Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 52

KULTURA / HANA ZOBAČOVÁ

zvědavá, jak se knížka bude líbit. Pak

mám knížku Nikdo nejde z kola ven,

což je encyklopedie o handicapech.

Na tu jsem hrdá. Mluví o tom, jak se

chovat k lidem s postižením. Mým

záměrem bylo napsat nejen informa-

tivní „encyklopedii“ o různých po-

stiženích, ale docílit toho, abychom

se ve školním prostředí ani později,

v dospělosti, nikoho s handicapem

nebáli. Spousta z nás se třeba lidí

s postižením nestraní, jen nevědí, jak

pomoct, mají přirozený ostych. My-

slím, že právě tato kniha je z mého

oboru nejpropracovanější, vložila

jsem do ní nejvíc informací. Jakési

poselství té knížky je: neboj se po-

máhat a zeptat.

Vněkterých knihách překlápíte

běžná česká slova do podoby

piktogramů. Kde se tato metoda

vzala?

Tento způsob práce s textem k nám

do Pasparty přišel přes Ameriku

a Španělsko, dostala se nám do ruky

kniha receptů. My jsme ji přetvořili

do podoby knížky Tři kuchaři vaří.

Jde o recepty pro děti, jak si udě-

lat třeba palačinky, šťávu… Za tyhle

první knížky jsme za nakladatelský

počin v Paspartě získali v roce 2017

Zlatou stuhu. Já sama jsem v loň-

ském roce za Pohádku o modrém

vagónku obdržela jednu z cen Vlád-

ního výboru pro osoby se zdravot-

ním postižením.

Jak dělíte svůj profesní čas mezi

psaní aspeciální pedagogiku?

Většina mého úvazku patří Portálu,

dorovnávám to ranou péčí. Jezdím

na prvokontakty, za rodinami, které

nás oslovily. Tam okamžitě vyjíždí

někdo, aby rodinu saturoval a podí-

val se na její situaci. Sanoval v těch

nejhorších věcech, co řeší. Poradím

jim a napíšu zprávu, jak postupovat.

Než se k nim dostane stálý pracov-

ník, jsem tu pro ně k řešení problé-

mů já. Nejsem diagnostik, nejsem

posel špatných zpráv. Rodiny, kam

přijdu, mají důvodné podezření, že

mají dítě s PAS. Ale to neznamená,

že to tak musí být. Jako nástupní

bod pro naši první návštěvu stačí

dnes všímavá informace učitelky

z mateřské školy nebo pediatra či

samotného rodiče. Včasnost je u „ji-

nakosti“ klíčová. 

Ze své pracovny

jezdí Hana často

k rodinám, které

potřebují poradit,

pomoct.

Všechno bývá u každého

dítěte velmi individuální,

někdy z nich vyrůstají

lidé hodně svázaní

svým handicapem, ale

i takoví, kteří se běžně

zapojují do společnosti.