní a zimní variace hraje Hon-
za v rukavicích bez prstů. Jde o va-
riantu cyklistických rukavic, naučili
jsme se je kupovat v Německu, kde
jsou na jednom e-shopu prezentová-
ny jako „muzikantské“.
Můj manžel Vladimír na naši pri-
vátní situaci reagoval úspěšnou po-
čítačovou novinkou FriendlyVox:
program vznikl v týmu jeho šikov-
ných programátorů v roce 2014,
je zdarma a hlavně je úplně jedno-
duchý. Honza jako umělec je spíše
technický antitalent, ale díky Fri-
endlyVoxu si může přečíst noviny,
má přístup k Wikipedii, k YouTube,
může si pouštět muziku – je to po-
můcka i potěšení zároveň.
Honza se veškerou hudbu, kterou
hraje, učí náslechem, ostatně takto
Honza Jareš (*)
Zpěvák aklavírista, profesionální
hudebník. Narodil se vHradci Králové,
své dětství prožil vBrně, kde absol-
voval základní školu pro nevidomé
asouběžně základní uměleckou
školu, obor zpěv aklavír. Poté se
přestěhoval do Prahy abyl přijat ke
studiu na Pražské konzervatoři. Zde
studoval jako hlavní obor populární
zpěv (prof. Lída Nopová) asoučasně
imoderní klavír, nejprve pod vedením
prof. Miloše Nopa apo jeho smrti pod
vedením prof. Karla Štolby. Studium
zakončil absolutoriem  jako první
nevidomý student vhistorii školy.
Začal působit jako profesionální
hudebník, vystupuje jako cocktail pia
-
nista vpředních pražských podnicích,
vedle toho odehraje ročně bezmála
stovku koncertů po celé ČR. Vystupuje
sólově nebo vdoprovodu špičkových
instrumentalistů, jako je Jaromír
Helešic na bicí nástroje nebo Tomeš
Smetana (kontrabas).
Spolupracuje shudebním skladatelem
Tomášem Kymplem, který dvakrát po
sobě zvítězil vmezinárodní sklada
-
telské soutěži The UK Songwriting
Contest ve Velké Británii. Společně
vydali vroce  album Některý
lidi, sTomášovou písní Doktor duší
získal Honza Platinovou dvanáctku za
dvanáct vítězství vhitparádě Českého
rozhlasu. Vroce  obdržel výroční
cenu Legenda nočního proudu České-
ho rozhlasu vkategorii objev roku.
www.honzajares.cz
za pomoci svého absolutního slu-
chu vystudoval celou konzervatoř.
Učit se noty zapsané v slepeckém
Braillově písmu nemělo pro Honzu
nikdy smysl. Populární hudba, kte-
rou Honza hraje, není v braillských
notách k dispozici, a ani jeho uči-
telé na ZUŠ nebo později na kon-
zervatoři Braillovo písmo neznali.
Takže když se dnes Honza rozhod-
ne nastudovat nějakou skladbu, na-
jde si ji na YouTube, vybere si verzi,
která se mu líbí, a s ní pak pracuje
dál, většinou za pomoci nahrávky
na kazetovém magnetofonu. Honza
tvrdí, že tátův „patent“ využívá ze
všech nejvíc!
Občas to nemíváme s produk-
cí všech naplánovaných programů
jednoduché, ale na druhou stranu
zažíváme já i Vladimír situace, které
bychom jinak nepoznali…
Další koncert,
po boku
s maminkou...
Myslím, že dokážu poznat, jaká je
v publiku nálada, vřelost se odrazí
nejen v délce potlesku, ale také v tom,
jestli se mnou lidé tleskají do rytmu
nebo zpívají.
Můžeš