Strana 15
Smysl pro
spravedlivý
zápas
Přestože si stále na něco stěžuje-
me a sami sebe často pomlouvá-
me, mohu říci, že jsme v zásadě
velkorysí. Kdyby se počet dárců
v procentech přepočítal na počet
obyvatel, tedy v průměru na hlavu,
zjistili bychom, že jsme stejně štědří,
či dokonce štědřejší, než jsou v prů-
měru lidé z ostatních zhruba stejně
bohatých států kolem nás, tedy
ze střední Evropy. Především lidé
handicapovaní, nezaviněně znevý-
hodnění, vzbuzují v nás pocit, že jim
máme pomáhat. A také pomáhá-
me. Jedno z vysvětlení, které mě
napadá, je náš smysl pro spravedl-
nost, snaha poskytnout každému, či
skoro každému, možnost, aby mohl
začít na stejné startovní čáře.
Sám pojem handicap je prý odvozen
z doby, kdy se problémy řešily zápa-
sem těch, kteří měli mezi sebou spor.
Doslova zápasem, bojem před očima
ostatních. Ale již tehdy zřejmě měli
smysl pro spravedlivý zápas. Pokud
byl mezi těmi, kdo si měli své spory
vyřídit vzájemným zápasem, příliš
velký fyzický rozdíl, pak ten, kdo byl
již od narození silnější a vyšší, byl
z rozhodnutí ostatních znevýhodněn:
Jednu ruku mu prý přivázali k tělu,
a teprve pak se začalo bojovat.
Je za tím jakýsi smysl pro spravedl-
nost či chcete-li pro čisté podmínky
pro další boj. V životě pro další
možnosti. Takové je asi pozadí
toho, že docela štědře dáváme pe-
níze těm, kteří jsou svým zdravím,
úrazem, tedy dříve, než jdou do
životního ringu, handicapovaní.
Snažíme se tím napravit, co těmto
lidem nebylo dáno. Souhlasím; jen
se sama sebe tiše ptám, zda oprav-
du, když takhle jednáme, jsme ten
nejateističtější národ v Evropě.
Autorka je socioložka,
členka rady Konta Bariéry.
SLOUPEK Jiřiny ŠIKLOVÉ
centrovaného alkoholu. Všichni ko-
lem sebe vidíme, že přes sebevětší
osvětu je lidí, kteří takto riskují, ješ-
tě příliš mnoho.
Patří kvýznamným rizikovým
faktorům ipopulární adrenalinové
aktivity?
Osobně bych je neodsuzoval, mo-
hou mít jistě svůj význam, zejména
v určitém věku. Ale z hlediska trau-
matologického, ale i ochrany sluchu,
by společnost přece jenom jisté ex-
trémní aktivity měla spíše odmítat.
Sice máme skvělou medicínu i sa-
motnou chirurgii, ale pokoušet osud
není dobré. Nikdy nebudeme umět
napravit úplně všechno, co si člověk
dobrovolně zvoleným rizikem způ-
sobí.
Zastavme se upacientů, kteří
neriskovali, apřesto zcela nebo
částečně sluch ztratí – třeba až
vdospělosti. Jakou máte zkuše-
nost sjejich návratem do běžného
života?
V případech, kdy lze chirurgicky
ztrátě sluchu zabránit nebo její ná-
sledky zvrátit, třeba i s použitím
sluchadel, je návrat docela dobře
možný a nemoc nemusí znamenat
ztrátu práce nebo sociálního kon-
taktu. V případech těžké nedoslý-
chavosti nemůžeme ani při použití
moderních sluchadel očekávat zlep-
šení, a pak opravdu hrozí jistá izo-
lace, která vyvolává těžké sociální
důsledky. Někdy se pak takoví lidé
sebeobviňují nebo hledají příčiny ve
svém okolí. Jako u jiných postižení
je zde problém přijetí. Hodně záleží
na schopnosti jednotlivce najít novou
vlastní harmonii…
Takže svět ticha není krásný…
Svět ticha může být krásný pouze na
omezenou dobu. Když trvá bez kon-
ce, jde spíše o prokletí. Pak se může
projevit i sklon k paranoidnímu jed-
nání, kdy podezírají své okolí, ale na-
prosto neoprávněně.
Co bychom my ostatní, kteří
máme vrodině, na pracovišti nebo
vokolí sluchově postiženého, měli
dělat?
Nejprve si řekněme, co by měl udě-
lat on, abychom mu vůbec mohli
pomáhat. On by měl tuto poruchu
otevřeně přiznat a pojmenovat si-
tuace, ve kterých mu nejvíce vadí.
Pacienti tohle podceňují, protože
problémy se sluchem jsou ještě
stále spojovány hlavně se stářím,
a jakoby tedy naznačují, že jedinec
už nestačí se silami. Nesmyslné je
také sluchově postižené považovat
na hloupější, pomalejší, uzavřenější.
My ostatní můžeme ovšem leccos
udělat bez problémů – například
udržovat s takovým člověkem op-
tický kontakt, nepoužívat zbytečné
zvukové kulisy, ptát se, co by jim
nejlépe vyhovovalo. Nevidomému
poskytujeme pomoc samozřejmě,
bílou hů l poznáme hned. Proč by-
chom tedy např. dveře, za kterými
pracuje sluchově postižený, nemoh-
li označit piktogramem?
Svět ticha
může být
krásný
pouze na
omezenou
dobu. Když
trvá bez
konce,
jde spíše
o prokletí.
15