Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 51

51

nestudovali speciální pedagogiku.

Jsou prostě milující rodiče. Nechci

nikdy podceňovat problém. Existují

rodiny s problémy, mají „naloženo“,

ale dokáží si volný čas užít, smát

se. A pak jsou i rodiny, které na tom

nejsou nijak špatně, ale… Já ovšem

nikdy jejich problémy nevážím, ne-

porovnávám.

Je pravda, že puberta může být

pro autistické dítě obdobím, kdy

se porucha mění, mírní se?

Puberta je obecně koktejl se vším,

co se děje v těle. Jsou děti, které to

do puberty nějak zvládaly, ale bě-

hem ní se všechno „rozvezlo“ a pak

je na zvážení třeba nasazení medi-

kace. Pak jsou jiné, kdy se to usadí,

a když se přeženou hormonální bou-

ře, všechno se uklidní. Tohle období

může vyznít obojím způsobem.

Jaká byla vaše cesta kliteratuře?

Nemyslím redaktorská, ale vlast-

ní, autorská.

Šlo to ruku v ruce. V Paspartě jsme

napřed upravovali nějaké pohádkové

knížky s obrázky. Bylo třeba je nějak

přizpůsobit, nešlo o běžné pohádko-

vé texty, které taková knížka mívá.

A pak přišla nabídka na odbornou

publikaci, kterou jsem napsala se

spolupracovnicí Janou Kurfürstovou,

nesmírně talentovaným a všestran-

ným člověkem. Udělali jsme pub-

likaci o výtvarné výchově pro děti

s PAS. Jak třeba namalovat sluníčko,

jak modelovat, vystřihovat – knížka

měla fotografickou přílohu – a poz-

ději následovaly básničky nebo pís-

ničky s obrázky.

Zakladatel Pasparty, pan Mařík

mi nabídl, jestli si nechci napsat po-

hádku s piktogramy. Asi před deseti

lety jsem mu odpověděla, že se na

autorskou knížku necítím. Napsala

jsem sice knihu Klárka jde k dok-

torovi (Pasparta), ale v příběhu šlo

o zpřístupnění lékařského vyšetření

dětem s PAS. Ale opravdu autorská

knížka vznikla až v Portálu, první

Žil byl kdysi kdesi, pohádky spojené

s metodou genetického čtení, tedy

čtení velkých písmem. Později jsem

napsala úspěšnou Auta, vlaky, bag-

ry taky – moc knížek o dopravních

prostředcích zrovna nebylo, skvělé

ilustrace připojila Vendula Hegerová.

Vaše témata jsou různorodá pale-

ta, na co jste ze své tvorby hrdá?

Třeba na Vánoce mi vyjde další kníž-

ka, Čokoláda plná přání, je o dvoj-

čatech, která každý den vyloupnou

jedno políčko z adventního kalendá-

ře a začnou se dít věci. Jsem pokaždé

Mgr. Hana Zobačová (*)

Speciální pedagožka, poradkyně rané péče aautorka knih.

Za své krátké příběhy, vždy bohatě ilustrované, získala

Zlatou stuhu (nakl. Pasparta, spolu silustrátorkami, )

ačestné uznání Vládního výboru pro osoby se zdravotním

postižením (). Se svým manželem vychovává dvě děti.

Každá její knížka má svůj cíl – předává znalosti o světě kolem.

Začínáme jezdit čím

dál víc k mladším

dětem, raná péče jde

k batolecímu věku.

Když jsem začínala, byl

hlavní proud pro počátek

terapie asi čtyři roky. Teď

se jedná o děti mnohem

mladší – a platí úměra,

že čím mladší dítě

podchytíme, tím lépe.