Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 26

KULTURA / ZPĚVÁK A KLAVÍRISTA HONZA JAREŠ

dobře, že když zvládnu na kole še-

desát kilometrů, v pohodě odehraju

dvouhodinový koncert. Samozřejmě

ne ve stejný den. (směje se)

Ovšem váš úraz byl izlomovým

okamžikem pro vaši profesní

práci.

Pár měsíců po mé lyžařské havárii,

kdy jsem ještě chodil o francouz-

ských holích, jsem odjel do Lázní

Jáchymov. Paní primářka Součko-

vá, mimochodem bývalá ministryně

zdravotnictví, mi poté, co se dozvě-

děla, že umím hrát a zpívat, nabídla,

abych vystoupil jeden večer pro lá-

zeňské klienty. Už jsem byl pár let po

studiích, měl jsem za sebou nemálo

vystoupení, ale právě tahle nabídka

se stala odrazovým můstkem k mé

profesionální kariéře. Moje zno-

vuuvedení na pódium, kam jsem se

tehdy dobelhal, dopadlo dobře. Cítil

jsem z vystoupení obrovskou radost.

Znovu se to rozjíždělo, cítil jsem, že

se mi vrací hudební energie. Získá-

val jsem další nabídky i sólových

koncertních večerů. Dnes koncertuji

po celé republice, někdy sám, jindy

s bezvadnými chlápky ze své kapely,

ale když přijedu do Jáchymova, mám

pocit, jako bych se vracel domů.

Samostatným tématem by byla

spolupráce sTomášem Kymplem,

vaše další výzva…

S Tomášem jsme se potkali už na

konzervatoři. V roce 2006 jsme

spolu natočili takovou studentskou

desku Některý lidi, šest skladeb, tzv.

halftrack. Pak mě v roce 2017 To-

máš pozval jako hosta na svoji desku

Pánský klub a na rok 2020 chystáme

konečně regulérní společné album,

které se bude jmenovat Doktor duší

podle titulní písně. Mimochodem,

s tou písní jsem vloni zvítězil dva-

náctkrát v hitparádě Českého rozhla-

su a získal jsem Platinovou dvanáctku

a k tomu ještě výroční cenu Legenda

nočního proudu Českého rozhlasu

v kategorii objev roku. Spolupráce

s Tomášem, dnes mezinárodně uzná-

vaným skladatelem, mě ohromně

baví a těším se na její pokračování…

Jak vypadá váš repertoár kromě

vlastních skladeb? Apodle čeho

vnímáte publikum?

Myslím, že dokážu poznat, jaká je

v publiku nálada, vřelost se odrazí

nejen v délce potlesku, ale také v tom,

jestli se mnou lidé tleskají do rytmu

nebo zpívají. Jestli si vystoupení na-

plno užívají nebo jde jen o „zdvoři-

lostní“ odezvu… Blízko sebe mívám

další neomylný (i kritický) hlas, tátu.

Řekne mi někdy bez obalu, co mohlo

být lepší. Program stavím podle in-

tuice a atmosféry obecenstva. Dnes

už mám s hraním jistou zkušenost,

takže mi pořadatelé věří. Důležitá je

pro mne pokaždé i akustika prosto-

ru. Nejraději si do koncertu vybírám

písničky našich i světových legend:

Jiřího Šlitra a Jiřího Suchého (s pa-

nem Suchým jsem se osobně setkal

při natáčení cédéčka Pánský klub –

senzace!), Waldemara Matušky nebo

Pavla Bobka. Miluju britskou popu-

lární hudbu – Phila Collinse, Chrise

Reua nebo Eltona Johna…

S mámou

a tátou: Nový

Zéland,Mexiko

a Ohňová země.

Naše velké cesty

za velkými zážitky

Moře mi pokaždé

dá pocit volnosti

a svobody.