Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 9

9

v akademickém prostředí s huma-

nitním zaměřením na filozofii a psy-

chologii, mezi příbuznými má i lékaře

a zdravotní sestry, takže se domnívá,

že její zájem o pomoc druhým může

mít kořeny právě zde. S dobrovolnic-

tvím chce začít i její o tři roky mladší

bratr. Rodiče jejich aktivity podporují

a líbí se jim, jak se jejich potomci za-

pojují – včetně toho, jak si Julie v Jedli

všechno sama vyjednala.

PŘÁTELÉ ADALŠÍ PLÁNY

Juliini přátelé o všech aktivitách vědí,

někteří spolužáci také. Jedna kama-

rádka se původně chtěla přidat, ale

nevyšlo to, tak se pokusí znovu teď

na podzim. V ideálním případě pak

budou na tréninky chodit obě spo-

lečně. „Většinu spolužáků to sice

neláká, ale považují to za hezké. Pár

z nich to také zkouší. Reakce jsou ve-

skrze pozitivní. Skupina mých přátel

jsou moc fajn lidé. Určitě by mi řek-

li, kdyby měli pocit, že dělám něco

toxického, nepřetvařují se a svůj ná-

zor říkají narovinu. V tomto případě

slyším jen pozitivní ohlasy,“ konsta-

tuje Julie.

Plány mladé studentky směřují

k humanitním oborům. „Až mi bude

za rok osmnáct, tak se rozšíří mož-

nosti, do čeho všeho se můžu zapojit,

ale nějaké zásadní změny zatím ne-

plánuji. I když určitě bude zajíma-

vé zkusit i něco dalšího. Pokud jde

o další studium a budoucí profesi,

tak mě nejvíc zajímá psychologie.

Líbilo by se mi být psycholožkou,

terapeutkou. Ačkoliv mě napadla

i speciální pedagogika. Každopádně

chci být v blízkém kontaktu s lidmi.

Přesně zatím nevím, raději si nechá-

vám otevřené možnosti. Je špatné jít

moc brzy za jediným cílem, protože

si uzavřete další cesty. Vím ale urči-

tě, že třeba hudbu profesionálně dě-

lat nebudu,“ uzavírá s úsměvem Julie

Koubová, která možná ještě přesně

neví, kam bude směřovat profesně,

avšak o její osobnostní cestu rozhod-

ně netřeba mít obavy. 

Program DofE

Jedná se ocelosvětový program pro mladé lidi ve věku od 

do  let, který založil vroce  britský princ Philip, otec

současného panovníka Velké Británie. Cílem programu je

povzbudit mladé lidi ve všestranném seberozvoji aocenit je

za to. Mladí lidé si vněm stanovují cíle ve čtyřech základních

oblastech, jimiž jsou rozvoj dovedností, sportovní aktivita,

dobrovolnictví adobrodružná expedice. Spomocí dospělého

mentora usilují ojejich splnění. Za překonání svých výzev

získávají Mezinárodní cenu vévody zEdinburghu zrukou

významných osobností. Po celém světě se programu účastní

na osm milionů studentů, vČeské republice je do DofE nyní

zapojeno přes   mladých lidí.

Zvoleným činnostem se účastník věnuje pravidelně alespoň

jednu hodinu týdně po určitou dobu (podle zvolené úrovně

tři měsíce až , roku) asnaží se dosáhnout vytyčeného

cíle. Cíle mohou být různé – důležité je, aby jejich plnění

účastníka bavilo aaby ho rozvíjely. Úspěšní absolventi

programu získávají pamětní odznak acertifikát při

závěrečné ceremonii (pořádá Národní kancelář DofE), který

održiteli vypovídá, že program absolvoval – tj. že se dovede

cílevědomě zaměřit na seberozvoj apřekonávání překážek.

Většinu spolužáků to

sice neláká, ale považují

to za hezké. Pár z nich

to také zkouší. Reakce

jsou veskrze pozitivní.

Skupina mých přátel

jsou moc fajn lidé. Určitě

by mi řekli, kdyby měli

pocit, že dělám něco

toxického, nepřetvařují

se a svůj názor říkají

narovinu.

Součástí pomoci

je inošení

sportovního

náčiní...

... nebo vedení

rozcvičky.