Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 8

REFLEKTOR / CENTRUM KOCIÁNKA

OD ŠKOLKY PO STŘEDNÍ VĚK

Cílovou skupinou celého Centra Ko-

ciánka jsou děti od tří let po dospělé

do 45 let s tělesným, kombinovaným

nebo až středně těžkým mentálním

postižením. Je proto velmi těžké říct,

kdo je typickým uživatelem některé

z řady sociálních, zdravotních a te-

rapeutických služeb. Složení více

než dvou set klientů je zkrátka velmi

pestré, ať už navštěvují denní nebo

týdenní stacionáře, sociálně-terapeu-

tické dílny, domovy pro osoby se

zdravotním postižením, chráněné by-

dlení či odlehčovací služby.

V posledních letech také dochází

k výraznému nárůstu zájmu o služ-

by pro děti a mládež s poruchou

autistického spektra. Toho si všímá

nejen Kociánka, ale také mateřská

a základní škola i střední škola, které

v areálu centra sídlí a většina jejich

žáků využívá služeb Kociánky, byť

mají vlastní právní subjektivity i zři-

zovatele. Ředitelka MŠ a ZŠ Jana Ka-

dlecová dokládá nový trend čísly: „Ve

školce máme z pěti tříd čtyři autis-

tické, ze 109 žáků ZŠ tvoří čtvrtinu

žáci s PAS, a to ještě nevíme, kolik

dalších se nám letos přihlásí.“

Společně s Tomášem Komárkem

tak poukazují na fakt, který je rok

od roku zřetelnější – žáci s autis-

mem mají problémy s umístěním

v běžných školách a zatím neexistu-

je koncepční řešení. Nezbývá než se

obracet na speciální školy, jejichž cí-

lovou skupinou však dosud byli žáci

s jiným typem postižení.

NOVÉ CESTY,

NOVÉ PERSPEKTIVY

Různí zřizovatelé a samostatnost

škol i Centra Kociánka občas přináší

určité komplikace, zejména po legis-

lativní stránce jde o těžko uchopitel-

ný celek. Například tak bylo nutné

hledat cestu, jak zařídit, aby některé

terapie mohli využívat externí žáci,

kteří jinak s Centrem Kociánka ne-

mají nic společného.

O hledání nových cest by ostatně

mohl ředitel Tomáš Komárek vyprá-

vět celé odpoledne. Před šesti lety

nastoupil do vedoucí pozice po ně-

kolikaletém působení v přímé péči.

Vystřídal bývalého ředitele (který

za sebou měl třicetileté angažmá)

a v počátcích svého působení se mu-

sel vyrovnat s obavami části zaměst-

nanců i rodičů z novinek a změn.

Některé věci se mu zatím stále ne-

podařilo prosadit, nechce je však

podle svých slov protlačovat silou:

„Všechno chce svůj čas a něco pros-

tě trvá déle, než to všichni přijmou.

Říkal jsem si například, že by bylo

lepší, kdyby alespoň část domovů

pro osoby se zdravotním postižením

fungovala v běžných bytech uvnitř

města. Nabízel jsem i různé prostory,

zatím to však lidé vnímají spíš jako

komplikaci.“

Jistou decentralizaci však ředitel

Komárek považuje za prospěšnou

a snaží se také o snížení kapacity

zařízení. „V minulosti jsme se po-

hybovali okolo čísla 300! Existovala

dokonce ambice udělat z nás největší

zařízení v zemi. To už naštěstí nepla-

tí. Za užitečné považuji také snižová-

ní věku uživatelů některých služeb,

respektive snahu dříve je dostat do

světa nebo navazujících služeb. Těch

je bohužel stále nedostatek, ale před-

stavte si, že žijete do 40 let v něja-

kém prostředí, a pak se vám odcho-

dem ze dne na den změní život.“

Není překvapivé, že řada klientů

střídá různé typy středních škol i slu-

Bylo by lepší, kdyby

část domovů pro

osoby se zdravotním

postižením fungovala

v běžných bytech uvnitř

města. Zatím to však

lidé vnímají spíš jako

komplikaci.

Skladba obyvatel

zdejšího zařízení

je velmi pestrá,

stejně jako jejich

aktivity.

Ředitel Tomáš

Komárek otevírá

Kociánku světu už

šest let.