Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 22

REFLEKTOR / CESTOVÁNÍ LETADLEM

Zaměstnanci jsou odborně proškole-

ni a mají i jazykové znalosti. V jejich

řadách potkáte studenty i důchodce,

často bývalé pracovníky leteckých

společností či letiště.

OHLÁSIT SE PŘEDEM

Létat se dá s nejrůznějšími druhy

zdravotního omezení. Myšleno po

technické stránce. Nechme pro tuto

chvíli stranou případné lékařské

hledisko u některých specifických

diagnóz. Neřešitelný problém není

ani přeprava nejrůznějších pomů-

cek včetně většiny elektrických

vozíků a podobně. Důležité však je

nahlásit vše předem konkrétní le-

tecké společnosti, s níž cestujete.

Asistenční i další služby pak mají

dostatek času vše připravit v garan-

tované kvalitě.

Rozlišují se tři typy asistence – pro

osoby chodící, pro osoby, které po-

třebují vozík, ale na palubu s dopo-

mocí dokáží dojít, a osoby zcela ne-

chodící. Kdo potřebuje, může využít

asistenci i pro pohyb po letišti, něko-

mu stačí až při samotném nástupu.

K tomu se u zcela imobilních osob

používá tzv. vynašečka, což je úzká

kolečková židle, která dokáže projet

úzkou uličkou v letadle. „Bohužel se

stává, že i když zákazník vše správně

vykomunikuje s dopravcem, ten nám

stejně nahlásí špatně druh handica-

pu, což nás nutí k rychlé improvizaci,

abychom vše zajistili k plné spoko-

jenosti cestujícího. Není to vždy jed-

noduché, protože ve špičce se naši

pracovníci prakticky nezastaví,“ říká

šéf asistenční služby Petr Bok.

„Existují mezinárodně platné nor-

my a pravidla, ale každá letecká spo-

lečnost mívá ještě vlastní předpisy

nad jejich rámec. Ty se mohou někdy

vzájemně odlišovat. Je proto užitečné,

ba troufnu si říct, že v některých pří-

padech dokonce nezbytné, všechno

předem s konkrétním přepravcem

konzultovat a vykomunikovat. My

jakožto letištní asistenční služba ne-

máme vliv například na to, jaký typ

baterie se může či nemůže naložit na

palubu. Máme-li však svůj servis za-

ručit, potřebujeme o potřebách ces-

tujícího vědět alespoň 36 hodin pře-

dem,“ vysvětluje Ondřej Melich.

Michal Procházka k tomu dodává,

že on-line rezervační servery s pro-

dejem letenek bohužel obvykle ne-

nabízejí možnost zaškrtnout rovnou

kolonku o handicapu. „Ať už si vše

zařizujete sami, nebo máte zájezd

od cestovní kanceláře, vždy si zjistě-

te, s kým poletíte, a kontaktujte tuto

společnost. Ta vám pak následně po-

loží otázky, které jsou pro ni podstat-

né, například s jakým druhem vozíku

budete cestovat, jaké jsou jeho roz-

měry, hmotnost a tak dále. Zejména

zjišťování druhu baterií u elektromo-

torů a možnost jejich přepravy zabe-

re nějaký čas, uživatelům takových

pomůcek tedy doporučujeme vše

řešit s větším předstihem.“

Některé druhy baterií například

musí být přímo na palubě, protože

jsou více pod kontrolou než v zava-

zadlovém prostoru, kde by se mohly

samovolně vznítit. Zcela nejsou vy-

loučeny ani lithiové články, ale opět

platí, že záleží na jednotlivých do-

pravcích. Maximální limit bývá ur-

čen na 300 watthodin nebo dvakrát

160 watthodin. Ocitnete-li se neo-

hlášeně s „električákem“ či přídav-

ným pohonem rovnou u odbavovací

přepážky (check-in) před odletem,

máte zaděláno na problém. Může se

stát, že vaše pomůcka nikam nepoletí.

Je-li vše předem domluveno, bude

vám na pohyb po letišti zapůjčen

erární mechanický vozík, v případě

potřeby i s asistentem, zatímco elek-

trický se odebere k zvláštní naklád-

ce. Přídavné pohony pak cestují coby

nadměrný náklad. Nutno podotknout,

že letištní asistenční služby jsou zdar-

ma a hradí se ze solidárního příspěv-

ku zahrnutého povinně do ceny le-

tištních poplatků každého cestujícího.

Ze statistik vyplývá, že zhru-

ba 40 % cestujících s postižením

o sobě nedá předem vědět. Sice to

neznamená, že by nebyli naloženi

do letadla, ale mohou déle čekat na

poskytnutí asistenční služby. Třeba

doprovod po letišti, zapůjčení vozíku

a podobně. Asistenci jako takovou je

v plném rozsahu letiště povinno po-

skytnout i nehlášenému cestujícímu,

ale nikdo by neměl pokoušet štěstí.

Stále se zpřísňující bezpečnostní

pravidla utahují šrouby. Přepravci

Když se

nenastupuje

tunelem, tak

se vozíčkáři

naskytnou pohledy,

které si ostatní

cestující neužijí.

Rozlišují se tři typy asistence – pro

osoby chodící, pro osoby, které

potřebují vozík, ale na palubu

s dopomocí dokáží dojít, a osoby zcela

nechodící. Kdo potřebuje, může využít

asistenci i pro pohyb po letišti, někomu

stačí až při samotném nástupu. K tomu

se u zcela imobilních osob používá

tzv. vynašečka, což je úzká kolečková

židle, která dokáže projet úzkou

uličkou v letadle.