Strana 34
ŽIVOT / STIPENDIA KONTA BARIÉRY
Text: RADEK MUSÍLEK
Foto: MILAN JAROŠ
Od svých šestnácti let jezdí Agá-
ta na vozíku. Narodila se s dětskou
mozkovou obrnou, ale chodit zvlá-
dala. Pak se ovšem přidala polyneu-
ropatie. Dnes si dokáže stoupnout
a v interiéru udělá i pár kroků, spolé-
hat se na to však nedá, jak sama říká.
Jinak je ale soběstačná. Řídí auto,
kterým pendluje mezi školou i tré-
ninky v Brně a původní domovinou
v malé obci na Pardubicku. Čím dál
víc času ovšem tráví v jihomoravské
metropoli. Tu si vybrala, přestože by
to k rodičům měla blíž z Prahy.
ŽÍT BRNO
„Masarykova univerzita mi byla od
začátku sympatická, stejně jako celé
město. A to i díky tamnímu středisku
na podporu studentů s postižením
Teiresiás. Jižní Morava je přece krás-
ná zem,“ usmívá se Agáta, která za-
tím nedokáže říct, zda se v Brně usa-
dí natrvalo. Přinejmenším do konce
studií tomu tak bude, pak se uvidí.
„Momentálně bydlím v podná-
jmu společně s kamarádkou. Od
nového semestru bych měla dostat
místa na bezbariérové koleji, což
ale bude jen na překlenutí doby,
než mi bude přidělen bezbariéro-
vý městský byt. Mám ho přislíbený
a doufám, že do konce tohoto roku
bych se mohla stěhovat,“ prozrazu-
je své plány Agáta.
Nevylučuje ani variantu, že se po
absolutoriu usadí jinde. Nemá ještě
přesnou představu, co by chtěla dě-
lat, natož kde. Přesto určitou vizi má.
„Asi advokacie nebo notářství. Do-
cela mě zaujalo zdravotnické právo.
Mám za sebou praxi v jedné nezis-
kovce s tímto tématem. Taky jsem
nějakou dobu strávila v kanceláři
ombudsmana. Tak snad mi do bu-
doucna něco podobného vyjde. Po-
chopitelně záleží také na dostupnosti
a bezbariérovosti případných míst,“
uvažuje nahlas mladá žena, kterou
to zpět do východních Čech moc
neláká kvůli menším možnostem
pracovního uplatnění. I když zároveň
s nadsázkou dodává, že je v nich zase
víc rovina, což se hodí na handbike.
STUDIA ASPORT?
Ježdění na kole je pro ni však jen
doplňkovým sportem, podobně jako
monoski. Její hlavní doménou je
plavání. Především pak disciplína
200 m na volný způsob. K tomu ještě
100 metrů volně a 50 metrů znak.
Právě na těchto distancích by se
měla představit v Paříži.
Na své první paralympijské hry
se moc těší a aktuálně jim podřídi-
la i studium. „Ačkoliv jinak studuji
prezenčně, tento ročník bylo nutné
si rozložit a mít individuální vzdě-
lávací plán. Hodně věcí absolvuji
on-line. Nedalo se to skloubit s tré-
ninky. Osmkrát týdně jsem v bazé-
nu, jednou v posilovně. A teď to bude
nutné ještě zintenzivnit,“ konstatuje
jedna z nadějí českého paraplavání.
Skromně se však neřadí mezi nej-
větší želízka v ohni, respektive vodě.
K nim počítá kolegy z reprezentace
Davida Kratochvíla a Arnošta Pe-
tráčka.
TĚŠENÍ BEZ NERVOZITY
S plaváním začala v roce 2006
v Kontaktu bez Bariér. O dva roky
později se posunula k závodění,
které jí loni vyneslo zatím největší
úspěch v podobě 3. místa na mist-
rovství světa. Medaili má i z mistrov-
ství Evropy. O svých cílech a ambi-
cích však mluví věcně a realisticky:
„Nejlépe mi jde kraul na těch dvě stě
metrů, tak tam bych se ráda dostala
do finále. Ve světových tabulkách teď
figuruji na šestém místě, z toho vy-
cházím. Nominace však nejsou ještě
úplně ukončeny, tudíž těžko přesně
odhadovat víc.“
Agáta díky sportu dost cestuje po
světě, je ale ráda, že Paříž není tak
daleko. „Díky tomu mi může přijet
fandit i mamka společně s mojí ka-
marádkou a její mámou. Snad bude
po závodech i čas na nějaké poznáva-
cí vycházky. Moje starty by se měly
Masarykova univerzita mi byla
od začátku sympatická, stejně jako
celé město. A to i díky tamnímu
středisku na podporu studentů
s postižením Teiresiás. Jižní Morava
je přece krásná zem.
Ačkoliv jinak studuji
prezenčně, tento ročník
bylo nutné si rozložit
a mít individuální
vzdělávací plán. Hodně
věcí absolvuji on-line.
Nedalo se to skloubit
s tréninky. Osmkrát
týdně jsem v bazénu,
jednou v posilovně.
A teď to bude nutné ještě
zintenzivnit.
„Co bude dál,
to se teprve uvidí,“
říká Agáta.