Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 22



můžeš / číslo 11 - 2012

NÁZORY

POHLED NA NĚMECKOU PSYCHIATRII

Text: JAROSLAV ŠONKA

M

oderní psychiatrická péče má

řadu kořenů právě vněmecky

mluvící oblasti. Primitivní biolo-

gismus první poloviny 20. století

však tragicky splynul stotalitními

vývoji vostatní Evropě aměl vNěmecku

obzvláště tragické důsledky. Nacisté se sna-

žili o„udržení rasy“ alikvidovali všechny,

kteří se odtěchto perverzních ideálů lišili.

To samozřejmě vyvrcholilo antisemitským

holocaustem. Ovšem vraždění začalo už

dříve. Vztahovalo se napostižené, naděti

sgenetickými vadami, ale také nahomose-

xuály apsychicky nemocné lidi. Známá je

tzv. Akce T4, která stála život desetitisíce

německých občanů. Vrazi vlékařských

pláštích si byli dobře vědomi toho, že jejich

činnost je perverzní aže veřejnost tuto

vlnu vraždění neschvaluje. Proto se většina

těchto vražd malými plynovými komorami

nebo ijinými metodami konala vevelkých

psychiatrických zařízeních, např. vHada-

maru. Zde bylo omezení přístupu veřejnosti

snadnější (ipřesto vznikla známá fotografie

kouře zkrematoria) apozdější systema-

tické zahlazování stop lépe proveditelné.

Poválečné procesy ahledání důkazů otéto

masové vraždě zvané eutanazie byly velmi

složité apopírači nacistických zločinů

dodnes poukazují nazdánlivou neexistenci

těchto zařízení. Evidence je ovšem komplet-

ní. Aztéto historické epizody lze odvodit

nedůvěru německé veřejnosti kvelkým

psychiatrickým zařízením.

Po válce – lidská práva

VZápadním Německu byly počátky tamní –

dnes stabilní – demokracie založeny výukou

ze strany okupačních mocností, především

Spojených států. Podstatnou otázkou pová-

lečného vývoje byl ivliv manipulací navnitř-

ní vnímání individuální svobody. Co vytvoří

samostatnou osobnost, osobnost, která

nepodlehne totalitním mechanismům ane-

Srozvojem péče onové psychiatrické

diagnózy, které vznikly například vlnou

drogových závislostí nakonci šedesátých let,

začaly vznikat samostatné – někdy iobskur-

ní – skupiny, které pracovaly naprincipu

svépomocných mechanismů. Lékařská péče

se tak spojovala se skupinovou dynamikou

lidí, kteří nazákladě svobodného rozhodnu-

tí či společenského tlaku chtěli změnit něco

navlastním osudu. Tato vlna svépomocných

aktivit samozřejmě nezůstala bez vlivu

navelká psychiatrická zařízení, kde se rozší-

řily aktivity voblasti ambulantní péče.

Malé celky ve velkých zařízeních

Jako příklad může posloužit tzv. Weddinger

Modell vzařízení Psychiatrické univerzitní

kliniky Charité vSt. Hedwigs-Krankenhaus

vBerlíně. Zásada je formulována jedinou

větou: „Cíle avýsledky ošetřování si určují

pacienti atyto cíle jsou vedeny jejich pod-

statnými hodnotami, životními nadějemi

apotřebami.“ Vpéči opacienty je podstat-

ným aspektem multiprofesionalita personá-

lu. Vroce 2004 zde zavedli tzv. modulární

systém péče sdiagnózami schizofrenie,

afektivních poruch, poruchy osobnosti

aposttraumatické problémy. Příkladem

může být malá jednotka schizofrenie, kde je

22 lůžek vjedno- advoulůžkových pokojích

ajednotka pro matky sdětmi. Pro pacien-

ty sdepresemi existují prostory pro tzv.

stimulační procesy. Klinika pořádá ivýstavy

– například obrazů svých pacientů, apodpo-

ruje tak kontakt sveřejností. Obrazy se staly

iprodávanou komoditou.

Klinika spolupracuje isinternistickými,

chirurgickými aneurologickými odděleními

univerzity, kde se soustřeďuje péče, která

potřebuje vybavení moderními přístroji.

Spolu sostatními vědními odvětvími se

vcelém Německu vytvářejí také voblasti

neurologie apsychiatrie tzv. centra vědecké

excelence.

Výše zmíněné Psychiatrické centrum

severní Bádensko veWieslochu má řadu

podobných oddělení, věnuje se však vevětší

míře drogové závislosti aterapii chronic-

kých bolestí. Má ivlastní skupinu, která se

zabývá turecky mluvícími lidmi, znichž

někteří osvých symptomech neumějí mluvit

německy. Opět je toto centrum istřediskem

odborné výuky spolu suniverzitou vHeide-

lbergu.

VNěmecku je tedy tendence kindivi-

dualizaci adecentralizaci psychiatrické

léčby spojena spropojením dovětších celků

aspolečenství, která se předhánějí vzavádě-

ní inovativních procesů léčby avytvářejí tzv.

peer pressure, tedy soutěž odborníků. Ale

primární jsou vždy specifické zájmy pacien-

tů ijejich nejbližšího okolí. 

Autor je novinář

Jaroslav Šonka:

Během poválečných let se zvyšoval

také individuální přístup kpacientům

spsychiatrickými diagnózami

aměnila se podstatně definice

těchto diagnóz.

připojí se knim. Došlo ikvyhodnocování

práv pacientů vuzavřených psychiatrických

zařízeních. Individuální svoboda se stávala

stále důležitějším aspektem vývoje společ-

nosti. Dodebaty se vrátila ipsychoanalýza.

Během poválečných let se zvyšoval také

individuální přístup kpacientům spsychiat-

rickými diagnózami aměnila se podstatně

definice těchto diagnóz – byla především

vedena snahou ovětší integraci některých

pacientů dotzv. normální společnosti (itato

někdy jen zdánlivá normalita se dočkala

kritické debaty).

Diskuse kteorii psychiatrie začínají

upojmů. Jak lze definovat zdraví? Ajak

definovat práva někoho, koho jsme vřadili

dokategorie nemocných, obzvláště vpřípa-

dě psychiatrických diagnóz? Jak dotvářet

péči olidi stakovými diagnózami? Celá tato

debata vedla kotevírání částí psychiatric-

kých zařízení. Práva pacientů jsou podstat-

ným tématem diskuse. Soudí se však také

(aje to doložitelné materiály ze zdravotního

pojištění), že pacientů spsychiatrickými

diagnózami přibývá.

Ambulantní koncepce

a decentralizace

Velká zařízení zůstávají vprovozu, ale

jejich činnost se rozvíjí dělením namenší

jednotky. Tak třeba psychiatrická nemoc-

nice vseverobádenském městě Wiesloch

(nedaleko Heidelbergu) zachovává sto let

staré budovy, které jsou pod památkovou

ochranou. Vcelém kampusu je ovšem řada

novostaveb, jež slouží několika druhům

péče opacienty. Vedení tohoto zařízení

založeného vr. 1905 dolaďuje jednotlivé

menší sektory činnosti, ale současně zapo-

juje toto zařízení dosítě jemu podobných

vcelé spolkové zemi Bádensko-Württem-

bersko. Instituce fungují jako hospodářské

veřejnoprávní subjekty, ale důležité jsou

ikontakty sokolními univerzitami, pro něž

psychiatrická zařízení slouží ijako akade-

micky využívané nemocnice.