Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 13

časopis pro ty, kteří se nevzdávají 

můžeš / číslo 11 - 2012

podporovaná osoba, jíž ajejímu manže-

lovi jsme postupně svěřili deset (!) dětí

dopéče.

Advanáctiletá dívka, řekněme Lucin-

ka, pokračuje: „Doma si nesmíme pouštět

hudbu apřes den spát, ikdyž jsme unave-

ní. Nikdo nás nesmí navštěvovat, musíme

hrozně pracovat, máma se jen válí ačumí

natelevizi ařve, ať ji nerušíme.“ Aby bylo

jasno, pěstounka má vdomě kancelář, atam

se věnuje svému podnikání. Proto nakaždé

dětské vyrušení reaguje bitím vařečkou

idohlavy, kopáním, rvaním zavlasy, ome-

zením jídla ahlavně: „… je kyselá, pový-

šená, dává nám najevo, že je něco víc – vy

socky, blbci, idioti, debilové, magoři! Večer

vždycky brečím, proto beru prášky. Nechci

krásnej barák sbazénem, ale aby mě měl

někdo rád. Moje věci ať si sežerou, chci jen

obrázek smedvídkem, protože byl odtety

Líby (pozn. psychologa – dřívější opatrov-

nice). Jsem smutná, že se chovají hnusně

kpostiženým dětem.“

Vtéže rodině byl inevlastní bratr

Lucinky, řekněme Honza. „Není to hodná

máma, ale kalkulačka. Koupili obrovskou

vařečku, zavelké zlobení nás sní mlátí

idohlavy. Třeba když přineseme trojku.

Aco bych si přál? Dostat se zpátky dodě-

cáku!“

Teprve když se tyto děti dostaly letos

vlétě natábor Fondu ohrožených dětí asvě-

řily se, zasáhl Okresní soud vNymburce

apředběžným opatřením je poslal – podle

jejich vlastního přání – doKlokánku. Tento

případ není ojedinělý. Krutosti anásilí není

vnašich rodinách (ato ivpěstounských)

málo, ale nejhorší nejsou modřiny ajizvy.

Nejhorší je bezmoc dětí státem odevzda-

ných docizích rukou. Dobrých pěstounů

je zkrátka málo azákonodárci si myslí, že

když je dobře zaplatíme… Hlavně abychom

snížili počty vústavech!

Abychom jen nestrašili – vKlokánku

znají také moc dobře příběh Gábinky

aBohunky, které jako velmi malé musely

zatrest spát vesklepě, kde ponich běhaly

myši, dostávaly kjídlu jen suchý chleba

ajablka, musely celé hodiny klečet spřed-

paženýma rukama a„noví rodiče“ ijejich

vlastní děti jim neřekli jinak než cikáni.

Teď jsou vjiné askvělé pěstounské péči

paní Blažkové ajako velké slečny si jen

občas vnoci vzpomenou, kam je před-

tím stát „umístil“. Všechny snahy nalézt

potřebným dětem lepší zázemí než může

dát iperfektní kolektivní zařízení, však

přehlušují důležitou otázku – proč tolik

náhradní rodinné péče potřebujeme? Proč

se počet těchto dětí blíží deseti tisícům?

Vzemi, kde se

rozvádí každé druhé

manželství atisíce

dětí se rodí dovolných

neformálních svazků,

je snaha onávrat

kideální rodině docela

legrační.

MARIE VODIČKOVÁ

dovedla v Klokánku

už mnoho dětí

do úspěšné dospělosti.

Takže ví své.

atím patří mezi země zaostalé. Avždycky

se najde nějaký popularizátor sobjevem

– zdětských domovů vede cesta přímo

dokriminálu!

Odborné analýzy aprověřená čísla

nikoho nezajímají, tito lidé prostě sveřepě

tvrdí, že jen osvojení nebo pěstounství může

ty děti zachránit! Jenomže dětí vhodných

kadopci je málo, protože potenciální rodiče

hledají většinou děti zcela zdravé a– ne-

bojme se to říci – neromské. Pěstounských

rodin jsou už léta stovky.

JUDr.Vodičková, předsedkyně Fondu

ohrožených dětí avedoucí osobnost po-

pulárních Klokánků, má tento odhad – asi

šedesát procent je velmi dobrých, dvacet

procent vyhovuje jakžtakž, ale je to stále

lepší než ústav. Zbytek, pětina, jsou lidé,

které lákají peníze amožnost ovládat.

Potřeba uplatňovat moc. Pak je pěstounství

provázeno týráním, nepřiměřenými tresty,

adokonce ipohlavním zneužíváním.

Máma denně pije

flašku becherovky

To je obyčejná věta ze zápisu vyšetření

dívky svěřené dopěstounské péče. Slovo

„máma“ tu nahrazuje odbornější pojem

pěstounka. Tedy odborně vybraná, státem

�