Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 23

můžeš / číslo 11 - 2012
ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ
NEBOJME SE PROMLUVIT
Text: JAN PIČMAN
Z
uzana žila se svou rodinou celkem
běžný život. Manžel měl dobré po-
stavení, atak si mohla dovolit zůstat
smladší dcerou doma avěnovat se jí,
jak jen bylo potřeba. Jejich Kateřina
totiž potřebovala celodenní péči. Vdůsledku
svého postižení se pohybovala převážně
navozíku, akdyž byla malá, chodila dospe-
ciální školy.
Dnes je Kateřině přes čtyřicet. Má ráda
lidi kolem sebe, je zvídavá.
Její starší bratr Karel přináší domů hodně
podnětů, pracuje vrozhlase. Žijí společně
vmenším domku isKarlovou rodinou ajeho
dvěma dcerami. Způsob života nemuseli
měnit ani poté, kdy Zuzaně zemřel manžel.
Zuzana se zajímá odění kolem sebe,
ráda pomáhá, organizuje, neustále někde
je aněco kutí. OKatku se vtu chvíli starají
kamarádi nebo její bratr srodinou.
Avtéto situaci potkává Zuzanu ináš
myslitel Milan Cháb. Starat se odítě spo-
stižením vrodině, mít ho doma, to je téma,
nakterém se okamžitě shodnou. Zuzana
dokonce Milana Chába obdivuje tak, že mu
pomáhá ipři získání prestižní ceny Ašóka.
Leč léta běží. Zuzana má pořád chuť
zapojovat se dodění kolem sebe, sil však
trochu ubývá, atak začíná řešit otázku
– kam sKatkou? Musí nad tím přemýš-
let čím dál častěji. Asvelkými rozpaky
oproblému hovoří sblízkými kamarády.
Skoro se omlouvá, když sděluje, že kouká
pojednom stacionáři, kde Katka může trá-
vit čas odčasu celý den. Apozději možná
každý den.
Když se Zuzaně přehoupne osmdesátka
astále má sílu cestovat, pomáhat jiným,
zajímat se, itrochu psát donovin, začíná
Katka zůstávat vtom centru nedaleko
oddomova ipřes noc. Dokonce tam chce
zůstávat. Jsou tam kamarádi, prima lidé,
kteří se starají, je tam program. Začíná to
být druhý domov.
Zuzana je velmi ráda. Jak to jen jde,
zastaví se uKatky nanávštěvě. Katka občas
navštíví rodinu vesvém starém domově.
Přítel Cháb už několik let nežije aZuzanu již
netrápí svědomí, že by nechala dceru někde
vzařízení – vústavu.
Skoro idylka, pomyslí si leckdo, kdo
dočte až sem. Má to ale jeden háček. Zuzaně
říkají sousedé vulici Susi, její syn Charles
skutečně pracuje vrádiu, ale nabudově je
nápis BBC, aten stacionář je vRichmondu
kousek odcentra Londýna. Ale copak tohle
musí být ještě pořád překážka? Nemůžeme
se snažit oněco podobného? Acopak se
nesnažíme?
Nastránkách ministerstva práce asociál-
ních věcí je každý rok seznam zhruba 3000
žadatelů odotaci nasociální služby. Když
ERA PORADNA
?
Nastupuji donového zaměstnání
astím souvisí imůj dotaz. Co všech-
no by měla obsahovat pracovní
smlouva? Děkuji.
Mezi nezbytné náležitosti pracovní
smlouvy patří popis druhu práce, místo
výkonu práce aden nástupu dozaměst-
nání. Kromě toho je možné dopracovní
smlouvy zahrnout další podmínky,
nakterých mají účastníci zájem, napří-
klad zkušební dobu nebo možné sankce
zaneplnění pracovních úkolů.
Uvedeným dnem nástupu dozaměst-
nání vzniká pracovní poměr aspolu sním
začínají platit všechna práva apovinnosti
jak zaměstnanci, tak izaměstnavatele.
OdNového roku začala platit nová pravi-
dla vzákoníku práce. Mimo jiné se týkají
výše odstupného, která závisí napočtu
odpracovaných let. Vpřípadě, že budete
vzaměstnání kratší dobu než jeden rok,
pak dostanete pouze jeden měsíční plat.
Tato změna majitelům firem usnadňuje
rozhodování vpřípadě, že budou nuceni
propouštět. Výdaje naodstupné totiž
ukrátkodobých zaměstnanců nemusí být
příliš vysoké. Právě nato mohou doplácet
absolventi, kteří nastoupí dosvého první-
ho zaměstnání.
?
Syn nyní začal studovat střední
školu achtěl by si založit student-
ský účet. Podle čeho bychom měli
vybrat ten správný?
Studentské konto vsoučasnosti nabízí
mnoho bank. Vprvní řadě zvažte, zda má
daná banka vevašem okolí dostatek ban-
komatů akolik stojí výběr zbankomatů
cizích. Podle tohoto parametru natrhu
jednoznačně vítězí už zavedené banky.
Například Era osobní účet má zajímavé
výhody pro mladé. Bezplatné vedení
anebo dva výběry znašich bankomatů
vměsíci zdarma.
Tato zvýhodnění navíc nabízíme všem
klientům do26 let věku bez ohledu nato,
zda studují. Studenti mají navíc mnohdy
výhody voblasti služeb, zakteré běžní
klienti musí platit. Nejde jen ouž zmí-
něné bezplatné vedení účtu, ale zdarma
jsou také výpisy nebo platby zaodchozí
transakce elektronického bankovnictví.
Na vaše dotazy odpovídá
Milan Jursík,
výkonný manažer
marketingu
Poštovní spořitelny.
Pokud máte jakýkoliv
dotaz na Milana Jursíka
z Poštovní spořitelny,
napište jej na adresu info@ muzes.cz
nebo Redakce časopisu Můžeš,
Melantrichova 5, 110 00 Praha 1.
Jan Pičman:
Tak jsme brojili
proti těm socialistickým
ústavům, až jsme
zapomněli, že nám je
pokřivili komunisté –
avšechny jsme je zatratili.
se odfiltrují ti, kteří žádají naposkytování
pobytových služeb, bude jich – kolik? Někdo
znich se stará ojiné skupiny lidí, budiž.
Pořád zbude několik podobných zařízení
iunás. Podívejme se naně! Zajeďme tam,
poreferujme! Nebojme se jich!
Ajakmile se přestaneme bát mluvit
otom, že některým lidem spostižením
avněkterém věku avněkteré situaci je
lépe vzařízeních, kde je podobných lidí
několik, nebo dokonce víc, že se tam oně
dobře starají aže rodina může kdykoliv
nanávštěvu anaopak, bude se víc lidí
opodobné řešení své situace zajímat.
Abude vznikat víc podobných malých
komunitních zařízení.
Tak jsme brojili proti těm socialistickým
ústavům, až jsme zapomněli, že nám je
pokřivili komunisté – avšechny jsme je za-
tratili. Ústav-lidojed je zlo, život srodinou je
dobro. Dovyčerpání sil stárnoucích rodičů
adokonců, onichž by dokázali lidé, kteří
tyto rodiny provázejí, psát horory. Nech-
me toho! Vzápadní části Evropy je řada
menších komunitních ústavů, které velmi
dobře pomáhají žít lidem, okteré rodina
již nemá síly nebo možnost pečovat. Žije se
tam vmalých společenstvích, kde se radosti
ibolesti zvládají důstojně, pokorně, kde je
cítit poctivost avnitřní řád. ActrlC apak
ctrlV známe všichni.
Nebo snad víme ojiné cestě?
Autor je ředitelem Jedličkova ústavu aškol
Můžeš