Strana 27
27
že vyřazuje pacienty, kteří u něj dva
roky nebyli. Hovořila jsem s ním te-
lefonicky a tvrdil mi, že má vše práv-
ně podložené, takže jeho rozhodnutí
je nenapadnutelné. Dobrá, nicméně
druhá důležitá věc je etická stránka,
kterou ale tento lékař očividně neře-
ší. Mluvil se mnou velmi nesmlouva-
vě a mně jeden telefonát s ním stačil.
Ptala jsem se ho, jestli tuto informaci
má třeba na svých webových strán-
kách nebo na nástěnce v čekárně,
aby s tím pacienti počítali a mohli se
přizpůsobit. Prý nemá a nevidí dů-
vod, aby měl,“ vrací se k telefonátu
s kolegou.
„Sama jsem už v důchodu a pracu-
ji na poloviční úvazek. Dlouho jsem
se snažila tzv. spasit svět, ale nyní mi
jednak ubývají síly a jednak je lidí,
kteří hledají očního lékaře, taková
lavina, že opravdu nemohu nové pa-
cienty nabírat. Veškeré telefonáty do
ordinace vyřizuji osobně, a když mi
zavolal pan Marek Müller, nejprve
jsem ho odmítla, stejně jako bohužel
už odmítám všechny ostatní. Z čiré-
ho pudu sebezáchovy. Jenže když mi
řekl, v jaké se nachází situaci a jak
se k němu jeho dosavadní lékař za-
choval, aniž by přihlédl k tomu, jak
zásadní handicap má, musela bych
se hanbou propadnout, kdybych mu
nepomohla,“ říká rozhodně.
Stanislava Brůhová je ochotná
o situaci ve zdravotnictví, respektive
o oftalmologii na jihu Čech, dále dis-
kutovat. „Myslím si, že problém ne-
dostatku lékařů je v naší společnosti
málo medializovaný a že se s ním
musí něco dělat. Ačkoliv sama nevím
co, protože i v medicíně platí pravi-
dla trhu, a když sem do ambulance
nikdo nechce, tak to zkrátka nejde,“
dodává na závěr.
Marka jeho českobudějovický oftalmolog
vyškrtl z evidence, neboť po dvou letech
v době covidu nepřišel na prohlídku.
Štěstí jsem měl až
u jedné hodné lékařky,
které nebyl můj příběh
lhostejný. Paní doktorka
je již v důchodu
a pracuje na zkrácený
úvazek, takže nové
pacienty jinak nepřijímá.