Strana 28
KULTURA
A když najdu nosné téma, rozvíjím
ho do nějaké série. Hodně maluji lidi,
jejich velké a malé příběhy: táboření,
děti na stromech, den s mnoha ak-
tivitami – pěkně postupně, od kar-
táčku na zuby až do ložnice třeba. Já
jsem asi z poloviny také na plátnech
někde zachycený, jsem účastník, tu-
lák. Když mohu, objevím se někde,
občas i s manželkou nebo s dětmi.
Koblíbeným symbolům patří
také prkna, kvetoucí máky nebo
prasátka. Na plátnech rozpíná
paže isněhulák… Objevují se
snové krajiny. Měníte barevnost.
Co preferujete?
Já dělám kompozice podle nálady, už
jsem měl také výstavu pouze z čer-
no-zlatých pláten. Mé černo-zlaté
obrazy se ale objevily na expozicích
také hned vedle ostře a něžně barev-
ných pláten. Mix měl druhotný účel,
vypíchnout atmosféru. Květ divokého
máku je dost možná mým vnitřním
prostorem svobody a radosti. Když
se snažím udělat něco drsnějšího, tak
mě zase napadne černo-zlaté zabar-
vení. Oblíbená barevnost? Nejraději
mám zlatou, vybral jsem neapolskou
žluť – nejvíc se zlatu blíží. Vznikl celý
cyklus pláten… Miluji také prudké jar-
ní barvy, kdy ostrá žluť přechází do
jiných odstínů včetně zelené. Vznikají
tečkované mapy barvy, exploze po
zimě, kdy ještě nejsou zelené listy, ale
už se objevují květy.
Žebříky na vašich obrazech míří
knebi, někdy modrému, jindy
plnému mraků… Ty mraky mi
připomněly mé bloumání londýn-
skou galerií, kde četné krajino-
malby mistrů jsou plné mraků…
Mraky vás asi nikdy neomrzí…
Angličané jsou na mraky skutečně
specialisté. Máte pravdu, mraky pozo-
ruji rád, třeba když vyrážíme s kama-
rády na vý let, ve volné přírodě, v reálu,
tam vypadají mraky jinak. Skvěle vy-
padá i modrá obloha s velkým mra-
kem, stratokumulem, co letí nízko nad
námi a je šedavý a vysoký, některé
vypadají jako sochy na obloze, mám
je rád před bouřkou, i když se za nimi
objeví slunce. Ze všeho nejraději mám
ale mraky jako naducané peřiny, které
vypadají jako šlehačka.
Váš oblíbený malíř Josef Čapek
byl také bádavý tulák. Líbí se vám
ještě nějaký vý tvarný styl?
Josef Čapek maloval rád děti – stej-
ně jako já. Také mám rád Ladu, ale
to asi všichni. Ovlivnil mě grafik
M. C. Escher a Američan Marc Costa-
bi. Nedávno jsem si koupil úžasný
svazek, Codex Seraphinianus, který
se objevil asi před třiceti lety, ilustro-
vanou encyklopedii neskutečného
světa, kterou vytvářel a maloval Ital
Luigi Serafini.
Po různých etapách, které vás
tematický motivovaly, se chystáte
dál. Kam zamíříte?
Ocitl jsem se ve fázi, kdy se snažím
různé polohy propojit. Všechny mé
předešlé etapy se smísily. Řekl bych,
že jsem dosud shromažďoval mate-
riál. A teď zjišťuji, zda ho mám dosta-
tek, abych se vydal dál. Kudy a kam,
zatím nevím, ale svou – dejme tomu
– syntézou bych chtěl najít něco no-
vého. Jedno vím stoprocentně: rozví-
jení a řízení jedinečnosti je pořádná
dřina.
V prosinci 2016 pořádá
Konto Bariéry
13. Aukční salon výtvarníků
Pro informace sledujte
www.kontobariery.cz.
Miclovy obrazy staví schody do nebe,
o jejichž existenci však nesmíte
nikomu říci; jsou jako sladká tajemství,
bez kterých se nedá žít.
(kunsthistorička Martina Vítková)
Kouření
nové dýmky,
2015, 40 x 60,
olej na plátně
Černé jezero, 2015, 200 x 135, olej na plátně
Labutě v noci,
2015, 135 x 90,
olej na plátně