Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 31

31

potřeba potenciální střet zájmů tak,

aby doprovázející organizace nebyla

zároveň poskytovatel sociální služby

osobě, okterou pečují tzv. neformální

pečující.

Pokud by se neformální pečující

např. staral opříjemce příspěvku

ve IV. stupni závislosti, pak by si

neformálně pečující osoba mohla

vybrat tzv. doprovázející organizaci,

která by následně za tuto aktivitu –

„doprovázení“ – mohla obdržet státní

příspěvek. Smlouvu odoprovázení

by pak uzavíral daný poskytovatel

sociální služby apečující osoba

uvedená vrámci žádosti opříspěvek

na péči. Celou agendu by mohly

koordinovat obce srozšířenou

působností, vjejichž kompetenci již

dnes je „na území svého správního

obvodu koordinace poskytování

sociálních služeb arealizace

činností sociální práce vedoucí

křešení nepříznivé sociální situace

aksociálnímu začleňování osob.

Obce srozšířenou působností přitom

spolupracují skrajskou pobočkou

Úřadu práce akrajským úřadem“.



Uzavřením této smlouvy by následně

neformální pečující mohl získat

nárok např. na vzdělávání nebo

návštěvu profesionálního pečovatele,

který by mu poskytl poradenství

nebo by sním realizoval nácvik

praktických dovedností souvisejících

sposkytováním péče. Součástí

tohoto „doprovázení“ by mohlo být

inapř. zajištění odlehčovacích služeb

vpředem definovaném rozsahu.

JE POROVNÁNÍ SPODPOROU

PĚSTOUNŮ RELEVANTNÍ?

Pěstouni mají spravidelnými

návštěvami tzv. klíčového sociálního

pracovníka většinou velmi dobré

zkušenosti. Zákonný nárok

pěstounských rodin na poradenství

aodborné služby podporující výkon

pěstounské péče je pro ně zásadní.

Poskytovaná odborná příprava

afinanční pomoc vytvářejí sice dobré

předpoklady pro výkon pěstounské

péče, nejsou však dostatečnou

prevencí selhávání poskytované

pěstounské péče vkonkrétní praxi.

Jsou to právě pravidelné návštěvy

vdomácnostech pěstounů, kdy jsou

vedle navázání důvěryplného vztahu

mezi pěstounem adoprovázejícím

sociálním pracovníkem pěstounovi

poskytovány odborné rady pro řešení

konkrétních situací.

Vznik doprovázejících organizací pro

osoby neformálně pečující oseniory

azdravotně postižené osoby

apravidelné návštěvy klíčového

pracovníka vjejich domácnostech

mohou být jednoznačně přínosné

zněkolika důvodů:

• Sociální pracovník či profesionální

pečovatelka může svým

poradenstvím bezprostředně

reagovat na konkrétní potřebu

pečující osoby vkonkrétní

domácnosti.

• Pravidelná návštěva sociálního

pracovníka může být ipříležitostí

popovídat si spečující osobou

oběžných věcech, která na jedné

straně může sdělit někomu své

obavy, na druhé straně může slyšet

slova uznání za svou práci.

• Současně může sociální pracovník

vrámci pravidelných návštěv

poznat, zda se upečující osoby

nezačíná projevovat např. syndrom

vyhoření, popř. může zabránit

jejímu sociálnímu vyloučení.

• Sociální pracovník může pečující

osobu zastoupit vpřípadě, že si

pečující osoba potřebuje nutně

něco zařídit.

Klíčové přitom je, aby profesionální

sociální pracovník byl pečující

osobou vnímán jako pomoc, nikoli

jako kontrola.

Vznik institutu „doprovázení“ by byl

přínosem ipro státní správu (Úřad

práce ČR), která má mj. kontrolovat

využití příspěvku na péči, což ale

vsoučasné době prakticky nečiní.

Pravidelné návštěvy profesionálního

sociálního pracovníka by mohly být

prevencí zanedbávání péče nebo

itýrání osoby, okterou je pečováno.

Důvody mohou být různé, např.

nekompetentnost pečující osoby,

nedostatečné materiální zabezpečení

poskytované péče nebo rozvíjející se

syndrom vyhoření.

JE HMOTNÉ ZABEZPEČENÍ

PEČUJÍCÍCH OSOB

DOSTAČUJÍCÍ?

Přestože podporu pečujících osob

lze vsoučasné době identifikovat

ve čtyřech systémech – voblasti

důchodového anemocenského

pojištění, vzákoníku práce avoblasti

sociálních služeb, je stávající úroveň

jejich hmotného zabezpečení

nedostačující. Dlouhodobá péče

orodinného příslušníka nebo blízkou

osobu je totiž spojena skomplexním

sociálním, ekonomickým

azdravotním dopadem na pečovatele

ajeho nejbližší okolí. Osoba,

která poskytuje péči, vdůsledku

neustálé „pohotovosti“ ztrácí

kontakty sokolním světem, ocitá

se vsociální izolaci, často strádá

nedostatečnou sociální oporou, trpí

fyzickým apsychickým vypětím,

které se mnohdy odrazí na jejím

zdraví. Služba, která je poskytovaná

nepřetržitě, je pro jednoho pečujícího

„likvidační“, aproto je potřebná

anezbytná profesionální pomoc,

která by účinně snižovala zátěž

pečovatele.

Při hledání vhodných variant řešení

hmotného zabezpečení pečujících

osob je potřeba vycházet ztoho,

že ke zhoršení zdravotního stavu

rodinného příslušníka dochází

zpravidla náhle. Na tuto skutečnost

nejsou rodinní příslušníci připraveni

ateprve začínají zvažovat možné

formy zajištění péče. Prvotní

informace získají zpravidla na

referátech sociálních věcí obcí

srozšířenou působností, popř.

obcí spověřeným obecním

úřadem, následně kontaktují

vhodné poskytovatele sociálních

azdravotních služeb azvažují

možnosti svého zapojení. Jejich

situace je oto komplikovanější, že

nevědí, jak dlouho budou muset péči

zajišťovat. Po prvotním zaléčení ve

zdravotnickém zařízení na akutním

lůžku zpravidla dochází kpřemístění

zdravotně handicapované osoby

do léčebny pro dlouhodobě

nemocné, kde sociální pracovnice

začínají ve spolupráci se sociálními

pracovnicemi na referátech

sociálních věcí obecních úřadů hledat

optimální formy poskytování další

péče.

Je proto potřeba koncipovat takové

formy pomoci, které by po dobu

poskytování péče vdomácím

prostředí zdravotně handicapované

osoby pomohly pečujícím osobám

kzachování jejich životní úrovně

akteré by jim současně garantovaly

možnost návratu na jejich původní

pracovní pozici po ukončení péče. Při

hledání vhodných forem hmotného

zabezpečení pečujících osob je

možno vycházet např. ztoho, jakým

způsobem je vnašem právním řádu

upraveno postavení pěstounů. Podle

zákona č. / Sb., osociálně-

-právní ochraně dětí, vplatném znění,

má pěstoun za svoji činnost nárok

na poskytování odměny pěstouna.

Vsoučasné době je odměna pěstouna

poskytována na úrovni:

• minimální mzdy vpřípadě, že

pěstoun pečuje ojedno dítě,

• ,násobku minimální mzdy,

pokud pěstoun pečuje ojedno dítě

spříspěvkem na péči vI. stupni

závislosti,

• ,násobku minimální mzdy

vpřípadě, že pěstoun pečuje odvě

děti,

• násobku minimální mzdy

vpřípadě, že pěstoun pečuje otři

děti nebo ojedno dítě spříspěvkem

na péči ve II. až IV. stupni závislosti.

Za každé další dítě vpěstounské

péči se přitom výše odměny

pěstouna navyšuje o, násobku

minimální mzdy aza každé další

dítě spříspěvkem na péči ve III. nebo

IV. stupni závislosti se výše odměny

pěstouna navyšuje o,násobek

minimální mzdy.

Přitom je důležité, že tato odměna

je považována za příjem ze závislé

činnosti pro účely jak daňových

zákonů, tak ipro účely pojistného

na sociální azdravotní pojištění.

Je zřejmé, že tato forma podpory

je výrazně širší, než je stávající

podpora pečujících osob ve formě

dlouhodobého ošetřovného.

Skutečnost, že odměna pěstouna

je považována za příjem pro účely

pojistného na důchodové pojištění,

je významná především ztoho

pohledu, že pečující osoba není

vdůsledku zajišťování péče do

budoucna znevýhodněna absencí

vlastního příjmu při výpočtu svých

důchodových nároků. Vzhledem

kvysoké míře solidarity, která je

uplatňována při výpočtu důchodu, se

jeví tento postup jako optimální.

Je zřejmé, že obdobné principy

by mohly být uplatňovány ipro

odměňování pečujících osob.

Výše odměny by přitom mohla

být diferencována nejenom podle

počtu osob, jimž je zajišťována

péče vdomácím prostředí, ale

ipodle stupně závislosti těchto

osob. Současně je nutno vzákoníku

práce avdalších pracovněprávních

předpisech upravit možnost, aby

pečující mohli po dobu péče pracovat

na zkrácený pracovní úvazek, popř.

vrámci jiné flexibilní pracovní formy

apo ukončení péče měli možnost

vrátit se na pracovní pozici, kterou

měli před zahájením péče.



) Viz bod  návrhu novely zákona č. /

Sb., osociálních službách, ve znění pozdějších

předpisů (Sněmovní tisk /). Dostupné

z: https://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.

sqw?O=&CT=&CT=.

) Viz §  odst. d) zákona č. / Sb.,

osociálních službách, ve znění pozdějších

předpisů.