Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 6

REFLEKTOR

Otevřít se

světu

Jedním znejvětších anejstarších

zařízení pro osoby se zdravotním

postižením vČeské republice

je brněnské Centrum Kociánka.

Letos si připomíná sto let od

svého založení. Ominulosti,

ale především osoučasnosti

aplánech do budoucna jsme při

prohlídce areálu slyšeli od ředitele

Tomáše Komárka.

Text: RADEK MUSÍLEK

Foto: JAN ŠILPOCH

Na Králově Poli, v severní části mo-

ravské metropole, se rozkládá tři-

náctihektarový zámecký park, kte-

rý působí jako oáza klidu uprostřed

městského ruchu. Před sto lety bylo

nejspíš méně rušné i okolí, každo-

pádně v srpnu 1919 přešel anglický

park i s budovou zámečku na po-

pud Alice Masarykové (dcery prv-

ního československého prezidenta)

do majetku Zemského spolku pro

léčbu a výchovu mrzáčků na Mora-

vě. Spolek pečoval o děti i dospělé

s tělesným postižením, první klienti

zaplnili nově vzniklé zařízení v ná-

sledujícím roce.

Postupně zde vyrůstaly další ob-

jekty (některé z nich neopomíjejí ani

průvodci po brněnském funkciona-

lismu), takže dnes tvoří areál více

než deset různě položených budov

rozličného stáří.

Od roku 1954 pod Kociánku patří

také pracoviště v Březejci, který leží

nedaleko Velkého Meziříčí, padesát

kilometrů severovýchodně od Brna.

Zdejší původní ozdravovna sloužila

dětem, které byly zmrzačeny během

druhé světové války, a dětem posti-

ženým obrnou. Podle současného

ředitele Centra Kociánka Tomáše

Komárka je občas terčem kritiky, že

Březejc jde svou polohou „na samo-

tě u lesa“ proti inkluzivnímu duchu.

Osobně je však přesvědčen, že jde

o velmi příjemné místo, kde se jeho

obyvatelům líbí. I proto, že zde panu-

je rodinnější prostředí a díky menší

kapacitě je pružnější ve svém fungo-

vání.