Strana 30
KULTURA / AUKČNÍ SALON
ale partner, nevnímáme mezi skláři
žádnou bariéru. Jak Jaroslav Svoboda
sám tvrdí: „Když jsme v tak malém
obsazení, musím zvládnout několik
profesí. Byl jsem vším – dělal jsem
a dělám všechno.“ Sám blízko sklár-
ny bydlí, je tu každý den. „Vstávám
po páté hodině, abych tady byl před
šestou, dám všem na čaj a oni začnou
pracovat,“ popisuje denní jízdní řád
v Karlově a pokračuje: „Udělám ně-
jakou potřebnou administrativu a jdu
k peci nebo jsem v brusírně. Někdy si
modeluji nebo skicuji něco nového.“
CENTRUM
SKLÁŘSKÉHO ŘEMESLA
„V rodině jdeme dvě sklářské gene-
race za sebou. Narodil jsem se těsně
před válkou u Poděbrad – tam táta
jezdil denně na kole do sklárny. Po
válce si udělal brusírnu na našem
dvorku. A já se odmala prostě po-
hyboval mezi sklem. Jednou mne
táta naložil do vlaku a odvezl mě do
školy v Železném Brodě, kde jsem na
střední umělecko-průmyslové škole
začal svou dráhu. To už je asi šedesát
let,“ vzpomene krátce Jaroslav Svo-
boda. „Měli jsme přístupné všechny
ateliéry, bylo se co učit. Už na škole
se odehrála má první setkání s pro-
fesionály, velkými i začínajícími jmé-
ny ve sklářském oboru: ředitelem
průmyslovky byl tehdy Stanislav Li-
benský – a na internátě jsem bydlel
s Františkem Víznerem.“
Hned po ukončení školy nastou-
pil nadaný výtvarník v roce 1958
v Praze, kde v Ústřední uměleckých
řemesel sháněli někoho s jeho spe
-
cializací. „Šlo o druhé místo, kde
jsem se setkával se špičkovými sklá-
ři i brusiči: Pavlem Hlavou, Jirkou
Harcubou, Jiřinou Žertovou, René
Roubíčkem, Maryčkou Stáhlíkovou,“
vypočítává pan Svoboda, „mezi námi
se postupně vytvářel profesionál-
ní přístup. A sklu se tehdy nadmíru
dařilo – jeho vlnovka šla právě v tom
desetiletí neuvěřitelně nahoru.“
Nesmíme ale zapomenout na ro-
dovou sklářskou tradici – otec a syn:
ti dva spolu pracovali ještě v Ústře-
dí uměleckých řemesel v Praze i ve
Škrdlovicích. Jde o lokalitu, kterou
v životopise výtvarníka nelze pře-
hlédnout: „Sem jsem z Prahy často
jezdil pomáhat brousit sklo. V tehdej-
ší produkci převládaly věci hodně ro-
zevláté, jakoby barokní. Chyběl tomu
řád.“ Když tam Jaroslav Svoboda na-
stoupil jako vedoucí (1969), věděl, že
je nutné změnit kompletně produkci.
Citelně tu chyběla brusírna; po roce
působení ji začal prosazovat. „Tým
posílil jako designér František Vízner
a brzy jsme postavili do jedné míst-
nosti dva stroje. On sám se tady rych-
le odpíchl vzhůru, z jeho ruky vychá-
zely čím dál krásnější věci,“ tvrdí.
Jak by se aktuálním jazykem řeklo,
krizový manažer, který měl Škrd-
lovice jen stabilizovat, zůstal místo
jednoho nebo dvou roků skoro dvacet
let. Zlaté období pro sklárnu, která se
prosazovala po celém světě. Krea-
tivnost i předvídavost vedla program
správnou cestou: orientací na ně-
které nepříliš vyzkoušené techniky,
vázy-láhve, zajímavé předměty do
interiérů. Tady se zrodila i novinka,
kterou vytvořil na základě požadavku
Skloexportu a nazval ji Amerika. Mísy
a vázy z čirého skla se sytě zelený-
mi a kobaltovými plastickými nálepy
v dutině i ve hmotě. Kolekce natolik
zajímavá a nosná, že se vyráběla tady
a posléze přešla se svým autorem dál.
Ještě stále se prodává…
„Na začátku 70. let jsme uspořá-
dali ve Škrdlovicích první sklářskou
pouť. A přišla i další, profesně velmi
cenná setkání,“ připomíná pan Jaro-
slav. „Pozvali jsme sem skláře i vý-
tvarníky – slavili jsme znovuzrození
sklárny. Na jednom místě a v jed-
nom čase se potkali pánové Liben-
ský, Harcuba, Oliva a Ježek. To byly
náramné dny v dobré společnosti
a pro mě také mnoho poučení. Uspo-
řádalo se asi šest sympozií, pak se
účast tak rozrostla, že projekt přešel
do Nového Boru.“
UNIKÁTNÍ TAVENÉ PLASTIKY
Kolem roku 1990 se Jaroslav Svo-
boda rozhodl, že zakoupí v Karlově
u Žďáru objekt bývalé školy a pře-
staví ho na vlastní sklárnu.
„Zažil jsem hodně ze sinusoid skla,
a když jsme tu začínali, zrovna hroz-
ně letělo. Jednu dobu tady bylo přes
sto pracovníků,“ říká během prohlíd-
ky: „V současnosti už naše prosto-
ry odpovídají současné pozici skla
ve světě i u nás. Hlavně jsme přešli
z veliké pece na menší, s pánví 50 na
50 cm – přesně porce skloviny pro
dva skláře. Normálně se taví z tzv.
kmene, my ale tavíme z kvalitních
křišťálových střepů, recyklujeme, še-
Už na škole se odehrála
má první setkání
s profesionály, s velkými
i začínajícími jmény
ve sklářském oboru.
Stmívání,
tavené sklo,
2013
Man,
tavené sklo,
2015