Strana 24
LISTOPADOVÁ SONDA
můžeš / číslo 11 - 2012
V klidu si jedete tramvají
a rozjímáte o svých
věcech. Například o tom,
proč lidé tvrdí, že milují
barevný podzim. Přitom
se oknem vkrádají siluety
deštivého soumraku,
ve kterém jsou jedinou
barvou světla aut.
Najednou se ozve jméno
stanice Mezi hřbitovy.
JSOU HŘBITOVY
BEZ BARIÉR?
Text: RADEK MUSÍLEK aTEREZA MARKOVÁ
Foto: JAN ŠILPOCH
A
aby byl obrázek úplný, přistoupí
starší dáma sdušičkovým věnečkem.
Hned zaní si vnouček šťastně ahrdě
nese nový lampion shalloweenským
motivem. Každá generace si holt
podzimní radovánky užívá jinak. Ačkoliv
jsem obklopen atmosférou všech svatých,
domé mysli se vkradla čertovská myšlenka
nanekorektní námět – jsou hřbitovy bezba-
riérové?
Se svým nápadem jsem se svěřil kamará-
dovi uhorkého čaje. Grog nám vrchní udělat
nechtěl. Snad ještě vdůsledku nedávné
prohibice prohlásil, že místo rumu má teď
jen utrum. Přestože jsem byl prokazatelně
střízlivý, můj přítel se mi díval dotváře se
značnými pochybnostmi. „Očem chceš,
prosím tě, psát? Nakrchov odnesou přece
každého! Vtomhle jsou funusy velmi demo-
kratické abezbariérové...“
To je pádný argument, říkal jsem si, ale
nahřbitovy si přece nechodíme jen lehnout.
Ještě před tím tam navštěvujeme ty, kteří
nás vtomto ohledu předběhli. Často také
jen tak rozjímáme vpoklidné atmosféře,
hledáme historické pamětihodnosti nebo
hroby známých osobností. Anedej bože, co
kdybyste se jednou takovou stali? Mohly
by vám pak knohám chodit pokládat věnce
zástupy truchlících vozíčkářů?
Vduchu mi začaly běžet vzpomínky
narůzné hřbitovy, které jsem kdy navští-
vil. Když nepočítám hřbitůvky vestrmých
stráních kolem některých vesnických
kostelíčků, nevzpomínám si nanějaký
zásadnější problém. Že by tedy opravdu
nebylo očem psát? To tedy ne! Vytipo-
val jsem si tři známé hřbitovy, které jsou
nejen místem posledního odpočinku, ale
zároveň inavštěvovanou turistickou atrak-
cí. Vyšehradský Slavín, pražský židovský
hřbitov naStarém Městě aznámé pardu-
bické krematorium.
Slavín je bez problémů
Slavín je svozíkem přístupný velmi dobře.
Takže kdyby nějaký člověk spostižením
prorazil mezi privilegovanou elitu národa,
nemusí se bát, že by ho zde jeho nechodící
kolegové nemohli navštěvovat. Doporučuji
vstup před chrámem Petra aPavla, kde je
inájezd naobrubník přilehlého chodníku.
Procházka mezi hroby je zcela bezproblémo-
vá. Nejhorší jsou tedy vyšehradské dlažební
kostky vně hřbitova.
Židovský hřbitov snáhrobkem slavného
rabiho Löwa je opoznání rušnější améně
přístupný. Hlavním vchodem se tam vozíč-
kář kvůli schodům nedostane. Vstoupit tedy
musí oficiálním východem vjiné ulici. Tam
chybí nájezd naobrubník. Naštěstí může
pomoci přítomná ochranka hlídkující ubrá-
ny. Upřilehlého okénka sdalší pokladnou
zjistíte, že nemusíte zaplatit (až se chce
napsat nekřesťanských) 300 Kč uvedených
natabuli. Lidé spostižením to mají za50 Kč.
Ovšem to zjistíte jen během konverzace
sprodávající dámou. Oficiálně tuto cifru
napsanou nenajdete. Nasamotném hřbitově
čeká ještě jeden obrubník ajinak vcelku
zvládnutelný povrch. Místy se dá zajet imezi
křivolaké náhrobky, většinou se však musíte
držet okružní cestičky.
Pardubice jsou po rekonstrukci
Dopardubického krematoria se vypravila
vozíčkářka Tereza Marková. „Nebylo to
proto, abych věděla, dočeho jdu, jak říká
klasik, ale abych obhlédla, je-li budova
bezbariérová.“ Nedávno prošla rozsáhlou
rekonstrukcí. Velká obřadní síň se nachází
vprvním patře anebožtíky je nutné dotéto
místnosti nějakým způsobem dopravit.
Takže výtah tu asi měli už před opravou.
„Tím jsem naštěstí jet nemusela, protože
odroku 2009 tu funguje izdviž pro imobilní
smuteční hosty.
Budova odarchitekta Pavla Janá-
ka vrondokubistickém slohu je krásná
ŽIDOVSKÝ
HŘBITOV
na pražském
Staré Městě
se dá
s vozíkem
zvládnout.
Čekejte
ale zádrhely
např. v podo-
bě obrubníku.