Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 28

REFLEKTOR / TRIBUNA

Jó, to vBarceloně…

Text afoto: MICHAELA ZINDELOVÁ

Večer před slavností se od dcery do-

zvídám, že Pàlcam má statut velmi

dobře vedeného školského ústavu,

kam chodí místní děti od mateřské

školy po maturitní certifikát. Děti dva-

krát v týdnu nosí sportovní praktické

uniformy, protože na rozvrhu jsou

hodina plavání v místním bazénu

nebo cvičení na hřišti. Škola byla za-

ložena v roce 1955, a tak do velkého

sálu vstupují někdy i dávní absolventi,

a to už nejmíň třetí generace! Slavnost

pro dědy a babičky je určená spe-

ciálně pro „páťáky“ a patří k ní hodně

měsíců příprav v předmětech, u nás

vedených jako občanská nauka. Vnu-

ci a vnučky se měli nejdřív dozvědět

co nejvíc ze života prarodičů… U nás

jsou známá pevná španělská rodinná

pouta a platí to stejně také pro vztahy

mezigenerační.

I já jsem odpovídala telefonicky

Charlottě, co jsem měla ráda a jaká

jsem byla. Děti pak vytvořily sloh na

téma Moje babička (Můj děda) a měly

své práce, vytištěné na závěr zajíma-

vého programového pásma, pro svého

„yayo“ nebo „yaya“ (dědu nebo babič-

ku). Celá příprava trvala řadu měsíců

a směřovala k datu dnešní slavnosti,

11. dubna 2024. Ostatní je prostě ta-

jemství… Prý všechno uvidím, odmítla

mé zvědavé dotazy Charlotte.

Slavnostně oděné babičky a dědy

vítá nejen učitelka páťáků, ale také

usměvavý ředitel. Čekám před vcho-

dem do sálu s připravenými barev-

nými židlemi a malým pódiem. Když

s vnučkou vstoupíme, napřed nás

spolu vyfotografují. Mohu se rozhléd-

nout ve zdejší slavnostně vyzdobe-

né aule. Hlavní pozornost přitáhnou

kromě dětských kreseb s rodinným

námětem čelní stěna plná fotografií,

momentek z dní prarodičů s vnuky.

Vlevo jsou fotografie nejstarší, černo-

bílé, u těch nedávných najdu dokonce

jednu fotku, jak si v Praze hrajeme

s klaunskými nosy z Konta Bariéry,

a také jinou, na Karlově mostě, s pa-

noramatem Hradčan! U pódia je pak

další zajímavá součást minulosti, kte-

rou už vnuci nepamatují: výstavka

ztichlých památek ze života předků:

pánské kapesní hodinky, psací stroj,

vějíř – z dávné slavnosti pořádané

v jednom horkém létě.

V sále sedím společně s vnučkou

a ředitel školy vítá plný sál. A pak už

startují zdravice dětí – celému sálu

Škola si udržuje

velmi dobrou

úroveň už 75 let.

Předměty zmládí

babiček adědů

ROZHLÍŽÍM SE PO

ROZLEHLÉM AREÁLU

POLOSTÁTNÍ ŠKOLY

PÀLCAM VCENTRU

KATALÁNSKÉ

BARCELONY, KDE SE

DNES KONÁ SPECIÁLNÍ

SLAVNOST PRO

PRARODIČE, ATO UŽ

PO PĚTADVACÁTÉ!

PŘIPADÁM SI JAKO

ALENKA VŘÍŠI DIVŮ,

DOPOLEDNÍ PROGRAM MI

ZPROSTŘEDKUJE INTUICE

ACHVÍLEMI IPŘEKLAD

DĚNÍ VPODÁNÍ MÉ

VNUČKY CHARLOTTE,

ZDEJŠÍ ŽAČKY 5. B.