Strana 14
REFLEKTOR /
FINANCOVÁNÍ SPORTU
HANDICAPOVANÝCH
Jak přicházet o medailisty
SLOUPEK Lii VAŠÍČKOVÉ
vad, ale podle sportů. Zatím existuje
obojí uspořádání.
Sportem handicapovaných se za-
býváte přes 40 let, máte na starosti
plavce apřespolní běžce vČes-
kém svazu mentálně postižených
sportovců. Jaký máte jako výkonná
předsedkyně cíl ana jakou úroveň
byste ráda ČPV dostala?
Především bych chtěla, abychom měli
všichni klid ke své práci. A aby se dva
svazy tělesně postižených sportovců
(ČATHS a ČSTPS – pozn. redakce), které
se kdysi, když jsem ještě v ČPV nebyla,
rozštěpily z jednoho, zase sloučily. Tím
bychom konečně naplnili memoran-
dum IPC, že každou vadu bude zastu-
povat jeden svaz. Samozřejmě, že mým
snem je, abychom mohli handicapované
sportovce co nejvíce zajistit po finanční
stránce, abychom mohli tzv. vybojovat
co nejvyšší státní dotace. Ráda bych, aby
se nám podařilo přesvědčit sponzory, že
podpora sportu handicapovaných stojí
za to a že to nejsou zbytečně vynaložené
finanční prostředky.
Jak se zvašeho pohledu vyvíjí
společnost, její pohlížení na sport
handicapovaných ina jeho podporu?
Pravda je, že podpora ze strany spon-
zorů handicapovaných sportovců není
taková, jako je podpora sportu zdravých.
Ale pochopitelně ČOV má mnohem del-
ší tradici než ČPV. Situace se zlepšuje,
veřejnost začíná víc vnímat sport handi-
capovaných, obdivují výkony sportovců
a uvědomují si náročnost toho kterého
sportu. Ke zlepšení přispívá i spolupráce
s ČOV, který do svých propagačních akcí
zařazuje sportovce s handicapem. Ti se
mohou účastnit akcí, které pořádá ČOV
nebo Česká unie sportu, jako např. Saz-
ka Olympijský víceboj nebo olympiády
dětí a mládeže. I v tomto se od doby, kdy
jsem ve funkci začínala, mnohé změni-
lo a věřím, že spolupráce půjde pořád
kupředu.
Státní podpora sportu –
Vyhlášené okruhy neinvestičních dotací P I– P X
najdete podrobně na stránkách MŠMT
www.msmt.cz/sport-/statni-podpora-sportu
-na-obdobi--
V roce 2004 jsme s mým dnes
již manželem (Vojtěch Vašíček
je úspěšným handicapovaným
atletem, na letních paralympijských
hrách 1992 v Barceloně vybojoval
zlatou medaili v pětiboji – pozn.
redakce) hrdě sledovali naše
paralympioniky na sportovištích
v Aténách. Nádherné vzpomínky,
mnoho emocí, radost a hrdost na
naše sportovce i celou naši zemi.
Českou vlajku nám ukradli hned asi
třetí den, ale to na našem fandění
nic nezměnilo. Výsledek těchto her
byl pro Českou republiku úžasný –
31 medailí!
Po návratu domů začaly dohady
ve vedení organizací, které sdružo-
valy handicapované sportovce pod
hlavičkou paralympijského výboru.
Nevím, o co přesně šlo. Ve válce či
v bitvě je ale vždy někdo poražený.
V této válce dopadla porážka na
paralympijské sportovce a paralym-
pijský sport.
Ať byly důvody, které vedly k „vál-
ce růží“, jakékoliv, pánům, kteří ji
rozpoutali, se podařilo kompletně
rozložit zavedený systém podpory
paralympijských sportů. A to, co
se budovalo léta, je zničeno, chybí
základna parasportovců, kteří
neměli podporu. Řada z vrcholových
sportovců raději ze sportu odešla,
nehledali nástupce ani jim nebyli
vzorem. Některé sporty šly pod sva-
zy zdravých sportů.
Díky manželovi jsem se stala
členkou SK Moravia, který sdružuje
handicapované sportovce. Oddíl
každoročně pořádá atletické závody
a závěrečný turnaj Českého poháru
vozíčkářů ve stolním tenisu. V roce
2016 se v Českém poháru vozíčká-
řů umístili sportovci z SK Moravia
na 2. až 5. místě ve skupině A (tu
tvoří 20 nejlepších stolních tenistů
v ČR, včetně reprezentace). Veš-
keré prostředky na obě akce byly
získány od sponzorů a města Brna.
Na vlastní činnost klubu – trénink,
zajištění prostor, podporu, sportovní
pomůcky, účast na turnajích atd.,
si musí vždy sehnat veškeré peníze
sami. Od centrálních orgánů již více
let nedostal klub ani korunu, protože
podporují pouze reprezentanty (před
„válkou růží“ klub pravidelně pro-
středky dostával).
Ale sport není jen o reprezenta-
ci. Musí být základna, ze které
reprezentant vyroste. Už samo
sportování lidem s handicapem
zlepšuje fyzickou kondici, mají
méně zdravotních komplikací i lepší
kvalitu života. Ne každý může být
vrcholový sportovec. A pokud není
dostatečná podpora základny, kde
se mají hledat talenty? Když se i tak
nějaký nadějný sportovec objeví,
bojuje se sháněním prostředků, aby
mohl rozvinout svůj sportovní dar.
Potřebuje kvalitní tréninkový systém,
prostory na trénink, nářadí, regene-
raci, adekvátní výživu, soustředění,
účast na domácích i mezinárodních
kvalifikačních turnajích pro ME, MS
a paralympijské hry…
Pak je zcela logické, že mladý,
velice nadějný sportovec odchází do
zahraničí, kde mu nabídli vynika-
jící podmínky včetně rehabilitač-
ních pobytů, soustředění, úhrady
mezinárodních turnajů atd. Bude
mít perfektní zázemí, ale současně
podmínkou podpory jsou dobré
výsledky ve studiu! Uvědomují si, že
sportovec bude muset vést někdy
také civilní život, a chtějí, aby se za-
pojil do běžného života společnosti
jako kdokoliv jiný, i v pracovním
procesu, byť na vozíku. Ta filozofie je
vynikající. Jakmile ale jednou začne
startovat mezinárodně za jiný stát,
tak to již nelze změnit. Z lidského
hlediska mu to velice přeji. Z hledis-
ka našeho paralympijského sportu
jsme přišli o jednoho potenciálního
medailistu.
Autorka je lékařka,
členka rady Konta Bariéry.