Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 15

Senior je
také člověk!
Kdysi jsem vyslechl rozhovor dvou
seniorek, které si dělaly legraci
z toho, jak zase budou muset
vymyslet nějakou výmluvu, aby
nemusely jet k rodinám svých dětí
slavit Vánoce. Chtěly mít pokoj
a být doma samy.
Narušilo mi to mou poněkud
schematickou představu
o seniorech jako bezmocných
stvořeních, která nejenže nemají
smysl pro humor, ale jsou
nesamostatná a musí se na nich
páchat milosrdenství.
A ještě jedna vzpomínka. Povídám
si uprostřed kroužku pánů a dam
v penzionu pro seniory, který vedl
bývalý voják, mentální oběť svého
původního povolání. Ten den
vedoucí nařídil aktivizační cvičení,
neboť se o jeho potřebnosti dočetl
v nějaké příručce.
Jeden úžasný pán, mimořádně
vzdělaná osobnost, přicházel mezi
nás. Ten trouba vedoucí se ho
násilím snažil odvést na cvičení.
Muž se držel zárubně dveří a křičel
na vedoucího, který jím lomcoval:
Nechte mne, jsem svobodný
člověk! Nechci jít na nějaké
cvičení!
Co mají ty dvě vzpomínky
společného? To, že senior není
nějaký zvláštní druh člověka.
Možná až v pozdním stadiu
demence se neobejde bez
manipulativní péče. Stejně tak jako
malé děti nemají být ve všem jen
předměty péče, o jejíchž postupech
se nechávají rodiče poučovat
z „odborných“ knížek.
Stejně jako dítě i senior je prostě
člověk. Potřebují hlavně, aby je měl
někdo rád. Opravdu rád. Skutečná
láska nás naučí, kdy, zda a jak nás
děti i staří potřebují.
Autor je emeritní evangelický farář
vLitoměřicích, bývalý senátor aceloži-
votní aktivista voboru lidských práv.
SLOUPEK Zdeňka BÁRTY
15
Možná to lidé moc nahlas neří-
kají, ale zdá se, že čas pacienta
nemá v našem zdravotnictví
žádnou cenu...
Proč se tak dlouho všude čeká?
Mimo jiné i proto, že můžete jít, kam
chcete, kdy chcete, a když máte dost
trpělivosti, dočkáte se. Jak jsem již
uvedl, příčinou je neefektivní orga-
nizace a absence koordinace posky-
tování zdravotní péče. Výrazným ry-
sem českého zdravotnictví je chaos.
Nyní ministerstvo zdravotnictví
usiluje o podstatnou změnu – pra-
vomoci praktických lékařů se mají
rozšířit, jejich oprávnění předepi-
sovat některá modernější léčiva má
umožnit, aby se starali i o pacienty
s vážnějšími diagnózami. Veřejnost
se pak může ptát: Nebudou praktičtí
lékaři ještě více přetíženi? Umějí se
o nás postarat jako specialisté?
Cílem není nahradit specialistu
praktikem. Zvýšená kompetence
praktického lékaře vás nepřipraví
o specialistu, ale využijete ho v pří-
padě, kdy to bude skutečně potřeba.
On pak bude mít čas na nejasné či
komplikované případy a vyšetření,
na která dnes čekáte řadu týdnů
i měsíců. Ve světě je to běžné, prak-
tik je kvalifikovaným filtrem, který
umí posoudit vaši skutečnou po-
třebu. Dnes nemám žádné nástro-
je, které by mi umožnily pacienta
provést celým systémem racionál-
ně. A důležitá věc – tato změna se
nebude týkat chronických, dlou-
hodobě léčených pacientů u spe-
cialistů. Ti opravdu o nic nepřijdou.
Ovšem musíme racionalizovat spo-
třebu péče. Dnes je často nadměrná
a mnohdy zbytečná.
Znovu připomínám, jsme jedinou
zemí z tzv. vyspělého světa, kde ob-
čan nemá ve spotřebě zdravotních
služeb a v jejich dostupnosti žádná
omezení. Důsledkem pak je, že u nás
není nejmodernější péče na stě,
jak se někdy ve veřejném prostoru
tvrdí. Nejmodernější léčba by mohla
být dostupnější. Já mohu diagnos-
tikovat, sledovat a léčit stabilizova-
ného diabetika, který nemá mimo-
řádné komplikace. Ale mohu mu
předepisovat v zásadě jen jeden lék.
Bezpečnější a účinnější léky pře-
depsat nesmím, resp. mohu pouze
tehdy, když si je pacient sám zapla-
tí. Nemohu vybavit svého pacienta
glukometrem. Podobné je to s léky
např. na některá běžná kožní, urolo-
gická či plicní onemocnění. Vlídnost
personálu není mnohde taková jako
např. v Německu či Rakousku.
Záměrem ministerstva zdravot-
nictví a zdravotních pojišťoven je
chaotický stav změnit. Racionalizace
péče povede ke zlepšení její kvality
a její dlouhodobé udržitelnosti. Jsem
si jist, že posílení primární péče je
dílčí krok spvným směrem. Do-
mnívám se však, že bez opravdo
systémové změny postihující sa-
motnou podstatu současného zdra-
votního kvazipojištění není zásadní
náprava systému možná.
Kdo je MUDr. Václav Šmatlák
Všeobecný praktický lékař, spoluzakladatel avletech
 až  předseda Sdružení praktických lékařů České
republiky, nyní jeho místopředseda.
Můžeš