Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 6

můžeš / číslo 11 - 2012
ANKETA / DOBRÉ ZPRÁVY
Novela neruší kojenec-
ké ústavy ani dětské
domovy, ale posouvá
těžiště práce srodinou
doterénu místo přesunu
dítěte doústavního za-
řízení. Není slepou kopií
zahraničních systémů
péče oděti, využívá ově-
řené poznatky zoborů
psychologie, psychiatrie,
sociální práce apedago-
giky.
Novela nekritizuje
pracovníky ústavní péče,
ale povzbuzuje mož-
nost starat se ioděti se
závažným handicapem
vdomácím prostředí. Jde
oto, aby vústavní péči
nezůstávaly roky, zvlášť
fragilní je raný dětský
věk. Zvlastní praxe vím,
že děti, které se dostanou
dodětských domovů až
vdospívání, nejsou poby-
tem vústavním zařízení
dotčené jako ty, které
vnich tráví celé dětství.
Udítěte, kterému se
vdobě ponarození
nedostává přiměřených
podnětů, se nevyvíjí
empatie. Není vyloučené,
že snegativními prožitky
vraném věku souvisí
násilí mladých lidí,
neschopnost budovat
hlubší atrvalejší vztahy,
neschopnost poskytnout
lásku vlastním dětem.
MILENA ČERNÁ
ředitelka Výboru dobré vůle Olgy Havlové
Dnes se prosazuje názor,
že nejvhodnější prostředí
pro zdárný vývoj dítěte
nejútlejšího věku před-
stavuje stabilní výchovné
prostředí sněkolika málo
osobami. Ztoho vyplývá,
že ústavní výchova stojí až
daleko zarodinou, zaná-
hradní rodinnou péčí.
Nelze však zaměňovat
myšlenku apraktickou
realizaci. Děti žijí osobní
osudy, nakteré reformá-
toři nebo ijen obyčejní
úředníci nedohlédnou.
Zkušenosti ze zahraničí
by nás měly varovat před
úskalími náhlé avýrazné
redukce ústavní péče.
Jestliže dítě vymění
vprůběhu několika málo
let šest pěstounských
rodin, jde otrestuhodné
selhání. Jestliže máme
zkušenosti, že některé
děti nikdo nechce, změní
se situace mávnutím
proutku?
Má stát nastaven systém
důkladného vzdělávání
pěstounů? Myšlenku
posilování náhradní péče
vrodinách lze pokládat
zasprávnou již dnes,
nicméně její naplňování
může trvat delší dobu
apodle mého psycho-
logického soudu by se
nemělo dospět kabso-
lutnímu rušení všech
ústavů.
VÁCLAV MERTIN
dětský psycholog, katedra psychologie
FFUK Praha
Hlavní otázkou je, jak
ústavy pracují ajak jsou
velké, ne které mají zů-
stat. Jsem přesvědčena,
že máme jít především
cestou deinstitucionali-
zace azměny vmyšlení
auvažování oústavní
péči.
Naprvním místě musí
být zajištění astabilizace
péče doma. Potřebujeme
dostatek odlehčovací
péče aaž nakonci řetězu
je teprve ústav, ato
jakýkoliv. Pokud ústavní
péče, pak sprofesionál-
ním osobním přístupem.
Pokud jde odětské
domovy, rozhodně nejde
oplošné rušení těchto za-
řízení, to jsme ani nikdy
neříkali anechtěli.
Jde ozměnu systému
vtom smyslu, že dobu-
doucna chceme přede-
vším umožnit dětem bez
rodiny žít spíše vpřiroze-
nějším prostředí, kterým
mohou být pěstounské
rodiny.
Nechceme jít cestou vel-
kých institucí ani velkých
rodin, chceme pomoci
opuštěným dětem zajistit
výchovu vrodinách,
které oděti mají zájem,
budou profesionály
voboru abudou mít děti
kživotu vběžné společ-
nosti, vběžném životě.
LENKA KOHOUTOVÁ
poslankyně Parlamentu ČR
Nazákladě zkušeností
mohu konstatovat, že
vnašem zařízení je stále
velký počet dětí, které by
mohly odejít dopěstoun-
ské péče, ale pěstouny
nemáme.
Absence jasných kritérií
pro výběr osob pečujících
odítě, absence proško-
lených pěstounů vrámci
nových forem pěstounské
péče, to jsou jen některá
rizika urychlené trans-
formace.
Pěstounská péče má
unás tradici podesetiletí
avždy byla alternativou
péče vKÚ adětských
domovech. Pluralitní
systém by měl být zacho-
ván, měl by podporovat
stávající formy péče
oohrožené děti arodinu
ahledat alternativy, ak-
tivně vyhledávat kvalitní
pěstounské rodiny, za-
jistit fungování dětských
center, podporovat
adoptivní rodiny, terénní
služby pro rodiče aděti.
Budou-li služby kvalit-
ní, sdobře fungujícími
terénními službami,
skvalitní primární péčí
vrodině adalší nabídkou
odborných služeb, bude
péče ipodle upozornění
zahraničních odborníků
stejně finančně náročná
jako stávající systém.
JAROSLAVA LUKEŠOVÁ
ředitelka Kojeneckého ústavu Praha
JAKÉ FORMY
ÚSTAVNÍ PÉČE
O DĚTI ZACHOVAT
A DÁL ROZVÍJET?
FESTIVALY BEZ BARIÉR. Moravskoslez-
ská hornická nadace je iniciátorem Zážitků
bez bariér aběhem letošního léta nafestiva-
lech vPraze, Ostravě, Hlučíně aPlzni provo-
zovala bezBAR, kde návštěvníky obsluhovali
vozíčkáři.
NAŠLI RECEPT NAÚSPĚCH. Krnovská
společnost Chrpa, sociální firma Slezské
diakonie, získala zamalované sklo, por-
celán, hedvábí, textil akov, zapěstování
aprodej rostlin ochrannou známku Práce
postižených. Zaměstnává 19 osob sposti-
žením, průběžně přijímá další. Informace:
e-mail: chrpa@sdk.cz, tel. č. 733142405.
DOHODONÍNA SEUROKLÍČEM
VKAPSE. VMasarykově muzeu vHodo-
níně si otevřete toaletu euroklíčem stejně
jako sociální zařízení vmístním nákupním
centru Cukrovar.
PTEJTE SE NACENTRUM KLÁŠTER.
Občanské sdružení Život bez bariér vNové
Pace provozuje vesvém centru Klášter
chráněné dílny anabízí sociální rehabilitaci
aubytování. Více na: www.zbb.cz, tel. č.:
493724149.
PLZEŇ NENÍ JEN PRAZDROJ. Kam bez
bariér – Plzeňsko je titul knihy Miroslava
Valiny. Doporučuje ajako mapový průvodce
podává informace ocestovatelských mož-
nostech lidí se zdravotním handicapem.
ZAPARKUJETE ZDARMA. Město Havířov
zřídilo nové parkoviště se stovkou parko-
vacích míst, šest znich je určeno řidičům
spostižením. (nouz)
�
Můžeš