Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 55

55

Problematická je i skutečnost, že

podle výsledků výzkumu se kraje

ani stát ve svých plánech dostatečně

nezaměřují na snižování počtu míst

ve stávajících ústavech ani na jejich

úplné rušení. Zároveň stát nesbí-

rá a nezveřejňuje data umožňující

sledovat stav a postup deinstitucio-

nalizace v celé České republice ani

v jednotlivých krajích.

DOBRÁ PRAXE JE…

Výzkum potvrdil, že přístup k dein-

stitucionalizaci se liší napříč republi-

kou, i to, že některé regiony postou-

pily v plánování a samotné proměně

svých sociálních služeb dál než ostat-

ní. To se týká především tří krajů,

které nad rámec povinných plánů

rozvoje sociálních služeb připravily

také zvláštní plány zaměřené přímo

na deinstitucionalizaci, a to s výhle-

dem na delší období, v průměru na

dobu osmi let. Shrnuly v nich vize

a cíle, jako je rozvoj komunitních

služeb, péče v přirozeném prostře-

dí, sociální začleňování, snižování

kapacit ústavních služeb a rušení

ústavů, orientace na potřeby klientů

a prevence přenosu ústavních prvků.

… PŘEKÁŽKY ALE ZŮSTÁVAJÍ

V rozhovorech výzkumníci zjišťovali

i to, co podle zástupců ministerstva

i krajů brání úspěšné transformaci

sociálních služeb a rušení ústavů.

Kraje nejčastěji zmiňovaly nejisté

a krátkodobé financování. Dlou-

hodobé plánování podle nich není

možné, pokud mohou počítat pouze

s ročním rozpočtem bez výhledu,

kolik prostředků budou mít k dispo-

zici v dalších letech.

Kraje by také uvítaly větší aktivitu

MPSV. To by podle nich mělo regiony

více směřovat a vést celým proce-

sem. Mělo by také účinně spolupra-

covat jak s kraji, tak s ministerstvem

zdravotnictví a ministerstvem financí.

V současné době nejde MPSV re-

gionům příkladem ani v praxi: samo

je zřizovatelem několika zařízení so-

ciálních služeb ústavního charakte-

ru, pro jejichž transformaci ale nemá

jasný plán.

Rušení ústavů a rozvoji sociálních

služeb komunitního charakteru brá-

ní podle zástupců krajů také před-

sudky veřejnosti včetně politiků vůči

klientům sociálních služeb, přede-

vším těm s mentálním postižením

či duševním onemocněním. Nezna-

lost a strach z neznámého vedou

lidi k obavám o bezpečnost a někde

i přímo k protestům proti plánům na

vznik nových sociálních služeb.

ONÁS SNÁMI? JEN MÁLOKDE

V neposlední řadě výzkum odhalil,

že téměř polovina krajů nezapojuje

do plánování rozvoje sociálních slu-

žeb přímo lidi s postižením. Několik

krajů předpokládá, že se lidé s po-

stižením budou aktivně zapojovat

do připomínkování plánu společ-

ně s veřejností. Většina regionů ale

svůj proces plánování potřebám lidí

s postižením a jejich zapojení nijak

nepřizpůsobuje. Zapojení lidí s po-

stižením do přípravy předpisů, které

se jich týkají, je přitom jedním ze zá-

kladních principů úmluvy.

O výsledcích výzkumu bude nyní

ombudsman informovat minister-

stva, kraje i veřejnost. Připravuje

také doporučení k deinstituciona-

lizaci pro ministerstva a kraje. Pro-

měnit ústavní model péče na model

komunitní není snadné ani rychlé.

Ombudsman proto zdůrazňuje, že

tím spíše musí stát a kraje deinsti-

tucionalizaci dobře plánovat, založit

rozhodování o systému sociálních

služeb na jasných datech a zapojit do

něj i samotné lidi s postižením.

Výzkum vznikl v rámci projektu

Posílení aktivit veřejného ochránce

práv v ochraně lidských práv (smě-

rem k ustavení Národní lidskopráv-

ní instituce v ČR), číslo projektu:

LPPDP3-001. Tento projekt je fi-

nancován z prostředků Fondů EHP

a Norska 2014–2021 a státního

rozpočtu ČR. 

www.ochrance.cz/dokument/

deinstitucionalizace_a_transformace_

socialnich_sluzeb/

Odkazy

Některé zvýzkumů adoporučení naleznete pod

následujícím odkazem www.ochrance.cz/vystupy/.

Jednotlivá vydání bulletinu či díly podcastu jsou volně

přístupné kpřečtení či kposlechu pod následujícími

odkazy www.ochrance.cz/vystupy/bulletin/

awww.ochrance.cz/vystupy/podcast/.

Přidejte se

do skupiny

Práva lidí

spostižením

na facebooku

Co jsou ústavní

či institucionální

prvky?

Život vpobytových sociálních

službách, jako jsou domovy pro

osoby se zdravotnímpostižením

nebo domovy pro seniory

či domovy se zvláštním

režimem, se často podřizuje

organizačním potřebám zařízení

místo individuálním potřebám

jednotlivých klientů. Lidé:

si nemohou vybrat, kde aským

budou žít ani od koho budou

přijímat podporu pro činnosti,

které sami nezvládnou,

jsou izolováni aodděleni od

života běžné společnosti,

jejich denní režim je

zvelké části nebo zcela

určený režimem vzařízení:

přizpůsobují se době vstávání

nebo jídla. Také volnočasové

aktivity jsou skupinové

avpředem určený čas.

personál knim přistupuje

paternalisticky, nerozvíjí jejich

samostatnost aschopnosti.

Ústavní prvky jsou spojované

především svelkokapacitními

ústavy, ale mohu se objevovat

ivzařízeních smenším počtem

klientů. Při transformaci zařízení

je nutné přenosu ústavních prvků

zabránit.

Výzkum potvrdil, že přístup

k deinstitucionalizaci se liší

napříč republikou, i to, že některé

regiony postoupily v plánování

a samotné proměně svých sociálních

služeb dál než ostatní. To se týká

především tří krajů, které nad rámec

povinných plánů rozvoje sociálních

služeb připravily také zvláštní plány

zaměřené přímo na deinstitucionalizaci,

a to s výhledem na delší období,

v průměru na dobu osmi let.