Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 19

ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ
můžeš / číslo 11 - 2012
Jestliže chceme
žít vesvobodný
společnosti, nemůžeme
skoro nic zakazovat.

Konto BARIÉRY připravuje . aukční
salon výtvarníků. Díla budou vystavena
vKarolinu mezi . listopadem
a. prosincem. Aukce děl, jejíž výtěžek
jde napodporu vzdělání studentů
se zdravotním postižením,
se uskuteční vneděli . prosince 
vModré posluchárně Karolina vPraze.
Ne, ne. Ono je to dokonce kolikrát ivelice
namáhavý. Když dělám grafiku už třeba
desátou hodinu, tak jsem tak vyčerpanej,
že si jdu takzvaně odpočinout dodivadla.
Aopačně.
Naši čtenáři to nemají většinou vživo-
tě moc lehké. Kdybyste byl lékařem,
ordinoval byste jim poezii? Anení už to
přece jenom trochu prošlý lék?
Určitě bych ji ordinoval. Ta nikdy nemůže
škodit. Ta nikoho nezabije. Aprošlý lék?
Asi pro někoho ano. Byly doby, kdy jen
Klub přátel poezie měl dvacet tisíc členů.
Dneska když vůbec vyjde knížka básní,
tak má náklad vnejlepším případě osm set
kusů. Abásník si ji většinou musí zaplatit
sám.
Naši čtenáři jsou často trochu osamělí.
Buď moc dosvěta anaulici nemohou,
nebo třeba ani nechtějí. Dříve byla
právě kniha nebo písnička dobrým ka-
marádem. Ale to přestává platit, cosi
tu přehlušuje obyčejný hlas zpěváka,
básníka, herce…
Nejvíc nanás ze všech stran křičí peníze.
Vidím to vdivadle. Byly doby, kdy jsme měli
ideologické problémy, teď máme velké,
převelké problémy ekonomické. Přitom
zpíváme ahrajeme, obrazně řečeno, stále
stejně. Stále hledáme obyčejnou poezii
vneobyčejných životech. Nebo obráceně
– neobyčejnou poezii… Ale máme stále
nakahánku, když se podíváme doobyčej-
ných účtů našeho divadla. Tam bohužel
poezie končí…
Projevem všudypřítomné vlády peněz
je reklama. Zdá se, že před ní nelze
uniknout. Jak tomu jako výtvarník
rozumíte?
Reklama patří knašemu století. Ajá se stím
smiřuju, poněvadž jinak bych byl nakrknutej
celej zbytek života, ato já nemám vúmyslu.
To víte, že nám to kazí vkus. Moje původ-
ní profese je přece reklamní grafik, takže
něco oté věci vím. Takže já nemám nic proti
reklamně obecně, dokonce vtelevizi se občas
objeví kousek, který mě nadchne. Ale většinou
je to balast ato neovlivníme. Jestliže chceme
žít vesvobodný společnosti, nemůžeme skoro
nic zakazovat. Snad jen věci, který odporu-
jou lidský slušnosti. Ale to asi žádám moc.
Občas se objeví reklama, která je už zahranicí
myslitelnýho.
Ještě si připomeňme vaši písničku Ka-
marádi. Máme kolem sebe mnoho lidí,
kteří se rádi mračí. Avy jste tehdy na-
psal, že jste se ani jednou nezachmuřil.
Platí to stále?
Asi to je iprojev povahy. Já se nechmuřím.
Aještě kjiné vaší písničce. Souhlasil
byste stím, že jsme teď krajina posed-
lá tmou?
Trochu bych souhlasil. Bohužel. Nevidím
sice naprostou tmu, spíš bych řekl – krajina
posedlá šerem. Ikdyby totiž byla úplná tma,
já pořád vidím nějaký světýlko, zakterým je
možný jít.
Kdo je Jiří Suchý?
Narozen r. 1931. Textař, básník, prozaik,
dramatik, režisér, zpěvák… Klíčová
postava české kultury druhé poloviny
20. století.
Autor více než tisícovky písňových textů
amnoha her uváděných především
vdivadle Semafor, které založil
vr. 1959. Filmový scenárista
(Kdyby tisíc klarinetů, Nevěsta atd.).
Mnoho Suchého textů zlidovělo, méně
známá, ale uznávaná je ijeho výtvarná
tvorba.
info
JAKO
ZA DÁVNÝCH
ČASŮ
– oponu si
musel Jiří
Suchý nama-
lovat sám. Ale
nepřipouští si,
že by ji spustil
definitivně.
Můžeš