Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 10



můžeš / číslo 11 - 2012

TÉMA: Ústavní péče

doústavu špatná sociální situace rodiny či

nevyzrálost mladých rodičů.

Modelovým případem je romská rodina

ze Slovenska žijící upříbuzných vČesku:

Mají čtyři děti, páté je finančně nad jejich

síly, schází jim měsíčně třeba čtyři tisíce,

takže jde dokojeneckého ústavu. Kdyby

jim stát dokázal pomoci, nemusel by pak

utrácet vprůměru nějakých 500 tisíc ročně

zadítě vústavní péči. Navíc je to dobudouc-

na adept nadalší sociální služby apomoc,

amimo jiné také adept nakriminál.

Často se hovoří otom, že adopci dětí

brání biologičtí rodiče už jen tím, že

občas projeví odítě jakýs takýs zájem.

VUSA platí asi čtyři roky nový federální zá-

kon. Když je dítě odebrané zrodiny, uplyne

18 měsíců arodina není připravena vzít ho

bezpečně zpět, rodičovská práva jí vezmou

adítě je právně volné. Unás je to zcela

nesmyslné. Ani nemusíte posílat jednou

zarok pohlednici. Děti jsou vpěstounské

péči, matka je naposledy viděla vporodnici,

ale stále má zachována rodičovská práva,

respektive odpovědnost. Dítě musí být vpěs-

tounské péči, stát platí pěstounům.

Když potřebuje dítě operaci, shání se

podpis matky pocelé republice, zaměstná

to spoustu úředníků – amatka má vesele

práva dál. Apěstouni jsou zase rádi, že mají

peníze. Princip dlouhodobé pěstounské

péče je strašně drahý anesprávný, produ-

kuje lidské paskvily. Často je to kompliko-

vané ivtom, že problematické rodiny si

nasvého potomka vzpomenou až vechvíli,

kdy je mu dvanáct třináct let –, to se týká

zvláště holčiček. Týraná holčička je nejdřív

vústavu, potom upěstounů, ale najednou

je jí třináct apůvodní rodina si usmyslí, že

ji už chce zpátky...

Někdo si ale řekne, že si přilepší, avez-

me si pět dětí. Proč to tak je?

Unás byla zaprvní republiky pěstounská

péče rozvinutá. Kojeneckých ústavů moc

nebylo, pěstounská péče byla realizována

vrůzných typech apodobách. Komunisti ji

zcela zničili, oživil ji až profesor Matějček.

On ji vrátil, ale vněčem ion byl omeze-

ně myslící člověk. Vdaném historickém

období zřejmě musel nějak spolupracovat se

systémem. Proti svému vědeckému přesvěd-

čení dourčité míry podporoval zachování

ústavů. Spoluvytvořil pěstounskou péči po-

divného typu, která trvá dodnes. Tedy péči

nadlouhou dobu. Děti chodí dopěstounské

péče místo doadopce, pěstouni dostávají

peníze achtějí hodné, hezké amilé děti bez

kontaktu spůvodní rodinou.

Profesor Matějček byl rovněž výrazně

křesťansky založený aměl rád předsta-

vu velké rodiny, takže vznikly také velké

pěstounské rodiny. Dodnes jsou pěstouni,

kteří mají dvanáct dětí. Hovoří olásce,

ale víte, kolik natěch dvanáct dětí berou

peněz? Už natři děti dostanete 4000 korun

nakaždé namateriální potřeby aktomu 20

tisíc odměnu. Takže máte najednou 35 tisíc

nezdaněných peněz. Další peníze nadalší

děti nepřibývají geometrickou řadou, ale je

logické, že čím víc dětí si pěstouni vezmou,

tím víc budou mít. Kdo by to nebral? Už to

je dostatečná motivace pro velké počty dětí

vpěstounských rodinách...

Vzahraničí je pěstounská péče dotří dětí,

pak už se jedná omalý dětský domov se

zcela jinými pravidly. Itam může být najed-

nou pouze šest dětí! Unás se financují děti

vpěstounských rodinách, které by měly být

individuálně vrodinách adoptivních.

Kam byste ale dala děti zdnešních

ústavů?

Když se něco táhne tak dlouho, tak je třeba

systém měnit pokrocích. Je správné, že

se začne umalých dětí. Je špatně inter-

pretované, že se zarok zruší ústavy. Děti

se přestanou umísťovat dokojeneckých

ústavů až odledna 2014. Ročně asi 500

dětí půjde první rok dorodin místo doústa-

vů. Tři čtyři roky bude trvat, než se ústavy

pro děti dotří let vypustí. Pravda je, že

nemůžete vše náhle převrátit. Velké děti už

vdětských domovech dospějí, malé už ale

donich nepůjdou. Celý proces může trvat

deset čtrnáct let.

Co však sdětmi, které musejí mít trva-

lou péči? Ty slehkým postižením také

najdou pěstouny?

Jsou pěstouni, kteří se zaměřují naděti

spostižením. Tam lze předpokládat, že

tyto děti nepůjdou doadopce, ale zůstanou

vpěstounské péči.

Je takových pěstounů hodně, aniž by

je stát musel složitě vyhledávat, nebo

dokonce přemlouvat?

Vzahraničí jich dostatek mají, protože

dostávají víc peněz amají technickou

iodbornou podporu. Například vUSA se

specializují naautistické děti inadalší děti

se zvláštními potřebami. Mnoho normálních

rodičů takové děti miluje, ale nezvládnou je.

Američané vytvořili organizaci, která se

oděti stará, ale úzce spolupracuje srodinou.

Autistické dítě je celý týden upěstounů,

navíkend ale vesvérodině. To už ovšem

není ústav. Pěstouni jsou lidé, kteří mají

srdce, mají rádi děti aposkytnou jim vše, co

děti potřebují. Je dobře, když zato dostanou

zaplaceno. Je to prověřená věc.

VUSA platí asi čtyři roky nový federální zákon.

Když je dítě odebrané zrodiny, uplyne

18 měsíců arodina není připravena vzít

ho bezpečně zpět, rodičovská práva jí vezmou

adítě je právně volné.

�