Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 17

ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ

můžeš / číslo 11 - 2012

„Úhrada potřeb dítěte je vypočtená tak,

že pokryje základní potřeby. Když dítě chce

kmoři, když chce kolo, brusle, skateboard

nebo počítač, tak to už úhrada neřeší. Je to

velice náročná činnost, která si zasluhuje

ohodnocení, nadruhou stranu kdyby byly

peníze jediný motiv, tak to nemůže fun-

govat. Člověk víc vydá, než přijme,“ tvrdí

Šilhová.

Aby byl člověk dobrým pěstounem,

musí být podle ní hlavně obětavý atrpěli-

vý. Děti si totiž zpředchozího života často

přinášejí psychické nebo fyzické handica-

py apěstoun je musí zvládnout. Pro první

vlnu jich bude stát nově potřebovat kolem

pěti set, odva roky později bude muset

získat další.

Kromě vyšší odměny, se kterou minister-

stvo dobudoucna pro náhradní rodiny počí-

tá, chybí pěstounství vČesku ispolečenská

prestiž azázemí terénních sociálních služeb.

„Je potřeba, aby byl přechod odústavů

kpěstounství řádně připraven. Aby existo-

valy pro rodiny například podpůrné služby,“

říká Milada Šilhová.

Má radost ztoho, že mostecký kojenecký

ústav má dobré výsledky vumísťování dětí

donáhradních rodin. Odroku 2006, kdy tu

byla kapacita 230 míst, je to dnes polovi-

na. Zadvanáct let bylo také přes 130 dětí,

okteré vČechách nikdo nestál, adoptováno

dociziny.

Jenom zaletošní rok bylo domostec-

kého kojeneckého ústavu přijato 114 dětí

azastejnou dobu jich bylo 123 propuštěno

donějakého typu rodinné péče. Přesto se

ředitelka domnívá, že ústavy budou muset

být zachovány – především pro těžce men-

tálně postižené děti nebo děti zabývající se

trestnou činností. Takové děti mají nazíská-

ní náhradní rodiny mnohem menší šance.

Krušení kojeneckých ústavů vyzvala Čes-

ko mezinárodní organizace UNICEF, která

zastupuje práva dětí. 

ŘEDITELKA MILADA ŠILHOVÁ

(vpravo) pracuje v ústavu

a oboru řadu let.

O problematice adopcí

a pěstounství ví mnoho.

Proto varuje před neuváženými

a nesystémovými kroky.

svou sociální situaci. „Ale nemůžeme přece

bezhlavě vylít zvaničky něco, co jsme padesát

let budovali,“ říká ředitelka Milada Šilhová,

která není apriori zásadním odpůrcem refor-

my, nicméně namítá: „Podporujme to, co je

pro děti smysluplné adobré, ale nezačínejme

odpísmene Há, jak se to nyní děje.“

Není to jen zaměstnání

Milada Šilhová je přesvědčená, že pokud

budou lidé zařazeni doregistru týkajícího se

pěstounství, musí to být hlavně takoví, kteří

už mají tohle odžité, své rodičovství mají napl-

něné aberou to jako službu dětem. „Nedá se

to brát jenom jako zaměstnání,“ řekla aze své

letité zkušenosti ví, že pěstouni budou muset

být také připraveni ze dne naden dítě, adává

důraz naslovo jakékoliv, převzít ipak vydat.

To je náročná práce. Pro peníze se dělat nedá.

PĚSTOUNSTVÍ se nedá brát jako

zaměstnání, nejde ho ani dělat pouze

pro peníze. Obojí by se vymstilo na dítěti.

Zněkolika zdrojů

vmédiích je patrné,

že se kpěstounství

více hlásí lidé, kteří to

nechtějí dělat proto,

aby pomohli dítěti,

ale aby vyřešili svou

sociální situaci.